HUMAN FAULT – Poslední propadne peklu / No není tady krásně?

V roce 2020 vydali HUMAN FAULT první gramodesku „Zjevné předurčení“ a mě jejich tvorba zaujala natolik, že jsem kromě sepsání recenze na Fobii pořídil s kapelou rozsáhlý rozhovor, který vyšel v třetím čísle Telepatie. V rozhovoru jsme rozebírali i starší nahrávky „No není tady krásně?“ (2014) a „Poslední propadne peklu“ (2017), které teď vyšly u tuzemské firmy Aback a dalších kooperujících labelů (Les Nains Aussi, Perce~Oreille, Maniac Attack Records, Svoboda Records, Maloka, Deviance) na společném vinylu. 

A Peťan z Aback a spol. vypravili desku předpisově. Kromě černého vinylu je součástí balení barevný plakát formátu A2, potištěná kapsa s texty v češtině, příloha s anglickými překlady a navíc ještě dva nově namalované motivy pro dvě titulní strany – přebal je udělaný tak, že nemá zřejmou přední stranu, protože když je otvor pro desku vpravo, jsou oba obrázky správně orientované. Nové malby vypadají o poznání lépe než původní verze, které působily amatérským dojmem; nové jsou profi a postaral se o ně Melvin Zed. 

Ač obal nerozlišuje strany, středové nálepky na vinylu ano a podle nich je na na áčku novější materiál „Poslední propadne peklu“. Převažuje hardcore, nechybí melodie, občasné metalizování, crustaření či punkování, v tomto směru je to pestré a co je hlavní, přehledné, chytlavé a evidentně s rozumem složené. V podstatě se dá mluvit o sérii hitovek, už instrumentální intro má švih, mnohem větší pak zpívané songy. Zatím jsem nezmínil, že hlavní zpěv obstarává dáma – a že to Ivet dává pěkně nasraně, ale zároveň srozumitelně. Hned první „Slepá arogance“ je pestrá melodická hitovka jako bič, navíc opepřená zpestřující recitací, v podobném duchu, ale i lehce crustově a metalově, se odvíjí „Desinformace“, v níž dostala hodně prostoru i baskytara. Zvuk je vůbec kvalitní, pěkně čitelný, žádná špína, což je za mě správný přístup, k muzice HUMAN FAULT ta přehlednost sedne. Stejně tak do skladeb sednou povedená sóla, kterými kytarista nešetří, neruší ani doplňkové zvuky, např. válečné v úvodu „My Lai“, další výrazné písni, ostatně jako jedna ze tří z tohoto materiálu se později objevila na zmiňovaném gramo-debutu, dále došlo na „Celý svět“ a „Big Pharma“. A protože materiál na „Poslední propadne peklu“ je delší než prostor jedné strany gramofonové desky, muselo se škrtat a tím pádem se nevešel „Celý svět“, který je právě na té druhé placce. Je tam i „Big Pharma“, což je asi vůbec nejlepší kus, i díky prolínání Ivetina a Trawexova vokálu, přičemž je zajímavé, že Ivet řve mnohem ostřeji než její partner, který je civilnější, a tenhle kontrast spolu s pěknými melodiemi, jasnou strukturou a tahem na bránu z ní dělá top záležitost alba.

„No není tady krásně?“ na béčku je o něco slabší, byť zárodky pozdější produkce jsou v řadě písniček patrné. Jen je těch silných, ať už melodických nebo náklepových, pasáží poněkud méně. Trawexův rukopis se místy nezapře, ale je to obecně takové více tlačené na sílu, a to platí i o Ivetině vokálu. Ale tím nechci říci, že by šlo o slabou nahrávku, jen srovnávám s lepšími časy. Z devíti zařazených skladeb není žádná vyloženě nepovedená, v každé lze chytit nějaký záchytný motiv, většinou v režii kytary, případně v textech, které Ivet naštvaně řve – a když se sporadicky zapojí Trawex, tak dostávají skladby další rozměr. Nejlepším kusem je bez debat „Odzbrojit“ s textem převzatým z knihy Dělnické písně a dělnická poezie (přelom 19. a 20. století); není divu, že se píseň, podobně jako tři z „Poslední propadne peklu“, taky vešla na vinylový debut, kde jsem o ní psal: „Hitovka nejen díky parádní kytarové práci, ale i díky střídání ženského řevu a mužského skorozpěvu (!) – a Trawexovi jde civilní poloha k duhu. Hit jako bič!“ I tady se muselo škrtat, na desku se z původní CD edice nevešel cover TELEXU „Chromovaná jehla“.

Texty na obou nahrávkách jsou podobného ražení, řeší se v nich klasická HC témata, jsou zaměřené proti kapitalismu, válkám a dalším problémům dnešního světa (farmaceutický průmysl, GMO, digitální svět, dezinformace, obchod s orgány, svoboda…). Napsané jsou s různou mírou fortelu, někdy trochu drhnou, když se tlačí na „rýmovací pilu“, ale to registruju při čtení na papíru, při poslechu to neruší a to je asi důležitější. Co mě ale mrzí, jsou prohřešky vůči mateřskému jazyku a typografickým pravidlům, chyb zejména druhého typu je v tisku mnoho, stejně tak překlepů, tohle by chtělo příště odladit.

HUMAN FAULT určitě patří k tomu nejzajímavějšímu, co lze na tuzemské HC scéně najít, už debut nebyl špatný, druhý zásek působí mnohem vyspělejším a promyšlenějším dojmem, stejně tak třetí počin. Vinyl s oběma materiály plus následující „Zjevné předurčení“ určitě stojí za poslech i zařazení do sbírky.

Reedice – nebodováno.

Seznam skladeb:

• Side A  „Poslední propadne peklu“

1. Intro
2. Slepá arogance
3. Desinformace
4. Špatná hra
5. My Lai
6. Fake
7. Tví vlastní démoni
8. NWO
9. Big Pharma

• Side B „No není tady krásně?“

1. Sny jsou tvá svoboda
2. Výstřel a start
3. Zrůda
4. Odzbrojit
5. Poselství míru
6. Upravený svět
7. Proměny
8. Volání o pomoc
9. Outro

Čas: cca 40 min.

Sestava:

• Ivet – zpěv 
• Trawex – kytara, zpěv
• Drak (A) / Kraťas (B) – bicí 
• Madagaskar – baskytara 

Bandzone
Bandcamp

Aback