Nejbližší koncerty
  • 20. 08. 2022Dead Daniels - OpenAir Na Staré cestě vol.3
  • 20. 08. 202220-08-2022 CHATOVÁ OSADA LUH SUŠICE koncert můžeme naz...
  • 03. 09. 2022V priebehu Montana Metal Festu vystúpia skupiny súčasnej...
  • 03. 09. 202203-09-2022 Chatová osada LUH Sušice, 34201 areál otevř...
  • 09. 09. 2022Páteční večer ve farářově sluji s PIKODEATH - thrash de...
  • 10. 09. 202210.9.2022 S-klub Olomouc Od: 18:00h. MASSACRE-(USA),NEC...
  • 17. 09. 2022Dead Daniels (Hard Rock,N´Roll - Praha): https://deaddani...
  • 23. 09. 2022Masakrální Nóbl mejdlo číslo 39. rozezvučí staří známí úd...
ASMODEUS – PŘÍJEZD KRÁLE PO 25 LETECH, NYNÍ I JAKO ČERNÁ NEBO ORANŽOVÁ GRAMODESKA

S Matějem Lipským o CD, kapele, která před zveřejněním data koncertu neměla žádnou zkoušku, a koncertu, který byl v mnoha směrech netradiční.

PROJEKT XIII má za sebou hektické období – hlavní protagonista Matěj Lipský během relativně krátké doby nahrál debutové album, postavil kapelu (která byla ochotná a schopná materiál secvičit a předvést živě) a zorganizoval speciální koncert v pražském planetáriu. Témat k rozhovoru se tedy naskytla celá řada.

O zrodu PROJEKTU XIII (nebo XPIL či XΠl) jsme mluvili loni v září, takže ohledně okolností jeho vzniku bych čtenáře odkázal na zmiňovaný rozhovor a šel rovnou k věcem aktuálním. Tři vnímám jako zásadní – CD, kapela, koncert. Která z nich byla nejvíc „o nervy“?

Ahoj Johane, předem moc díky za prostor na Fobia zinu. Já to mám občas tak, že když chystám nějaký větší projekt, kreslím si na papíry myšlenkové mapy. Díky tomu jsem si uvědomil, že to „o nervy” bylo celé, ale především koncert. K tomu, aby se uskutečnil, vedla „myšlenková větev“ nahraného CD i sehrané kapely. Navíc realizace prvního koncertu v pražském planetáriu byl projekt dosti drahý a řekněme odvážný. Nakonec nám ale pomohlo především samo planetárium a pak celá řada sponzorů, takže jsme to finančně zvládli. Povedlo se i nahrát CD. Ve finále jsem měl největší nervy ze situace, kdy jsme koncert vyprodali a kapela v podstatě ještě v reálu neexistovala. Neměli jsme jedinou zkoušku. Jen v diáři termín dvou soustředění těsně před koncertem. Ale povedlo se, protože jsou v kapele neskutečně šikovní muzikanti: Dan Kroft (LATITUDE 77, NEGATIVE FACE) - kytara, Ivo „Rafan“ Traxmandl (PIPES AND PINTS) - kytara, Tomáš „Kobdzey“ Kašpar (BRATRSTVO LUNY, KRMELEC, PRECEDENS) - bicí, Martin Jandourek (SECTOR X, MASTURBACE, NEGATIVE FACE) - basa a Petr Maliňák (ANHEAD, FREE RIDE, DRUPI BAND).

CD nese název „Ad Radices Tergum“, což není problém si pomocí translatoru na internetu přeložit. Proč jsi zvolil právě tohle sousloví a proč latinské pojmenování, když většina textů je v češtině?

Název jsem zvolil v latině jako takové trochu gotické klišé, zároveň jsem chtěl, aby nebylo hned jasné, jak se album jmenuje a lidi si to museli přeložit. Ale teď nebudeme zapínat translator a bez mučení si řekneme, že název znamená „Zpět ke kořenům“. Chtěl jsem tím naznačit, že se v tomto projektu budu věnovat opravdu gothic rocku a post punku a že půjdu ještě dál, ale o tom si řekneme později. Navíc se mi líbilo toto latinské slovní spojení i zvukomalebně, takže jsem ho využil ve stejnojmenné skladbě, která po intru album otvírá.

České texty chválím – jsou napsané obratně, prosté hloupostí, objevují se v nich jak typicky gotická témata, tak úplně jiná, nebojíš se zabrousit do politiky, k sociálním sítím, k vltavínům, do vesmíru… Která poloha se ti píše lépe – žánrová (byť i v některých goth textech je cosi za oponou), nebo ta s reálným pozadím?

Já si hlavně užívám, že si píši vlastní texty, které jsou zapamatovatelné a na koncertě opět mohu zpívat bez „nápověd”. Tématicky se snažím pohybovat někde na hraně mezi gotickými tématy a těmi odlišnými. Mám pocit, že tématicky je to větší temnota, než bylo zvykem u BATRSTVA LUNY. Na druhou stranu mají texty přesah do neo-romantického pojetí. Texty často ukazují na nástrahy, rizika temných zákoutí a hledají cestu z temnoty ven. Zároveň mě baví výzvy, abych napsal text na zadané téma, jako tomu bylo u Rafana, který přinesl písničku a chtěl, aby byla o vltavínech. Teď mám nově „na stole” písničku od Dana, která má být o každodenním shonu. Sociální sítě a jejich „upírský” přesah, kdy vypnete mobil nebo počítač a jste „vyšťaveni”, je takovým mým vyrovnáním se s dobou, kdy jsem dělal marketing pro různé firmy na sociálních sítích. Politika mě zase provází, ač se to nezdá, v mé práci. Potkávám opravdu dobré politiky, ale pak i ty, kteří jsou bezcharakterní a kážou vodu s vínem v ruce. Hodně lidí v tom vidí jednu konkrétní osobu z mé předchozí kapely, ale já to psal na politiky obecně a inspirací bylo více lidí. Nerad bych tedy byl, aby to kdokoliv bral jako vyřizování účtů (viz tvojí skvělou recenzi). A vesmír… ten text jsem psal jako poslední a už bylo jasné, že budeme křtít v planetáriu. Navíc od začátku shodou náhod měla skladba pracovní název „Planety“.

Jediný song je otextovaný anglicky. Je to kvůli zahraničním posluchačům, míříš s projektem i do ciziny, alespoň digitálně (Spotify apod.), nebo jsi si to udělal pro radost, jako takřka cover THE SISTERS OF MERCY / FIELDS OF THE NEPHILIM?

Pravda je, že jsem tuhle písničku napsal na přání fanoušků ze světa, kteří nás poslouchají a přáli si vědět, o čem vlastně zpíváme. Nechtěl jsem přepisovat texty do angličtiny (ono je to náročné, znám to z NEGATIVE FACE, nejde o holý překlad, musí se to přizpůsobit, aby z toho nebyl blábol, ale lyricko-poetické poselství), takže jsem udělal jednu písničku v angličtině. Původně jsem ji chtěl nechat jen na singlu „Vládkyně bezmoci”, který vyšel na streamovacích platformách těsně před vydáním CD. Nakonec se mi ta písnička tak moc líbila, že jsem jí dal i na debut, jen s jiným mixem a masteringem. A ano, má nádech původních goth kapel, proto mě asi i tak moc baví. A jestli mířím s PROJEKTEM XIII do ciziny? Ono to dnes ani jinak nejde. Obzvlášť Instagram nám sledují fanoušci z celého světa. Hodně nám píší z Mexika, Brazílie, Indonésie, ale také z Polska, Francie nebo Německa. Mám pocit, že jim ani nevadí, že zpíváme v česky, možná právě naopak… je to pro některé země taková zvláštní exotika.

CD obsahuje dvanáct regulérních a jednu neregulérní skrytou skladbu, která ani není uvedena v seznamu. Když vezmu ty regulérní, tak všech dvanáct lze označit slovy hit jako bič. Málokdy se stane, že je celé album nějaké kapely prosté vaty, ale tobě se povedlo naplnit desku samými chytlavými songy. Neříkám, že se mi všechny líbí stejnou měrou, ale chytlavost a návykovost jim upřít nelze. Bylo tvým záměrem, aby songy zabíraly na první dobrou, nebo se to tak nějak postupně vyvinulo?

Já vždy gothic rock vnímal především přes melodičnost a jednoduchost. Když tyto atributy zachováš, je velká naděje, že si písničku budou lidi s tebou zpívat a vleze jim do hlavy. Nebyl to ale žádný kalkul, prostě jsem tak psal, abych vyjádřil úctu stylu, který jsem na počátku puberty poslouchal. Podle toho, co píšeš (a moc mě to těší), se to asi povedlo. Záměr to tedy nebyl, nějak se to vyvinulo, ale jak jsem psal, pokud zachováš písničce strukturu a nepřeplácáš jí, má šanci se prosadit. Já sám mám z těch písniček radost.

