Když se mi dostala do ruky malá stříbrná deska od belgického projektu DÉHÀ, maličko jsem si říkal, že když dopíšu článek, nebude to aktuální počin. Vlastně to bylo až tak, že dva týdny po vydání „Decadanse“ byla venku další deska. Tedy dávno po datu, kdy se ke mne „Decadasce“ vůbec fyzicky dostala. A vypadá to, že v červenci vyjde další…
Jméno Déhà stojí v hudebním světě rozhodně za povšimnutí. Vlastně se k samotné „Decadanse“ dostaneme až v závěru článku, ale má to svůj velmi dobrý důvod. Pojďme si projekt malinko přiblížit. Pod tajemným názvem se skrývá génius Olmo Lipani, který vlastní studio Opus Magnum v Belgii. Olmo, přezdívaný Déhà, je po mnoho let nadmíru tvořivý hudebník. Vlastně mě nenapadá nikdo tak tvořivý a produktivní. Projekt je oficiálně aktivní od roku 2018 a zatím stihl vydat dvacet šest plnohodnotných LP desek.
Někdo si může položit otázku, jak je to s diverzifikací jednotlivých desek. Je to hodně různorodé. Punc černoty a absence veselosti je cítit většinou alb a žánrů, snad kromě silně punkového „Idontwannabesurrounded“ – ano tak se album opravdu jmenuje a jakoby ho hrála starší verze SUM 41. Déhà se jako správný umělec nechává jistě inspirovat vším, co považuje za zajímavé a kreativní. Debut „Halo“ představoval „jen“ krásnou klavírní melancholickou improvizaci, stejně jako „Everywhere, It Ends“.
Čistokrevné uctívání black metalu se zvukem jako z žaláře a kde se místo bicích hraje na škopky a puklice od hrnců, najdeme na „Fulgur et Morte“. Řezavější, stále černý, ale čistý zvuk doporučuju u nejnovějšího „Averses“. Moderní post-black / rock prvky a čistý vokál si můžeme vychutnat na skvělém „A Luminous Constant“, případně bezvokálové „Hello, Breathe“. Tohle jsou i desky, kde nemusíte být ani fanda metalové hudby, abyste si je zamilovali.
Doomově/blackovou avantgardu představuje jeden z vrcholů tvorby – album „Ave Maria II“, jež původně navazuje na „Ave Maria“ od jiného projektu Déhà, YHDARL. Kromě hutných podladěných melodií a srdceryvných poloh mužského vokálu se zde objevuje také úchvatně krásný ženský soprán a album představuje jedno z nejdepresivnějších a nejzajímavějších děl, které jsem měl možnost za poslední roky slyšet. Samotný obal, malovaný krví, stojí též za povšimnutí. U neveselých záležitostí zůstaneme. Blízko k doomu má i sludge a drone. Typický zahuhlané bahnité dno à la BISMUTH či SUN O))) představuje deska „Your Existence is an Anomaly Which lings on Hope and Destruction“ a mnoho dalších krátkých EP.
Mimo extrémní žánry narazíme i na mix synth popu, post punku a gothic rocku čerpající inspiraci od velikánů z minulého tisíciletí, jako jsou třeba CURE, JOY DIVISION, BAUHAUS. Celé „Obstruct“ je pocta těmto a mnohým dalším umělcům stavících na elektronice. To je velmi obdivuhodné. Nejen, že se jedná o mnoho žánrů, všechny desky jsou výborné, excelentní.
A jaká je konečně samotná deska „Decadanse“? Řekl bych, že je to taková kombinace předešlých, spíše, ostřejších fošen. Začátek alba prolíná trochu elektroniky s řezavými a silně saturovanými pomalými kytarami a vokálem, který mi na první dobrou připomněl murmur ze SWALLOW THE SUN. Album obsahuje jen dvě skladby o celkové délce čtyřiceti minut a střídá mnoho prvků a žánrů v bohatých kompozicích. Kromě hlubokého hlasu, který nalezneme v pomalejších extrémnějších odnožích doom metalu, tu je přítomen čistý hlas i vysoké skřeky. Po nástrojové stránce zde nechybí jak smrad táhnoucích se kil, blastbeaty i rychlé šestnáctiny na kytary, které více připomínají nasrané bzučící včely. Odlidštěnou atmosféru představují podkreslující klávesy nebo elektronické bicí vhodnější pro agresivní taneční styly, jak název alba sám napovídá. Není překvapením, že je produkce skvělá. Hutná, ale i krystalicky čistá a čitelná. Působí velmi moderním dojmem. Preferuji asi první skladbu – „The Devil’s Science“. Druhá „I Am the Dead“ má přechody mezi žánry mnohem nekompromisnější a moc se s tím nesere. Celkově je sice skladba bohatší, je tu i pěkný čistý hlas evokující některé Vortexovy pasáže z DIMMU BORGIR, ale na mne jsou to změny moc rázné.
„Decadanse“ není deska, u které byste si skladby vyloženě a snadno zapamatovali, stejně jako většinu Olmovy tvorby... Pár částí vám sice v hlavě zůstane, ale k typickému pobrukování to vhodné rozhodně nebude ideál. Album je tak vhodné pro někoho, kdo se na desku bude chtíti plně soustředit a nebo paradoxně naopak, pokud ji budete chtít jen jako zvukovou clonu v pozadí při nějaké činnosti. Tak jako tak, je to pořádný kus zvukového umění. Už se nemůžu dočkat nejnovějšího „Worship of Triumvirs“, které napovídá svým obalem, že by se mohlo jednat zase o nějaký ten neuhlazený černý kov. Pár bodíků srážím jen za to, že do své tvorby nepřináší nic zcela nového a atmosféru umí vykouzlit mnohem silnější na svých jiných deskách.
Seznam Skladeb:
- The Devil’s Science
- I Am the Dead
Čas: 45:15
Sestava:
- Déhà– vše
