TENGRI už asi netřeba dlouze představovat, tak tedy krátce, pro pořádek: Kapela hraje déle než deset let, postupnými krůčky (demo, CD, split, vinyl) si buduje určité renomé, které bylo potvrzeno společnou gramodeskou s DROM. Teď je tady, opět v režii MetalGate, následovník „Kontinuum“, který rovněž vyšel na gramofonové desce, jež musí potěšit každého, kdo dokáže ocenit neotřele vypadající počiny. Tady se jedná o desku typu „barva v nebarvě“, nikoliv, jak chybně uvádí vydavatel, „ color-in-color“. (úsměv) Protože větší část plochy placky barvu nemá, je čirá, menší část pak černá, přičemž uvedená kombinace vypadá moc pěkně. Navíc se nejedná o šablonovitý produkt, každý vinyl je originál – na každém je „černý flek“ jinak tvarovaný. S tímto řešením desky perfektně ladí obal, který vytvořila Ma Rie (Marie Fišerová) a odvedla skvělou práci – kombinace černé a bílé, zajímavě řešené obrázky probouzející fantazii, k tomu přebal s výřezem, v němž je vidět jeden z motivů vytvořený „nevím jakou“ technikou. Neotřelé, moc pěkné.
Ono i o muzice lze říci, že je neotřelá, protože TENGRI po koketování s využitím hlasivek (na zmíněném splitu s DROM) opět vsadili na čistě instrumentální muziku, což není jediný důvod použití slova „neotřelá“, tím druhým je zařazení houslí, resp. violy, nástrojů, které se v tvrdé hudbě samozřejmě používají, v post-rocku ale spíše sporadicky. Čímž se dostávám k tomu, co vlastně TENGRI hrají – škatulka post-rock je asi nejbližší, vystačit lze i s alternativním rockem. Čtveřice skladeb nikam nespěchá, atmosféra je budována postupnými krůčky a vlastně je složité najít jakýsi středobod jednotlivých tracků.
„Bez minulosti“ je jako améba, objevuje se v ní několik naprosto odlišných poloh, až si říkám, jestli jich není příliš. Rytmicky bohatý úvod s výraznou baskytarou a agresivními bicími střídá podobně tvrdá, ale zemitější pasáž s prim hrajícími kytarami, přidávají se housle a začínají probleskovat melodie, aby se náhle všechno zpomalilo, načež následuje kytarové vyhrávání jako z úplně jiného žánru; na jednu stranu asi odvaha, na druhou mi to do konceptu alba moc nepasuje, i když z toho kapela vcelku zručně bruslí až kamsi k epické filmové hudbě.
„Bez budoucnosti“ začíná opatrně, vybrnkáváním, které se postupně rozvíjí od letargična k radosti, což je v rozporu s názvem skladby – ale mně melodie přijdou příjemné, pozitivně laděné, a když se přidá smyčcový nástroj, je to ještě působivější. Sevřenější skladba si bere čas na krátká oddechnutí, po kterých se vždy (dvakrát) znovu rozjede a v lehce pozměněném tvaru pokračuje, aniž by ztrácela nit.
„Vědomě“ pocitově navazuje na „Bez budoucnosti“, je květnatější, ale drží pěkně pohromadě, pozornost opět „kradou“ různě zabarvené smyčcové tóny, skoro bych řekl, že se tu častěji používá viola. Ale i když se klasické nástroje odmlčí, dokáží ostatní udržet posluchačovu pozornost. Místy muzika míří k zadoomaným teritoriím, pak nabere spád, aby zase plynula pomaleji. Když srovnám třetí píseň s první, tak tady mi přechody a vůbec stavba písně přijde plynulejší.
„V přítomnosti“ uzavírá kruh, energické části převládají, nicméně ani tady se nehraje jednotvárně, objevují se dříve neslyšené motivy, které bych označil jako alternativní, je to více post- než v předešlých položkách, hraje se nervněji, ale po asi nejtěžší pasáži opět následuje uklidnění, étericky čisté tóny a následně, už si troufám říci, typická kapelní práce s táhlými uhrančivými smyčci.
Čtyřikrát mě TENGRI dokázali zaujmout, čtyřikrát dokázali složit muziku, která nepůsobí lacině, ale, s výjimkou první skladby, jež lehce drhne, ani zbytečně složitě. Skoro bych řekl, že se kapela vydala k písničkovosti, což jí svědčí, stejně jako příjemný, obyčejný zvuk, který si pánové pořídili vlastními silami.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Bez minulosti
- Bez budoucnosti
- Strana B
- Vědomě
- V přítomnosti
Čas: cca 33 min.
Sestava:
- Jarda – kytara
- Rodrigo – kytara
- Martin – baskytara
- Danil – bicí
- Sašo – housle, viola
http://www.tengriband.com/
Bandcamp
Facebook
YouTube
