Slovo mají poslední aktivní mohykán pamatující založení kapely Corbow a bubeník ve výslužbě plus šedá eminence Márty.
Čau pánové, když vidíte číslo 25, co to s vámi dělá?
Corbow: Nazdar Johane, ono by to mělo něco dělat? Sám na sobě nepociťuji při spatření tohoto čísla žádné záchvěvy… jedině snad volnou asociaci s labutí šíjí, bubnem a činely. :)
Márty: Ahoj Johane, no 25, to už se nikdy nevrátí… pro mě je to dlouhá doba, skoro se dá říct, že tak dlouhá jako čtvrt století… takže nepiš dvacet pět, ale čtvrt století, to zní o dost líp! :)
Nedávno jsme listovali fanziny (jmenovaly se samozřejmě Fobia a vyšlo sedm čísel), které jste v devadesátých letech vydávali jako kapelní a později všeobecné, věnující se undergroundové scéně. Jak na druhou polovinu devadesátek vzpomínáte? Dnes se říká, že tehdy bylo všechno jiné, že zájem o undergroundovou muziku byl větší, taková ta nostalgie spojená s tím, že v paměti zůstávají spíše pozitivní záležitosti. Ale ve zmíněných fanzinech se často objevují lamentace, že na akci přišlo málo lidí a prodělalo se… Takže?
Corbow: Pro nás to určitě byla dobrá doba. Kapela se pomalu profilovala a hráli jsme dost koncertů všude možně. Navíc jsme v tu dobu byli studenti, takže bylo spoustu času na vylomeniny, ale málo peněz na pivko a dívky. :) S akcemi, pokud mě paměť neklame, se to mělo tak, že jich určitě nebylo tolik jako dneska. A návštěvnost byla stejná. Vím, jak jsme listovali v dalších zinech a letácích, co jsme dostali poštou, abychom našli akci, na kterou bysme mohli vyrazit. A mnohdy v okruhu do 100 km žádná nebyla. To se ti dneska už asi jen zřídkakdy stane. To, že lidi nechodí na akce, poslouchám už právě tu labutí šíji, buben a činely. :)
Márty: Super zážitky, co se dneska dají těžko představit (trochu napovídá naše galerie na starém webu http://2006.fob.cz/), ale hlavně, to už se nikdy nevrátí!
Jak se podle vás změnila za čtvrtstoletí scéna? Neřešme teď dopad internetu jako zjednodušení komunikace či propagace, ale přístup muzikantů ke kapelám. Přijde mi, že dřív byla kapela pro její členy vším a dnes už to mladí tak „nežerou“, chvíli je to baví a pak si najdou jiné koníčky; samozřejmě čest výjimkám.
Corbow: Já to vidím tak, že dnes je uspěchaná doba. Lidi by i možná hráli, ale chtěli by hned a bez cvičení mastit SLAYER a METALLIKU a dávat fotky na Facebook. :) To samozřejmě není dost dobře možné a oni prostě vzdají cvičení a vydají se cestou menšího odporu. Muzika se taky už tolik neposlouchá jako dřív a najít další spřízněné a oddané duše do kapely je o to těžší..
A jak se vyvinula řekněme kvalita kapel? Máte srovnání, protože hrajete a pořádáte celé roky řadu koncertů a vidíte během roku desítky skupin…
Corbow: Tak v tomhle mám naprosto jasno. Kvalita šla o hodně nahoru. Myslím, že je to dáno právě tím, že kdo vydrží cvičit, je ten správný maniak a taky tím, že dnes má spoustu prostředků k tomu, se dál zlepšovat. Mám na mysli různé online výuky, diskuzní fóra a videa na YouTube. Ono to platí obecně. Lidé mají takový zlozvyk srovnávat hráče z různých časů. Ale to dost dobře nejde. Před 40 lety se prostě hrálo jinak než dnes. A nároky na techniku rukou nebo nohou jsou dnes jiné, než byly tenkrát. A přitom jak dřív, tak dnes, vznikají super songy a nové hity.
Márty: Jednoznačně souhlas a i s předchozí odpovědí Corbowa. Dnes jsou úplně jiné možnosti a kdo chce a vydrží, tak je pak i odměněn…
Při pročítání starých Fobií mě napadla další zajímavá věc – řada kapel, o kterých se v nic píše, funguje dodnes. Čím si jejich dlouhověkost vysvětlujete?
