Zasedání nejhlubší komory Parlamentu bylo ohlášeno neobvykle na polovinu pracovního týdne, ve středu. „Den pro koncert jak stvořený" vybízel ke spontánnímu rozhodnutí a pár minut po čtvrté odpolední, rovnou z práce, uháním z Prahy na Plzeň. Po páté vyzvedávám kamaráda Petra a zhruba po půl šesté již dáváme po pivku v klubu Parlament.
Jako první na domácí půdě rozpoutali peklo MALLEPHYR. Temný deathmetalový nářez s různými nuancemi kytarových parádiček a permanentních blast beatů. K těm parádičkám (jestli se nepletu) patří i krátká skladba s dlouhý názvem „...Just A Fraction Remains to be... ". Kromě toho, že MALEPHYR odehráli skladby z obou vydaných alb, zařadili ke konci svého setu i novou věc z alba připravovaného, které zřejmě bude nahráno v jiné sestavě, než známe v současnosti. A proto se i kapela rozloučila s basákem Sinneralem, který po sedmiletém působení odehrál poslední koncert. Závěrečnou skladbu Opat pouze odeřval, neboť u kytary mu praskla struna. Koncert v klubu jsem si užil o mnoho víc než na festivalu ETEF před třemi roky, kdy jsem MALEPHYR viděl naposled.
Temné tóny mě nadobro pohltí, přestávám být svým pánem. „Paní lesa" otevřela dynamickou jízdu plnou melodií. Od vydání klipovky „Krvehlas" mně tahle věc nedá spát a nejsem ještě pořád nasycen dynamickou jízdou BOHEMYST, kteří předvádějí vše, co je na desce. Nejen originální placku musím mít a po koncertě kupuji i tričko, s textem druhé odehrané úderné skladby, které si Petr zakoupil hned po příchodu do klubu. Smrt má své kouzlo a zatěžkaná „Nekromantika" nesmírně baví po vokální stránce, kde obhroublý hlas zje nenadání změněn na zpěv civilní. Nezmítáme se v bolestech, protože titulní skladba „Čerň a Smrt" je parádní kus. Po zadumaném začátku se rozpoutá nářez. Přes rychlost a změny bubenických temp, včetně různých hlasových poloh, vnímám atmosférickou kytarovou auru, která se příjemně nese po celou dobu vystoupení BOHEMYST. Zvrácená byla touha ne po tajemství, ale vidět tento koncert. Hudebně barevné a čitelné vystoupení, tak jak v rozmáchlé „Zvrácenosti zvědavosti", která si nikterak nezadala se skladbou v pomalejším tempu, ale o to více pevnou v kramflecích „Na umrlčích prknech". Byl to parádní koncert, „Co nelze zapomenout",a jen jsem si posteskl, že jsme neslyšeli „Kosti".
Ačkoliv maďarské SEAR BLISS nemám tolik naposlouchané, tak žádná neznámá to pro mě nebyla a věděl jsem, co mám očekávat. Poprvé jsem je mohl vidět loni na festivalu ve Volyni, kde předvedli parádní nabušenou blackmetalovou jízdu. A ne jinak tomu bylo zde v podzemí klubu Parlament. Bleskově rychlý úvod obstarala skladba „Two Worlds Collide". Byť playlist byl poskládán tempově odlišnými skladbami, tak i přesto to byl bezmála hodinový smrticí koktejl hutných a zároveň bouřlivých skladeb s atmosférickým nádechem, kterému mocně napomáhal pozounista Zoltán Pál. Tento nástroj nejvíc vynikal a hodně bavil v pomalejších skladbách, např. v „A Deathly Illusion". Přibližně první čtyři skladby byly z alb z nedávné doby a po chladném kytarovém intru „Winter Voices" SEAR BLISS rozjeli nářez z debutu „Phantoms", ke kterému jedou nyní miniturné. Nakonec i na plakátě bylo připsáno, že koncert je k pětadvacátému výročí této desky. Vystoupení bylo tak dobré, že publikum, čítající přes 60 fans, si vyřvalo přídavek.
Po rozloučení se známými vyrážíme s Petrem (včas) domů. Jsem velmi rád za tento spontánní nápad vyrazit po delší době na akci do klubu. Byl to velmi pohodový a přátelský večer, kde vše bylo v pořádku... Byl to ideální čas, doufám, že ne opět před temnou dobou...
Foto: Ondřej Klášterka
