Nejbližší koncerty
  • 01. 12. 2022WINTER CALLING: STÍNY PLAMENŮ, YARRDESH, OUTWARD, NÁMÖL -...
  • 02. 12. 2022Zdravíme příznivce Okultně-hudebního spolku MEGELNYK. V p...
  • 02. 12. 2022METALURGIA FESTIVAL vol. 3 /// METALOVÝ FESTIVAL V SRDCI ...
  • 10. 12. 2022Pro letošní rok poslední velká death black thrash metalov...
  • 30. 12. 2022Páteční před Silvestrovská párty ve Farářově sluji za úča...
  • 08. 01. 2023neděle 8. ledna 2023 Modrá Vopice, Praha koncert bude z...
  • 20. 01. 2023FATAL BLOW /UK/ ACULEOS /CZ/ ROZRUCH! /CZ/
  • 20. 01. 2023pátek 20. ledna 2023 Melodka, Brno MALLEPHYR (black d...
DARK GAMBALLE LP Romance panenky a kladiva

S kytaristou a zpěvákem Markem o dění v Doupovských horách i kapele, která si zvolila název podle zaniklého města.

Čau Marku, skupina DOUPOV funguje cca 10, 11 let. Můžeš krátce vzpomenout na začátky – kdo a proč kapelu zakládal, s jakými plány?

Zdar Johane a děkujeme za prostor. Zdravíme samozřejmě i věrné čtenáře Fobia zinu! Tohle bude zajímavá část rozhovoru asi i pro naše aktuální „novější“ členy (jestli si to přečtou), protože některý věci asi ani nebudou vědět. :) Zdeňek a já jsme se začali, ve dvou kytarách, scházet a dávat dohromady riffy v době, když se naše předchozí společné experimentální uskupení ABSENT FROM VIOLENCE (A.F.V.) začalo ukládat k věčnému spánku, což bylo někdy v polovině roku 2011. Tehdy jsme s A.F.V. sice měli dokončené nahrávání desky v Hellsoundu u Honzy Kapáka, ale bubeník odjel na neurčito za klokanama do Austrálie a zbytek kapely už neměl na hraní buďto chuť, nebo čas (ta kapela fungovala už asi 15 let před tím, než jsem se tam já někdy v roce 2009 přidal). Teda až na nás dva: Byli jsme rozjetý, v rukávu měli několik solidních metalovejch a punkovejch riffů, pojila nás vášeň k hudbě (probíhalo i brnkání na španělky) a společný výlety po našem okolí – tak začal DOUPOV vznikat.

Sestava vám celou dobu drží, nebo se vám personální změny nevyhnuly? Přiznám se, že tvé kolegy z jiných kapel neznám, z toho, co se dá dohledat, si pamatuju akorát SCORCHED DEATH, kde hrál váš kytarista Zdeněk Wohlštát, ale to je docela pravěk. Takže kdo s tebou v DOUPOVĚ hraje a o jak zkušené muzikanty jde?

Vzápětí, ještě v létě 2011, se přidal bubeník Jarda Podlaha (Zdeňkův kumpán z jeho předchozích kapel CESTA KRVE a MAGNA MATER). Původní basák z A.F.V. byl chvíli ve hře, ale sešlo z toho (a zpěvák A.F.V. byl jasně mimo hru ještě předtím, společensky unaven a vycucán) – bylo teda zřejmý, že tvoříme úplně novej projekt. Byli jsme odhodlaný pokračovat dál i ve třech – návrh Zdeňka, že by vzal basu (ke konci roku 2011 dokonce přinesl jednu po bráchovi do zkušebny a zkoušel na ní brumlat) byly rychle zavrhnutý – oponoval jsem, že naše dvě kytary jsou dohromady prostě důležitý. V zimě 2011/2012 k nám přichází zkoušet jeden místní basák, ale toho ten náš metal prostě nelákal a na jaře 2012 odchází po svých zakládat něco klidnějšího. Až zhruba v polovině roku 2012 zkompletoval naší první sestavu basák Petr Kučera, to už bylo ono, zkušenosti Petr z žádné regulérní kapely sice neměl, ale byl to řekněme vlk samotář, kterej si dokázal nahrát kytary i basu a naklikat bicí podklady úplně sám – dělal kdysi takovej vlastní one man metal projekt a nebylo to vůbec zlý. Společně jsme na konci roku 2012 nahráli demo, na kterém byly první 4 vlaštovky („Stratovulkán“, „Dobyvatelské touhy“, „Doupovská válka“ a „Havraní vrch“). Nutno říct, že jsme se nikam nehnali, hráli jsme si v klidu pro vlastní potěšení ve zkušebně a než jsme dali do kupy obstojný repertoár a zahráli prvně naživo, tak uběhlo dost času, vlastně zhruba 3 roky! Já měl v těch letech totiž pořád dost na pilno s kapelama V RUKOU OSUDU a LICHENS - dnes je to jinak, ale tehdy pro mě Doupov byl v podstatě až na třetí koleji. Každopádně naše skladby za tu dobu ve zkušebně dozrály a v kapele se začaly objevovat hlasy toužící po živém vystupování – bylo na čase. Dali jsme do kupy výpravný koncertní repertoár čítající 10 vlastních skladeb. Od konce roku 2015 až cca do léta 2016 jsme v téhle původní sestavě odehráli zhruba 5 koncertů čistě po našem Ústeckém kraji a stihli nahrát ještě jedno demíčko. Ukázalo se, že bubeník Jarda si to koncertování moc neužívá a sám (v dobrém) odchází. Naopak zbytek kapely byl odhodlaný se do toho opřít a důkazem je, že jsme to i bez živého bubeníka nevzdali, dali dohromady elektronické podklady a jezdili s naší metalovou diskotékou po klubech až do konce roku 2017 (bavíme se cca o 15 koncertech, opět čistě po Ústeckém kraji). Někdy to bylo s elektro-bicmanem peklo, například když se během koncertu ozval místo činelů zvuk restartování počítače (zvukařovi kiksnul notebook…). :) Samozřejmě to celý byla z nouze ctnost, ale užili jsme s klukama hodně srandy a brali jsme to sportovně.

Někdy v lednu 2018 nás z vlastní vůle přichází vysvobodit náš stávající bubeník Jindra Volhejn alias Mr. Zoom, který v té době ukončil své působení v místní kapele NO SEM, kde byl dva roky předtím, no a ještě hlouběji v minulosti působil v – u nás v Klášterci nad Ohří dost známé – crossover/grunge partě KENCORE PASSA, jejíž název sám vymyslel, ta fungovala někdy v letech 1999-2005. Všichni jsme se dohromady samozřejmě už léta znali, Klášterec/Kadaň a okolí jsou malý a muzikanti se mezi s sebou znaj (a hlavně kluci spolu chodili i na základku / vídali se od mala – kromě mě teda, já jsem o deset let mladší než zbytek). Pro zajímavost a další důkaz, že nešlo v případě Jindry o žádnýho bažanta: Jeho první kapela byla pořádnej sypec CRIPPLING BABY (1990-1994, myslím, že v tý době měli společný koncerty například se ZVRATOREM), kapela posléze zpomalila a přeměnila se v MONSTER SKUNK. Po KENCORE PASSA působil nějaký čas v pražské kapele SPLEEN? a zaskakoval v řadě místních bigbítových kapel a projektů. Každopádně Jindru po letech ty maximálně střednětempé kapely už nebraly a zase začal prahnout po rychlém metalu, který v něm od mlada dřímal a to byl pro DOUPOV pochopitelně hodně důležitý okamžik. Přišel hladovej metalovej bubeník, kterej se těšil na společný hraní. Během zimy 2018 jsme dali do kupy repertoár a začali postupně koncertovat prakticky po polovině republiky (severozápad/západ, střed a jih máme docela slušně projetej, ale například jsme zatím nikdy nezavítali na severovýchod/východ republiky).

Možná vlivem častějšího koncertování, respektive spíš vzájemnými sympatiemi už od studijních let, začali vznikat i třenice hlavně mezi basákem Petrem a bubeníkem Jindrou (vlastně všichni jsme si mezi sebou posílali občasný zasloužený i nezasloužený dloubáky) a skončilo to odchodem Petra, důvodem byly teda klasicky personální a hudební neshody / nespokojenost s chodem kapely (přesto jsme se pak vlastně úplně všichni z DOUPOVA společně sešli na křtu prvního alba na jaře 2022). Tehdy jsme si uvědomili, jak záleží na dobrých vztazích v kapele, to byl říjen 2018. Jindra to ale naštěstí hned další měsíc napravil (:D) a přivedl v listopadu 2018 do kapely našeho stávajícího basáka Fanyho – ten měl za sebou kapely CROSS BONES (1992-1993), POLETÍME (1994-1996) a KUSAČE (1997-2000), takže zase: starej zkušenej pardál! :) Po nějaké obligátní koncertní pauze, která po takových událostech vždy nastává (Fany musel repertoár samozřejmě trochu dostat pod kůži) jsme od jara 2019 zase v plné síle a drží nám to dodnes.

Název DOUPOV odkazuje k městu, které žel zmizelo z povrchu zemského. Proč jste kapelu takhle pojmenovali? Doupov, to je docela pohnutá historie…

Může za to hlavně Zdeněk, kterej měl doupovský kopce a zákoutí hodně prošláplý, rád se tam vracel a brával mě občas s sebou. Napsal tenkrát i dvě básničky (jednu vtipnou – „Doupov“ a taky jednu temnější – „Vrána“), který jsem později předělal na texty ke skladbám „Doupovská válka“ a „Havraní vrch“ (ta temnější z těch jeho básniček byla původně věnovaná pro kapelu V RUKOU OSUDU, což jsme teda nevyužili, protože to bylo ještě dost málo temný... hehe). Tím bylo téma daný a už jsme se toho nepustili. Ponořili jsme se do těch míst a osudů – často přimíchávali humor a nadhled – a bylo vymalováno. Koncert DOUPOVA totiž neznamená jenom mračáky a tvrdý pózy, často je to docela sranda. No a myslím, že dohromady se ty texty celkem hezky propojují a tvoří obraz těch míst s tím, že zabíráme období vlastně už od hlubokého středověku (viz staré šlechtické rody ze 13. století ve skladbě „Tocov“), přes období husitských válek („Vladař“), třicetiletou válku a dobu pobělohorskou („Hradiště“), období 2. sv. války (zčásti například nový „Olitzhaus“) a následný vznik Vojenského újezdu Hradiště v první polovině padesátých let až do současnosti („Doupovská válka“). Sem tam se objeví i nějaká ta legenda pro pobavení („Skalky skřítků“). Jsem zvědavej, kdy to téma úplně vyčerpáme, ale zatím to teda jen tak nevypadá.

Hrajete, dá se myslím říci, tradiční thrash metal. Mě jako nejsnazší přirovnání napadají z veteránů služebně DEBUSTROL a z veteránů věkem GÖTTERDAMMERUNG, inspirační zdroje lze samozřejmě hledat i v zahraničí. Čí tvorba je pro vás ta, se kterou se nejsnáze ztotožňujete?

Souhlas, k zařazení DOUPOVA do tradičního thrash metalu se můžu jedině hrdě přihlásit a nevím, co bych si měl vymýšlet víc! Jestli tady můžu mluvit o tom, co je mi osobně tady u nás v ČR hudebně blízko, tak DEBUSTROL určitě jo. Vlastně celá ta zlatá československá metalová škola typu ARAKAIN, DEBUSTROL, KRYPTOR, KRABATHOR, VITACIT, CITRON, KREYSON, FERAT, MOTORBAND, TITANIC, TERMINATOR, GLADIATOR, BRIAN, TÖRR, ROOT, …, hele já klidně můžu i KERNY! :) Ze zahraničí je pro mě nejvíc SODOM a SLAYER (samozřejmě i povinnosti typu IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST, METALLICA, SEPULTURA, DEATH, MOTÖRHEAD, BATHORY, MEGADETH, PANTERA, DESTRUCTION, KREATOR), ale svýho času jsem poslouchal kapely jako třeba CORONER, CELTIC FROST, AMEBIX, SACRILEGE, EXPLOITED, ANNIHILATOR, METAL CHURCH, HOLY MOSES, OVERKILL, EXHORDER, ASSASSIN DEATH ANGEL, SACRED REICH, VENDETTA (Německo), MORBID SAINT, ... no jsou toho samozřejmě hromady, ale každej z našich by ti řekl ty kapely určitě trochu jiný a tohle je čistě můj pohled. Samozřejmě se vesměs shodneme na těch starých československých vykopávkách. Kluci tu starou éru zažili všechno naživo – já to štěstí neměl, protože jsem o deset let mladší než moji spoluhráči, jak už bylo zmíněno, a začal jsem s koncertama a hraním v kapelách až kolem roku 2000.

Dá se ještě v tradičním žánru, jako je thrash metal, přijít s něčím novým? Nebo jsou stylové mantinely jasně vytyčené a v nich se hledají způsoby, jak neznít pořád stejně, jak skladby nějak vyšperkovat, zejména sóly, změnami tempa, případně nějakými lehkými odskoky od thrashové litery…

Jak říkáš, pro nás jsou mantinely jasný, thrash metal a občas trochu punku... musí tam být energie, zdravá nasranost, hlad po muzice, spojení s lidma pod pódiem a pak je všechno v pořádku a nemusí se vymejšlet víc. Samozřejmě u DOUPOVA jsou hodně důležitý i texty, s kterýma si snažíme vyhrát a i v nich se pevně držet danýho tématu.

Kdo je vrchním hudebním hybatelem DOUPOVA? Nosí někdo hotové skladby a ostatní se „jen“ učí, nebo tvoříte kolektivně ve zkušebně?

Celou dobu existence kapely platí, že nápady nosí hlavně oba kytaristi. Někdy jde o celou skladbu, kterou se ostatní jenom naučí. Někdy přineseme já nebo Zdeněk jen zajímavej riff a společně to pak doděláváme. Fany/basa a Jindra/bicí mají zase talent na aranže a detaily – no a pak to jako celek funguje, jak má.

Podobný dotaz jako u skládání muziky – kdo dává dohromady slova?

Tak 2/3 textů mám na svědomí já – zbytek Zdeněk (navzájem se občas doplníme). Takže je to dá se říct stejný jako se skládáním hudby. :)

Na album „Duše hor“ jste umístili třináct skladeb, jejichž texty mají reálný základ, ať už jde o děje, jež v se minulosti v kraji kolem Doupova staly, nebo místa, která existovala a dnes po nich mnohdy zbyly jen trosky nebo vůbec nic, protože jsou součástí vojenského prostoru. Kam pro inspiraci na texty chodíte? Stačí k tomu běžná znalost místních poměrů a internet, nebo se vrtáte v nějakých historických análech?

Na začátku stačil výlet, nasátí atmosféry v kombinaci s informační tabulí po cestě. :) Často se vrtám ve starých pamětech o zaniklých doupovských obcích, kterých byly desítky, zajímají mě osudy lidí, kteří na Doupově žili. Teď třeba máme novou věc z období 17. století, ve který se popisuje život obyčejných poddaných lidí v kláštereckém panství, jak museli robotovat (jak probíhala senoseč, svážení klád z lesa za pomoci tažných koní atd.), no takhle to zní asi jako nuda, ale když se k tomu přidá pár vylazených detailů a trocha vtipu, tak to myslím stojí za to – sám žiju na vesnici (pěkně v Krušných Horách, žádný Doupov, hehe!) a v poslední době sekám trávu zásadně tradiční kosou a samozřejmě rád rubu dříví, to je parádní relax!

Dokonce máme i malou pochvalu a referenci od paní Miloslavy Červekové, která je autorkou knihy Prameny rodů Doupovců z Doupova v průběhu českých dějin, která vyšla v roce 2020. Jeden výtisk své knihy nám předala a máme v ní i vlastnoruční věnování a na straně 306 jsme zmíněný v kapitole Zajímavosti Doupovských hor: „Zcela nakonec mého úporného bádání jsem zjistila existenci thrash-metalové skupiny DOUPOV (z Klášterce nad Ohří), jejíž někteří členové ve zdejším kraji vyrůstali a žijí. Pro mé uši je to opravdu tvrdá hudba, ale nadchly mě názvy i texty jednotlivých písní. Je v nich zastoupena geologie, geografie, historie, ale i současnost známých míst v Doupovských horách. Je to vpravdě ,hudebně naučná přednáška o Doupovských horách‘, a to nejen pro mladou generaci. Vnuci by řekli ,fakt hůůůstý!!!‘.“

Kterého z textů si obzvlášť považujete, má pro vás nějaký specifický význam, který není na první pohled zřejmý, resp. ani při pohledu na internet, když si zájemci o porozumění vašim textům dají tu práci a zjišťují si, o co vlastně jde…

Já jsem aktuálně pyšnej právě na tenhle náš novej text „Tunkov“, což je kombinace faktického popisu a atmosféry daného místa spolu s nadsázkou a humorem, to mě baví. Jestli chceš tak ho tu můžeme klidně uvést:
    
    Cestu z Perštejna Tunkovem na Doupov nazpaměť znaj
    kopce s lesy ze tří stran, ze severu větry šlehaj
    povinnosti poddaných vůči vrchnosti sepsané
    Kottershof tehdy nestál, robotuje se na Šumné
    
    nakrmit a vykydat nejdříve kůň a potom pán
    chomouty a postroje na valachy chladnokrevné
    brány polní vláčejí tím panské louky provzdušní
    klády z lesa stáhnout musí než přijde noc, dobře ví
    
    na senoseč kosy do tenka naklepané - jako břitvy jsou
    kosištěm hbitě kmitají - chalupník seno otáčí
    žebřiňák otavou přetéká
    knížecí biřic dohlíží
    
    na široko statný jelen stojí kdesi opodál
    na bryčce do boku pálí klášterecký knížepán
    kule jeho mine cíl a do hlíny se zavrtá
    na vozku svede vinu že lepší pozor nedával

Baví mě odkazovat na události a místa z jednoho textu do druhého (těch propojení je tam už docela dost, když člověk zapátrá), hezky se to pak myslím doplňuje a působí uceleným dojmem (i v tomhle můžeš najít např. poplužní dvůr Kottershof, o kterém je zase jiná skladba). Nebo se mi líbí texty i z části vyloženě veselé, jako je například novější věc „Olitzhaus“ („...zanedlouho lid se schází na zdejší ples s kapelou, hostinec ve švech praská – harmonikář má formu výbornou!“ :D). Ale důležité jsou samozřejmě například i texty protiválečné, jako je „Doupovská válka“, která je teda z velký části dost úsměvná (to si lidi zpívají často i s námi, ten refrén: „Smrt je blbá nemoc i na Doupově!“ :D) nebo třeba „Kottershof“, který kromě popisu zlaté éry toho místa slouží i jako malá připomínka toho, co se u nás dělo po konci 2 sv. války („Stavidla krev vypustí a nevinné odnese hněv, vzpomeňte na léto devatenáct set čtyřicet pět.“) – akty msty na civilním obyvatelstvu, když už bylo po všem, což byl myslím docela škraloup (obě ty reálné postavy, které se v tom textu vyskytují, skončily fakt špatně), což teda s sebou přináší asi každá za*raná válka (pozn.: samozřejmě nikdo z nás nesouhlasí ani nesympatizuje s žádnými totalitními režimy, aby bylo jasno, jó?!). Já rád poslouchám nahrávky Paměti národa / Příběhy 20. století, kde o tomhle mluví například i starý český skauti jako je třeba Jiří „Rys“ Lukšíček a další; obecně ty osudy našich lidí od roku 1938 i později osudy sudetských Němců po konci války mě zajímaj, to je právě ta pohnutá historie, jak jsi zmiňoval.

Nebo mě třeba berou texty vyloženě epické a výpravné jako jsou „Dobyvatelské touhy“ (vzpomínka na naše staré výlety: „V doupovské krajině, převážně krasosmutné, my hosti nezvaní - hodláme plížit se, jedině potají!“, „Přes stepi zlatě oděné, přes pláně šípkovými keři zarostlé - stěží jeden prostoupí, však cesty zvěří vyšláplé, nám vzdorným cizákům, krvavými šrámy se odmění.“ a „Zas vycházíme vstříc přírodě se probouzející – nás dobyvatelů neústupných Doupov je rázem plný!“), „Havraní vrch“ („Špínou měst nechci se brodit, na tu vám kašlu z vysoka – radši jsem sám na Havranu, kolem jen země divoká – lepší než vaše vidina ráje, jak já jí rád pohrdám! A jeho stráně plné tajných cest živí mé touhy živočišné!“) anebo „Pustý zámek“ („Když zalesněné svahy bučin pokrylo troubení jelenů, představa sopky dokonalé nabrala konkrétních rozměrů.“ :D) No prostě, jak mi kdysi řekl Zdeněk na jeden z těch starých textů (myslím, že to byly „Dobyvatelské touhy“): „Ty krávo, to je jak od Nerudy… a já se bál, že to moje bude moc romantický, ty poeto…“ :D A nebyl daleko od pravdy, měl jsem v tý době po ruce mimo jiné i sbírky Fráni Šrámka a Gellnera, když jsem to psal.

Nahrávali jste ve studiu The Barn, předpokládám s Danem Frimlem. Jak vás Dan cepoval? On má na kvalitu zvuku poměrně vysoké nároky, ostatně pravidelně se věnuje nahrávkám ve svém videopořadu a tam je zvuk často přetřásaným atributem.

Můj pohled: Obecně nás nahrávání u Dana myslím dost posunulo. Přišli jsme tam jak se říká na pány se třinácti skladbama a představou, že to za 4 dny dáme (nó, nedali… :D První návštěva byla někdy koncem dubna 2019, ale celej proces se nakonec nuceně protáhnul a museli jsme párkrát ještě příjet, proto vyšlo album až na konci roku 2011. Byl dá se říct přísnej (to bylo pořád: „Když to neumíš, tak to nehraj.“ :D), ale trpělivej a v pravou chvíli nás dokázal podržet, když bylo třeba – měli jsme tam pár krušnejch chvilek, kdy se ukázalo, že pokračovat v některých částech nahrávky bude dost problematický, já už toho měl v jednu chvíli plný kecky a chtěl jsem to normálně skrečovat. :) Dokázal i poradit, jak některý detaily udělat třeba jinak, prostě ne jenom člověk, co mačká nahrávací tlačítko, ale i producent v pravém slova smyslu. Dan pak výsledek komentoval slovy, že sice to trvalo dlouho, ale že si myslí, že se to povedlo a „Duše hor“ je podle něj super thrashová deska – s takovým hodnocením jsem samozřejmě v pohodě. :) A myslím, že Dan to zas neříkal pro nic za nic, jevil se mi, jako že mu dost záleží na tom nepustit něco nepěkného ze své dílny ven. Celkově jsem byl v The Barn studiu spokojenej (prostředí je to k nahrávání fakt parádní), ale příště zkusíme zas něco jinýho.

CD jste si vydali sami, což dnes dělá spousta kapel. Najít vydavatele je docela oříšek, stáj, do které byste asi celkem zapadli, Support Undergroud, se zdá se odmlčela, takže moc možností nezbývá. Zkoušeli jste label hledat, nebo jste byli od začátku rozhodnutí, že si album vydáte sami?

