Jihočeští úderníci RABIES už to táhnou druhé čtvrtstoletí (vznik 1996) a pořád hrají nahlas a rychle, respektive většinou hodně rychle a jen tu a tam si dají krátký oddych. Na pro mě novém materiálu (který vyšel v roce 2020 na kazetě k turné po asijských zemích) je těch novinek víc – kromě skladeb je tou zásadní účast zpěvačky Elišky, která s RABIES střídavě je a není. Na koncertech jsem zatím neměl tu čest, vždycky jsem se trefil do období, kdy řval Syky, teď tedy alespoň studiové setkání. A aniž bych měl problém se Sykyho vokálem, kvituju zapojení ženského hlasu, v takhle extrémní muzice je to vždy zajímavé zpestření, samozřejmě pokud to dáma dává… A Eliška to dává s přehledem, nejen ostrý křikořev, kterým chrlí slova, ale i zaujetí, které je evidentní, zasluhuje respekt.
RABIES na desku umístili sedmnáct songů, které zabírají cca deset minut, takže v průměru půlminutové nálože ekrazitu, které sice zdánlivě znějí jedna jako druhá, ale to je dojem z prvního povrchního poslechu. Postupně se dokáži v té divočině orientovat, nahrávka rozhodně není monotónní, objevují se v ní záblesky thrash metalu i grindu a i v těch violence marších se nejede jen podle jednoho mustru. Jednou se začne volněji, tu má skladba přehlednější strukturu, jinde se objeví tupa tupa grind polka, dvakrát se k Elišce přidá s řevem Syky, jednou Blanka (Blanche, KRÜGER aj.) s hlubším hlasem, takže určitá pestrost nechybí. Šakal to možná nebude chtít uznat (úsměv), ale mně přijde nahrávka relativně snadno poslouchatelná, přehledná a pří vší té intenzitě i lehce melodická. Líbí se mi i zvuk (Hellsound, mastering Šaman), nepřekáží mi ani texty, kterým je pravda rozumět sporadicky, nebo spíše vůbec, takže bez textové přílohy se ten, kdo chce vědět, co se textaři honí hlavou, neobejde. Místy je to řehole i s tou přílohou a možná by neškodilo se na artikulaci více soustředit (ale jak to udělat, když není čas), nebo slovy trochu šetřit… Ještě k tématům – texty reflektují současný svět a jeho negativní stránky, ale nepůsobí přímo agitačním dojmem, spíše suše konstatují, co všechno je špatně, část textů je potom dejme tomu osobní, obě polohy jsou psané jako sled slov nebo hesel, jen málokde se slova rýmují, ale v tom kalupu je to stejně fuk.
6,5/10
GARAPAL ze Singapuru jsou na scéně kratší dobu, alespoň soudě dle diskografie, která čítá asi tak 17x méně nosičů, než vyprodukovali RABIES (3 ku cca 50). GARAPAL debutovali v roce 2019 kazetou (o rok později vyšel stejný materiál na sedmipalci), split s RABIES je jejich druhým počinem, přičemž oba hrají nějakých šest minut. Powerviolence v jejich podání je intenzivní jízda, která má spád, ale opět se nedá říci, že by to byl ryzí bordel, jak se o žánru někdy míní. Často se mění tempo, prolínají se ultrarychlé pasáže s volnějšími, místy zní kytara neotřele a vyluzuje zajímavé tóny, zpěvák řve hrubým a hlubším hlasem, v pomalejších pasážích je pěkně slyšet i dunivá basa, jediné, co mi místy přijde slabší, jsou bicí. Pokud se nehraje od podlahy, je to OK, ale v náletech jedou bicí klasické brambory do sklepa. Z osmi songů je pro mě nejlepším „Horror System“, v němž hraje prim zmíněná zajímavě znějící kytara.
Texty jsou hlavně politicky orientované, logicky proti různým nešvarům, kapitalismu, vykořisťování dělníků (nikoliv komunistickým žargonem, ale asijskou realitou), zneužívání moci, o zacházení s duševně nemocnými nebo postojích k LGBT komunitě. Nic nového pod hardcorovým sluncem… Nahrávání probíhalo na dvě etapy, o finál mastering se opět postaral Šaman a ve srovnání s RABIES mají GARAPAL zvuk zahuštěnější, možná i zahuhlanější, nebo jak to lépe popsat.
5/10
Deska vyšla v kooperaci deseti labelů (Exit Prod., Noise Master Rec., Ultima Ratio, Raw And Harsh, Raw Zine Records, Véva Records, Rarach Katus Records, DIY Piraten, Vegan Food, Kamčův DIY Svět) v nákladu 269 kusů, každý je pěkně ručně očíslovaný a každý obsahuje nejen černý vinyl, ale i textovou přílohu, na které má každá kapela svou stranu. Grafika příloh je dost punk, klasicky se nectí typografická pravidla, což tedy platí hlavně na našince, Singapurci to mají v tomto směru lépe zvládnuté, u RABIES mi kromě chaosu v mezerách překáží i to, že každé slovo začíná velkým písmenem, jak v názvech skladeb, tak v textech a částečně i v info bloku. Mnohem lépe vypadá titulní strana, na které jsou (doufám) zobrazeny architektonické symboly měst, ze kterých kapely pochází, tzn. Kostel sv. Jakuba v Týně nad Vltavou („upravený“ jako chátrající budova) a rovněž hroutící se singapurské skvosty (např. Merlion), na zadní straně pak nechybí jiný pohled na zmíněný kostel a další stavby z „města lva“, ArtScience Museum a hotel Marina Bay Sands.
Seznam skladeb:
- RABIES
- Domeček z karet
- Dehonestace
- Nevzal bych nic zpět
- Slova
- Šipky
- Klid na práci 2020
- Otázky a odpovědi
- Cíl není v dohledu
- Svědomí
- Ne všechny sny končí po rozednění
- Soused
- Rozdíly
- Ve jménu krále krysy
- Nikdy není pozdě
- Je to jako droga
- Strach
- V koši vlastních snů a přání
- GARAPAL
- The Castes
- Horror System
- Vegetarian Lor Mee
- Wishful Thinking
- Desert of Insignificance
- Widespread Stigma
- Fire Walk with Me
- Disgrace
- Death in Life
Čas: cca 10 min. + 6 min.
Sestavy:
RABIES
- Eliška – hlas
- Šakal – kytara
- Syky – basa, hlas (7, 17)
- Vosi – bicí
- Blanka (host) – hlas (14)
GARAPAL
- Maxxx – vocals
- Gwen – bass
- Paul – guitar
- Andrés – drums
