KOSTNATĚNÍ je experimentální blackmetalová kapela tajemná jako hrad v Karpatech, respektive one man projekt (nevím, jestli jeden člověk + host tvoří kapelu). Jde o volnočasovou aktivitu maníka ještě donedávna s aurou mysteriózního Residenta s iniciálami D.L. Ale velký bratr nikdy nespí a nelení. Je možné jednoduše dohledat „country of origin“ USA, ale vidle by potom do toho všeho vrhaly česky psané texty na demu „Konec je všude“ (2018) a na zatím jediném albu „Hrůza zvítězí“ (2019). Ale nenechme se zmást, jedná se skutečně o Amíka civilním jménem Dillon Lyons (GLASS SHRINE, HORNET MURMURATION nebo VOIDBRINGER), který našel zalíbení v pro cizince přetěžké češtině. Při pohledu do českých textů zjistíte, že jsou poněkud zkostnatělé a jaksi nepřirozené, prostě „překladačově“ přitroublé. Navíc D.L. přiznává, že česky pořádně neumí. Na otázku, jak přišel na bizarní název KOSTNATĚNÍ, který je spíše spojen s medicínským výrazem osifikace coby přeměna chrupavek na kosti a jak zapadá do hudebního rozpoložení, D.L. odpovídá: „Když jsem začal vymýšlet první nápady, které se proměnily v demo ,Konec je všude‘, bylo na čase vybrat si název, který jasně vykresluje síly nutící mou hudbu do existence. Přemýšlel jsem o svých nedávných emocích, stresech i posedlostech a uvědomil jsem si, že jsem tu hudbu tvořil kvůli smrti, spíše nevyhnutelné smrti své. Ale to slovo také pořádně metaforicky popisovalo to, jak jsem se cítil v nejtmavších hodinách své úzkosti, jak můj celý život v jediném okamžiku letí do určitého konce. My všichni přece jednoho dne se staneme jen kostmi, že?“
Jeho poslední EP zní značně drsně disonantně, jako když si nasadíte virtuální skla simulující aplikaci psychotropních látek a snažíte se podlézt práh vaší oblíbené nálevny. Ale k autorovým hlubokým filozofickým meditacím padne zmíněná disharmonie jak řiť na hrnec. Jelikož se jedná o záměr, nelze se k tomu stavět jako k něčemu nepatřičnému nebo dokonce pohoršujícímu. D.L. se netají tím, že se ve svých začátcích snažil držet stejného kopyta jako jeho krajan Yagian se zlomocným projektem ODZ MANOUK a kanálem protažení DEATHSPELL OMEGA. To dobré si vyzobává z kapel kotvících v dnes již nefungujícím vydavatelství Rhinocervs. D.L., který považuje život za odpornou sadu biologických impulsů, za virus, který se bez volby množí, protentokrát opouští neosvojenou češtinu a na aktuálním EP se vydává k břehům Efezu, promlouvá k neposedným nomádům a znásilňuje některé prvky tradiční turecké hudby.
Na mini albu „Oheň hoří tam, kde padl“ se rozhodl proniknout co nejhlouběji do orientální sféry tak, aby se nezbavil moderního disonantního zvuku, a naopak dal mu ještě více prostoru než na debutu „Hrůza zvítězí“. Všechny tři skladby na tomto EP vycházejí z tradičních tureckých písní, přičemž názvy zůstaly stejné jako v původních verzích. Pro KOSTNATĚNÍ charakteristický psycho styl lze snadno rozpoznat hned v úvodu „Çay benim çeşme benim“, po kterém přichází pomalé pasáže s epickými čistými vokály. V „Plevne marşı“ nechybí ani blast beaty, takže hudba nadále zní vehementně, ve zpěvu nechybí ani truchlivé vibrace. Psychedelickou atmosféru dotváří všudypřítomné pokřivené kytary. V „Şu Dalma'dan geçtin mi“ se potácíme od závratného klidu k divokému šílenství. Pomalé epizody znějí triumfálně a vyvrcholením je thrashový fičák orientálním bazarem končící ve chladné mešitě plné Alláhových mučedníků. V této závěrečné skladbě jsou také slyšet syntezátory.
Zapracováním aspektů turecké lidové hudby vytvořili KOSTNATĚNÍ relativně účinný recept jak zachovat technickou složitost této hudby a zároveň do ní vnést (dis)harmonii a melodii. Tento krátký, ale halucinogenní zážitek nabízí na ploše 19 minut pouhé tři skladby, ale musím říci, že je to docela zábava nechat se dusit takovým zvukovým ztvárněním. Hudbě nelze upřít účinnou emoční sílu. V každém songu jsou kurevsky deformované melodie posílené starobylými uklidňujícími zvuky tradiční turecké lidové hudby. Většina skladeb má také velmi dlouhou epickou délku a krátce je slyšet i čistý zpěv. Definice a vyznění etnického folk metalu se může zdát poněkud kýčovité, ale v brutálním smyslném podání od tohoto souboru ho považuji za přinejmenším neotřelé. Na druhou stranu nemohu říct, že bych byl z dominantní bezlimitní kakofonie div živ. A navíc mi někde vzadu hlodá ta muslimská esence. Asi nemám to správné etnografické blízkovýchodní cítění. Počkám si, až Dillon zasadí blackmetalový kurare třeba peruánským indiánům ve stínu Machu Picchu.
Přesné hodnocení: 6,5/10
Seznam skladeb:
- Çay benim çeşme benim
- Plevne Marşı
- Şu Dalma'dan geçtin mi
Čas: 18:58
Sestava:
- D.L. – kytary, syntezátory, zpěv
- Jack Blackburn – bicí
