ACOD – Fourth Reign over Opacities and Beyond

Francie, bezedný sud, ve kterém vegetují desítky kapel, které jsou pro většinu našinců asi úplně neznámé. O osvětu se snaží label, který vydává řadu podzemních part, LADLO, a za účelem recenzí aktivně na všechny světové strany rozesílá plnopalebné fyzické nosiče, ostatně píšeme o tom opakovaně, že tohle vydavatelství odvádí pro kapely obrovské penzum práce. 

Chvála se týká i obalů, které jsou z devadesáti procent velmi hezky zpracovány; platí to i o digipacku skupiny ACOD – šestistránkové leporelo s vloženým šestnáctistránkovým bookletem obsahuje kromě stylizovaných fotek dvou ústředních protagonistů komplet texty, kredity, děkovačku; přední stranu zdobí malba Paola Girardiho (mimochodem autora obrázků na nedávno recenzovaných albech PRŮMYSLOVÉ SMRTI a NEUROTIC MACHINERY). 

ACOD fungují od roku 2006, letošní album nazvané „Fourth Reign over Opacities and Beyond“ je pátým řadovým počinem, k nim je nutno připočítat i nějaké kratší nahrávky, takže kapela nespí na vavřínech a pořád něco tvoří. Pro nové album složila deset relativně dlouhých písní, které se odehrávají v duchu melodického black/death metalu. Napadá mě i epického – rozmáchlé skladby jsou plné orchestrací a pompézních klávesových partů, a když se odprostím od vnímání zpěvu, v některých okamžicích mi přijde na mysl i klasický heavy metal. 

Frederickův zpěv je většinou hrubý, i do melodických partů řve, takže jde o mix stravitelné muziky a ostrého zpěvu, přičemž frontman kromě oné hrubé polohy využívá i vyšší skřehotané a k dokreslení atmosféry i šepoty a různé recitační „hlasy“. Intro je vůbec plné zastřených hlasů, zapojuje se i hostující Audrey S, k tomu orchestrace, metal začíná až s druhou „Genus Vacuitatis“, což je svižná jízda obsahující jak klasický black metal jednoduššího střihu, tak oparem démonična a symfonična zahalené pasáže, přičemž ony blackové jsou ohlodané, kytary zní typicky žánrově, ale ty symfonické a uprostřed zařazená epika s občasným ženským hlasem zní jako protipól oné přímočarosti. V podobném duchu plyne celé album, častěji v onom epickém atmosférickém módu, kláves a orchestrací prostých pasáží je obecné méně než těch různě vyšperkovaných, ale kapele se vcelku daří držet balanc mezi agresivitou a melodičností, navíc má nahrávka zajímavý zvuk, v němž jsou kytary a baskytara, překvapivě velmi výrazná, často upřednostněny před programovanými zvuky.

S těmi je většinou nakládáno ostražitě, v nich žádný větší problém nevidím, kapela prostě hraje ten druh metalu, ve kterém se s nimi pracuje hojně, na druhou stranu někdy působí muzika takovým tím fádním předvídatelným dojmem, takže při poslechu nevnímám žádná překvapení, album sice pěkně plyne, ale že by se jednalo o materiál nadčasový a originální, to si nemyslím. Jako dobré řemeslo jej ale označit mohu, takže celkově lehký nadprůměr.

Seznam skladeb:

1. Sur d’Anciens Chemins
2. Genus Vacuitatis
3. The Prophecy of Agony
4. Sulfur Winds Ritual
5. Nekyia Catharsis
6. Infernet’s Path
7. Artes Obscurae
8. Fourth Reign over Opacities and Beyond
9. Through the Astral Door    
10. Empty Graves / Katabasis

Čas: 51:26

Sestava:

• Jérôme Grollier  – bass, guitars, songwriting & orchestration
• Frédéric Peuchaud  – vocals

Hosté:

• Matthieu Asselberglis – guitars
• Nicolas Muller – drums 
• Audrey S – vocals (1, 7)
• Nel  – vocals (2, 7)
• Charlotte – vocals (7)

Facebook
Bandcamp

LADLO