INSANIA

PAXTILENCE, HELLCRASH, NUCTEMERON, EURYNOMOS, TÖRR

Johan:

Do roka a bez dne se do Písku vrátil festival, jehož základními atributy jsou:
- old school metal, převážně toho druhu, který se vyskytuje v názvu akce,
- příklon k zahraničním kapelám, které se v Česku dosud neobjevily, případně objevují sporadicky,
- atmosféra starých časů, kterou postupem doby stále více a více připomínají hlavně fanoušci ze zahraničí,
- perfektní organizace – dodržování programu je zákon.  

I letos vše uvedené beze zbytku platilo, všechny kapely sázely na tradiční metalové výrazivo, většina jich zahrála v Česku poprvé, lidi zase řádili a zase se mezi fanoušky objevila řada zejména německých retromaniaků s kníry, trvalými, v leginách a „koních“, harmonogram byl dodržován a organizačně rovněž bez zádrhelů. 

Po delší době jsme na akci vyrazili komplet DéPéHá, a protože v pátek se začínalo v 19 hodin, nic nebránilo stihnout první kapelu, kterou byli PAXTILENCE z Německa. A protože právě z Německa bylo v divadle nejvíc fanoušků, měla mladá (třicátníci?) kapela pod pódiem plno. PAXTILENCE patřili mezi zhruba polovinu kapel, které hrály s dvěma kytarami, což se v jiném případě později projevilo spíše negativně – u téhle party tomu ale bylo naopak. Možná i díky přehledné učesanější muzice byl zvuk parádní, mix thrash metalu s občasnými heavy náznaky mě bavil, potěšila i jedna k deathu namířená pomalejší táhlá pasáž. Ideální start pátečního večera. 

Podobně dobré dojmy zanechalo italské trio HELLCRASH. Služebně podobně mladá kapela jako předchozí Němci hrála odlišnou formu metalu, která vycházela hlavně z VENOM a HELLHAMMER, prostě takový ten jednoduchý metal míchající pra-black s pra-thrashem. Ač set trval 40 minut, bavil mě celý, kapela na to šla od správného lesa, střídala tempa, měla zpěváka, který měl výrazný hlas, měla na stojanech veliké obrácené kříže (úsměv) a pravda je i ta, že to bylo snadno poslouchatelné.

O NUCTEMERON se v propagačním textu pořadatelů psalo jako o blackspeedovém peklu. A uvedená slova nelhala, peklo to bylo se vším všudy. Hned vizáž zejména zpěváka byla pekelná, borec měl na sobě červený pocvočkovaný trikot a stahováky s ukrutnými hřeby, což bylo nebezpečné i pro samotného frontmana (který asi musel doma potrénovat, aby si nevypíchl oko, jak trefně poznamenal Bery), nedej čert, aby se týpek rozhodl skočit mezi lidi. Podobně, ale méně extravagantně, byli oděni i kytarista a basačka, image tedy zlo až za roh, k tomu tekla krev z poháru i úst basové dámy do pusy kytaristy, jenže hudba za vizuálním cirkusem zaostávala. Jasně, byla to špína, ale žel i zvuková, takže jsem se v muzice NUCTEMERON nevyznal a protože mi přišla pořád stejná, celý set jsem nedal.

Zato EURYNOMOS, to byla paráda. Přehledný převážně black, minoritně thrash metal vedený zejména ve středních tempech, s výraznými chytlavými riffy i nějakými melodiemi, s parádním zvukem a skvělým frontmanem, kterým je někdejší předák DESASTER Okkulto. Kapela nefunguje ani deset let, ale působí jako protřelý soubor s jasným názorem, tohle byl vrchol pátečního programu nejen pro mě, ale i pro řadu kamarádů s podobným hudebním vkusem. 

