Nejbližší koncerty
  • 01. 12. 2022WINTER CALLING: STÍNY PLAMENŮ, YARRDESH, OUTWARD, NÁMÖL -...
  • 02. 12. 2022Zdravíme příznivce Okultně-hudebního spolku MEGELNYK. V p...
  • 02. 12. 2022METALURGIA FESTIVAL vol. 3 /// METALOVÝ FESTIVAL V SRDCI ...
  • 10. 12. 2022Pro letošní rok poslední velká death black thrash metalov...
  • 30. 12. 2022Páteční před Silvestrovská párty ve Farářově sluji za úča...
  • 08. 01. 2023neděle 8. ledna 2023 Modrá Vopice, Praha koncert bude z...
  • 18. 01. 2023RHINO BUCKET (USA), MERLIN & Dan Horyna Předprodej vstup...
  • 20. 01. 2023FATAL BLOW /UK/ ACULEOS /CZ/ ROZRUCH! /CZ/
ASMODEUS – PŘÍJEZD KRÁLE PO 25 LETECH, NYNÍ I JAKO ČERNÁ NEBO ORANŽOVÁ GRAMODESKA

17. 9. 2022, Praha – MeetFactory

Peťan:

Příští rok jedu zase! Ne, nepředbíhám, protože jsem od začátku tušil v kostech, že premiérový ročník indoor festivalu Tones of Decay bude skvělá akce. Mám rád ortodoxní metalové festivaly, kde vlastně není kam moc uhnout. A mám rád kluky z Kreas Promotion, jejich aktivity a i lidi, kteří v tomhle podniku jedou s nimi, haha. Těšil jsem se moc, obavy byly pouze ze smíchovského klubu MeetFactory, se kterým nemám moc dobré zvukové zkušenosti… Vyrazili jsme z Písku ve čtyřčlenné sestavě já, Růža, Pavel a jihočeská legenda Vlakin, kterýho jsem strašně rád po dlouhý době zase viděl! Čím blíž k sobě bydlíme, tím se vidíme míň… divnej svět. No nic, cesta utekla rychle. Kromě Prahy…

Vůbec první kapelou na prvním ročníku byla pražská formace MŮRA. K pódiu jsem dorazil cca pět minut po začátku setu, protože příjezd do Prahy byl totálně zasekanej. MŮRA je stále ještě nové jméno v chudém českém undergroundu, ale právem získává jedno uznání za druhým. V sestavě nejsou žádní nováčci a ten death/doom, který se valil z pódia, rval koule. Těžkotonážní bahno tekoucí převážně ve středních tempech. Moje první setkání dopadlo výborně. Podmanivý rituál zmalovaných a zakrvácených muzikantů byl podpořen výtečným zvukem, který navíc rozehnal veškeré mé pochybnosti o klubu MeetFactory. Zlo, které bylo ještě lepší než na debutové kazetě. O MŮŘE ještě určitě uslyšíme!

Jak jsem očekával, tak se stalo. Harmonogram pod vedením Daneczka a party kolem něj seděl na vteřinu přesně a GOATCRAFT začali vražednou black/death jízdu přesně ve čtyři. Kluky jsem viděl několikrát a zrají jako víno. Dřevní old school nabízel jak nekompromisní sypanice, tak i rituální melodie. Žádné kecy, žádná zbytečná protahování. Hrálo se hlavně z poslední skvělé fošny „Spheres Below“ a nemohl nezaznít můj nejoblíbenější song „Kolossal Katastrophic Kollapse“. Na závěr došlo k překvapení v podobě coveru od CREMATION PYRE. Totální zběsilost a Demolator bez kytary jen s mikrofonem v ruce. Primitivní metal až za hrob! Škoda jen absence svícnů, které údajně zakázal provozovatel klubu…

Miluju jihoamerický kapely. Pro jejich autenticitu, živelnost a temperament. PHANTASMAGORE z Chile tohle všechno splňovali, byť se jednalo o průměrný death metal starého střihu. Nakládačka jak se patří, hrubý vokál a zabijáckej bubeník. Škoda, že došlo k technickým problémům v cca půlce setu. Ztratil jsem koncentraci a zbytek setu jsem se už poflakoval mezi kámoši.

Na následující Finy CADAVERIC INCUBATOR jsem se upřímně těšil. Mám jejich desky rád, a i naživo to byl nátlak. Bohužel, zvukově se to tentokrát příliš nepovedlo. Vokály byly utopené, což se během festivalu stalo několikrát a celkově to bylo brutálně nahlas. V případě CADAVERIC INCUBATOR to příliš nevadilo, protože jejich death metal, který místy koketuje i s old school grindem, je ta pravá špína. Ovšem s lepším zvukem bych si víc užil instrumentální kvalitu všech muzikantů. Jo a palec nahoru za Necroterrorův outfit – triko MASTER´S HAMMER!

To Američané s ne úplně snadným názvem INNUMERABLE FORMS byli posledním přírůstkem do line-upu, ale pro mě byli již před akcí černými koňmi sestavy. A nemýlil jsem se, protože jejich set byl od začátku prvotřídní. Těžkotonážní směsice chorobného death/doom metalu, navíc s výrazným vokálem. Vokalista se sice vizuálně na death metal moc nehodil, ale to nikterak neubíralo na dokonalosti setu. INNUMERABLE FORMS ládovali songy z nové desky „Philosofical Collapse“, která v těchto dnech vyšla a doporučuju vám její poslech. Chvíli masakrující nálet, pak zase plíživé doometalové partie. Totální kremace, násilí, tlak, válec a jeden z vrcholů letošního Tones of Decay!

Dopředu jsem věděl, že FACELESS BURIAL nebudou úplně pro mé ucho. I proto jsem dal jen část setu. Bezesporu nejtechničtější kapela večera a vlastně jim nebylo co vytknout. Nasazení, skvělé instrumentální výkony, zvuk, … Jen tohle všechny nedokážu ocenit, protože jsem primitivní posluchač, haha! Odezvu však v publiku měli značnou, a tak je to správné. Díky, ale raději špínu…

Další Amerika a tentokrát jedno z nejskloňovanějších jmen nové vlny old school death metalu – CEREBRAL ROT. Tenhle set znamenal návrat ke špinavý produkci, žel zvuk v první části setu byl zahuhlaný až příliš. Postupem času se vše vyladilo a CEREBRAL ROT předvedli výbornou řezanici. Skvěle ven lezly kytary i sóla, stejně jako s vokálem jsem byl spokojen. Koncert gradoval v neskutečném tempu a Američany ocenili i fans, kteří poprvé za večer předváděli fakt divokej headbanging. Hrálo se i z debutové desky, což ještě víc přidalo na syrovosti celého setu. Parádní!

Jedinou zahraniční kapelou, která nebyla na tour, ale přiletěla zahrát exkluzivně na Tones of Decay, byli dánští staří známí PHRENELITH vedení deathmetalovým mohykánem Davidem Mikkelsenem. Před lety jsme mu dělali v Písku koncert s jeho další a známější kapelou UNDERGANG a od té doby koukám trochu víc vyplešatěl, že bych ho skoro nepoznal, hehe. Každopádně PHRENELITH mi moc nesedli. Bojoval jsem se zvukem i s uchopením jejich produkce. Ačkoliv mám kapelu rád, tentokrát to nemělo potřebou sílu ani koule. A to i kvůli utopeným vokálům kdesi v hloubi celé té chlívárny. Škoda, snad si to příště sedne líp.

Čas pokročil a na stage se vyhoupla trojice Amíků MORTIFERUM. Nebudu zastírat, těšil jsem se na ně nejvíc díky jejich poslední skvělé fošně „Preserved in Torment“. Z té nakonec, pokud mě paměť neklame, zazněly celkem tři zničující songy. Od začátku do konce skvělý zvuk a neskutečný death/doom válec. Rezonoval jsem v tónech a melodiích, které trojice hrála s naprostou jistotou a bez jakýkoliv proslovů. Těch čtyřicet minut uteklo, i přes pomalejší tempo, zatraceně rychle. Poslední song „Altar of Decay“ pocházel z demáče a totálně mě uzemnil. Velkolepý závěr temného galapředstavení. Vrchol festivalu!

Ovšem další vrchol dle očekávání přišel s domácí (pořádající) SNĚTÍ! Kluci na sebe nechali chvíli čekat, ale pak během půlhodinky všechno a všechny dosud přeživší (klub už se trochu vyprázdnil) majestátně převálcoval. Zase první dva songy horší sound, ale pak už to řezalo pěkně a suverénně nejdivočejší kapela letošního Tones of Decay si vychutnávala zasloužené ovace. Tomáš Mitura rozjel pořádný bordel, lidi se přidali. Když k tomu přidáte výtečnou formu, kterou kluci mají z mnoha odehraných koncertů různě po Evropě (a Mexiku!), dostanete tu nejlepší tečku za festivalem. Budu se opakovat, ale jsem šťastnej, že tu máme aspoň jednu kapelu, která svou poctivostí a oddaností žánru vzbudila poprask na scéně. Ne té nicotné domácí, tu vem s prominutím čert, ale hlavně venku. S českým názvem, s českými texty, s vlastním přístupem. Vztyčenej prostředníček všem lenivejm zadkům, co říkají „ono to nejde“ a přitom nechtějí vystoupit ze své komfortní zóny. Respekt a long life with SNĚŤ! 

Závěrem mého reportu bych dodal, že první ročník Tones of Decay byl profesionálně zvládnutou akcí, organizačně vše klapalo, atmosféra vynikající. Do příště trochu poladit zvuk a dát konec do půlnoci a bude to bez ztráty kytičky, hehe. Už teď je to kultovní undergroundovej fesťák. Jen vydržet! Díky za to!


Kubina:

Zatímco na Václaváku komunisté brojili proti současné vládě, nad vchodem do hudebního klubu MeetFactory byl za krk pověšený Lenin. Dne 17. září se totiž konal první ročník Tones Of Decay, kde prim hrál ten nejprohnilejší death metal. Žádná zpěvačka z obálky časopisu nebo vikinská loď by si po smíchovských kolejích nedovolila dorazit. Loňský rok vyšla fošna „Mokvání v okovech“ od SNĚTI a je nepopíratelným faktem, že se od té doby zvýšil zájem o tvrdou muziku podobného ražení. „Starým“ přestala bolet kolena a mladí zažívají „nové“ hudební dobrodružství. Zkrátka přicestovalo bezmála tři sta zvědavců.

Vše odstartovala nejpomalejší kapela programu. MŮRA vznikla během doby covidové a na české scéně chytře vyplnila prázdnou mezeru. Z doomových pasáží občas prosvítaly nevlezlé, spíše pohřební melodie. Když už došlo na vyšší rychlostní stupeň, míchal se death a black. Zpěvy jsou v tvorbě upozaděné, nicméně ozdobené různorodostí – od hlubokého growlu po černokněžnický skřehot. Frontman na sebe strhával pozornost, když rukama lákal démony na panáka prasečí krve. 

Cesta do pravěku v podání GOATCRAFT ze Slovenska. Sypaček málo nebylo. Starej black/death zahraný prasácky punkově. Ač trochu chaos, budilo to strašně sympatický dojem v kontrastu se skupinami, které následovaly. Naši bratia byli navíc poslední bandou, která si dala více záležet na image a používala make-up. 

Na PHANTASMAGORE z Chile se deru do první lajny. Lehce primitivní tuca tuca návyková hudba. Možná trochu ovlivněná finskou školou, ale zachovávající si svůj jihoamerický ksicht. Basák s kytaristou se během setu spravedlivě dělí o zpěvy. Spousta headbanging partů, takže vlasy vlály. Nebýt technického problému, po kterém byl zvuk z prvních řad téměř nepoživatelný, musel bych rozčesávat řepu půl roku. 

Kytaristu finské skupiny CADAVERIC INCUBATOR zpočátku podezřívám z toho, že má zápěstí levé ruky zakončené výbušnou tarantulí, která nešetří pavučinami šílených riffů. Diváci mohli pociťovat nuance pionýrů AUTOPSY a CARCASS. Nicméně celkově po pár skladbách trochu ploché. 

Vrcholné číslo předvedli INNUMERABLE FORMS. Skvělá pódiová show. Chroptící zpěvák budil dojem, že dokáže zatloukat hřebíky holou rukou. Basák to zas poctivě celé odházel hlavou. Možná nejpovedenější zvuk celého festivalu umocňoval dynamický charakter dokonale vybroušených, pomalu až násilnických, songů. Náporové party, v nichž bzučely kytary jako hnízdo divokých včel, se prolínaly s těmi doomovými. V nich každý úder bubeníka, jenž se nafukoval stylem bubliny před výbuchem, měl efekt demoliční koule tříštící zdi. Nástavbou pak byl hlavní kytarista, který sice nesóloval nějak rychle, ale měl vytříbený cit vypálit nějakou silnou melodickou linku ve správný moment a posunout hudbu na vyšší level. Ono všechno do sebe zapadalo, proto mohu předpovídat velkou budoucnost pro kapelu z Massachusetts.

Protinožci FACELESS BURIAL jsou mistři svých nástrojů. Trochu metal progresív. Chvílí jsem dokonce vtipkoval, že DREAM THEATER začali hrát death metal. Oni vážně bicí chvílemi zněly jako by za nimi seděl Mike Portnoy. Právě díky komplikované rytmice byly kytarové riffy zábavné. Přesto vše to byl pořád nářez. Milovníci NOCTURNUS či GORGUTS určitě měli radost. 

V době, kdy hráli CEREBRAL ROT, začal festival gradovat a vydrželo mu to až do konce. Muzikanti pili pivo a samotný herní výkon byl hnus. Docela primitivní receptura, ale stále funguje. Doomové kytary udržují napětí, aby vzápětí ve středních tempech rozvířily stoku plnou sraček a vnitřností. Jakmile dochází na vyhrávky/sólíčka, evokuje to pocity praskajícího vředu, z kterého teče hnis. Vokály chodily z nižších poloh do ještě nižších; skoro můžeme mluvit o anatomii lidského těla.

PHRENELITH mně moc do uší nelezli. Každému se nezavděčíš po dlouhém hracím dni (jestli to nebylo z hladu, hehe). Jasně, maniakální bicí, kytarové riffy a drobet vyšinuté vokály dovedly navodit zoufalství z konce světa. Avšak chvílemi až moc statická hudba a vše se soustředilo do jednoho bodu. Stejný případ, když vrtačka dělá díru do lebky.

Některá zvířata vidí ušima. Člověk s velkou představivostí mohl při vystoupení MORTIFERUM spatřit systém kořenů, který ho pomalu prorůstal a poutal do velkolepého temného světa, kde o hustou atmosféru nebylo nouze. Hudební spektrum opravdu obrovské. I když největší sílu vidím v jejich pochodech smrti, v nichž hrají šťavnaté riffy a pěvec zvrací slova, tak i další americká kapela umí zařadit na nejvyšší rychlostní stupeň, aby dílo zkázy bylo dokonáno. Žel, mám před sebou dvouhodinovou cestu domů a během setu opouštím místo konání.

Svátek pro death metal. První ročník Tones Of Decay poctily návštěvou kapely z celého světa. Díky pěkné návštěvě se bude za rok konat znovu. Cítím potenciál, že si festival vybuduje větší stálou klientelu.

Plusy: Tržnice v předsálí, rodinná atmosféra, neokoukané kapely, nealko malinovka, INNUMERABLE FORMS a MORTIFERUM.

Minusy: Vokály mohly být u některých setů více vytažené. Někteří pěvci to tahali z takových hloubek, že se topili ve zvuku instrumentů.

Fotky: Pavel


Zveřejněno: 28. 09. 2022
Přečteno:
530 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář