Johan:
Po loňské korona-přestávce ETEF znovu zažehl věčné plameny a nechal do nich vstoupit přes pět stovek návštěvníků. Ti si během dvou dnů užili, respektive UŽILI rovnou dvacítku kapel, z nichž polovina dorazila ze zahraničí; jedna musela překonat Atlantský oceán, čtyři Baltské moře, zbytek se dopravil po silnicích – a hlavně, všech dvacet part dorazilo včas a zahrálo podle programu.
O ETEFU jako oáze přátelské takřka rodinné atmosféry, jako o festivalu s vlídnou tváří, festivalu konaném v krásném areálu prvorepublikového koupaliště obklopeném přírodou, festivalu s vlídnou cenovou politikou atd. už jsme napsali mnohé, tento stav trvá a věřme trvat bude, protože během konání akce náš pořadatelský tým potkávali úplně neznámí lidé a děkovali za přehlídku tohoto druhu. Ano, report píšu z pozice toho, který u toho je z druhé strany pódia, nicméně nejde o „když chválím, tak sebe“, můj podíl je zanedbatelný, glorifikaci si zaslouží jiní, předně Rámus, na jehož bedra se navalila největší a nenahraditelná porce pořadatelských povinností, v druhé řadě určitě Tomáš, který stojí za bookingem zahraničních part a který dokázal do Volyně dostat ikony severského metalu, které jsou nejspíš zvyklé na úplně jiné než „naše“ lehce punkové podmínky a spartánské zázemí. A rovnou dodám, že si nikdo na nic nestěžoval, drtivá většina muzikantů si pobyt užívala nejen v roli účinkujících, ale i fanoušků metalu, mnozí pak neváhali smočit tělo v bazénu.
A ještě poznámka – z každé kapely jsem viděl jen část setu z hlediště, část z backstage či stage a část vůbec, takže skládám střípky, nikoliv komplexní pohledy.
Letos došlo k mírnému navýšení počtu kapel, tudíž se startovalo dříve, v pátek se úderem 16. hodiny a 30. minuty na pódiu srovnali TEADIFER, nová kapela starých tváří (lehká modifikace kapelního představení na Bandzone, úsměv). Ostřílení mazáci, kteří prošli řadou jihočeských part (AVENGER, INGROWING, LOCOMOTIVE, BONE ORCHARD atd.), si tentokrát posvítili (název kapely značí něco jako božstvo, které nese pochodeň) na old school death metal. Zatím mají na kontě dvoupísňové demo, na které brzy naváže full album, na které už je složeno – a podle živého provedení to vypadá na porci kvalitní řezničiny. V hlavě mi utkvěl hlavně Radkův drsný vokál, jiný, než jaký používá v BOHEMYST, materiál si potřebuju v klidu poslechnout z CD.
MALLEPHYR, aneb kdo je největší blázen pátečního programu? (úsměv) Na slunci asi 40 °C, na pódiu vyjma bicmena parta v křivácích. Nezbývá než kapelu pochválit za držení tradic. Primárně ovšem za předvedený výkon, na kterém se podílel i nový basák Honza, který bez problémů zapadl, a MALLEPHYR odehráli tradičně silný set plný nápaditého black/death metalu, přičemž čerpali z obou odsud vydaných alb a navrch přidali i nějakou novinku, ostatně nové album se právě nahrává a podle ukázky slibuje další porci pestrého extrémního temného kovu. V mém pátečním žebříčku skončili MALLEPHYR druzí za CENTINEX.
CHOTZÄ přijeli do Volyně ze Švýcarska po cestě, kterou jim vyšlapali NIHILO, jenž zahráli v roce 2020 a mastili death metal. Personálně propojení CHOTZÄ provozují černé řemeslo a neváhají se pro živé hraní patřičně ozdobit barvami, hlavně zpěvák jimi nešetřil a kromě obličeje si natřel i horní polovinu těla. Oproti MALLEPHYR se jednalo o mnohem rovnější porci black metalu vycházejícího z pravěku žánru. Odehráno v pohodě, ale žádný velký zápis do paměti.
SUR AUSTRU měli zahrát v roce 2020, ale podobně jako CENTINEX nebo SADIST své vystoupení kvůli covidovým omezením posunuli „na příště“. Do Volyně dorazili pouze ve třech, přesto měla prezentace transylvánských hudebníků sílu. Pánové se mohou směle řadit po bok již neexistujících NEGURĂ BUNGET či podobně smýšlejících DORDEDUH, takže sázka na majestátnost s duchem rumunského folklóru, melodie i ostré metalové výjezdy. Vše do sebe pěkně zapadalo, včetně jakési plachosti či skromnosti při vystupování na pódiu (i mimo něj). Za mě výborný tah, ideální zpestření mezi samými nářezy. (Johan)
Polská ARKONA zaujala nejen vizáží (velmi promyšlenou, část kapely v ušpiněné bílé, část v černé, k tomu kapuce a zahalené obličeje), ale především prvotřídním black metalem, z kterého čpělo zlo. I když zlo… ono to bylo takové to sofistikované zlo, žádná jednoduchá divočina. Moje blbost, že kapelu nemám najetou, to by se mi asi pozdávala ještě víc, ale i bez předchozí přípravy mě to, co jsem zhlédl, přišlo interesantní.
CENTINEX ve Volyni poprvé zahráli v roce 2002, tedy přesně před dvaceti lety! Tento koncert, stejně jako celou existenci kapely pamatuje samozřejmě basák Martin Schulman, kolem kterého se sestava porůznu mění, aktuálně ji tvoří dva jeho +/- padesátiletí vrstevníci a věkově jejich syn za bicími. Legendární kapela s bohatou diskografií má z čeho vybírat, ve Volyni zahrála patnáct songů, které splňovaly jednoduchou definici: švédský old school death metal. CENTINEX jej mastí s grácií, většinou kratší songy nemají šanci začít nudit, takže set utíkal a utíkal, ani člověk neřekl, že trval skoro hodinu. Žádné zaváhání, žádné slabší místo, nejlepší páteční set.
GRÁ, druhý výstavní namakaný black metal pátečního večera. V sestavě pěvec DARK FUNERAL, tady navíc s kytarou, ostatní taky s pestrým metalovým rejstříkem, zkušeností hafo, přetavení v další promyšlenou severskou černou symfonii. Podle ukořistěného setlistu se hrál průřez diskografií, který působil jako dokonale zrežírované představení. Na rozdíl od jiných rarachů zvolili GRÁ pouze decentní líčení, na pódiu se věnovali pouze nástrojům, žádné křepčení, ale statický projev k mrazivé muzice dokonale sedl.
BOHEMYST byli jedinou skupinou, nad jejímž vystoupením visel otazník ještě hodinu před plánovaným startem jejich koncertu, nemocný bicmen vypadal unaveně, ale se slovy „odehrál jsem toho spoustu s kocovinou“ za bicí zasedl a odmlátil to. BOHEMYST mají konečně venku desku, kterou umím a kterou si užívám doma i na koncertech, což platilo i v čase popůlnočním. Bohemian dark metal se spoustou vychytávek bavil nejen mě, ale překvapivě početný zástup přihlížejících.
Peťan:
Jo, mám to tam prostě rád. Tak zní moje odpověď pokaždý, když se někdo zeptá, zda jedu na fesťák do Volyně. ETEF patří k nejpohodovějším menším festivalům u nás a má jednoznačně nejlepší areál. Amfiteátry, pevnosti, hrady, … to všechno je sice fajn, ale ukažte mi na festival, kde máte na pětníku skvělou plovárnu, stage ukrytou ve stínu, kamenné toalety, kemp po ruce, parkování u areálu a vše zdarma? Napadá mě snad jen německý Trvheim, kde je to obdobné… Ovšem ve Volyni k tomu přidejte ještě pořád lidový ceny a sympatický personál. Tady se musíte cítit fajn i na dechovce (úsměv).
Loňská vynucená pauza naštěstí nenechala na festivalu žádné šrámy a pořadatelé sestavili zajímavý a v rámci metalových odnoží pestrý line-up. Abych byl upřímný, neměl jsem mezi kapelami žádné top favority a ani jsem poslechu nevěnoval velkou pozornost. Pár jmen jsem ale vidět chtěl. Jel jsem se prostě bavit, byť letos jsem měl situaci ztíženou pendlováním domov – festival – domov.
V pátek jsem dorazil něco málo po sedmé hodině a než jsem se stačil rozkoukat a pozdravit se všemi známými ksichty, utekla hodina a na pódiu se chystala polská blackmetalová ARKONA. Hned od začátku mě potěšil skvělý zvuk, který nakonec vydržel všem kapelám po celou dobu festivalu. Skvělá práce. Poláci však nebyli mým šálkem kávy a jejich rouhání jsem pozoroval ze stále většího odstupu, až mi zmizeli z dohledu úplně.