Co ona skrytá písnička, odlišná od ostatních, s punkovým feelingem, skoro by zapadla na dětský komplet „Mámo, táto v komoře je krockodýl“. (úsměv) Co tě vedlo k jejímu zařazení na desku PROJEKTU XIII?

Skrytá písnička „Nevinná” dává pointu celému názvu alba „Ad Radices Tergum”, tedy, jak už jsem zmínil, zpět ke kořenům - gotiky… zpět k punk rocku, ze kterého gotika vznikla. A ano, asi by svojí podobou zapadla na album pro děti, které jsem v knižní podobě loni vydal (mimochodem letos proběhl dotisk, tak je zase k mání), ale svým poselstvím je ze stejného snového světa jako písnička „Průvodkyně temnotou“, a tudíž jsem ji zařadil jako skrytý bonus právě na toto album. Zároveň dovrší symboliku PROJEKTU XIII - zazní jako 13 skladba po 13 vteřinách ticha. Na žádné streamovací platformě ji nenajdete, je jen na CD.

Nahrávání jste obstarali hlavně ve dvojici – ty (zpěv, baskytara, kytary) a Kobdzey (bicí, klávesy), jen částečně se podíleli další muzikanti, kteří se pak zapojili do koncertní sestavy. S některými jsi toho v minulosti odehrál dost, možná s výjimkou kytaristy Rafana (PIPES AND PINTS). Jak k vaší spolupráci došlo?

S Rafanem jsme se seznámili přes PIPES AND PINTS. Ještě před prvním koncertem v nové sestavě a návratem na velká pódia odehráli utajený koncert pro naše klienty v Centru sociálních služeb Tloskov, kde pracuji. Byla to neskutečná jízda a všichni z PIPES si Tloskov oblíbili. Měli tam pak i soustředění před natočením desky. Hráli klientům venku country songy a zahráli i na Tloskov Festu, kam tehdy přišlo 3000 lidí. S Rafanem nás ale pojilo ještě mnohem víc, vztah k umění, k minerálům nebo třeba i k rockabilly komunitě. Takže když jsem přemýšlel, kdo by v PROJEKTU XIII hrál druhou kytaru, napadl mě právě on. Vtipný na tom je, že zrovna, když jsem mu volal, byl na vltavínech na poli.
A jen krátce k ostatním muzikantům: s kytaristou Danem jsme se seznámili během mé krátké spolupráce s jeho domovskou kapelou LATITUDE 77. Poté jsme spolu hráli v koncertní sestavě NEGATIVE FACE k albu „The Garden of Wishes”. S klávesistou Petrem jsme se seznámili v ANHEAD a od té doby, kdekoliv jsem potřeboval klávesy, volal jsem jemu. Takže se objevil na mnoha mých albech. S bubeníkem a producentem Kobdzeyem se známe z BRATRSTVA LUNY a stali se z nás přátelé, takže společně plujeme ve všech projektech, od KRMELCE přes KROCKODÝLA až po nahrávání CD kapely KABRŇÁCI, kterou tvoří klienti z Tloskova. Na závěr můj bratranec Martin. Spolu jsme zakládali první kapelu MASTURBACE a pak hráli snad ve všech mých projektech a kapelách a že jich bylo.

Na křtu jsi myslím říkal, že jste zkoušeli cca 14 dní, to musela být sakra intenzivní práce, abyste to všechno zvládli. Měl jsi obavy, že se všechno do dne D stihne, nebo jsi věřil ve své manažerské a kapelnické schopnosti a hlavně schopnosti kolegů, že se to nadrilují?

Jak už jsem v úvodu zmínil, z tohoto jsem nervy měl a fakt velký. My zkoušeli jen dvě soboty a dvě neděle těsně před koncertem. Mimo to jsem se sešel jednou s hráči na strunné nástroje, abychom si ujasnili, co jsem tam vlastně nahrál, protože občas hraji takové „pa-akordy”. Ale pak jsme fakt dřeli a odcházeli úplně unavení. Od rána do večera jsme hráli. Nicméně myslím, že výsledek stál za to. Všichni jsou skvělí muzikanti a odvedli neskutečnou práci. Máme záznam koncertu z planetária nahraný do audio stop a zní to fakt dobře. Možná něco smícháme a v nějaké podobě pustíme ven.

Vize koncertu v planetáriu tě napadla jak? A jak se tam na tvůj koncertní nápad dívali? Už se tam někdy podobná akce konala?

Nápad jsem měl už v roce 1997. Tehdy jsem chtěl udělat společný koncert NEGATIVE FACE a KAVIAR KAVALIER. Nicméně nakonec jsme s NEGATIVE FACE šli studiovou dráhou a Tomáš Kohout s KAVIÁRAMA také. Oprášil jsem myšlenku v BRATRSTVU LUNY a nabízel to RX Thámovi, že by se velká luna k BRATRSTVU hodila. Ale bylo to shozeno ze stolu pro velkou finanční náročnost akce. Pak jsem to pustil z hlavy. Zajímavostí je, že mě k myšlence vrátili klienti z Tloskova, kteří se mě, v mezidobí covidových lockdownů, ptali, kdy zase pojedou na výlet do Prahy a kdy jim zahraji s kapelou. Já na to odpovídal, že nevím a že žádnou kapelu už nemám (v té době jsem odešel z BRATRSTVA LUNY). A pak vyvstala ona dávná myšlenka v hlavě a řekl jsem si, že to zkusím a postavím kapelu, zahraji klientům a vezmu je na výlet do Prahy, do planetária. Asi to tak mělo být, protože jednání s planetáriem bylo skvělé. Ani se nezalekli toho, že bychom hráli rockově a ani toho, že tam budou lidé s mentálním a kombinovaným postižením i veřejnost. Naopak, sami se stali partnery koncertu, dali nám skvělý nájem a ze vstupného si nevzali procenta. Akce dostala charitativní přesah, na jehož konci díky planetáriu, divákům a sponzorům se vše zaplatilo a navíc zbylo 50 000,- na zvedák pro imobilní klienty. Mimochodem zvedák stojí 100 000,- a o tu druhou půlku se teď v Tloskově postarali DYMYTRY. Klobouk dolů. Jinak, v planetáriu se hraje často. Ale gothic rock tam ještě neměli.

Narazil jsi při přípravě koncertu v netradičně řešeném kruhovém sálu s kopulí na nějaké technické problémy – že by „něco“ nešlo, akustika nebyla ideální…? On začátek koncertu byl zvukově všelijaký, ale to bylo určitě tím, že jste měli nazvučeno na prázdný prostor.

Trochu jsem se toho bál, přeci jen je to kopule. Navíc největší ve Střední Evropě a možná v Evropě vůbec. Z toho důvodu jsme měli zvukaře dva a ti odvedli myslím fakt skvělou práci. A přesně jak píšeš, zvuk se nastavil do prázdného sálu. Jakmile se zaplnil, akustika se proměnila a bylo potřeba to rychle dotáhnout. To se povedlo a od druhé písničky jsme měli zvuk skvělý a to i na pódiu. Neskutečně jsme si to užívali. Tady patří dík klukům z Rock Web Krossu, kteří to měli na starosti. Především našemu zvukaři Ondrovi, který ten den měl zvučit své DOG EAT DOG a dal přednost nám (fakt si toho vážíme) a Jakubovi (jinak dvorní zvukař DIVOKÝHO BILLA). Celý to měl pod palcem technicky a pak i světelně Matěj. Mimochodem tihle kluci dělají třeba BRUTAL ASSAULT. No a projekce měl na starosti další Jakub, ale ten byl už z planetária.

Kdo obstaral ony parádní projekce, bez kterých by se sice koncert obešel, ale nepůsobil by tak intenzivně a nezapomenutelně?

Planetárium má asi 10 000, možná i více možností projekcí. Takže jsme se domluvili s Jakubem, který je měl za planetárium na starosti, že mu napíšu svojí představu k jednotlivým písničkám. On mi napíše, co jde a co mají k dispozici a co nejde, tam že nabídne alternativu. Pak jsme měli vizuální generálku přímo v planetáriu a zkoušeli do hudby, jak projekce fungují. Některé projekce jsme doplnili o fotografie, některé jsme vyměnili. Pak vznikl scénář a ten se potom realizoval při koncertě. Zajímavostí je, že vizualizace hvězd a planet byly interaktivní a dalo se s nimi hýbat a roztáčet je podle gradace a nálady hudby. To byla práce Jakuba a myslím, že to dal skvěle a s citem pro hudbu. Pro mě osobně to byla neskutečná alchymie. Myslím, že se to povedlo ještě lépe, než jsme čekali. Planetáriu patří obrovský dík.

Čí nápad byl zapojit do křtu postavy ze sci-fi filmů? A stálo těm predátorům a vetřelcům za to se oblékat do složitých kostýmů a potit se v nich kvůli deseti minutám slávy?