Už zařazení TÖRRU do programu budilo rozpaky, nebo spíše diskuze, ale přislíbený old school set naznačoval, že se obejdeme bez novější tvorby, která pro mě začíná po roce 1992. (úsměv) Dalo se čekat mnohé, většina tuzemských fanoušků tušila, že to asi nebude „ono“, že pánové jsou pocitově jinde než v časech, kdy vznikalo demo „Witchhammer“, ale červík hlodal, že to třeba dopadne v rámci možností dobře. Z mého pohledu nedopadlo. Hlášek, které jsem ve svém okolí registroval, byla spousta, většinou z českých komedií (od jemnějších „dejte jim jen polívku, víc si nezaslouží“ po drsnější „chce se mi zvracet“), někteří známí po třech věcech znechuceně odešli, ale bylo by nefér nezmínit, že valná většina fanoušků, předpokládám zejména ze zahraničí, si set užila. Nejdřív můj pohled na věc: bylo to špatné, TÖRR působil, ve srovnání s ostatními kapelami, ze kterých bez ohledu na to, jestli se mi líbily, nebo nelíbily, tryskala vášeň pro produkovanou hudbu, jako kapela, která si to přijela odbrnkat, emoce nikde, když tedy za emoce nebudu považovat basákovo přehrávání při zpěvu, který (ten zpěv) mně asi vadil ze všeho nejvíc. Ota si jen tak postával a šudlal kytaru, nejspíš stejně jako v ALKEHOLU, ostatně jedno z dalších pojmenování kapely z řad fanoušků znělo TÖRRKEHOL. Já se dokázal smířit jen s dvěma třemi starými songy, které zpíval Ota a které se jakž takž blížily originálu, v řadě dalších byly pozměněné aranže, nesmyslně bylo k vokálům přidáváno echo, basák při zpěvu přehrával a ani výběr skladeb, který by při vědomí, kdo aktuálně v kapele působí, měl vycházet primárně ze slavného dema, nebyl tip top. Do dramaturgie nezapadala ani „Smlouva s peklem“, kterou mají všichni zažranou v podvědomí s Šakalovým hlasem, ani „Předčasný pohřeb“, zbytečné mi přišlo přehrání „Fuck, fuck, fuck“. Resumé: ti, kteří chtěli slyšet to, co chtěli slyšet, tzn. známé skladby, a nevadilo jim, že byly zahrané a zazpívané odlišně než na původních nahrávkách, si dokázali koncert užít s tím, že si zahulákali texty; ti, kteří by raději tradiční verze a kapelu, kterou to baví, byli otráveni. Je otázkou, jestli vůbec mohl TÖRR v tomto směru obstát, když jediný původní člen je po pětatřiceti letech od vzniku „Kladiva“, „Války s nebem“, Exorcist“ nebo „Samoty v smrti“ pocitově úplně někde jinde. 
P.S. Až druhý den jsme z vyvěšeného programu Divadla Pod Čarou zjistili, že nehrál TÖRR, ale TÖR, zřejmě tedy revival TÖRRU, čímž je vše vysvětleno. (úsměv)

Neodpustím si ještě jedno malé rýpnutí, které směřuje k nepořádku, který po třech čtyřech kapelách v sálu vznikl. Lidi odhazovali kelímky na podlahu – ti rozumnější prázdné, ti přiblblí je házeli nad hlavy i s obsahem, takže kromě toho, že sem tam někdo dostal spršku piva (mimochodem plzeň byla skutečně odporná, nechápu, jak si někdo mohl dát druhou), končily tekutiny na podlaze, takže na ní bylo „pěkné“ kluziště. Nevím, proč provozovatel sálu, který si nechává zaplatit slušný pronájem, není schopný zajistit alespoň základní úklid mezi sety kapel, nicméně mnohem lepším řešením by byly zálohované kelímky, které by od podobných aktivit většinu jedinců odradily. Třeba příště… 


Kubina:

Nemálo lidí má ve zvyku každoročně jezdit v říjnu do Písku na thrash metal. Jedná se dokonce o stovky metalových nadšenců z okolních států. Ano, tak moc je festival Thrash Nightmare exkluzivní. Letos osm z dvanácti skupin vůbec poprvé vystoupilo v Česku! Dvoudenní vyprodaná akce odstartovala v pátek večer a nenechal jsem si ujít žádného vystupujícího. Bylo to asi takhle…

Divadlo Pod Čarou bylo hned od začátku řádně zaplněné a vytvořilo pro první bandu dobrou kulisu. PAXTILENCE z Norimberku hrají thrash zámořského střihu. Pěvec frázuje civilněji. Dle archivů po deseti letech fungování nahráli debut „Wildfire“. Ten snad celý přehráli. Skotačivá hudba sice dobře šlapala, ale postrádala nějaké opravdu silné momenty a motivy se kolovrátkově opakovaly. Takže spíš průměr.

Druhou sebranku HELLCRASH více poháněly temné síly z podsvětí. Kytarové figury byly snad složené v kruzích Danteho pekla, basa zas drnčela à la Lemmy Kilmister. Nicméně rouhačské zpěvy, dělostřelecká palba bicích, zvuk celkově nebo vizáž odkazovaly na průkopníky VENOM. Avšak Italové to hrají ve větší rychlosti.

Status hudebně nejodvážnějších aktérů pátečního programu získali NUCTEMERON. Brusírna tedy pořádná. Intenzivní kytarové riffy ve vyšších tóninách a skřeky mohly připomínat trochu kapelu VEKTOR z období „Black Future“, která se vymáchala v tom nejčernějším skandinávském bahně. Dalším tématem by mohla být zpěvákova trochu přehnaná image červeného jehelníčkového Alice Coopera. Naštěstí to zachránila basačka, hehe. Jinak podobnému muzikantskému přístupu fandím. Nikdo nechce poslouchat deset stejných umělců. Milostnou předehru na sobotní show NIFELHEIM považuji za povedenou.  

Velkou výhodou německých démonů EURYNOMOS byla postava uvěřitelného frontmana. Vokalista Okkulto je znám především ze svého působení v legendární kapele DESASTER a nebál se prodat všechny svoje zkušenosti. Jeho suverénní výkon navíc podtrhovali skvělí muzikanti.  Tasili spoustu zábavných riffů. Ty zas rozdmýchával bicman do houpavých rytmů, nutících kývat hlavou. Metal vytvořený kapelou CELTIC FROST stále naživo funguje. Páteční vrchol.

Chápu, že tu socík byl moc dlouho a porevoluční metal měl své mouchy. Bohužel TÖRR v mých očích nezachrání ani žádná nostalgie (jsem ročník 91). Nasazení žádné, nejhorší instrumentální výkony dne, kvalita materiálu podprůměrná. Po dvou skladbách koncert sabotuju. Asi jsem měl málo alkeholu.


Fotky: Skalík

Skalíkova galerie

Berryho videoreport z obou dnů

 


Zveřejněno: 18. 10. 2022
Přečteno:
1287 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

31. 10. 2022 00:28 napsal/a Mičl
Neurazilo
Z videa mě set nijak neurazil, přišlo mi to úplně v pořádku. Nevím co kdo očekával, ale když kapela hraje jako power trio, tak většinou nijak extra nepaří. Naposled jsem takhle viděl MASTER - power trio, energie a stále klasa!!!! Není víc co říct :) Törr z videa za mě v pořádku - neurazilo :D
24. 10. 2022 17:43 napsal/a Berry
Törr – old school set.
Když se na ten koncert podíváme s nadhledem, objektivně byl velmi slušnou vzpomínkou. To, že můžeme mít očekávání konce 80. a úsvitu 90. let, je sice naše právo a volba, ale to už se nikdy vrátit nemůže, takže si naopak můžeme položit otázku, jak by koncert vypadal v nějaké z tehdejších sestav dnes? Nebylo by to v tom nejlepším případě srovnatelné s tím, co jsme viděli v Písku? Zcela pravděpodobně ano. K takovému ojedinělému typu vzpomínkového koncertu se speciálním setem je vždy lepší přistupovat nezaujatě, ideálně optikou zahraničního fanouška, který si jej zjevně užil a já s ním. Možná to kapele někdo nevěří a já mu rozumím, na druhou stranu, ty skladby hraje jejich autor a kdyby s nimi měl problém, těžko by k tomu došlo. A nakonec dodávám, že současná tvorba už by v kontextu historie kapely snesla daleko tvrdší kritiku a naopak porozumění skoro všemu, co tady v diskuzi zaznívá. Tohle byl ale speciální vzpomínkový koncert, tak jsem jej chápal a tak si jej užil.
24. 10. 2022 17:05 napsal/a Osel
Torr skončil nekdy v roce 92 , dneska je to parodie, kde ani nepoznas, zda je to Torr, Alkehol nebo Promile, co tam predvadi Bartos je naprosto smesne, snazi se imitovat Henycha, ale je to nepodarena parodie, ktera vyzniva lacine.Nikdo mu to neveri a neveri ani on sam.Ve srovnani se zahranicim Torr nikdy nehral black metal, byl to heavik s bububu texty, ktere ale v podani Henycha mely urcitou tvar a to tajemno tam bylo...ale dneska, hosi, proberte se
20. 10. 2022 21:55 napsal/a immortal
Bída s nouzí
Törr? No hrůza. Aranže skladeb se nepovedly. Původní tvorba má bejt původní se vším všudy, i když osoby v obsazení jsou jiné. Nejvíc to kazila ta echa u zpěvu a ve výrazivu basáka chybělo už jen: Jste tady? Hlášky k jejich vystoupení doplním jen o parafrázi z filmu Vrchní, prchni: Hlavně ať s tím nejezdí na Moravu, dostali by tam po čumě. Ne tohle opravdu ne. Vypadalo to jako nezdařilej revival.
20. 10. 2022 21:50 napsal/a Peťan
Törr - k posouzení
Tady je video celého setu v obstojné kvalitě, každý ať posoudí sám: https://www.youtube.com/watch?v=ZgnytngoKsU Záměrně jsem se k tomu vrátil a celé to zkoukl a upřímně bych na tomhle bookingu nic neměnil. Instrumentální výkony byly ok, prostě Torr nikdy nebyla instrumentální onanie. Kapela dnes hraje pro úplně jiné publikum, na scéně se nepohybuje ani nezná její vývoj. Tohle jsou prostě aspekty, které je třeba brát v úvahu. Ano, jsou tam zbytečný aranže ala Alkehol a taky z nich nejsem nadšen a jasně, ten kdo to viděl na přelomu 80/90tek tak nadával, ale troufám si tvrdit, že většina lidí si to užila. Ostatně, reakce na TORR jsou do teď po netu vesměs kladný, viz. např. Jowita z labelu Metal on Metal, která to uvedla jako highlight akce a velký splněný sen... Ale víc mě to z pořadatelskýho hlediska nepřísluší hodnotit :)