Děkuju Parambovi a spol., že dvanácté číslo svého zinu věnovali mně. (úsměv) Ano, syčáci jedni to píšou v úvodníku, že prý je posouvám dál a dál a dál. Nejspíš tím, že jim pokaždé něco pochválím a něco nepochválím, oni se z něčeho asi i poučí, nicméně tenhle kolotoč se bude i s dvanáctým číslem točit dál, protože tady mám opět nějaké nedotahy.
A rovnou si je odbudu, mají společný jmenovatel „sazba“ a je jich na můj vkus příliš. Chápu, jak k nim dochází, nechápu, proč si zin mezi nasázením a tiskem někdo nepřečte a tyhle nedorazy neopraví. O co konkrétně jde? O to, že otázky jsou obecně v zinu tučným písmem, ale mnohokrát to uteklo a zůstaly stejně jako odpovědi písmem obyčejným. Nebo je konec odpovědi přilepený na začátek následující otázky, ale obecně v zinu jsou používány mezery. Nebo je půlka otázky tučně a půlka obyčejně, to už je vyšší level. (úsměv) Když už jsme u chybek, tak sem tam překlep, sem tam chybí nebo přebývá čárka, nebo je název labelu napsaný chybně, ale to už jsou detaily, obecně je jazyková úroveň zinu v rámci Česka nadprůměrná.
A nadprůměrný je i obsah, tentokrát nenarážím na článek, který bych (jako tomu u minulých čísel občas bylo) vyhodil; je to i tím, že opět (podruhé za sebou, vydržet, úsměv) nedošlo na report a je to i tím, že žádný z respondentů neodpovídá holými větami. Naopak, většina rozhovorů je čtivá nejen díky zajímavým otázkám, ale hlavně díky tomu, že i takové osobnosti, jako je Petr Janda, to neodzívaly a odpovídaly pěkně podrobně. Když už jsem nakousl Petra Jandu, tak rozhovor s ním, nejen o historii a současnosti skupiny OLYMPIC, ale taky o Rockmapě nebo metalových kapelách, které nahrávaly v jeho studiu, je jedním slovem parádní – a to píšu jako někdo, kdo s deskami OLYMPIKU skončil v roce 1989.
Povídání s Necrocockem nezklame nikdy, nové album RAVENOIR představuje Alesh AD, do minulosti skupiny BRIAN se vrací Tonda Rauer a když už jsme v historii, tak ještě Metaliště a Pavel Kutnar (ten mohl být sdílnější) a DENET a vzpomínky Jarka Opiely. Nejen o COLOSALIST, ale i žití i hudební scéně v Norsku vypráví Petr Staněk (těším se na nové album COLOSALIST), a protože tuzemský rybník je malý, v rozhovoru s GRACE zazní jméno Petra Staňka taky (v souvislosti s ROBOTIZED).
Skvělý je rozhovor s Pestkristem (SILVA NIGRA), jeho koníček je neobyčejně zajímavý, ale nejen to, borec umí výborně vyprávět a mluví o řadě záležitostí otevřeně. Dalším vrcholem čísla je pro mě rozhovor s Magdou Malaníkovou, kterou si metaláci určitě pamatují z působení v SIX DEGREES OF SEPARATION, ale Magda má mnohem pestřejší hudební život a s chutí o všem vypráví, jak o tom metalovém období, tak o současném působení. I obyčejnější rozhovory – NAVAR, INNER FEAR, BigBoss, Marek Loučka si drží úroveň, k lepším pak ještě patří ten s GODLESS TRUTH, v němž opět nechybí upřímné odpovědi, které otevřeností (na adresu bývalého zpěváka) překvapí.
Z dalších rubrik…
Recenze: Už klasika, na tištěný zin optimální délka – sto slov –, většinou se na hodnocených dílech hledají pozitiva, ale nechybí ani horší známky (známkuje se jako ve škole), takže v souhrnné tabulce je slušný rozptyl (nejlepší album za 1,57, nejslabší za 3,79).
Divnoalbum: SVATÝ VINCENT. No co k tomu napsat jiného, než sepsali Petr Korál, Radek Bubeníček a Louďa. Mají recht, to album je divné a neposlouchatelné.
Československá desítka: Bart, redaktor Parambuchy a basák TÖRR, má v seznamu několik alb, která vydali kamarádi nebo kapely, nad kterými lehce kroutím hlavou (ALKEHOL, HARLEJ, výběr hitů TUBLATANKY), ale na druhou stranu s polovinou nemám problém (ASMODEUS, KRABATHOR, TÖRR, ARAKAIN, Karel Kryl).
Šílená 5: Jarda Friedrich, PANDEMIA. Kromě Avril Lavigne nic, co by dělalo rockerům ostudu, ostatně ani tu Avril nepovažuju za něco až tak obskurního, natož METALLIKU, MÖTLEY CRUE nebo GUNS´N´ROSES.
Cestománie: Jirka Krš, PANDEMIA, CUTTERED FLESH, ŠTÁB ZS-CO. Pěkné vzpomínky na cesty nejen po Evropě, ale i po Mexiku, Rusku nebo Balkánu.
Sebereflexe: Nová rubrika, všechna řadová alba kapely F.O.B. představuje basák Corbow. Tahle retrospektiva mi přijde fajn, dobrý nápad, Corbow navíc sype z rukávu různé perličky, jež se k nahrávkám vztahují. Jediné, k čemu mám (zase) výhrady, je sazba; obal předposledního CD je umístěný nešťastně v textu alba předchozího, novinka pak taky mohla být až v posledním sloupci. A mezera mezi koncem textu a fotkou kapely vypadá děsně.
Zin proti předchozímu číslu lehce nabral na váze (minule 68 stran, nyní 76), na pohled se nezměnil, grafiku a sazbu opět obstaral Marek Slavíček, který už má zaběhnutý způsob členění textu a fotek, vše má řád a vypadá pěkně. S výjimkou titulní strany – jako obvykle se mi nelíbí logo, které je zase jiné, naopak umístění letité fotky jubilantů Petra Jandy (80) a BigBosse (70) má logiku a potěší oko pamětníka, který si vybaví vystoupení Petra Jandy na křtu „Zjevení“ a společný duet obou pánů.
Parambucha si drží velmi dobrou úroveň, každého půl roku přináší souhrn toho nejzajímavějšího, co se na tuzemské metalové scéně událo – ať už formou recenzí, nebo rozhovorů, k tomu nějaké doplňkové rubriky, prostě dobrá práce; spolu s Buryzone atakuje Parambucha nejvyšší příčky tuzemské tištěné žurnalistiky.
