Patnáct let Naurrakar. Kurva, patnáct let! Jiný člověk na mém místě by se na to už dávno vysral! Tohle totiž nevyžaduje výdrž ani silnou vůli – tohle vyžaduje přímo tvrdohlavost. Neutuchající a trvající, nepřerušené přesvědčení, že tuhle neskutečně náročnou záležitost má smysl provozovat. A je to skutečně nesnadné.
Po patnácti letech se už vlastně řadíme mezi starší kapely. A jako zakladatel a leader jsem pyšný, že jsme na svém dosavadním vrcholu a máme stále co říct – vlastně máme co říct čím dál více! Jsme v nejlepší kondici za celou dobu a máme zdaleka nejsilnější sestavu. Přitom sehnat členy je velmi obtížné - Black Metal je na vlastnosti člověka velmi náročný a specifický, může ho dělat málokdo. Navíc naše hudba není ta nejsnadnější. Rád říkávám, že Black Metal je undeground v undergroundu, metal v metalu. Absolutní metal. No, sehnat vhodné spoluhráče je obtížné. Proto jsem velmi spokojený, že mám nyní v kapele ty nejlepší lidi.
Ne vždy se ale kapele dařilo. Dlouhou dobu nebylo moc koncertů, i uvnitř kapely to vřelo – to vyústilo v nejednu personální změnu. Upřímně - nedokázali jsme dobře jednat s okolím ani s vlastními příznivci, naučit se to zvládnout trvalo dlouho. Holt asociálové; co jiného od ortodoxních blackerů čekat...
Nicméně co se týče hudebního vývoje a směřování, nikdy jsme se do žádně krize nedostali. Nikdy jsme nepřestali pracovat a nikdy nám nedošly nápady. Nevyměkli jsme, jak se to často po delším fungování kapelám stává. Nikdy jsme nezradili náš směr a pravý přístup, nevozíme se na žádných trendech. Ale zároveň podnikáme značný vývoj a tvrdě pracujeme na zdokonalování se.
Kapelou žijeme. Máme podle toho zařízené i své každodenní životy, tedy alespoň nejvíce aktivní členové. A dostavuje se i jistý úspěch mezi posluchači a obecenstvem – což je velmi příjemné. Ne, že by pro nás byl úspěch absolutní prioritou, ale není nepodstatný. Lituju kapely, pro které úspěch prioritou je, nebo je pro ně dokonce jediným cílem. Krásná tvrdá ironie, že jejich mrzké snažení se stejně s žádným úspěchem obvykle nepotkává. Hudba, a ještě k tomu tato specifická a elitářská, se dělá z vášně a přesvědčení, životního přístupu. Musí to být naprosto upřímné a pravé; jinak to nemá pražádnou cenu! Úspěch je příjemný, neúspěch nepříjemný. Ale interpreta to nesmí zcela semlít.
Toto moje zhodnocení patnácti let kapely může mnohým znít jako chvástání. No, možná trochu je, haha. Ale hlavně jsem chtěl dát najevo spokojenost s vývojem a situací.
Děkuju svým spoluhráčům; a také všem, co nás podporují.
Zmar, váš Ego BMK
