Slovenská punková scéna byla svého času velmi silná, na konci osmdesátých let možná i silnější než v Česku, nebo stejně robustní, nechci teď počítat, kolik kapel mě bavilo odtamtud a kolik odsud. V posledních letech se v dění u našich sousedů už tolik neorientuju, o nových kapelách se dozvím v podstatě jen tehdy, když mi na stole přistane nějaká jejich nahrávka.
Aktuálně se mi do zaměřovače dostala nová parta z dalekých Košic, NERVA. Ta existuje zhruba tři roky, loni se přihlásila s první nahrávkou, která vyšla na kazetě (30 ks) + lathe cut 10“ vinylu (50 ks) a dostala název „Obetiam predurčenia“. Na Bandcampu kapela uvádí, že hraje „nasraný punk“, nicméně ona nasranost je znát hlavně z textů, s muzikou to tak jednoduché není. Košičané totiž neprodukují jednoduchý tříakordový kravál, ale poměrně pestrou hudbu, která se kromě punku otírá i o další žánry.
Úvod má slova ale nestvrzuje, první song „V zajatí seba“ je přímočará punková vypalovačka s minimem odboček, ale s překvapivě adresným textem, který tepe do „nemakačenek“, která by neměla hledat vinu jinde než u sebe, jak se praví v refrénu: „Vinu v iných nehľadaj!“ Druhá položka se taky zpočátku nese v klasickém punkovém duchu, ale tempo je pomalejší a zpěvákův projev naléhavější, ostatně jeho hlas mi přijde originální a lehce neurotický, nebo jak lépe jeho výraz popsat. Určitě je fajn, že je frontman svojský, kapelu to odlišuje od jiných, což ale od třetí skladby „Varovný prst“ platí i o muzice, která začíná těkat a vedle ostrého punku se objevují post pasáže, a je celkem jedno, jestli je označit jako post-rockové, nebo post-HC, mohly by se objevit v obou žánrech – každopádně kytarové „postování“ a výrazná baskytara v kombinaci s neotřelými bicími působí zajímavě, což platí i o textu, který opět neukazuje na vnější trable, ale na jedince, který by měl začít u sebe.
Prostřední píseň se vydává na další dosud neprošlapanou cestu (myslím v podání NERVY), a to ryzího melodického hardcoru. Klasika, dalo by se říci, muzika tepe a nechybí v ní melodie, tudíž spíš NYHC než špína, i vokál se zcivilňuje. Po dejme tomu standardní a vcelku obyčejné punk/HC skladbě přichází pro mě mnohem zajímavější a lehce rozevlátá „Cesta strachu“, ve které se toho děje víc; překvapí kytarové sólo, potěší naléhavá zemitá druhá polovina a opět obsahově adresný text, což platí i slovech v „Dedičstve“, které by se dal parafrázovat „po nás potopa“, ale v závěru nechybí apel: „Ochraňuj všetko čo sa dá aj cez zovreté päste, Veď dýchať znamená žiť! Tak buduj život na čistej ceste.“ Jistě, v punku běžná rétorika, ale v podání NERVY to nepůsobí lacině, což je dáno kontextem celého materiálu. Ten mě baví poslouchat, na debut se určitě jedná o slušnou nahrávku, která samozřejmě čerpá z tvorby předchůdců, ať už jde o klasický punk, hardcore s melodiemi nebo nějaké to zařazování post-vsuvek. Muzika dejme tomu lehce nad průměrem, texty určitě nadprůměrné, kvalitní instrumentální práce, originální projev předáka, ono tu vlastně není nic vyloženě špatně, což platí i o zvuku… Líbí se mi i to, že si NERVA dala záležet na obalu – žádná koláž slepená za pár minut, žádná krádež na netu, ale originální kresba Martina Koniara, na které je „císař Nerva“ s odkazy na texty z alba.
Přesné hodnocení: 6,5/10
Seznam skladeb:
- V zajatí seba
- Cez zaťaté zuby
- Varovný prst
- Staré pravdy
- Cesta strachu
- Dedičstvo
- Prach
Čas: cca 22 min.
Sestava:
- Pavel – vocals
- Ronald – guitar
- Radovan – bassguitar, vocals
- Michal – drums
