Klubová sezona se rozjela naplno. Už to připomíná dobu předcovidovou, kdy člověk každý týden chtěl být nejlépe na třech akcích. Natěšenost po dvouleté takřka úplné pauze se projevuje i tím, že snad všechny akce, které jsem v poslední době navštívil, se vyznačují velmi početným publikem. Nejinak tomu bylo v případě čtvrtečního koncertu ve strahovské Sedmičce, která kapacitně trochu nezvládala nápor fanoušků a v průběhu večera se na dveřích objevilo SOLD OUT. Do Prahy totiž den po brněnském koncertě dorazila dvojice amerických black metalistů LAMP OF MURMUUR a crust-blackerů ze Švédska a Nizozemska DÖDSRIT, které doplnila tuzemská ZMYRNA.
Už pár desítek minut před začátkem akce bylo zřejmé, že v Sedmičce bude těsno. Pražská sebranka ZMYRNA tudíž měla i jakožto support podporu plného klubu. Set naplánovaný původně na 35 minut započali osmiminutovým intrem, které zakončil kazatel bestiálním projevem, aby se v následujících minutách z pódia valil hodně staroškolský, středověkem načichlý black metal pomalejšího ražení. Co mě od počátku na setu trojice bavilo nejvíce, byl zvuk - starobylá žánrová esence byla zhmotněna, zejména bicí měly skutečně precizní devadesátkový sound, virbl nahallovaný, paráda. Hudebně mě bohužel ZMYRNA tolik nezaujala, a to z důvodu, že set, který se nakonec protáhl na třičtvrtě hodiny, se tak nějak pořád valil v jednom tempu, v jednom duchu, prostě to takřka pořád znělo stejně. Měl jsem z vystoupení hodně rozporuplný pocit - na jednu stranu chápu ono uctívání dob minulých, ale více variability by prospělo. Nicméně kapela vznikla teprve před dvěma roky, takže kdo ví, kam se s příštími počiny vydá.
DÖDSRIT mají za pět let existence na kontě už tři nahrávky. Přiznám se, já před koncertem neslyšel ani jednu, na Sedmičku jsem šel hlavně na LAMP OF MURMUUR. Švédsko-nizozemská čtveřice to odpálila celkem solidně, takový melodickým blackem řádně načichlý crust, chvílemi docela našlapaný. Jenže po nějaké době se mustr začal až nepříjemně opakovat - po nasypaném začátku přijde několik stopek, po kterých se z black/crustu stane metalcore, melodic death, NYHC, občas jsou tam vyhrávky jak z pop rocku... No prostě jako by DÖDSRIT nevěděli, co vlastně chtějí hrát, a koncertu to hodně ubíralo na tahu. Závěrečná více než 11minutová skladba "Aura" byla extrém, ta se zastavila snad šestkrát, pak zase postupný rozjezd. Méně je někdy více, kdyby song měl pět minut, vůbec by mu to neuškodilo. Nechci být přehnaně kritický, odehrané to bylo solidně, energii to mělo, ale jako celek to znělo jako trochu nesourodá směs.
Vydejchat na vzduch a rychle zas zpět na LAMP OF MURMUUR. I třetí kapela večera se řadí k velmi mladým, první demáče začaly vycházet v roce 2019. Druhá řadovka "Submission and Slavery" (2021) mě bavila dost, i specifickým zvukem kytar, na živé provedení jsem se tedy těšil. Sice jsem se už nedostal v narvaném klubu k nějaké strategické pozici, i na boku ale byl naprosto precizní zvuk, syrový, všechny nástroje v nádherném balancu. Chvílemi nasypaný raw black, možná z větší části šlo ale o pořádnou tupačku typu CARPATHIAN FOREST - Fuck you all!!!, takže LAMP OF MURMUUR rozdováděli nejen fanoušky žánru, ale i pankáče a tak nějak všechny, kdo byli přítomni. Kytarově šlo chvílemi o dost krkolomné záležitosti, borci si s tim ale poradili s přehledem. Neřeknu vám, co přesně za skladby zaznělo, protože tvorbu tak najetou nemám, ale musím říci, že set LAMP OF MURMUUR až moc utekl. Přišlo mi, jako by hráli tak 25 minut (ve skutečnosti to bylo ke 40), klidně bych dalších pár skladeb uvítal, ale na Sedmičce se stejně musí končit v 22:00, takže už by se nestíhalo. Každopádně skutečně výborný set a rád si dám Američany znovu.