Víš, křest alba je pro mě vždycky taková ta trapná chvíle, kdy tam kapela stojí jako tvrdý „Y“ a přijde nějaký kmotr, který řekne pár vět, polije CD a hodí ho do lidí. Už v NEGATIVE FACE jsme chtěli, aby to bylo něčím jiné, netradiční. Tehdy přišel kouzelník a album vyčaroval a pokřtil ho slavný člověk ze světa vinařství, který vlastní jednu z firem pravého šampaňského. Tentokrát mě napadlo, že jsem už dříve spolupracoval s cospleyery Predators CZ/SK a že bychom je mohli nějak zapojit. Slovo dalo slovo a byl na světě scénář, že pozveme kmotra Petra Korála, ale lidem řekneme, že CD nemáme. Zároveň si ho hodně lidí chtělo koupit a my tam neměli jediný stánek, kde by se prodávalo, tak to znělo věrohodně. Petr Korál na to, že neví, co budeme dělat. A já, že by nám už mohl pomoc jen někdo z vesmíru. Na to konto začala hrát hudba z filmu Predátor a přišli 4 Predátoři a jeden Vetřelec. Přinesli CD a křtitelnici, ve které byl tekutý dusík. Tím křest dostal tak trochu adrenalínový i alchymistický přesah. Pak Predátoři i s Vetřelcem odešli a kdo chtěl, mohl se s nimi vyfotit ve vestibulu planetária.

Kromě vesmírných hostů se na koncertu objevili ještě jiní speciální hosté – klienti sociálního centra Tloskov… Jaké ohlasy jsi od nich po akci vyslechl? Dokázali si to i přes různé handicapy náležitě užít?

Nejen klienti z Tloskova tam byli. Vzali jsme na koncert ještě jejich přátele ze zařízení sociálních služeb Laguna Psáry. Pro jistotu tam byly z každého zařízení dvě zdravotnice, ale nebylo jich potřeba. Klienti si to neskutečně užili. Navíc svojí bezprostředností strhli i ostatní návštěvníky a nás na pódiu taky. Bylo to fantastické. Jen od té doby skoro každý den slyším, že chtějí na náš další koncert… takže možná je vezmeme s sebou za rok pod zem do jeskyně. Zní to opět šíleně, ale další vize našeho hraní je z vesmíru do země. Začínáme připravovat koncert v jedné jeskyni, kde se může hrát. Tak uvidíme, jak to dopadne.

A jak jste si to užili vy na pódiu? Byli jste při všech těch vjemech nervózní, svazovala vás odpovědnost, když šlo o tak interesantní akci, nebo už jste tak ošlehaní, že s vámi nic nehne? (úsměv)

Ještě než se dostanu k nám a naší trémě, tak musím dodat, že pódium navíc bylo vizuálně dotvořeno kulisami, které připravil filmový architekt Ivo Návrat se studenty Střední soukromé umělecké školy designu. Bylo to fakt krásný. A k nám, jak už jsem napsal, tak jsme si to náramně užili. Především při setu krásné Binery, protože jsme byli v hledišti a viděli celou tu krásu. Když jsme byli na pódiu, bylo to jiné. Vizualizace se nám odehrávaly nad hlavami a za zády. Jen tu a tam něco projelo celou kopuli až dozadu. 
Ale zpět k otázce - tréma byla, alespoň u mě. Kromě klientů a běžných fanoušků tam byla i řada muzikantů z mnoha kapel z gotické a metalové scény. Také dorazilo hodně hudebních publicistů… tak jsem se bál i toho, co oni na koncert řeknou. A musím s radostí napsat, že se koncert všem líbil a byl to pro každého velký nevšední zážitek. Díky za to.

Co budoucnost PROJEKTU XIII? Koncerty? Klipy? Další nahrávky?

Já mám vždy hromadu plánů, ale nevím, co z toho vyjde. Vždyť už mě znáš. Na album NEGATIVE FACE „Kruhy v ledu” se čeká už asi 13 let. Ale zkusím něco nadhodit - tak namátkou: rád bych vydal do konce roku ještě EP PROJEKTU XIII v tekuté podobě, o jeskyni jsem se již zmínil. Rádi bychom vyjeli příští rok i na letní festivaly. Také zkusíme z materiálů z planetária sestříhat klip. Navíc bude ještě vlog o tom, jak klienti jeli na koncert a jak se jim to líbilo. Tak uvidíme, jak to všechno dopadne. Jak říká jeden můj známý, když vyjde 50 % z toho, co jsem si vymyslel, tak to bude super.

Fotky: Jan Jirkovský

RECENZE

Bandzone
YouTube
Facebook


Zveřejněno: 10. 07. 2022
Přečteno:
272 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář