Je to už více než dvě léta, co na virtuálních stránkách Fobie vyšla recenze debutového alba „The Last Day On Earth“; po LP „Ocvltism“ (2021), které úsporných deset minut vynahradilo grafickou úpravou, a psané povídce nadešel čas pro full album číslo dvě.
Než ale aktuální nahrávce „After The Slumber“ pohlédneme na zoubek, shrňme si, co je u ORIGIN OF INFINITY nového. Dobrou zprávou je rozšíření sestavy, i když musím upřímně říct, že bych vzhledem k dosavadnímu nástrojovému obsazení čekal honbu v jiných revírech, ale prd záleží na pisálkových předpokladech – novou tváří je další kytarista, jmenovitě Jakub Vácha. Za dobrá rozhodnutí považuji jak přenechání baskytarových partů Honzovi Kapákovi, v jehož Hellsoundu se deska nahrávala, tak spravedlivou dělbu písní mezi dva vokalisty. Bez pravidelného hosta Tomáše „Hospiho“ Hospodky si lze nahrávku OOI představit jen těžko, nyní je ovšem doplněný řvounem Jiřím Kršem.
Možná si vzpomenete, možná ne, v recenzi na debut neoplývám nijak nadšenými reakcemi a to hned z několika důvodů. Ve všelikých odrůdách „córů“ se nijak zvlášť neorientuju a nejedná se o můj oblíbený šálek rumu. Celkově mi i vyznění prvního alba přišlo jaksi sterilní a nedařilo se mi ani po x-tém poslechu nalézt k nahrávce cestu. Nicméně, i přes tato negativa, bylo cítit, že k lámání opěrného klacku a definitivním odsudkům je příliš brzy, protože jistý potenciál v chlapcích dřímal…
A že by tomu mohlo být tentokrát jinak, primárně z mé strany jako posluchače-recenzenta, začalo být v podstatě jasné hned po máchnutí startovacího praporku v podobě krátkého intra a vhození do drtícího obětí „Just The Destruction“. Bez výraznějšího násilí mi jednotlivé písně klouzají jak úhoři skrze ušiska do mozkovny, zůstávají uchovány a nezřídka si zavolají po dalším poslechu. Lze i tentokrát vycítit vliv MESHUGGAH? Bezesporu ano. Jde o lacinou kopírku švédských velikánů? Bezesporu ne.
ORIGIN OF INFINITY se daří probouzet v písních duši, tvarovat vlastní ksicht a jestli posledně seskládali robota, nyní jsou o krok dál a můžeme směle hovořit o monstru Viktora Frankensteina. Nemalou roli v tom hraje (jak už je naťuknuto výše) baskytarový part Honzy Kapáka, kdy si vychutnávám nejenom um proslulého multiinstrumentalisty, ale i sound nástroje tvrdícího muziku. Dalším z příjemných zážitků je výkon, jež na „After The Slumber“ předvádějí oba vokalisté, respektive řvouni. První půle patří Hospimu a já se znovu musím sám sebe ptát, co se ti na tom minule nepozdávalo? Ona mne totiž sepisovaná recenze donutila po debutu sáhnout, oživit vzpomínky a zjistit, že se mi daří skrze aktuální album dostávat pod kůži i prvotinu a jen s velkými obtížemi bych hledal místa, za která bych vokalistu počastoval výčitkami. Z Hospiho odeřvané čtverky nejlépe momentálně vycházím se „Soul Progress“ (jasná hitovka) a hned následující „And The Sky Turned Red“ (láskyplně šimrá mé progresivní já pod bradičkou).
Než uchopí do tlap mikrofon Jirka Krš, brnkne na emoční strunu instrumentálka „Voices II“. Jiří samotný je démon, jeho „nástroj“ je oproti předchozímu pěvci trochu více zachrchlaný a pustí-li svého „Krakena“ do vyšších poloh, zaplní místnost odér samotného pekla. Přímo ďábelsky si užívám jeho frázování, speciálně „Paralysis“ se v podobě nezvaného hosta usadil v dutině mezi ušima a jak to vypadá, nehodlá ji jen tak opustit. Ještě dovolte malé upřesnění. Mluvím sic o rovnoměrné dělbě vokálních partů, ale pravda to úplně není. Klidně vsadím kal… Prd! Ještě se toho někdo chytí a kus oblečení v čudu. Prostě si nemohu pomoci, ale sem tam zaslechnu hlasy oba, ve společné kooperaci.
Přes decentní stud si občas vypomáhám otřepanými frázemi a pro jednu si sáhnu i tentokrát. Kdybych byl vyzván k nekompromisnímu ukázání prstem na nejméně vydařenou věc na albu, nedokázal bych se rozhodnout. Vyžádáte-li si na mě opak, zhluboka se nadechnu, důležitě prohrábnu vous zdobící bradu a zahlásím: to nejlepší na konec! Vskutku, tato skladba se mi parádně trefuje do vkusu a nálad s jistotou elitního snipera. Je to ve velké míře zásluhou podmanivého rifu, jež mne obtáčí jak obříf škrtič a než vůbec stačím rozpoznat blížící se strašný a krásný konec zároveň, už praskají kosti. Skvělé finále.
Mám radost. Mám radost, že jsem se nemýlil a chlapi se dál rozvíjejí a rostou. Mám radost, že i já, v ranku deathcore osoba téměř panensky nevinná, užívá a objevuje alba, která ji baví. A v neposlední řadě mám radost, že se už snad podařilo vhodně doplnit sestavu a pódia českých luhů a hájů budou ORIGIN OF INFINITY plná. Tentokráte silných sedm bodů.
Seznam skladeb:
- Insomnium
- Just The Destruction
- Soul Progress
- And The Sky Turned Red
- Chronosphere
- Voices II
- Paralysis
- Theory Of The Human World
- Edge Of Tomorrow
- Slumber
Čas: 28:56
Sestava:
- Vladimír „Vládin“ Novák – guitar
- Jakub Vácha – guitar
- Miroslav „Levi“ Kočegura – drums
Hosté:
- Honza Kapák – bass, guitar solo in „Voices II“
- Tomáš „Hospi“ Hospodka – vocals (2-5)
- Jiří Krš – vocals (7-10)
Facebook
Bandcamp
http://www.originofinfinity.cz/