To je trochu utrpení no – rád bych pro DOUPOV našel někdy v budoucnu vydavatele, abychom se nemuseli starat o všechno sami. Ten proces, když si člověk musí všechno vymyslet sám, trvá pak prostě straně dlouho a samozřejmě co člověk v kapele, to jinej názor. Mít vydavatele, co zařídí nahrávání, booklet, tisk obalu / lis nahrávky – a my se mohli věnovat jen hudbě a do toho ostatního kecali jen minimálně – tak si pískám.

Na obalu je reálná „zkamenělá“ lebka, nebo jde o nějaké počítačové kouzlo? A do bookletu jste se fotili na nějakém významném místě, nebo jen „u zdi“?

Focení bookletu na album probíhalo ve Zvoníčkově (jedna ze zaniklých obcí Doupovska), něco v Kotvině (což je dejme tomu periferie Doupovska, dál je zřícenina Klejnštejn a pak už Havraní vrch), tady je ještě všechno v pořádku. Ale pozor: Titulní fotka s lebkou je detail na kamenném kříži nedaleko zříceniny hradu Hasištejn v Krušných horách (!) a stejně tak i foto zdi pod texty pochází Krušných hor (Dolský mlýn), což je asi trochu podpásovka. :D

Jak jste na tom s koncerty? Je pro vás aktuálně živé hraní prioritní, abyste se trochu více po vydání CD zviditelnili, nebo si jedete svým tempem a nikam se necpete? A co zahraničí – s českými texty to asi není úplně snadné, ale nemáte to do Německa daleko...

Bez koncertů by to u nás už dávno nešlo, to je prostě fakt. Nikoho z nás nebaví smrdět delší dobu ve zkušebně a DOUPOV patří na pódia. Jsme rádi, že po dlouhý době máme na koncertech s sebou i album, který si můžou lidi pořídit (úspěch mají teda i nášivky a trička), ale nějaké větší zviditelnění se zatím asi neděje. Tohle první album beru jako povinnost a dohnání restů z minula, kdy starý skladby dostaly konečně nějakou důstojnou formu. O hraní v zahraničí asi nemůže být díky textům moc řeč – i když uvidíme, třeba DOUPOV časem ještě překvapí i tam. :) Jedna čerstvá věc z nás je ta, že bubeník Jindra musel podstoupit zákrok na pravačce (šlachy atd.) a čeká ho delší rehabilitace, takže jsme museli nasmlouvaný koncerty do konce tohohle roku bohužel zrušit. Ale bereme to jako prostor pro tvorbu nových věcí a snad brzo bude materiál na další nahrávku – makáme na tom!

Na závěr malý odskok od DOUPOVA k dalším kapelám, ve kterých funguješ – LICHENS, V RUKOU OSUDU. Co nového v těchhle partách, chystá se nějaký nový materiál, nebo jsou kapely v hibernaci?

V RUKOU OSUDU hráli poslední koncert snad někdy v létě 2015 (ten rok proběhl i poslední studiovej počin s názvem „Chronos“, kterej vyšel po letech na Nomad Sky Diaries / Sky Burial – dá se najít na Bandcampu tohohle vydavatelství) a LICHENS zkoušeli naposledy myslím v roce 2020. Prokládal jsem to svýho času ještě hraním v žateckém TYRANIZERU, což bylo od začátku roku 2018 do léta 2019 – tou dobou jsem měl 3 aktivní kapely (DOUPOV, LICHENS a TYRANIZER), což už mě teda s rodinou přešlo, takový totální nasazení. :) Nevylučuju, že se někdy v budoucnu můžou ještě nějaký nový nahrávky LICHENS a V RUKOU OSUDU objevit – materiál na to je, záleží, jak se se všema aktérama domluvíme, mně osobně to obvykle vždycky trochu leží v hlavě, když je nějaká kapitola ne úplně uzavřená a je tam ještě co říct.

RECENZE

Facebook
YouTube


Zveřejněno: 23. 10. 2022
Přečteno:
353 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář