Kapelu založili v roce 1998 Klas Rydberg a Johannes Persson na troskách švédské hardcoreové skupiny ECLIPSE. Zvuk CULT OF LUNA byl od počátku silně ovlivněný doom metalem a vyzývavým sludge s akcentem na mohutnou introspektivní orchestraci. Kritici ruku v ruce s fanoušky označili tento zvuk za post-metalový. Na počátku tisíciletí si Švédové udělali slušné jméno díky množství vydaných EP a plnohodnotných desek a také častému koncertování. Stali se tak po boku například belgických AMENRA rodící se sílou ve světě neveselého post-metalu. „The Long Road North“ je jejich devátou dlouhohrající deskou a závěrečným dílem trilogie, do níž patří také „A Dawn to Fear“ z roku 2019 a loňské EP „The Raging River“.
Sám zpěvák a kytarista Persson považuje tuto desku za vyvrcholení své nedávné duševní a duchovní cesty, kdy během psaní alba strávil nějaký čas zkoumáním odlehlejších venkovských částí severního Švédska. CULT OF LUNA tentokráte nevyužili žádné velké jméno v seznamu hostů, jako tomu bylo v případě Marka Lanegana a jeho příspěvku „Inside of a Dream“ na loňském EP „The Raging River“. A dobře udělali…
Úvodní skladba s příkladným oxymóronem v názvu „Cold Burn“, ke které kapela natočila klip, startuje extrémně zlověstným intrem iniciací samplů, tribálních bicích a neodmyslitelně se přidává řev. Mixují se zde obrovské crustové sludge s atmosférickými úniky směrem do klidných poloh. Je to naprostá bestie a jste docela rádi, když se blíží ke konci. Je tam vše, čím se CULT OF LUNA proslavili a v čem jsou vynikající. Stejně monumentální je také nejdelší skladba „An Offering To The Wild“, která demonstruje dokonalé muzikantské umění kapely s excelentní inteligencí bubeníka Thomase Hedlunda spolu s tvůrcem basového podkresu Andrease Johanssona. Mystická melodie podobná náladám kanadských obskurních instrumentalistů GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR. Tříminutová hudební meditace „Beyond (I)“ by dobře posloužila i jako kulisa k dokumentu francouzského oceánografa Jacquesa Yvesa Cousteaua o zkoumání podmořského světa s občasným zbloudilým odrazem sonaru rybářské lodě, přízračnou atmosférou a folkově zabarveným vokálem hostující zpěvačky švédského experimentálního dua Wildbirds & Peacedrums Mariam Wallentin. Dlouhé skladby nemusí nutně začínat tiše a klidně. „The Silver Arc“ opakovaně vygraduje do masivně znějících vrcholů hypnotického a drtivého post-metalu, kde se kytary střetávají s chvějícím se syntezátorovým hlukem. Útrpné výkřiky a táhlé písňové aranže tvoří velkou část alba. Pološeptem zpívaná, přemýšlivě melancholická „Into The Night“ má trpělivost nechat své hudební nápady rozvíjet. Pomalý progres různých riffů a motivů tvoří uhrančivé post-metalové zvukové krajiny. Výjimečně to netrvá příliš dlouho a závěr neeskaluje do přílišného chaosu. Umírněným se také stává Perssonův vokál balancující mezi napětím a uvolněním jako mezi příležitostí a selháním. Při poslechu je možné narazit na stavební prvky architektury starších krajanů TIAMAT. Ve „Full Moon" berou CULT OF LUNA za vděk mysteriózní a bluesově strohou kytarou z palety střelným prachem zapáchajících spaghetti westernů. Krajinu osvětlenou pouze měsícem dokreslují sugestivní varhanní party. Plejádu vypjatých rytmů bubnů a činelů s téměř neomezeným polem působnosti představuje „The Long Road North“. Příliv chladných seismických riffů, ambientních meziher, který by zabodoval i v soundtracku o konci světa v důsledku jaderného holokaustu. Do metalu s předložkou post by náleželo přidat nějaký ten prvek se stejným významem. V „Blood Upon Stone“ se toho chopili hostující Christian Mazzalaie a Laurent Brancowitz (oba pochází z Phoenixu), kteří do kataklyzmické nesmírnosti přidávají postpunkové kytary. V unylejších pasážích zní virbl jako samostatný plnohodnotný nástroj. Perssonův syrový vokál také nikdy nezněl lépe. V tlumenějším teritoriu s otiskem hostujícího hudebníka, autora původního soundtracku k filmu Hereditary Colina Stetsona, se ladně pohybuje industriálně zabarvená závěrečná „Beyond II“. Skladba má lineární náběh, přičemž se přidávají další prvky, a díky tomu dávají písni pocit vývoje sžíravější psychedelie.
Je pravda, že kvalita a věrohodnost se dají měřit i jinak než délkou skladeb. Ale právě délka, kde se každá minuta počítá, přispívá k blaženému vrcholu každého jednotlivého příběhu. Při celkové stopáži 69 minut získáte pocit, že album skončilo právě ve chvíli, kdy dosáhlo svého klimaxu. Hudba CULT OF LUNA je něčím, do čeho je třeba se vloudit s obavami a z čeho se nakonec dá bez poskvrny uniknout. Vzhledem k rozsáhlosti a hutnosti desky bude většině lidí trvat několik poslechů k pochopení této rozsáhlé ságy o zoufalství a odhodlání. Skladby jsou jako vždy procítěné, od žilnatých riffových smrští až po starou sludge-doom rutinu. Deska je výtečně zaranžovaná, a to jak ve smyslu vrstevnaté orchestrace, tak ve smyslu příjemně ostrých a čistých tónů s hutnou stěnou syntezátorů. Možná mezi vydáním (11. 2.) a recenzí uteklo málo času a album tak nemělo nárok na dobu hájení (kterou de facto ani nepotřebovalo), přesto si kurzívou zapisuji do virtuálního blbníku „The Long Road North“ pro časy žebříčkové.
Seznam skladeb:
- Cold Burn
- The Silver Arc
- Beyond (I)
- An Offering to the Wild
- Into the Night
- Full Moon
- The Long Road North
- Blood upon Stone
- Beyond (II)
Čas: 1:09:01
Sestava:
- Johannes Persson – kytara, zpěv
- Andreas Johansson – basa
- Thomas Hedlund – bicí, perkuse
- Fredrik Kihlberg – kytara, zpěv
- Kristian Karlsson – klávesy, zpěv