Corbow: Myslím, že se to dá namontovat na náš model. My brali kapelu tenkrát vážně a tak to bylo s největší pravděpodobností i u těch kapel, o kterých si četl a které dodnes hrají. Je to prostě životní koníček, ze kterého nelze jen tak lehce odejít. :) S těmi lidmi se potkáváme od začátku hraní a víš, že svým kapelám také hodně obětovali. Už tenkrát měly ty kapely své jméno a v průběhu času jen utvrdily to, že právem.
Když jsme u toho „včera, dnes a zítra“, jak vnímáte pokrok při pořizování nahrávek? Určitě ještě pamatujete, jak jste nahrávali demáče na pás, a tak můžete srovnávat s digitální érou…
Corbow: To je další věc, která se nedá naprosto srovnávat. Aspoň co se vybavení a technického zabezpečení týče. Digitální éra a dostupnost výpočetní techniky přinesla profi editace a možnost natočit kvalitní nahrávku prakticky každému. To, co dřív stálo statisice, se dá dnes pořídit za pakatel. Jeden problém ale zůstal a tím je zas jen člověk. Člověk, který ví, jak a co, kde a kdy nakroutit, aby nahrávka dobře zněla. Pro pracovní a demo nahrávky ti ale stačí základní znalosti. Však také s touto změnou vyrostly nahrávací studia jak houby po dešti… většinou ale neměla z důvodů nezkušeného člověka dlouhodobé trvání a tak si kapely jezdí nahrávat desky k etablovaným jménům.
Márty: Dnes je díky technice opravdu dobrou nahrávku možno pořídit v obýváku. K tomu, aby ale u nás v ČR vznikla nahrávka světové úrovně, tak k tomu jsme ještě nedospěli. Nicméně dnes díky internetu je možné dohodnout a realizovat mix, mastering v zahraničí na dálku, což jsme i s F.O.B. realizovali na minulých albech a budeme zřejmě řešit i na aktuální desce.
Pojďme na chvíli do současnosti. Je něco, co vás na scéně aktuálně hodně štve, a naopak něco, co vám dělá velkou radost?
Corbow: K dnešku vnímám negativně určitě restrikce kvůli koroně. A jako protiklad to, že i přes toto omezení se pár akcí koná. Uvidíme, jak se situace bude dále vyvíjet.
Márty: Radost je vidět, že na koncert přijde pořád dost lidí a baví je to. Prostě něco děláš a tohle je odměna. A co nás štve, to nás posílí…
Za posledních pět let se u vás hned dvakrát měnili kytaristé. Proč napřed odešel Honza a po něm i Toury?
Corbow: To by byla spíš otázka na kluky. :) Ale určitě to není žádné tajemství. Došlo k názorovým neshodám a zásahům ze stran manželky. Prostě klasický řetěz ve stylu hudebník - kapela - rodina => nestíhačka => končím.
Můžete představit nového kytaristu, který Touryho vystřídal? Jak dlouho trvalo, než jste našli toho pravého. Proběhl nějaký konkurz?
Corbow: Tomáš nastoupil zhruba po necelé roční pauze bez druhého kytaristy. Předtím hrál v kapele SEPSIS, takže už má dost zkušeností s věcmi kolem kapely. A bylo to bez konkurzu. S kytaristou Profesorem se znali a nám z akcí taky nebyl úplně cizí. Nedávno se ale oženil, tak jsme zvědaví, kdy nastoupí ten zmiňovaný řetězec.
Jaké to je, pořád dokola zacvičovat nové členy? Nakolik to kapelu brzdí v rozletu? Podle toho, že od posledního alba uplynulo pět let, vypadá to, že dost…
Corbow: Noví členové se zacvičí většinou sami, jednalo se přeci jen již o hráče, kteří za sebou měli s hraním v kapele zkušenosti… ale máš pravdu, i to málo, co tomu musíš věnovat, tě trochu brzdí a otravuje. Na druhou stranu, nový člověk přinese čerstvý vítr do plachet a může kapelu zase nakopnout. To, že jsme pět let nic nevydali, není z důvodů nových kytaristů, ale z důvodů přístupu jednotlivých členů, lenosti a jen prázdných keců.
Koncerty ale hrajete pořád a není jich málo. Letos tedy zabrnkal na nervy koronavirus, ale i tak jste přes léto stihli celkem dost akcí. Platí u vás, že kapela žije, dokud hojně koncertuje? Jak se vám na nedávných festech hrálo – projevil se větší hlad fanoušků po vynucené pauze a byly odezvy lepší než např. loni?
Corbow: Je to tak, mrtvá kapela je kapela bez koncertních aktivit. Od koncertů se odvíjí dnes vše, přes prodej merche, CD a zajištění dalších koncertů. Takže je to vlastně takový uzavřený kruh. My jsme na léto teď připravili nový merch a koncerty si moc užili. Řekl bych, že lidi byli hladoví po akcích, když ty velké festivaly byly zrušeny, takže s návštěvností a odezvou na náš set to všude bylo velice dobré a pár akcí bylo i vyprodáno.
Na YT jste před pár dny zveřejnili novou skladbu, která je pomalá a nazpívaná čistým hlasem. Míříte do mainstreamu? (úsměv) Nebo je to výjimka, zpestření?
Corbow: Do mainstreamu rozhodně nemíříme. Tahle skladba byla pro holky a v současné době pracujeme na vizuálu k pořádný rubanici, aby ty dva songy byly pěkně proti sobě v rovnováze. Takže pro kluky… a pro drsnější holky. ;)
Jak to vypadá s plnohodnotnou nahrávkou? Kolik songů máte hotových, kdy a kam půjdete nahrávat, u koho to vyjde? Plánujete doufám CD a ne digitální vydání – to nepovažuju za vydanou nahrávku, i když to řada kapel dnes tak řeší, protože je to zadarmo. Ale při výrobních cenách CD… A lákalo by vás vydat i gramodesku?
Corbow: Na nové desce aktuálně pracujeme, máme nějakých 8 songů v přípravě, některé více či méně hotové. Myslím, že zvolíme ověřenou cestu, nahrát nástroje a signály u nás doma v Táboře ve studiu Kocis a o mix, master se postará někdo zvenčí. CD bude určitě, i když ještě nevíme u jakého labelu. Gramodeska určitě láká, ale je to samozřejmě o financích. A já osobně bych chtěl i super obal a celé zpracování, aby „Live After Death“ byl jen slabý odvar, což by celkovou cenu vyhnalo do astronomických výšek. :)
Slušný zvuk se dnes dá udělat „na koleně“, takže nic proti Kocisovi – ale nelákalo by vás nahrávat ve studiu se vším všudy – odjet tam na týden, večer se vylejt jako váza, ráno s kocovinou sekat chyby a nahrávat jednu skladbu dvacetkrát? (úsměv)
Corbow: S tím slušným zvukem bych byl opatrný. ;) Mě osobně nic takového za současného stavu neláká. Kdybychom byli profesionálové a hraním se živili, bylo by to samozřejmě ale jinak. Takhle máme ale ještě další povinnosti a odjíždět někam na týden dost dobře není možné. Vlastně je mi úplně jedno, kde budu nahrávat. Důležitý je pak celkový výsledek.
Když jsme u studií/zvuku – nedávno jsme probírali, že u nás nejde udělat „světový“ zvuk. Za prvé jak se světový zvuk pozná? Je to přece subjektivní věc. Za druhé – určitě vám přehrávači projde spousta muziky – ale jakými? Dnes vládnou MP3, YT v mobilech, takže podle nich soudit co je a co není světové… Navíc si myslím, že to, co leze z tuzemských etablovaných studií, se hodně podobá tomu, co nám chodí ze zahraničí na recenze. Jistě, sem tam člověk o mizerný zvuk zavadí, ale klidně i u „velké“ kapely.
Corbow: Tak určitě je to věc názoru, ale! Zvuk, jaký mají velké metalové kapely, tady v Čechách nikdo nemá a nikdo neumí. O tom jsem přesvědčen a budu jen rád, kdyby mě někdo vyvedl z omylu. Jenže… oni ho vlastně nemají ani kapely od sousedů. Vypracoval jsem si na to takovou teorii, kde ten zvuk přirovnávám ke sprintu na 100 m. Jsou prostě borci, co to zaběhnou pod 10 sekund. Ale těch je jen pár na světě… no a pak jsou ti ostatní. Naše nahrávky se pak samozřejmě pohybují někde nad 15 sekund. Každý ten zvuk může dělat podle sebe, ale ať nejdříve udělá takový, aby to hrálo třeba jako TESTAMENT. Dokurvit to můžeš vždycky. :) Prostě, zaběhni to za 9,8 s a napodruhý to můžeš dát lehkým výklusem s tím, jak tě to běhání takhle víc baví. :)
Žižkův vraždící palcát – letos se koná 49. ročník. To je mega výdrž, možná jde o festival, který u nás má nejvíc pokračování. Nebo o nějakém s vyšším počtem víte? Co vězí za tou dlouhověkostí?
Márty: Teď mě asi nenapadá žádný jiný, ale možná by se něco našlo. Prostě nás to baví, děláme to doma v Táboře pro místní i přespolní. Vzniklo to původně hlavně jako akce na výměnu pro F.O.B., tenkrát v devadesátkách to byl nejobvyklejší způsob jak si pak zahrát někde jinde, nicméně výměny fungují nadále i nyní, ale už jen z části. No a musí tě to bavit, například teď odpovídám na otázky potom, co jsem se vrátil asi ze 4,5hodinového výletu lepení plakátů tady v okolí Tábora, přičemž jsme najeli asi přes 160 km. Tohle je prostě srdcařina. To tě musí bavit po tolika letech. Výhodou je, že s sebou můžu vzít staršího kluka, protože ten je v letech, kdy to má jako atrakci a rád pomůže. :)
Na letošního Žižku se chystá speciální set F.O.B. v sestavě, která to spolu táhla dlouhé roky a kapelu, jak se říká, udělala: Corbow, Márty, Bendis. Na FB se objevily fotky ze zkoušky – jak vám to spolu po letech šlo? Skladby z jaké doby budete hrát?
Márty: Ano, podobně jako před pěti lety, tak i letos budeme hrát ve staré sestavě. Přemýšleli jsme, jak to pojmeme a asi bych neprozrazoval úplně detaily, nicméně budeme hrát věci z prvních dvou demáčů, pak songy z debutu „Follow The Instructions“ a hodně věcí zahrajeme z desky „Dice“, v sestavě, která byla v té době aktuální. Jak to šlo? Můžu jen mluvit za sebe, i když kluci se museli hodně učit. (smích) Mě to na první zkoušce docela bolelo (smích), ale každá další byla víc a víc v pohodě. No je to jako jezdit na kole, pár let vynecháš, ale pak se do toho zase dostaneš. Těším se na koncert a lidi.
Místo konání festivalu se během let měnilo, nyní jste zpět v Housově Mlýnu. A není to jediný návrat do minulosti, na pódiu se představí kapely, se kterými se potkáváte dlouhé roky – MATER MONSTIFERA, POPPY SEED GRINDER, FALL OF SERENITY… Na jaké další kapely se můžou fanoušci těšit a co je zajímavého na místě konání?
Márty: Kompletní seznam kapel je: FALL OF SERENITY (DE), F.O.B., MATER MONSTIFERA, MURDER INC., POPPY SEED GRINDER, NEUROTIC MACHINERY, GUZZLE BOOZE, DEPRESSION ISLAND. Nějaké to info je tady na Fobii. Jinak Housův Mlýn je od dob, kdy jsme zde dělali akce před 13 lety, předělaný, vylepšený a historické prostory jsou opravdu pěkné. Na webu sdružení http://www.housuvmlyn.cz/ je možné najít detaily, ale objekt sestává z historické krčmy, sálu, panské krčmy, historické zbrojnice. V místě konání festivalu je možné se i ubytovat a pak po koncertu jen padnout do postele o patro výše – doporučuji. :)
Jaké máte s kapelou plány? Vidíte její budoucnost alespoň na pět let, nebo to berete, jak to přijde a nic moc neplánujete?
Corbow: Tak nejbližší plány jsou jasné. Chceme co nejdřív dotáhnout kompoziční práce na novém CD a materiál jít nahrát. Pak samozřejmě koncertní podpora nové desky. Doufám, že v tu dobu, kdy k tomu dojde, budou již restrikce kvůli koronaviru ty tam. Budoucnost je černá, takže těžko říci. Necháme se překvapit a já se budu těšit na rozhovor ke 30 letům existence. :)
