Nejbližší koncerty
  • 16. 10. 2024Stress Positions - hardcore d-beat z Chicaga dorazí poprv...
  • 17. 10. 2024Black metalová trojice Ellende, Groza a Servant přijížděj...
  • 18. 10. 2024Kapela HENYCH666 odehraje kultovní album INSTITUT KLINICK...
  • 19. 10. 2024Rotten Fest S-klub Olomouc 19.102024 od:18:00-2:00 vs...
  • 21. 10. 2024Dvě skvělé německé blackmetalové kapely Naxen a Äera vydá...
  • 23. 10. 2024Monster Magnet – považovaní za jednu z nejkreativnějších,...
  • 26. 10. 202420 let legendární Jedové chýše neboli Skleníku. Přát bla...
  • 27. 10. 2024METAL THERAPY - Modrá Vopice (Praha) kapely: In the Abyss...
TELEPATIE VI

LP 2021, vlastní náklad & Trepanation Recordings & Noise Mafia & Salto Mortale Music / black metal, indie and post rock / Česko

Když jsem poprvé zahlédl název kapely NUUMMITE, první, co mě napadlo, byli Eskymáci. To slovo mi prostě přišlo jako severské, internet pak nabídl vysvětlení s mým dojmem částečně korespondující, a to, že nuummite je vzácná metamorfovaná hornina, která se skládá z amfibolických minerálů gedritu a antofyllitu; je pojmenována po oblasti Nuuk v Grónsku, kde byla nalezena. Nicméně tak poetické pozadí název pražské skupiny nemá, prozaicky je to podle názvu skladby od ABIGAIL WILLIAMS. NUUMMITE existují cca tři roky, všichni tři členové prošli death/blackovými ERRANTES a bubeník to aktuálně mydlí ještě v SÓL a NAURRAKAR. 

V NUUMMITE se ale Marek, Lukáš a Michal od svých předešlých i současných angažmá částečně odklánějí jinými směry. Prvním, co na albu „Celestial Triarchy“ zaujme, je absence zpěvu; nikoliv stoprocentní, ve třech skladbách se zapojili hosté, ale jinak jsou skladby instrumentální. I tak se při poslechu nenudím, naopak. Songy jsou dostatečně pestré, podobně jako inspirační zdroje, které kapela uvádí. Všechny jí zmiňované kapely ani neznám, ale s některými onu spojitost vnímám, jako první mě při poslechu úvodní skladby pojmenované po japonském matematikovi napadli SÓLSTAFIR. Pokud někdo začne song kytarovým vybrnkáváním a pak se překlopí k black metalu, musí s přirovnáním k islandským náladotvůrcům počítat. Na druhou stranu druhý pomalejší úsek už pracuje s jinými postupy, s tribálními rytmy, včetně  klepajícího „dřívka“, s nasamplovanými útržky nějakého rozhovoru, s výraznou baskytarou. Pak se zase tvrdí metalový zákon a kytara předpisově vyšívá přitažlivé melodie, aby se v závěru vše zklidnilo. Zpěv mi vůbec neschází, soustředím se na nástroje a na zvuk, který mi přijde fajnový. Nahrávalo a mixovalo se pod taktovkou Petra Bučila ve studiu Riversound, mastering obstaral Jack Control, „veterán extrémní muziky“, který v nedávné době finišoval zvuk nahrávek DARKTHRONE nebo AURA NOIR, ale v minulosti se podepsal na deskách SEE YOU IN HELL, RISPOSTY, ADACTY a dalších tuzemských nebo slovenských kapel. 

Strana A hýří nápady, které mi přijdou povedené a funkční, střídají se nálady i tempa, sem tam poněkud nečekaně a možná i krkolomně, ale není to vyložené „šup sem, šup tam“, navíc řada motivů se pěkně zarývá do podvědomí a paměti, a většinou jsou to ony prostřední pasáže, jak jsem si označil to, co se hraje mezi post rockem a black metalem, což jsou takové ty táhlé kytarové výjezdy s výraznou basou a dobře nadávkovanými bicími (best of okamžiky slyším v „Into the Stellar Unknown“). Ani ony post uklidňovačky a black ataky nejsou vůbec špatné, naopak, v případě těch laděných do černa evokují francouzskou školu, ale nebrání se ani inspiraci ze severu Evropy, v případě těch umírněných mě kromě SÓLSTAFIR přicházejí na mysl i ALCEST, které kapela rovněž mezi oblíbenci uvádí. 

Co neuvádí, je hardcore, resp. post či emo HC. „Roadside Picnic“ (podle sci-fi knihy Piknik u cesty od ruských autorů Arkadije a Borise Strugackých) je do tohoto ranku lehce namočená i díky hostování zpěváka Martina Šindeláře ze skupiny NICOTA, který v mluvených částech k emo/post HC inklinuje a muzika mu jde na ruku. Určitě se jedná o vítané zpestření instrumentální nahrávky, stejně jako druhý Martinův vklad (napsal asi i oba texty) pracující s motivy z filmu Je třeba zabít Sekala.

Druhé zpěvem opatřené písni předcházejí na béčku čtyři bezeslovné, nejvíc zaujme melodiemi vyšperkovaná „Setsuko“ na začátku, ale o žádné skladbě nemůžu říci, že by mě nebavila nebo otravovala. Znalci podobně laděné muziky možná nad lecčím ohrnou nos, mě, jakožto nepříliš zasvěceného, to jednoduše baví poslouchat a dohledávat si při tom informace, o čem že je např. „Feynman's Clock“ (o dalším vědátorovi, americkém fyzikovi; předpokládám, že právě jeho hlas je do skladby zařazen jako zpestření). Syntetické/noise „Intermezzo“ dodal Willhelm Grasslich; obešel bych se bez něj, do kontextu alba mi nesedí, ale není to tím, že by to byla nějaká pitomost, ale tím, že mě tyhle podivnosti nebaví. Zato mě baví lehce depresivní „Sekal“, o kterém už jsem psal jako o písni se slovy; silný je úvodní motiv, v němž zní struny jako violoncello, silné jsou frenetickým vokálem opatřené sloky, jakoby se v nich Martin dostával do transu. Poslední „Krakatoa“ je nejdelší, trvá šest minut, hostuje v ní kytarista NURRAKAR Ego BMK a Alena z NOCTURNAL PESTILENCE přidává bezeslovné vokály. Muzika se různě přelévá, napadá mě, že symbolizuje historii ostrova, dejme tomu někdejší idyla (před rokem 1883), pak blížící se katastrofa a samotná erupce (tu zosobňuje Alenin zpěv) a po stopce obnovení života…  

Trochu mě mrzí strohost obalu, který nelogicky uvádí hosty, ale neobsahuje sestavu ani fotky kapely, chybí i texty, byť jsou jen dva – vložený list by vydání až tak neprodražil… Tak jsem si vnitřňák vyrobil vlastní. (úsměv) Co se mi naopak líbí, je malba na přední straně; autorem je Oldřich Dvorský, strýc basáka, který sci-fi výjev namaloval (prý) před padesáti lety… A líbí se mi i logo, které je originální a zařazení znamének plus a minus pěkně demonstruje rozkročenost materiálu od vyklidněné pozitivní muziky po blackové vichřice.

Seznam skladeb:

  • Side A:
  1. Yutaka Taniyama
  2. Persian Sun
  3. Procession to Kadath
  4. Into the Stellar Unknown
  5. Roadside Picnic
  • Side B:
  1. Setsuko
  2. Feynman's Clock
  3. Decelerating the Decay
  4. Intermezzo
  5. Sekal
  6. Krakatoa

Čas: cca 40 min.
 
Sestava: 

  • Marek – kytara
  • Lukáš – baskytara
  • Michal – bicí

Hosté:

  • Martin Šindelář (NICOTA) – vocals (5, 10)
  • Willhelm Grasslich – synths, composition (9)
  • Alena Zero (NOCTURNAL PESTILENCE) – vocals (11)
  • Ego BMK (NAURRAKAR) – guitar (11)

ROZHOVOR

Bandcamp
Facebook
Bandzone

 


Zveřejněno: 04. 10. 2021
Přečteno:
1513 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář