Ačkoliv na Fobii preferujeme aktuální dění a nahrávky, sem tam se nějaká archivní záležitost také objeví. Důvody jsou v podstatě dva – reedice nebo zaslané CD/LP, které leželo nějaký čas v šuplíku a kapela projeví zájem o jeho připomenutí. FAIRY TALE jsou druhým případem s nadstavbou, protože poslali cédéček rovnou pět, kromě aktuální placky i předchozí diskografii, u které se před recenzí novinky krátce zastavíme, v jednom případě ještě extra, protože jde o boční projekt BABOKALYPS vedený v jiných hudebních sférách.
To jsou slova z recenze, která vyšla před pár dny; slova, která vysvětlují, proč se objevují recenze na starší nahrávky, což byl případ FAIRY TALE a nyní i zmíněné skupiny BABOKALYPS. Ta vznikla během pauzy FAIRY TALE způsobené rodičovskými povinnostmi a název dostala podle skladby FAIRY TALE z alba „Dream“ (2008). „Zmenu názvu podnietilo odlišné, intímnejšie hudobné či zvukové podanie a tiež rozhodnutie naspievať piesne nového albumu ,Veľký voz‘ v rodnom jazyku,“ uvádějí BABOKALYPS na FB, ale ona to není vyloženě změna názvu, spíše vedlejší projekt většiny členů, kteří tímto odskokem neskončili a loni se přihlásili s novým albem (na jehož recenzi taky vbrzku dojde).
BABOKALYPS tvoří „staří známí“ Barbora, Ľubo a Peter, k nimž se připojila klavíristka Lucia. Ono „intímnejšie hudobné či zvukové podanie“ znamená, že prim hrají akustické nástroje, z elektrifikovaných zazní jen sporadicky elektrická a basová kytara, navíc ani bicí nejsou zahrané standardně rockově, ale spíše jazzově, nebo perkusivně, nebo jak lépe vyjádřit, že jsou decentní a po zvukové stránce různorodé.
Různorodé je i album, proto ona mnohočetná charakteristika v záhlaví. S tím folkem je to asi nejnesnadnější, ona akustičnost by k němu teoreticky měla směřovat, ale pokud folkem míním koketování s lidovou hudbou – folklórem, pak jeho stopy lze zaslechnout zejména v první skladbě „Dievča v doline“, která může posluchače uvyklého předchozím plus minus rokovým nahrávkám FAIRY TALE uvrhnout do rozpaků a nasadit mu brouka do hlavy ve smyslu „kam se to ti artrockeři vydali?“. Ale zdání klame, folkové motivy se objevují sporadicky, výrazněji ještě v „SOS“, kde se o ně starají housle v rukou hostujícího Vladimíra, a jsou použity spíše jako zpestření.
Skladby č. 2 a 3 levitují na pomezí art rocku až popu, jsou křehké, postavené na strohých tónech zmíněných akustických nástrojů, které se různou měrou doplňují. Tu je výraznější klavír, tu španělka, občas zavrní baskytara, nad vším se vznáší ležérní zpěv paní zpěvačky. Ta opět dokazuje, že má v hrdle zlato, každé slovo má v jejím podání sílu způsobit husí kůži, a vlastně ani nemusí jít o slova, stačí i bezeslovné vokály.
Největší hit alba se jmenuje „Nad ránom“ a místy je to „popina“, která ale nesklouzává ke vlezlosti; refrén, nebo spíše hlavní zpívaná pasáž, má velkou sílu, zpěvaččin hlas je jakoby potažený sametem, krásně jej doplňují tóny kytary, klavíru i baskytary, ale skladba není jen o té chytlavosti – některé části mají experimentální charakter. To úvod „Zvaľ to na kata“ je autentický, muzikanti v něm ponechali, jak se před nahráváním domlouvali, a pak rozjeli další působivou muziku, která navazuje na předchozí píseň tím, že má taky hitový potenciál, navíc je veselejší, skoro do tance, zároveň se v ní objevují náznaky art rocku odkazující na předchozí nahrávku FAIRY TALE „Loveland“.
Zpočátku zasněná „Keď si bol dieťa“ postupně rozkvétá, zaujmou překrývající se zpěvy i zvukové barevné perkuse, stejně tak kytara. Předposlední písnička má bohatší aranžmá, je živější a více „rock“, rock porůznu zohýbaný, těkající mezi art a soft polohami, což platí i o zpěvačce, tu civilní, tu expresivní. Titulní věcička „Veľký voz“ pokračuje v podobném duchu jako předešlá věc, je jemnější a je postavená hlavně na klavíru.
Instrumentálně velice zdatní hudebníci si odskočili k trochu jiné muzice, ale úroveň má obdobnou jako FAIRY TALE, což platí i o kompozičních schopnostech a logicky i o zvuku, o který se ve svém studiu postaral leader Peter Kravec, který nechal nástroje krásně znít. Plusem je i slovenština použitá v textech, řada z nich je hodná zamyšlení, nebo aspoň pečlivého vyslechnutí – i když se v nich neřeší žádné složitosti, ale všední události, myšlenky nebo starosti.
Atmosféru alba dokresluje obal, šestistránkový digipack s vloženým bokletem o dvanácti stranách. Grafika je jednoduchá, ale k muzice ideálně zapadá, velmi pěkné jsou portréty muzikantů od Lenky Kajanovičové, určitou skromnost pak stvrzuje střídmá titulka s astronomickými souhvězdími umístěnými na okraj kruhu znázorňujícího vesmírné zákonitosti (aspoň doufám).
Seznam skladeb:
- Dievča v doline
- Koniec leta
- Neželaný sen
- Nad ránom
- Zvaľ to na kata
- SOS
- Keď si bol dieťa
- Na ceste sem
- Veľký voz
Čas: 38:28
Sestava:
- Barbora Koláriková – spev, vokály
- Lucia Petáková – klavír, vokály
- Ľubomír Pavelka – bicie, perkusie
- Peter Kravec – akustická a elektrická gitara, vokály, zvukový dizajn
Host:
- Vladimír Darmovzal – basgitara, husle
