Představovat osobnost jménem Kirk Hammett zřejmě bude jako otřepané sousloví „nosit dříví do lesa". Ale i tak bych zkusil, před „krátkou“ recenzí, přidat pár (ne)známých, ale zároveň snadno dohledatelných zajímavostí kolem tohoto fenomenálního kytaristy.
Kirka k hudbě přitáhl bratr, který měl rozsáhlou sbírku nahrávek, mj. Jimiho Hendrixe, LED ZEPELLIN a UFO, což jej dostalo v patnácti letech ke kytaře. Ze středoškolských studií je jeho přítelem Les Claypool, který později založil kapelu PRIMUS. Oba pánové se i na profesionální dráze střetli. A to například v roce 1986, po tragické smrti Cliffa Burtona, když Kirkova domovská kapela METALLICA hledala nového basáka. Nebo je třeba zaznamenán Kirkův štěk v klipu „John The Fisherman" od PRIMUS. Kirk a Les se společně taky objevili v projektu SUPERJAM hrající s kapelou GOGOL BORDELLO písně Toma Waitse. Než však Kirk nastoupil do „velké" kapely, tak od svých šestnácti hrál a byl zákládajícím členem thrashových EXODUS, přičemž sečtělý Kirk navrhl jméno podle bestselleru Exodus od Leona Urise. V té době se potkal i s Joem Satrianim, který až do roku 1988 dával Kirkovi lekce na kytaru, ač by znalec řekl, že by to sám nepotřeboval. Kirkovu stopy zaznamenáme na albech Carlose Santany, SEPTIC DEATH, PANSY DIVISION, ve videohře Guitar Hero: Metallica, v dabingu atd. Druhou láskou po kytaře je zmiňovaná sečtělost s oblibou komiksů a velké nadšení pro mystiku, vampyrismus a filmy s hororovou tématikou. A z toho plynoucí sběratelství všeho, co je s hororem spojené. V roce 2012 vyšla Kirkovi kniha Too Much Horror Business, která obsahuje jeho sbírku hororových memorabilií, kterou shromažďoval 30 let. A jedna z posledních aktivit, krom pořádání horor konferencí, autogramiád, včetně koncertů Kirk Von Hammett's Fear FestEvil je i výstava It's Alive v Peabody Essex Museum v Salemu. A když to tak zesumíruji, tak tím úvodním povídáním se dostávám k sólové prvotině Kirka Hammetta. Je nabíledni, že vydal sólovou desku. Sám sledujíc jeho hudební kariéru v METALLICE, kde se jeho hráčský um objevuje takřka od založení kapely, respektive již s prvním albem a autorsky od druhého, jsem si říkal, zda něco nevydá sám. Ten čas právě nadešel.
„Portals" je nahrávka související s mým prvotním povídáním, nebo chcete-li je to taková brána, která otevírá onen zmiňovaný Kirkův svět. „Portals" je nahrávka kratší než dlouhá, se čtyřmi skladbami, ale zato napěchovaná nápady až po samý okraj, až po poslední drážky EP desky. Podle Kirka tyto čtyři skladby představují určité filmové období hororové produkce.
Prvním obdobím, rozuměj skladbou, je „Maiden and the Monster", kterou otevírá pozvolné kytarové intro, načež se objeví hutná basová linka. Nezůstává jen u kytarového vybrnkávání, ale postupem času se skladba rozvine velikášským způsobem. Jde rozpoznat znatelný hammetovský rukopis, který známe z krátkých nekonfliktních kytarových sól z koncertů METALLIKY. Nástrojová souhra nabobtnává a skladba se čtvrtou minutou graduje. Rozevírá se brána, která pohlcuje nejen všechny tóny, ale uzurpuje vše pro sebe. Zlo je uzavřeno, ale zdaleka tomu není konec. Mysterióznost třicátých let, Mumie a Drákula na Kirkově kytaře, byla probuzena.
„The Jinn" zprvu lehce našlapuje, ale již první sekundy naznačují něco smyslu (poslechu) hodného. Tak jako dobrý film upoutá již první minutou a oči odtrhnete od plátna (obrazovky) až se závěrečnými titulky. Rozjezd je tajemný a navazuje na onu uzavřenou bránu prvního dílu. Stojíme před ní a trochu nevíme, co si počít. Jde slyšet westernový (jižanský) podkres, který se míchá s rockovým americkým feelingem, který po chvíli přeruší Kirkovy thrashové kořeny. Sekaný riff a smyčce tomu dodávají jakýsi pocit něčeho zlého. Velmi zajímavá souhra houslí a rockové tvrdosti. Aby toho nebylo málo, tak zajímavou (ne)uchopitelnou auru tomu dodává i violoncello. Nastává hudební souboj, protichůdné melodie se tříští o sebe a v hlavě jen pátrám, komu jednotlivé motivy přirovnat. Nejde to, v mžiku sekund mě (ne)napadá mnoho možností. Sám autor tvrdí, že padesátkový horor nabral určité progresivní obrátky, a tak se přehoupl do sci-fi žánru. Já si myslím, že to klidně může být ďábelský western Quentina Tarantina, který umně přeskakuje z jedné kapitoly do druhé a zpět. Kapitolu ale nesmíte vynechat žádnou.
Další kapitola, v které se promítá období šedesátých let, začíná westernově, hudbou velmi podobnou, kterou tvořil sám mistr Ennio Morricone, „High Plains Drifter". Rozjezd nenucený, dalo by se říct „mouchy sežerte si mě", představuje nezáživný (obyčejný) život, přičemž i klidně malá událost, nehoda ti obrátí život. Nespoutané flamenco nabírá na rychlosti. Naskakují zlé myšlenky, nevíš kam se pohnout, kam dál. Ať děláš, co děláš, směr je již předurčen. Excelentní kontrabas a pronikavý jekot kytary vytváří nepropustnou hudební hradbu. Je to mistrovská masáž ušních bubínků.
„The Incantation" se z počátku nikam nežene, za pomocí lesního rohu vytváří jakési intro před orchestrálním skočným projevem první třetiny skladby. V orchestraci s hutným podkresem basových nástrojů onen skočný projev připomínají melodie, při kterých se mi vybavují tančící burlesky. Kirk k tomu dodává, že folková nálada vychází z hororových dějů současnosti, jakým je například Hellraiser. Relativně nejtvrdší skladba, kde je v rychlých pasážích poznávacím znakem velmi známá Kirkova nejen sólující, kvílející kytara, ale i kvákadlo, přináší trochu uvolněnou, lehce bláznivou střední pasáž, která je lehce prosluněná mírně připomínajíc francouzské komedie. Závěr skladby obstarává klasická metalová jízda, která ke konci s pompou graduje, aby byla ukončena tajemným outrem lesního rohu jako v úvodu a neukončeným tajemným pazvukem hororového filmu.
Prvním poslechem alba jsem to viděl na plný počet, ale v hlavě se mi usadil červík, zda to není třeba tím, že mám rád Kirka Hammetta jako kytaristu a ba jsem nikdy nezavrhl kapelu METALLICA, ať již vytvořili, co vytvořili, i když v určité fází ty pochybnosti byly (nakonec i jedno album doteď nevlastním). Ponechal jsem si týden oddych. Neposlouchám moc instrumentální alba, ale čest výjimkám, kterým je již zmiňovaný Joe Satriani. A teď třeba i Kirk Hammet. Dávám plný počet, to je devět bodů. Deset bude v případě, zda se objeví takto skvělá dlouhohrající deska. Nahrávka byla vydána digitálně, na CD a na vinylu v provedení ocean blue.
Seznam skladeb:
- Maiden and the Monster
- The Jinn
- High Plains Drifter
- The Incantation
Čas: 27:06
Sestava:
- Kirk Hammett - el., akust. kytara, skladatel, mix
- Lani Hammett - skladatel (1, 2)
- Greg Fidelman - basa (1)
- Mathilde Sternat - violoncello (1)
- Marcel Feldmar - bicí (1)
- Philippe Bussonnet - basa (2)
- Mathilde Sternat - violoncello (2)
- braham Laboriel - bicí (2)
- Julien Charlet - perkuse (2)
- Edwin Outwater - klávesy, dirigent orchestru, skladatel (3, 4)
Složení orchestru: kontrabas, violoncello, bicí, harfa, lesní roh, housle, viola, vokál
- Bob Rock - mix
