Ačkoliv na Fobii preferujeme aktuální dění a nahrávky, sem tam se nějaká archivní záležitost také objeví. Důvody jsou v podstatě dva – reedice nebo zaslané CD/LP, které leželo nějaký čas v šuplíku a kapela projeví zájem o jeho připomenutí. FAIRY TALE jsou druhým případem s nadstavbou, protože poslali cédéček rovnou pět, kromě aktuální placky i předchozí diskografii, u které se před recenzí novinky krátce zastavíme, v jednom případě ještě extra, protože jde o boční projekt BABOKALYPS vedený v jiných hudebních sférách.
Ještě krátce k historii: FAIRY TALE mají kořeny v roce 1994, kdy název vymyslel Peter Kravec, dosud zásadní postava kapely. Už v letech 1995–1998 vyšly tři demokazety, pak následovala pauza a v roce 2003 seznámení se zpěvačkou Barborou Kolárikovou, což byl zásadní okamžik pro následující roky – a spolupráce zahájená debutem trvá dodnes.
„Sound Mirrors“ (2005)
Nejméně přístupná nahrávka. Právě k ní směřují ty „divnější“ žánry uvedené v záhlaví článku, tj. ambient, elektronika. První skladba je postavená na elektronických zvucích, různých klapotech, cinkotech a bezeslovném zpěvu, přičemž u zpěvu je okamžitě jasné, že Barbora má výjimečný hlas. Ten naplno rozkvétá v druhé „Theo“, v níž se kromě dalších elektronických zvuků objevují tóny houslí i basové i elektrické kytary (ta první je výraznější); u zvuků je myslím patrné, v jaké době nahrávka vznikla a jaké byly technické možnosti – některé zvuky jsou mi povědomé, např. z nahrávek našinců RHODIAN, kteří asi pracovali s podobným vybavením. Zpočátku experimentální muzika postupně nabírá písničkovou tvář. Hledání zvuků a koketování s noise je v „Not Feel Love“ v kontrastu s éterickým zpěvem, určitá schématičnost a repetitivnost není na závadu, protože ač se vše točí tak nějak dokola, včetně opakování několika slov, potupně se nabalují nebo objevují jiné motivy i vokály. Hrací skříňka působí po předchozích avantgardních skladbách poněkud omšele, ale následující skladba odpovídá na otázku, proč se kapela jmenuje FAIRY TALE – vskutku pohádkové melodie se vinou „Sun & Moon“. V poslední „Bonsai“ se po zmateném začátku poskládaném ze zvuků ulice nebo ladění rádia rozvíjí na rytmice postavená muzika s rozverným a různě vrstveným zpěvem, nechybí ani elektrická kytara, která se různě přelévá a aby těch pošahaností nebylo málo, je ke slyšení dětský hlásek nebo zpěv ptáků.
CD je zabaleno v jednoduchém digipacku o čtyřech stranách; jednu tvoří černá základna pod nosič, dvě příliš krásy nepobraly, ale ta poslední to všechno vynahrazuje, portrétní fotografie zpěvačky, která je opravdu krásná, je opravdu krásná. (úsměv)
Bez bodového hodnocení.
„Dream“ (2008)
Devět skladeb na druhém albu působí sevřeněji, od sázky na elektroniku a „pazvuky“ se FAIRY TALE posunuli k přehlednější formě, skladby mají standardní texty a dá se mluvit o ranku alternativního/progresivního rocku až popu. Na elektroniku se pravda úplně nerezignuje, ale mnohem větší důraz je kladený na barevnost a nástrojovou pestrost. Na albu se kromě muzikantů uvedených níže podíleli i další, kteří přispěli v jedné nebo několika skladbách, navíc i smyčcový kvartet, ženský i dětský pěvecký sbor. V první „Claret Bridge“ ještě doznívají ozvěny prvotiny, od druhé „Portrait“ se ale hraje jiná muzika. Křehká („Portrait“), rozverná s trochou melancholie („Polar Song“), těžší s mandolínou („Babel On“), lehčí i honosná s hammondkami („Babokalyps“ & „Toys“). „Acoustic Dream“ mate názvem, žádné akustické nástroje, ale ani elektrifikované, jen zpěv, a nejde o štěk na půl minuty, ale standardní tři a půl minuty dlouhou věc, při které Barborka stvrzuje to, co jsem psal k prvotině, dáma má výjimečný hlas, který ostatně hraje prim na celém albu. Barev a výrazů, které zpěvačka používá, je přehršle, velmi procítěně zpívá v písni věnované bratrovi („David“), pěvecká paráda pak přichází v „On Venus, Mars or Moon“, v níž se k Barboře přidávají další hlasy (mužský i ženský). Od popisu k resumé: Nahrávka na mě působí jako naprosto profesionální a promyšlená záležitost, s citem pro kompozici, s důrazem na kvalitní produkci, instrumentální i vokální výkony.
Obal je tentokrát mnohem lépe udělaný, opět jednoduchý digipack, ale s dvanáctistránkovým bookletem, kvalitní grafikou, texty a sestavami, které jednotlivé písně nahrály, a fotografiemi. Jediné, co mi do vkusu nepasuje, je titulní strana.
9/10
„Loveland“ (2011)
Třetí počin FAIRY TALE se zpočátku tváří experimentálně – první část „Loveland Moodu“ je jen o vokálu a úsporné akustické kytaře plus něčem, co činí kolem hlasu šum. Titulní píseň má nakročeno popovým směrem, ale je to takový pop šmrncnutý etnickou hudbou – uvedený dojem je daný hlavně bohatými perkusemi a sekvencí ořezanou na kost, jinak je to zase květnaté a pěvecky suverénní. „Carousel“ jako kdyby vypadl ze začátku sedmdesátých let, inspirace českým a slovenským art rockem té doby je myslím nabíledni. A pak přichází skladba s velkým S, vrchol nahrávky, který opět nenápadně pošilhává po období uvedeném u předchozí písně, ale dělá to mnohem moderněji, Barbora znovu čaruje a do jejího hlasu není nesnadné se zamilovat, hlavně refrény jsou skvostné, ale muzika, která nejde posluchači úplně na ruku, je taky famózní. Nechápu, jak je možné, že se o kapele neví, že není středem pozornosti… její nahrávky jsou top, sálá z nich upřímnost, muzikantský um, neustálá snaha o zvukovou malebnost i trocha alchymismu. Vlastní studio je dalším trumfem, hlavní mozek Peter si evidentně pohrál s každým tónem i mixem, „Loveland“ hraje krystalicky čistě jak ve volnějších, tak vypjatějších momentech. Kromě klasických rockových nástrojů opět nechybí klávesy a trocha elektroniky, naopak odpadly hostující sbory a výrazně (na dvě skladby) byl omezen vklad smyčců, takže se dá říci, že třetí album je zase jiné než dvě předchozí. U tohoto vnímám onu návaznost na sedmdesátkový art rock, ale taky náznaky popu a velkolepého rocku („Music“).
Digipack je tentokrát šestistránkový a vypadá dobře, včetně minimalistické titulní strany, booklet o dvanácti stranách je taky pěkně vypravený, fotky jsou ze studia a u textů opět nechybí sestavy.
9/10
Texty jsem zatím příliš nezmiňoval, u debutu takřka není co, na dalších dvou albech převládá angličtina, jen sem tam zazní slovenština, která nejsilněji působí v pianem a smyčci zdobeném vyznání „Domov... raj“. Témata jsou láska, život, hudba a podobně…
Seznam skladeb:
- Sound Mirrors
- Crystal
- Theo
- Not Feel Love
- Sun & Moon
- Bonsai
- Dream
- Claret Bridge
- Portrait
- Polar Song
- Babel On
- Babokalyps
- Toys
- Acoustic Dream
- David
- On Venus, Mars or Moon
- Loveland
- Loveland Mood I.
- Loveland
- Carousel
- State of Neurotica
- Flower Girl
- Loveland Mood II.
- Breathing
- Domov... raj
- Loveland Mood III.
- Music
Časy: 23:01, 40:00, 39:13
Sestavy:
- Sound Mirrors
- Barbora Koláriková – vocals
- Peter Kravec – bass, keyboards, acoustic guitars and anything else
- Marek Škvarenina – keyboards
- Ľubo Pavelka – drum sounds
- Dream
- Barbora Koláriková – lead and back vocals
- Peter Kravec – bass guitar, vocals, sound design, keys, glockenspiel
- Marek Škvarenina – piano, keys, oberheim OB32
- Feri Kecskeméti – drums
- Ľubo Pavelka – percussion
- Radovan Vrška – electric guitars, mandolin, vocals
- Loveland
- Barbora Koláriková – vocals
- Peter Kravec – bass guitar, acoustic guitar, vocals, sound design
- Marek Škvarenina – piano, keys, oberheim, glockenspiel, vocals
- Ľubo Pavelka – drums, percussion
- Vladimír Kravec – electric guitars, vocals