To švédští CENTINEX byli z jiného těsta. Představitelé švédské deathmetalové školy nastoupili ve velkém stylu a na celou hodinu sevřeli všechny přítomné starým dobrým chrastivým zvukem. Energie ze čtveřice sálala, chvílemi se CENTINEX „plížili“ ve středních tempech, aby svoji produkci v okamžiku přetavili ve smrtící kolovrátek. Hrály se staré kusy z devadesátek, ale i nové songy z aktuální nahrávky „The Pestilence“. Bez ohledu na období, všechny skladby skvěle fungovaly. Co na tom, že z původní sestavy CENTINEX zůstal už jen basák Martin Schulman (mj. DEMONICAL). Ten si pak užíval celý fesťák s pivkem v ruce. Užil jsem si to víc, než před lety na Obscenu!
Další Švédsko, tentokrát černý kov. O kapele GRÁ jsem neměl do ETEFu ani tušení, ale při pohledu na line-up mi bylo jasné, že to nebudou žádný ořezávátka. Frontman Heljarmadr to drhne v DARK FUNERAL a bicman působí ve VEILED, jež vydává můj oblíbený label Iron Bonehead Prod. Severské zlo však na mě působilo možná až příliš profesorsky. Stage plná svíček sice navodila atmosféru, ovšem já trochu hledal záchytný bod. Jasně, tohle je asi třeba mít naposlouchaný, protože u mě to na první dobrou prostě nefungovalo…
Volyně bez BOHEMYST nebo dříve AVENGER? Nemyslitelný! A tak i letos uzavírala páteční program domácí a pořadatelská parta. Loňské album „Čerň a smrt“ považuji za skvělý počin a skladby z něj výborně fungovaly i po půlnoci. Ač má únava o sobě dávala stále víc vědět, precizní dark black/death metal opět vládnul. Mohutný sound vykresloval do noci těžké riffy, sóla i perfektně srozumitelný Radkův vokál. BOHEMYST právem patří k tomu nejlepšímu, co naše skromná scéna nabízí. Jen se pořád nemohu zbavit dojmu, že jde o kapelu neprávem nedoceněnou…
4horsemen:
Sedmý ročník po roční nucené přestávce přivítal pár odpadnuvších jmen, která byla v plánu již minule. A tak letos se brány festivalu ETEF, konajícího se v luxusním areálu koupaliště Volyně, otevřely mj. pro SADIST, CENTINEX a SUR AUSTRU. A protože jsem v letošní sestavě neměl vysloveně favorita, tak doplním, že v prvním dni jsem byl zvědavý třeba na ARKONU či BOHEMYST a sobotní odpoledne, které bylo hlavně v obležení českých kapel, jsem byl v očekávání na koncert SELF-HATRED a HYPNOS.
Příchod (příjezd) jsem opět načasoval tak akorát půl hodiny před začátkem první kapely. Dobrý čas na přivítání prvních známých, dát si v horku něco na osvěžení, porozhlídnout se po areálu, který za ty dva roky dostal menší upgrade. Stánek blíž pódiu se rozrostl o kuchyni, čímž se pro návštěvníky festivalu rozšířila nabídka pochutin a tak se i rozmělnila „fronta“ (opravdu jen v uvozovkách), která se tvořila u bistra plovárny. Další změnou na koupališti se vedle hřiště s antukou objevilo i hřiště s pískem...
Ale to už na pódiu rozjeli svůj koncert prvního festivalového dne nováčci na metalové scéně TAEDIFER, přičemž na pódiu jsem poznal „skládanku“ z jihočeských kapel, kterou tvořili např. Rob Antistar (INGROWING), Kebab (GUTALAX) nebo Radek Popel (BOHEMYST). A ačkoliv je pro mě kapela neznámá, tak musím říct, že koncertní půlhodina utekla velmi rychle za zvuku švédské deathmetalové školy. Hudba, kterou umocňoval na mohutnosti hluboký Radkův growl, se držela ve středním tempu,. Objevily se i doomovější pasáže a po celou dobu hraní svištěly příjemné kytarové vyhrávky. Za mě povedený úvod.
V říjnu loňského roku jsem viděl MALLEPHYR, kteří odehráli poslední koncert se Sinneralem. To dnešní vystoupení bylo prvním pro basáka Jana Pánka (SECRET OF DARKNESS). A taky to byl zvuk basy, který mě přitáhl na stranu pódia, kde právě lezly zhrublé tóny ven. Vystoupení MALLEPHYR bylo bohapustým masakrem, přičemž v rychlé deathmetalové černotě zazněly ke konci dvě skladby z již skoro vydaného třetího alba. Atmosféra klubového vystoupení je pro mě více strhující, ale holt pomyslnou bránu do věčného ohně musí někdo otevřít i ve slunečné výhni.
Švýcarští CHOTZÄ byli od „šmíru a mouru“ od hlavy až k patě. Opět zde byla dominantní basa, která dělala tentokrát hudbu trochu línější. Přičemž jedna kytara, která vytvářela pěkné plovoucí a bzučivé melodie, to vše trochu hnala dopředu. Myslím, že druhý kytarista, který je psán taky v sestavě a chyběl, by kombo hudebně oživil ještě o trochu víc. Pekelníci, kteří byli plní vyznávání se k ďáblu i přesto nezklamali a opět to bylo vystoupení, které se mi líbilo.
SUR AUSTRU, kteří při vystoupení používají různé rumunské tradiční horské nástroje (dechové rohy, perkusní nástroje) a kterých má být na pódiu podle sestavy či studiových nahrávek ještě víc, zvládli vystoupení s přehledem a mě si ihned prvními melodiemi podmanili. Dvě kytary, přičemž jedna kouzlila vyšší astrální tóny a ta druhá zahuhlenější spodek. Bubeník, který bravurně zvládal jak sypačky, tak těžší přesnější pomalé pasáže. A to stejné platí i o vokalistovi, který střídal jak civilní zpěv a hlubší hrdelní vokál. A to se vše i takto projevilo třeba hned v úvodní desetiminutovce „Taina“ z čerstvého (loňského) alba „Obârșie“. Blackoví folkmetalisté, kteří drží transylvánský praporec NEGURĂ BUNGET, zvládli emotivní vystoupení s přehledem. Opět by jim slušel pozdější večerní a delší hrací čas. Za mě top festu ETEF, a to jsme nebyli zdaleka u konce. (úsměv)
Polská legenda ARKONA přitáhla k pódiu dostatek fans, kteří předvedli ráznou třepačku hlav třeba u pěkné blast beaty okořeněné skladbě „Alone Among Wolves“. A hudba nebyla jen o rychlosti, protože oba zahalení kytaristé dokázali vykouzlit i astrální auru, která se nesla nad námi všemi při výborné skladbě „Lunaris“. Mám pocit, že jsem se ocitl úplně v jiném světě, než který zůstal za branami tohoto povedeného inferna.
Začíná se stmívat a já se vlastně až teď uvědomuji, že jsem doposud takřka nepřetržitě stal u pódia. Je čas vyrazit obhlídnout opět areál... Vracím se v půli koncertu švédských CENTINEX, které sleduji zpovzdálí. Opět jedna z legendárních kapel, tentokrát z deathmetalového ranku. Rychlá a sakra ostrá kytarová bruska, buldozeří těžkotonážní basový groove s bubenickými finesy zválcovalo všechno a všechny v areálu. Jen si říkám, že jsem měl zůstat pořád vepředu.
S dalšími Švédy jsem se taky nešel seznámit zblízka. Ale zvolil jsem mód klidu a náladově barevnou a zároveň černou hudbu GRÁ jsem si užíval u popíjení pivka. Těžkotonážní melancholie je jen takovou povznesenou aurou těchto náladotvůrců.
Na BOHEMYST se šikuji opět dopředu a to i přesto, že jsem je viděl, tak jako MALLEPHYR, na stejném koncertu před půl rokem v Plzni. Proč taky ne, když mě baví skladby jako „Krvehlas“, „Nekromantika“ anebo titulní parádička „Čerň a smrt“. Oproti úvodní kapele, kde Radek Popel taky řval, tady používal barevnější a i zpěvnější polohy hlasu. Vystoupení za mě jedné z těch lepších metalových kapel u nás bylo povedené. Nemám vlastně co dodat (již jsem napsal v minulosti). A nemám ani co dodat k pátečnímu dni, který uzavřeli právě BOHEMYST.
Fotky: Marek Hora (111), 4 horsemen (7), Johan (4), David (1)
