S ABYSMAL GRIEF chodím okopávat záhony na hřbitov už nějaký ten rok. Jsme kámošové. Kluci mi přijdou lehce ujetí, ale zároveň mi je v jejich společnosti fajn. Tím pádem je jasné, že se na další novou nahrávku téhle party vždy těším. Záměrně píšu nahrávku. Tihle italští správci veřejného smutku totiž vydávají nějaký ten artefakt v podstatě každý rok. Poslední dobou to ale trochu zkorigovali a přece jen se začali soustředit na plnohodnotné desky. Letos jim to vyšlo na full album, které je jejich šestou deskou.
Přiznávám, jsem velkým uctívačem prvních tří desek a zároveň téměř všech jejich EP, splitů, singlů z před, anebo z tohoto období. Když vyšla v roce 2015 čtvrtá řadovka „Strange Rites Of Evil“, musel jsem se s ní chvíli sžívat, ale nakonec jsme se spřátelili. Podobný příběh nastal i u předposlední „Blasphema Secta“ (2018), která je už, ruku na hrob, slabší. Podobné pocity se mnou cloumají i s novinkou.
Nebudu tvrdit, a ani si to nemyslím, že je „Funeral Cult Of Personality“ slabá deska. Ne snad, že by kouzlo a aura ABYSMAL GRIEF vyprchaly. Kapela má stále dar přenést posluchače do míst, kde se ve své podstatě necítí komfortně… kromě členů ABYSMAL GRIEF. Funusy, potemnělé hřbitovy, hororová atmosféra, to je to, co se na člověka při poslechu nalepí a vleze mu do hlavy. V tomto ranku jsou tito doommetalisté stále naprosto unikátní, problémem je, že se jim na novince nepodařilo složit vyložený hit, což speciálně v první polovině diskografie byla jejich silná disciplína. Vyloženě tady postrádám umíráčky jakými jsou „Crypt Of Horror“ a hlavně dvě věci z jejich nejlepšího alba „Feretri“ – „Hidden In The Graveyard“ a „Sinister Gleams“.
Jelikož mám kapelu najetou poměrně solidně, je jen možné, že od ní vyžaduju něco, co už není schopná nabídnout a jinému posluchači, případně někomu, kdo se s kapelou potkal později, může novější tvorba přidat velmi dobrá. To ve finále přijde stále i mně. Při poslechu třetího tracku „The Mysteries Below“ bych se po večerní procházce se sluchátky na uších vyhnul hřbitovu velkým obloukem, protože tady se kapele podařilo vyloudit natolik pochmurnou náladu, že člověk přidá do kroku. Vyzdvihnout musím poslední věc „The Grim Arbiter“, což je naprosto stylový a velmi silný závěr desky.
ABYSMAL GRIEF stále plují na vlně doom/dark metalu s prvky gotiky. Základem je poměrně jednoduchá, často vyloženě „bum čvacht“ rytmika, která je protkaná zvuky kláves, tentokrát opět dostaly i prostor housle, jednoduší kytarou a navrch Labesovým ďábelsky se vysmívajícím hlasem, který se vyžívá v různých hlasových podobách, ale většinou zpívá civilně. Stejně jako v minulosti kapela do svého konceptu zahrnuje využívání nasamplovaných mluvených pasáží, které zřejmě budou pocházet ze starých hororů. Tahle metoda se skupině v minulosti už několikrát osvědčila a na dávkování těchto pasáží mají pánové dar.
Další deska ABYSMAL GRIEF mi udělala radost v tom, že vůbec existuje. Je to důkaz, že kapela stále tvoří a má slinu. I přes poměrně negativní vyznění předchozího textu se u mě jedná o skupinu, která patří do mého fondu top kapel, a tak je člověk trochu přísnější, než je možná nutné. O tom, že je „Funeral Cult Of Personality“ v rámci stylu stále nadstandardní záležitostí, se nemá cenu dohadovat, na poměry ABYSMAL GRIEF se ale jedná o nahrávku, která je v jejich diskografii na chvostu.
Seznam skladeb:
- Intro
- Funeral Cult
- The Mysteries Below
- This Graveyard Is Mine
- Smell of the Sacristy
- Reign of Silence
- Idolatry of the Bones
- The Grim Arbiter
Čas: 50:24
Sestava:
- Regen Graves - kytara, klávesy
- Labes C. Necrothytus - vokály
- Lord Alastair - basa
- Lord of Fog - bicí
