Poněvadž se jedná o historickou nahrávku dinosaurů vzácného druhu, bylo by vhodné prosvištět život kapely s čítankovou drogovou kariérou alespoň letem psychedelicko-hardcorovým světem.
Koncem osmdesátých let vznikaly kapely jako lysohlávky po dešti a k životu se pomalu začal probouzet i MAJKLŮV STRÝČEK. Později název bagatelizují na M.O. a časem kapela přistupuje na anglický přepis MICHAEL'S UNCLE.
Vznik MAJKLÁČŮ se datuje do roku 1987, kdy zároveň nahrávají svůj první živák, o rok později podzemními kanály šířené album s prozaickým názvem „Svině!“. Geneze vzniku názvu vychází z existence strýčka kapelního kamaráda Michala, Ládi. MICHAEL'S UNCLE byli nejen předrevolučními průkopníky hardcoru v Čechách, ale vedle koncertování otevřeli i legendární klub Kotelna. Ten díky úřadům domáhajícím se hygienických, bezpečnostních a všelijakých norem vydržel fungovat pouhé tři měsíce.
Kapelou prošla řada muzikantů, první sestavu tvořili Pražák s multikulturním původem (táta Ind, máma Bulharka, babička Makedonka, prababička Řekyně) Amrit Sen (zpěv, kvůli drogám později skončil v léčebně; ThANX), Ivan Klein (baskytara, kvůli potížím s alkoholem později na nějaký čas doslova zmizel), Karel Jančák (kytara, ANTITMA 16, EGYPT, později se připojil k PŮLNOCI a na jejich turné v USA za mořem zůstal), Petr Stanko (kytara, SOUBOR TRADIČNÍHO POPU, KOKRMENT, PSYCHO KLUB & VÝLETNÍCI) a Jaroslav Stuchlý (bicí, MARADONA JAZZ, VANESSA, PSYCHO KLUB & VÝLETNÍCI). Místo „problematických“ členů se s basou zastavil Petr „Sid“ Hošek a s kytarou Jan „Johny Chaos“ Jukl (oba PLEXIS), kteří ale vydrželi jen krátce (nahráli „Svině!“), později přibyl basák Aleš Pézl, rovněž na krátký čas, než se Ivan „našel“. S příchodem svobody vydávají MICHAEL'S UNCLE „The End of Dark Psychedelia“ (R.A.T. Records, 1990) se svojským obalem dekapitovaného čuníka, jehož první release čítal 5 000 kusů. Pro zajímavost, v první stovce desek byla jako dárek palice bombovýho venkovního hulení z Moravy, cena vinylu rovných 60 Kčs. V roce 1992 vyšlo u vydavatelství Black Point oficiálně starší album „Svině!“. V roce 1995 vydávají u Indies Records bez zpěváka Amrita Sena, který zmizel kdesi v drogovém podsvětí, na rozdíl od předešlých nahrávek výrazně melodičtější album s krkolomným názvem „Ale my stále hledáme štěstí, ale nikdo z nás ještě není mrtev“. V tom samém roce kapela přestává fungovat, více než rok poté končí také kultovní klub Bunkr.
Od roku 2004 byli MAJKLÁČI opět aktivní, dokud v roce 2014 znovu neusnuli. V tomto období vydávají na CD nejdříve živák „Futurum Groundlive“ (Black Point, 2007) a později „Return Of Dark Psychedelia“ (Indies Scope, 2010), kdy nejen kapela nabývá pocitu zmaru a celkové směrování společnosti do míst, kde slunce nesvítí. Konečně vysamplovaný slinty J. Paroubka jsou jasným důkazem návratu temné psychedelie.
Poslední listopadový den roku 2019 u příležitosti padesátin klubové legendy (007) odehráli MICHAEL'S UNCLE na strahovské Sedmě jediný koncert, aby se opět vrátili do stadia hibernace. Jak vyplývá ze Senových slov: „MAJKLÁČI se nerozpadli nikdy, jenom jsme se v určitejch etapách dohodli, že nebudeme hrát.“ Zároveň se jednalo o koncert u příležitosti 30. výročí vydání alba „The End of Dark Psychedelia“.
A letos tedy vychází u Papagáje živák „Live Brno 1988“ nahraný v březnu 1988 na hudební přehlídce v brněnském klubu Rubín. Celkem jedenáct skladeb, z nichž dvě jsou zveřejněny vůbec poprvé. Nahrávku zremasteroval Petr Zikmund (Ziki records). Fotografie na obale pořídil Luboš Dvořák, graficky zpracoval Martin Hades.
Více jak tři dekády starý záznam otevírá rozverná „Ó taka týja floria“, s typickým STRÝČKOVSKÝM halekáním sází na méně frekventovaný melodický aspekt kapely. Divoké běhy hutné Kleinovy basy podporované úspornými, ale důraznými bicími ve skladbě „Kámo“ uvozují Senovo úsečné výkřiky. Jazzovýmí beglajty vyniká líně zevlující „Prezident“. Textově přívětivě vyzní „Řeka“ s kytarovými jinotaji podobnými Pavlíčkově kytaře PRAŽSKÉHO VÝBĚRU. Střednětempá skladba s nahalovanou basovou linkou vysvětluje, kdo to byl za komoušů „Konfident“. Nenářezová „Hvězda“ s ležérním propíráním strun sycená kytarovými improvizacemi a lehkým vazbením odhaluje Amritovu ranou pěveckou nevyzrálost. Ve skladbě „Světlo“ navozuje odlesk československého undergroundu improvizovaná dechová sekce složená ze členů kapel UŽ JSME DOMA a EXTEMPORE (Jindra Dolanský, Alice Kalousková a Mikoláš Chadima, všichni saxofon). Příběh pražskýho narkomana „David“ sází na účinný kytarový riff a expresivní vokál. Hraní nervních opakujících se koleček psychedelických zvuků má energii obrátit kohokoliv „Vzhůru bradou“. Dřevorubecký „Červenej hrádek“ s PLASTIKOVSKOU disharmonií eskaluje v čitelnou hardcorovou skladbu s proměnou od citlivého interpreta k maniakálnímu skřetovi. Závěrečná „Já nechci“ šetří kompozičními změnami, v šablonovitých bicích jako by se rytmika rozcházela, kytara se pohybuje v jiném vesmíru, závěrečný aplaus, opona jde dolů...
MAJKLOVCI nikdy nebyli kapelou jednoho výrazu, pionýři experimentálního hardcore stejně jako třeba kanadští u NO MEANS NO, nenabízeli pouhou bezduchou rubařinu. Ovlivněni nezávislými kytarovkami pracovali s hutnými beglajty, masivní basovou linkou, jakou se prezentovali brněnští DUNAJ a v neposlední řadě kytarovým noisem. Z té doby lze ještě zmínit žánrově spřízněné NAŠROT. Další vítaný retrospektivní počin agilního Papagáje.
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Ó taka týja floria
- Kámo
- Prezident
- Řeka
- Konfident
- Hvězda
- Světlo
- David
- Vzhůru bradou
- Červenej hrádek
- Já nechci
Čas: 45:29
Sestava:
- Amrit Sen – zpěv
- Petr Stanko – kytara
- Karel Jančák – kytara
- Ivan Klein – basa
- Jaroslav Stuchlý – bicí
