Po mnoha nenavštívených, předběžně dopodrobna naplánovaných, akcí a nečekaných zásazích shora i zdola jsem se dočkal a v páteční podvečer vyrazil s několika spřízněnými dušemi do „Mejta“ za kultůrou. V útrobách M-klubu jsem doposud nebyl, takže se touha po zážitcích hudebních násobila tužbou poznávání nových míst. Nemusím se dlouze rozepisovat, jak nevhodně zvolené prostory, v nejednom případě, roztřískaly snažení muzikantů na padrť, ale to tady ani náhodou neplatí a místní rockeři mají zázemí hodné závidění.
Aerosouls tour obsahovalo celkem deset zastávek a tato byla v pořadí devátá, tedy předposlední. Nemám tušení, jak během tour kapely řešily problém otevírání/zavírání večera, ale nastavení v první květnový pátek mi naprosto vyhovovalo.
S menším zpožděním na pódium vtrhli SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, které jsem neviděl mraky let, odhadem tak deset, ale spíš to bude ještě o něco víc. K mému překvapení se tento časový odstup na vizuálu spolku nijak drasticky neprojevil. Tak jasně, dlouhý vlas pěvce Pavla Hrnčíře patří minulosti, jisté personální změny též zaznamenány, ale co se týká nasazení kapely a půvabu Hanky Hajdové, tady se čas zastavil. Nepatřím sice mezi skalní fanoušky SSOGE a jejich folklór metal byste v mé sbírce hledali marně, nicméně si je dokážu koncertně užít a s tak parádním zvukem, jaký se podařilo namíchat v M-klubu, navodit i stav maximální blaženosti. Jestli jsem kdysi vyhledával písně skočnější, současnost patří věcem zadoomanějším a po této stránce mi věci jako „Pramen“, „Ptakoprav“, „Synečku“ nebo přídavková „Pohanská“ přišly náramně k chuti. Připočtěme sympatické vystupování, milé proslovy mezi skladbami, výše zmíněný křišťálový sound, s tím související krásná čitelnost nástrojů (od rytmiky, přes ty rozezněné smyčci, až po kytaru), prostředí klubu a ucházející velikost pódia s jeho osvětlením, to vše sečteno podtrženo, nemohlo přinést jiný výsledek než maximální spokojenost návštěvníkovu.
Seznam skladeb:
- Ptakoprav
- Skryj hlavu do dlaní
- Pramen
- Dva stíny mám
- Mokoš
- Kdo z nás je víc
- Přísahám
- Synečku
- I Would Dance
- Ten který ukoval Slunce
- Pohanská
To, že DYING PASSION jsou naopak záležitostí srdcovou, se už ani nesnažím nijak skrývat. Aktuální fošna „Skylor“ s každým dalším poslechem roste a i když jsem v posledních reportech z jejich vystoupení zmiňoval nabídnuté ochutnávky z aktuálního nosiče, těšil jsem se na podstatně vydatnější příděl nových písní. A k mé velké spokojenosti jsem nebyl ošizen. Z dvanácti odehraných skladeb jich patřilo novince rovných sedm a nezapomnělo se ani na mou nejoblíbenější „Breathe“. Zase a znovu mne udivuje a těší, jak až v živém provedení určité momenty písní dojdou, sednou si a zapadnou do správných kolejí. Snad až na „Round And Round“, která mi docela nesedí na albu a prozatím neroste ani v live provedení. Bezchybný výkon Zuzčin je taková samozřejmost, že netřeba dalších slov, a co se muzikantů týká, klidně vezměte odstavec o muzikantech SSOGE a napasujte si ho sem. Regulérní set uzavírá nestárnoucí klenot „Severance“ a stejně jako u kapely předchozí, i zde je odměněno volání po přídavku a s „Enlightenment“ večírek definitivně končí.
Seznam skladeb:
- Search
- Aerosouls
- Black Threads
- Shadowplay
- In The Code
- I Like Noise
- Breathe
- Breakwater
- Ordinery
- Round And Round
- Severance
- Enlightenment
Páteční večer byl přesně tím večerem, kdy se ráno probudíte a máte chuť si to celé zopakovat. Nemám si absolutně nač stěžovat. Kapely, klubík i mistr zvukař předčili očekávání. Skvělá akce!
Snad ještě pod čarou malý dotaz, jsou nutná ta plexi kolem bubeníků? Já vám nevím, mám z toho pocit izolace chudáků tlučmistrů a tak trochu mi to připomíná dobře ukryté klávesáky na koncertech Ozzyho… Jestli je to ale nezbytné pro tak perfektní sound, jako jste měli v pátek, řádky výš zapomeňte a klidně dál izolujte. (úsměv)
Foto: Michal Myshak Rak
