Po digitálně vydaném EP „Maska“ vyšlo v pátek 13. května debutové album PROJEKTU XIII (budu používat tento název, protože je uvedený na hřbetu CD, byť kapela používá i alternativní PROJEKT XΠL či PROJEKT XPIL a zpočátku i PROBLEM XΠL); onen „nešťastný pátek“ šlo o digitální release, fyzicky se CD objevilo 8. června, kdy proběhl v pražském planetáriu v rámci koncertu kapely i křest.
Album jsem měl doma digitálně v předstihu a na koncert jsem šel připravený, recenzi jsem ale odložil a čekal na fyzický nosič. Ten se mi nedaří několik dní vyndat z přehrávače, ač už všechny skladby „umím“ – důvod je jednoduchý, komplet plný hitovek je neskutečně návykový a poslech vlastně snadný. Dvanáct regulérních skladeb rovná se dvanáct chytlavých písniček, jejichž refrény, sloky i melodie se velice snadno usazují v paměti. Jestliže jsem v recenzi na „Masku“ psal, že „o velikosti PROJEKTU XΠL rozhodne až full album, tam se ukáže, jestli Matěj Lipský (NEGATIVE FACE, KRMELEC, ex-BRATRSTVO LUNY, ex-MASTURBACE, …) dokáže složit čtyřicet minut dostatečně silné muziky“, tak odpověď v podobě „Ad Radices Tergum“ je dostatečně silná pro tvrzení, že se u nás objevil další interesantní projekt holdující gotickému rocku. XIII. STOLETÍ, CATHEDRAL IN FLAMES a PROJEKT XIII tvoří v tuzemsku aktuálně žánrovou osu, do které jsem dříve řadil ještě BRATRSTVO LUNY, to se ale nedávno vydalo jiným hudebním směrem.
PROJEKT XIII se naopak „vrací ke kořenům“ a čerpá inspiraci u THE SISTERS OF MERCY, FIELDS OF THE NEPHILIM či THE CULT, staví v podstatě jednoduché kompozice, nicméně aranžemi a parádním zvukovým ošetřením jim dává širší rozměr. Hned první skladba následující po vcelku příjemném intru je gothic rock jako ze stylové učebnice – silná ústřední melodie, sloganovitý text s repeticí názvu skladby a potemnělým polohlubokým zpěvem. Jasně, je to zdánlivě klišé, ale neuvěřitelně přitažlivé, navíc se nejedná pouze o kytarové „odrhování“, své přidávají i zajímavě pojaté klávesy i funkční rytmika – a refrén = síla jako hrom. Druhá „Homo politicus“ mi z celého kompletu přijde nejméně výrazná, respektive ona asi i výrazná co do potenciálu zaujmout je, ale na můj vkus je lacinější ve dvou směrech – hudebně je hlavně v částech s refrénem prostší (spíše gothic pop než rock) a z textu mám smíšené pocity; pokud bych si do něj nedosadil konkrétní osobu, možná bych byl smířlivější, ale takovéto „vyřizování účtů“ mi příliš po chuti není. Přitom obecně je text o člověku s velkým egem a ambicemi trefný. Mnohem lépe mi leze do uší další epický kus, zejména uhrančivý úvod „Vládkyně bezmoci“ je top záležitost po všech směrech – kytara, baskytara, bicí, vokál, vše do sebe parádně zapadá, lehký post-punkový nádech k tomu. A krasojízda pokračuje s další trefou do temného, anglicky otextovaná skladba „Angels“ jako kdyby vypadla z repertoáru nějaké světové gotické party, jen ta angličtina Matějovi sem tam drhne.
Další mírný žánrový úkrok obstarávají sovy a vítr, který jim fouká do peří, oním úkrokem je koketování s art rockem, což je dáno hlavně klávesami, které zní jako klasické hammondky. Poté přichází „Proroctví“, jedna ze tří skladeb, jež se objevily na loňském EP. Tam byly jen pecky, v téhle stojí za pozornost klávesové sólo, v následující „Svět je test“ hrají prim zemité riffy i odlehčené pasáže, znovu se hraje i na art notu – spektrem zvuků jde určitě o nejbohatší píseň. Jen „Temná zelená“ (a intro) nepochází z Matějovy skladatelské dílny, napsal ji Rafan (PIPES AND PINTS), ale do koloritu alba nenásilně pasuje. Text je věnovaný vltavínům, což jsem pochopil až na koncertu, kde to Matěj zmiňoval, ale když teď na slova koukám, nechápu, proč jsem to nepochopil rovnou. (úsměv)
Další dva opusy jsou rovněž z „Masky“, o obou už jsem psal, takže: „V ,Masce‘ se hojně objevují i elektronické zvuky, ale taky celkem ostré pasáže, asi se dá mluvit i o post-punku. ,Průvodkyně temnotou‘ je zpočátku pomalejší, s refrénem ale opět rozkvétá a Matěj dokazuje, že jeho hlas se do melancholické muziky výborně hodí.“ Jen doplním, že „veď mě ve tmě, temně ve mně“ je slogan number one. Od vášní se další dvě položky posunují do temných zákoutí internetu a do vesmíru, „Nosferatu v temnotách“ zase koketuje s post-punkem, ale klávesy zase míří k artu, refrén do stravitelna; post-punk momenty mi šmakujou nejvíc. Vesmírná skladba je experimentálnější, temnější, v pochodovém tempu, s nervní atmosférou, další zajímavá poloha. Odlehčení na závěr aneb skrytá písnička, která ani není uvedená v seznamu a v bookletu k ní není text, je punková veselice „Nevinná“, která by se klidně mohla objevit na dětském CD „Mámo táto v komoře je krockodýl“.
Digipack o šesti stranách obsahuje booklet o šesti listech s texty a fotografiemi dámy, která zhlíží i z titulní strany, o design se postaral Deather a vystačil si s černou, bílou a zlatou barvou, vše vypadá stylově, ale zároveň celkem obyčejně. To se o muzice, textech a zvuku takhle jednoduše napsat nedá, vše mi přijde neobyčejné a neobyčejně zajímavé.
Seznam skladeb:
- Futura Exilo (Intro) + Ad Radices Tergum
- Homo politicus
- Vládkyně bezmoci
- Angels
- Vítr do peří
- Proroctví
- Svět je test
- Temná zelená
- Maska
- Průvodkyně temnotou
- Nosferatu v síti
- Planety vášní
- Nevinná (skrytý bonus)
Čas: 47:42
Sestava:
- Matěj Lipský – zpěv, baskytara, kytary
- Tomáš „Kobdzey“ Kašpar – bicí, klávesy
- Petr Maliňák – klávesy (1, 2, 5)
- Dan Kroft – intro
- Ivo „Rafan“ Traxmandl – kytary, sbory (8)
