Z bezedné francouzské studny, která je umístěná kdesi hluboko v podsvětí, neustále vylézají noví démoni, raraši, skřeti či baziliškové. Jeden takový bazilišek, ale nikoliv malý – a dokonce archivní (pokud jsem si správně název kapely přeložil po absolvování deseti sekund francouzštiny na překladači), vystrčil hlavu v roce 2019, o rok později se přihlásil se čtyřskladbovým ípíčkem (původně vyšlo digitálně, letos vyjde znovu jako spilt se SIMULACRE), na které navazuje novinka „À la Ruine“, jež vychází právě v těchto dnech na LP a CD v produkci Les Acteurs de l'Ombre Productions. Což je label, který je, jak dokola v recenzích na jeho produkty omíláme, garantem dvou věcí: nebude to úplná kravina a bude to mít kvalitní obal.
V případě ARCHVILE KING je obojí pravda, byť v případě obalu, respektive obrazů, které se na něm a v něm objevují, věcí vkusu. Mně se práce Patricka Lovelanda líbí, ať jde o titulní malbu (uhlem?) nebo ilustrace uvnitř šestistránkového digipacku a dvanáctistránkového bookletu. Hlavně onen král na přední straně vypadá skvěle.
Když jsem nakousl booklet, tak v něm nechybí texty, vesměs ve francouzštině, kromě bonusového posledního songu, ve kterém se vyřvává anglicky. Francouzština do muziky bez potíží sedne, ostatně řada kapel ze země galského kohouta používá mateřský jazyk a nikdo to neřeší. Navíc Baurusovi stejně není příliš rozumět, takže řadu slov pozorný posluchač uloví jen díky pohledu do bookletu. A když už jsem se do něj zakoukal, tak jsem opět využil překladač, abych měl aspoň orientační představu o obsahu textů – a vyšlo mi, že jde o historické črty, popisy bitev a dalších ne zrovna veselých událostí.
Hudba je samozřejmě současná, byť onu současnost je nutno vnímat trošičku šířeji, dejme tomu 80. léta 20. století až rok 2022. (úsměv) Ona časová šíře není jediným rozměrem alba, ten druhý je žánrový. Nahoře je uvedeno black/thrash metal, ale každý samozřejmě ví, že forem black metalu je nespočet, thrash metalu možná méně, ale i tak… Navíc se objevují i jiné než blackové nebo thrashové elementy – např. ženská recitace. Na úvod Andreea Dinag naléhavě odříkává jakousi modlitbu, která ale nevzývá božstva, ale zemi nebo její obyvatele, byť ne jen v pozitivním duchu. Do toho praská oheň, brnká se na akustickou kytaru, kterou doplňuje elektrická a v jejím podání silné melodie za doprovodu perkusí i bicích, postupně to nabírá grády, ale končí opět melancholicky.
Proti místy až folkově znějící první skladbě působí druhá jako rána mezi oči. Pravěký black metal – bzučící kytary, umca umca rytmus, zastřený démonický hlas, všechny atributy pekelné muziky, „Celui qui vouvoie le soleil“ se odehrává mezi notami CARPATHIAN FOREST a podobných vyznavačů jednoduché šlapavé muziky. A pak znovu španělka, znovu melodie jak z pohádky, po divočině změna o 180 stupňů a oddych, který se přelévá v další běsněníčko, ale spíše epického ražení, ostatně druhá věc netrvá ani tři minuty a třetí hraje přes šest… A v podstatě je to hitovka, ve které se nešetří melodiemi a klenutými pasážemi. „Atroce“ nabízí další rozměr, black/thrashový, zpočátku se to sype a sype, lehce monotónně, ale v pravou chvíli přichází zvolnění a temná mezihra, v níž je ta francouzština celkem dobře patrná.
Neříkám, že v první polovině alba byly vystříleny všechny ostré náboje, ale rámec, do kterého se muzika na albu vměstnala, je daný. Akustické motivy se objevují i nadále, v titulní instrumentální skladbě hrají prim, jinde fungují jako zpestření, pověstné koření, i nadále se hraje zostra i pomaleji, výrazně převládá black nad thrashem. Kytary předpisově bzučí, rytmika je vcelku jednoduchá, ale sem tam si i bicí zadovádí, např. v předposlední „L'Artisan“ se objevují „kobercové nálety“ s patřičně zahuštěnou atmosférou.
Nápaditost, nesevřenost, relativně snadná poslouchatelnost, to jsou hlavní atributy „À la Ruine“, alba, které by nemělo zapadat prachem.
Seznam skladeb:
- Chroniques du royaume avili
- Mangez vos morts
- Celui qui vouvoie le soleil
- Atroce
- Dans la forteresse du Roi des Vers
- À la ruine
- Vêpre I
- L'Artisan
- Cheating the Hangman
Čas: 34:36
Sestava:
- Baurus – lyrics, music, master, recording
- Andreea Dinag – narration
