Ahoj Michale, SUPREME CONCEPTION o sobě dávají po dvanácti letech znovu vědět a nemohu se nezeptat, co lze nazvat tím zásadním impulsem pro restart?
Těch impulzů ke znovuoživení SUPREME CONCEPTION bylo několik, ale pokud bych měl vypíchnout ten první a osobní důvod, tak to byla dlouhá hudební abstinence daná tím, že jsem žil několik let v cizině a v podstatě mimo svou „domovskou“ hudební scénu. Nějakou dobu to šlo vydržet, ale postupně mi hraní v kapele, tvorba vlastního materiálu a koncerty začaly hodně chybět. A otázkou bylo, v rámci jaké kapely či projektu by bylo možné tvořit muziku nárazově a na dálku.
Kapitola DESPISE byla uzavřená, ze sestavy HEAVING EARTH jsem vypadl, protože kluci potřebovali aktivně fungovat, takže jeden z prvních nápadů byl dotáhnout do konce desku IMPERIAL FOETICIDE. Díky této myšlence a Jurgenovi z HEAVING EARTH jsem se seznámil s Martym Meyerem, který v té době nastoupil do HEAVING EARTH jako nový kytarista. Marty už tehdy platil za jednoho z největších kytarových talentů tady a mohl tedy s deskou IMPERIAL FOETICIDE pomoct a posunout ji ještě na další úroveň.
Tento pokus z nejrůznějších důvodů nevyšel, nicméně mi přišla škoda nezkusit s Martym udělat nějakou jinou nahrávku, protože jsem se během let ponořil taky více do technického death metalu a progresivní muziky obecně, a našli jsme poměrně rychle společnou řeč. Navíc nás náhoda oba přivedla ve stejnou dobu do USA a pak jsme se – opět nezávisle na sobě – rozhodli oba vrátit zpět do Česka, takže to bylo skoro osudové znamení (úsměv), abychom tu spolupráci brali vážně. A nahrát a vydat tu muziku pod hlavičkou SUPREME CONCEPTION byla celkem přirozená volba. Posun od brutal death metalu k tech death metalu nebyl nijak násilný, naopak mi dával velký smysl, a Frank s Jurgenem proti nápadu oživit SUPREME CONCEPTION s jinou sestavou taky nic neměli.
Ze sestavy, jež se podepsala pod vznik prvního EP „Liturgy Of Spiritual Disturbance“, jsi zůstal osamocen, hudební směřování se od toho původního také bezpochyby vyvinulo trochu jinam. Nehonily se ti hlavou myšlenky na úplně novou kapelu s novým názvem a SUPREME CONCEPTION nechat dál hibernovat?
To vůbec. Spíš by mi přišla škoda nechat SUPREME CONCEPTION hibernovat napořád, protože si upřímně nedokážu představit, že bychom se po 12 letech snažili v původní sestavě udělat další brutal deathmetalový počin. To by dávalo smysl před nějakými osmi lety, ale ne po tak dlouhé pauze. Osobně nemám rád, když kapela usne na spoustu let a pak se snaží o nějaký comeback a o navázaní na původní tvorbu, aniž by řešila, že se svět za ty roky posunul někam dal. A také mám averzi k nostalgickému vracení se do minulosti, raději se dívám dopředu a objevuju nové obzory.
Ta hibernace by tedy byla už napořád, a to se mi taky nelíbilo. Přece jen kapel, co vydaly jednu nahrávku a pak zmizely ze světa, je víc než dost. A osobně by mne štvalo, pokud bych s některou ze svých kapel po sobě nezanechal nahrávek víc.
Nebyl teda důvod, proč nechat jedno jméno spát a paralelně rozjet něco úplně nového. Navíc stylově nešlo o nějaký brutální úkrok stranou – naopak se mi hodně zamlouvala myšlenka určitého posunu mezi „Liturgy Of Spiritual Disturbance“ a „Empires Of The Mind“. A také se teď ze SUPREME CONCEPTION stala v podstatě regulérní kapela.
Skladby, které se objevují na novinkovém EP, jsou materiálem čerstvým, nebo se někde sfoukával nános dvanáctiletého prachu?
Všechny skladby na „Empires Of The Mind“ jsou nové. Z dob „Liturgy Of Spiritual Disturbance“ nám v šuplíku nezbylo nic a s Martym jsme začínali od čistého stolu. Ale je pravda, ze některé z těch skladeb měl Marty připravené ještě před tím, než jsme se začali bavit o tom, že bychom spolu něco vůbec spáchali. Nicméně žádná z nich není starší než pár let. Zbývající část byla napsána už rovnou pro SUPREME CONCEPTION v době, kdy jsme byli v Americe.
Když se zastavíme u textové stránky alba, v infu o „Empires Of The Mind“ hovoříte o reprezentaci další části širší myšlenkové koncepce, započaté na „Liturgy Of Spiritual Disturbance“. Mohl bys to prosím trochu více přiblížit?
Pro mne osobně je textová stránka SUPREME CONCEPTION hodně důležitá. Texty na „Liturgy Of Spiritual Disturbance“ považuju za jedny z nejlepších, co jsem kdy napsal. Čili když jsme začali přemýšlet o další nahrávce SUPREME CONCEPTION, chtěl jsem na to adekvátně navázat a posunout to celé na další úroveň. Tou bylo udělat nejen další koncepční nahrávku, ale současně zapracovat obě EP-ka do širší koncepce, co spojí rovnou několik nahrávek.
„Liturgy Of Spiritual Disturbance“ představuje jakousi první pomyslnou kapitolu a „Empires Of The Mind“ pak kapitolu druhou, ovšem bez (zatím) zjevné návaznosti na nahrávku předchozí. Třetí a čtvrtou kapitolou pak už budou dlouhohrající desky. Je možné, že uděláme i nějaké neřadové nahrávky, ty ale budou tu širší koncepci taky doplňovat.
Třetí kapitolu už mám částečné rozpracovanou a půjde zase o trochu jiný úhel pohledu a trochu odlišné formální zpracování. Prozatím bych nerad pouštěl ven detaily, protože mi to ještě stále roste pod rukama a současně bych chtěl, aby konkrétní obrysy vystupovaly postupně i pro lidi, co budou SUPREME CONCEPTION sledovat. A navíc mě baví i to, když textová stránka zatím vzbuzuje víc otázek než odpovědí. (úsměv)
Kde lze hledat inspirace pro tvé příběhy? Jsi vášnivým čtenářem, filmovým fanouškem, nebo prostě život?
Hodně čtu, to je pro mne asi největší zdroj inspirace pro texty. Filmy mě moc nebaví a přednost dávám radši zajímavým knížkám, které mne donutí přemýšlet a pátrat po nových věcech, poznatcích a hlavně souvislostech. A pokud narazím na téma, co mne zajímá, tak většinou jdu hodně do hloubky, a co se dozvím v jedné knížce mne vede hned k nějaké jiné… Je to jako proud myšlenek a asociací, kdy nové poznatky otevírají nové obzory a člověk má chuť se k nim vydat.
Co se týče inspirace pro texty na „Empires Of The Mind“, tak tam jednoznačně dominuje „Homo Deus“ od Yuvala N. Harariho. Tato kniha nahlíží na náš živočišný druh z netradiční a často velmi provokativní perspektivy a v hodně případech mi mluví z duše – například v tématech spojených s náboženstvím. A také klade spoustu zajímavých otázek.
I když se to může zdát v pozici frontmana jako paradox, tak povahou jsem spíše introvert, takže o věcech rád jen tak pro sebe přemýšlím. A to dělám hlavně během dlouhých výletů ven do přírody. Během nich často přichází ta nejlepší inspirace – kdy víš, že to je přesně to pravé. (úsměv)
Filmy moc nesleduju a pokud ano, tak málokdy se mi stane, že bych v nich našel něco, co bych chtěl zpracovat v textech… Ale třeba jen nesleduju ty správné filmy. A pokud jde o život jako takový, tak mám dojem, že můj život víc ovlivňuje hudba obecně, než aby život ovlivňoval moji muziku.
V jakých studiích získávala novinka svou finálovou podobu a kolik času bylo třeba? Pod finálním mixem a masteringem je podepsán Chris Donaldson (CRYPTOPSY), jak k této spolupráci došlo?
Ty skladby si prošly celkem třemi studii. První kytarové demoverze jsme nahrávali v New Yorku u Chrise Basilea z PYREXIA. Ty kytarové stopy jsme neměli v plánu použít na finální nahrávce, tam šlo pouze o to mít ty kytary profesionálně nahrané, abychom je mohli poslat potenciálním bubeníkům. Každopádně se jednalo o výjimečnou zkušenost, neboť Marty dorazil do New Yorku v rámci svého třítýdenního road-tripu napříč Spojenými Státy a zrovna v době, kdy tam panovala slušná zima. A ta v kombinaci s únavou z cestování nebyla pro nahrávaní zrovna ideální, ovšem Marty se toho ujal se ctí. A pro mě osobně to byla i velká pocta točit ve studiu u člověka, který je podepsaný pod naprosto kultovními alby, jako jsou „Sermon Of Mockery“ či „System Of The Animal“.
V mezičase, kdy Aaron připravoval bicí, jsme se oba s Martym stěhovali zpět do Česka, takže kytary a zpěvy pro „Empires Of The Mind“ jsme točili už ve vyškovském Davosu. A nahrávku jsme poslali k finálnímu mixu a masteringu Chrisovi do Kanady. Důvodů bylo opět několik – jednak jsme chtěli, aby se na to podíval někdo „z venku“, s nezávislým pohledem na věc, a navíc pokud někdo rozumí technickému death metalu, tak to je právě Chris Donaldson. Ale hlavně se nám velmi líbil zvuk desek, které míchal a masteroval. Což ocení zejména fanoušci kapel jako BEYOND CREATION nebo BENEATH THE MASSACRE.
Ta domluva s Chrisem byla velmi jednoduchá – kontaktovali jsme jej s tím, že bychom měli zájem o mix a mastering a poslali mu na ukázku ty skladby, co jsme měli nahrané z Davosu. Bylo potřeba domluvit nějaké technické věci a počkat na volný termín, ale pak už to mělo rychlý spád. Samozřejmě to nedělal zadarmo, jednalo se o profesionální spolupráci, ale bylo celkem zřejmé, že se mu ta muzika libí, což určitě pomohlo. Musím ale říct, že i když nás to nějakou tu korunu stálo, tak to byly dobře investované peníze a vše kolem The Grid Productions bylo perfektně zorganizované a vysoce profesionální. Dostali jsme tedy odpovídající protihodnotu.
Lze brát „Empires…“ jako do světa undergroundu vypuštěnou průzkumnou sondu? Když se zadaří a o SUPREME CONCEPTION bude zájem, dostaneme plnohodnotné album ve hmotném formátu, když ne, další pokus za dvanáct let? (úsměv)
V podstatě ano. „Empires Of The Mind“ chápeme jako odrazový můstek pro věci příští, jako oživení jména v odpovídající kvalitě. Pro spoustu lidí ale bude „Empires Of The Mind“ počinem neznámé kapely, s čímž ovšem počítáme už od začátku. Proto jsme tomu přizpůsobili i promo nové nahrávky tak, aby se dostala mezi co nejvíce lidí, měla široké mediální pokrytí a dostala nás na hudební mapu. Pokud můžu soudit s odstupem několika týdnů od vydání, tak si myslím, že se tento cíl povedlo naplnit.
Teď už si můžeme dovolit nahrát plnohodnotné album, které si nebude hledat cestu k lidem tak těžce, ale naopak už můžeme stavět na základech, které položilo „Empires Of The Mind“. Na desku nebude třeba čekat dalších 12 let (úsměv), budeme ji určitě chtít vydat v době, kdy si nás lidi budou pamatovat, a potvrdit tak, že to myslíme vážně. Nebudeme ale nic uspěchávat, přece jen půjde o technickou muziku. V mezičase nicméně vypustíme ven nový singl, nazvaný „The Post-Humanist Delusion“, který už má Marty napsaný. Bude se jednat o zbrusu novou věc, co nebude na žádné řadovce – ovšem můžu už teď říct, že půjde o speciální záležitost.
Když už jsme nakousli téma plnohodnotného alba, je na podobné dotazy brzo, nebo máš už jasno, kde, kdy a s kým?
Tak v první řadě určitě s Martym. (úsměv) Jemu se tu po hráčské stránce – minimálně v tomto hudebním ranku – asi málokdo vyrovná, a navíc se už teď začíná profilovat i jako velmi zajímavý skladatel. Takže se už teď moc těším, až budeme dávat dohromady nové věci. Celkem jistě budeme mít také už stálého basáka, jehož vklad – jak doufáme – posune budoucí skladby zase o kus dál. Naprosto zásadní bude to, kdo se posadí za bicí, ale to je v tuto chvíli ještě otevřené téma, protože ve stylu, který chceme dále rozvíjet, je potřeba bubenická extraliga. Druhou kytaru zatím neřešíme, protože napsat a zaranžovat nové skladby si Marty dokáže sám víc než dobře a nad dalším skladatelem v kapele tedy nepřemýšlíme.
Další otázkou je, jakým způsobem budeme chtít to album poslat do světa. Tady už neplánujeme, že bychom si to vydali na vlastní triko. Uděláme maximum pro to, aby se teď o SUPREME CONCEPTION co nejvíc vědělo, a jakmile se budeme blížit realizaci desky, tak začneme oslovovat potenciální labely.
Neříkám, že to platí stoprocentně, ale v drtivé většině kapelního fungování ano, takže se ptám, plány na živá vystoupení už dostávají reálnou podobu?
Ano, dostávají. Během následujících měsíců plánujeme rozšířit sestavu o basáka a bubeníka, abychom byli schopni během příštího roku začít hrát. Osobně se na živé koncerty se SUPREME CONCEPTION moc těším, protože si ty skladby dokážu naživo představit víc než dobře!
V tipech na v srpnu vycházející alba jsem zmínil, že má paměť si přezdívku Sepp automaticky propojila s tvou redaktorskou činností v magazínu Pařát. Jsi v této disciplíně ještě jakkoliv aktivní a jak na časy s Pařátem vzpomínáš?
V tomto směru už několik let aktivní nejsem, ale vzpomínám na to období hrozně rád. Když jsem se v roce 2011 odstěhoval do Emirátů a ukončil tak svoje aktivní hraní, potřeboval jsem nějak vyplnit to vakuum. Ke spolupráci s Pařátem došlo shodou okolností v roce 2012, kdy jeli HEAVING EARTH turné jako předkapela MARDUK a IMMOLATON. Jel jsem tehdy s nimi taky, už jako nečlen kapely, a pomáhal jim aspoň s prodejem merchandise. Z tohoto turné jsem pro Pařát sepsal report, na základě kterého mi Herdron nabídl, zda bych nechtěl psát pravidelně. Slovo dalo slovo, a nakonec jsem u této činnosti zakotvil na skoro čtyři roky, jestli se dobře pamatuju… Za tu dobu jsem se dozvěděl, jak fungují hudební média a celý ten promo business kolem kapel. Také jsem dělal rozhovory se zajímavými kapelami a lidmi, od kterých jsem se mohl naučit zase pár věcí. A pokud moje články a recenze udělaly některým lidem radost a pomohly pár kapelám, tak jsem spokojený.
Psaní jsem pověsil na hřebík v době, kdy jsem už začal mít vlastní kreativní přetlak a chtěl volný čas věnovat spíše tvorbě vlastní muziky. Navíc se mi v té době narodilo druhé dítě, takže toho volného času už tolik nebylo. Ale jak říkám, byla to fajn zkušenost a jsem rád, že jsem mohl zůstat aspoň tímto způsobem aktivní.
Pokud bychom se v poslední otázce, vrátili k živému vystupování, zůstává ti, přes pracovní, rodinné a kapelní povinnosti, čas na fanouškovské radosti? Chodíš na koncerty a sbíráš alba oblíbenců?
Toho času samozřejmě není tolik, kolik bych si přál. Ale novou muziku poslouchám skoro pořád a v rámci možností si pořizuju i nové CDs, kterých se mi za ty roky nahromadilo něco kolem 4000. I když i tady musím přiznat, že spoustu z nich nemám ani zdaleka tak naposlouchanou, jak by si zasloužily. A jsem si jistý, že mi i tak unikají mraky nových zajímavých kapel a nahrávek. Ale to je na tom to úžasné, to je přesně to, co mne na muzice tolik baví. (úsměv)
Koncerty už taky dnes zdaleka neobrážím v takové míře jako dřív, ale ty zajímavější si většinou nenechávám ujit. Lokální akce a festivaly mám rád hlavně proto, že se tam vždycky po dlouhé době vidím s kamarády a známými. Vedle toho jsem ale objevil i kouzlo cestování za muzikou do zahraničí. Mým oblíbeným místem je holandský Tilburg, kam jsem dřív jezdil či létal kvůli Neurotic Death Festu a v posledních letech kvůli Roadburnu, který nabízí spoustu výjimečných hudebních zážitků. A jakmile to bude možné, plánuju do toho opět naskočit, protože dobrému koncertu se máloco vyrovná.
Moc díky za rozhovor a ať se daří!
Já taky moc děkuju, za sebe i za Martyho, za prostor a zajímavé otázky!
