Docela často laju Hradečákům a místním organizátorům, že je tvrděmetalová scéna nechává v absolutním klidu (čest a sláva výjimkám) a akcí, které by stály za řeč, nabízí krajské město jako šafránu. Tato bídná situace se zaplať ďáblu netýká přilehlého okolí a jedním z držáků je Ondřej Bobina Filip, jeho půvabná choť a smečka pomocníků, kteří pro nás už poosmé uspořádali Infernal Fest.
Počasí vyšlo parádně, pro někoho až nadmíru, a přiznám se, že jsem po pomalu plynoucí Úpě několikrát zálibně mrknul. Nebudu vás napínat, ke koupeli nedošlo, dobře si vzpomínám, jak i při teplotách hodně nad třicet do vody ponořená noha modrala a rozmazleného pisálka hnala daleko od břehu, vstříc neúprosným paprskům.
Vše má svůj začátek i konec a je jasné, že drtivá většina kapel by nejraději brala variantu blíže závěru, ale někdo tu startovací pistoli zvednout musí. V Jaroměři se tohoto úkolu zhostili trutnovští ČLOVĚK V PLÍSNI. Většina osazenstva ještě trávila oběd a probíhající vystoupení pozorovala sedíc, využívajíc stínu přístřeší. Kapelu to nijak neotrávilo a volný prostor pod pódiem zhusta využíval frontman k divokým rejdům.
Další v pořadí naběhla thrashová omladina REFORE. Čtrnáct dní stará křtící záležitost, proběhlá v Bohuslavicích, ještě nestačila vychladnout a už do mě perou záseky z „Built To Nothing“ znovu. Něco však bylo přece jen jinak. Tentokrát za denního světla a s lehce prořídlejším obecenstvem, zato s naprosto luxusním zvukem. Ostatně i borci po koncertě hodnotili sound na pódiu jako nejlepší možný. Vynikající, energií nabitý set.
Z Vyškova dorazivší CROUCH jsem sledoval spíše zpovzdálí, a i když v hardcoru nejsem kovaný, nemůžu říct, že by mne jejich tvorba zcela míjela. Hlava samovolně pokyvuje, noha si podupává, zkrátka znaky, že by to jít mohlo.
Trutnov vysílá druhého zástupce, kterým není nikdo menší než thrashová stálice a kvalitativní jistota EXORCIZPHOBIA. Jejich nástup přibrzdily potíže kapelníka Skořího, kdy pás držící kytaru ji držet vytrvale odmítal. Problémy jsou od toho, aby se řešily, a tak bylo brzy vše OK a pecky z aktuálního (výborného) alba „Digitotality“ masírovaly stále rostoucí počet hlav. Kapela spokojená, fanoušci zrovna tak.
V tomto bodě dochází k úpravě programu a místo opožděné DIPHTERIE, naskakují všem dobře známí mistři fekálního humoru – GUTALAX. Smečka vzbuzující kontroverze, jedněmi zbožňovaní, druhými opovržlivě odmítáni. Ať tak, nebo tak, zase a znovu přitáhli k pódiu nejvíce lidí a tančilo a pařilo se o sto šest. Doma si to pravda nepustím, ale mrknout živě, proč ne? Jestli mám shrnout produkci GUTALAX v jediném slově, volím slovo ZÁBAVA. Nejvíc pobavila hláška frontmana Matyho: „Je vám vedro? Pak věřte, že tohle je velká pí……a.“ (Ukazuje na proslulé kombinézy.)
Odložená DIPHTERIA úspěšně dorazila a opanovala stage silou uragánu. Sic si po hudební stránce nejdeme úplně naproti, nemůžu neocenit nasazení a proudy energie, vraždící vše živé.
Jeden z vrcholů pátečního večera přichází hned poté a stává se jím prachatické trio GRIDE. Se současnou sestavou jsem ještě neměl tu čest, proto zvědavost byla obří a očekávání ještě větší. Čertova bicí souprava se posouvá lidem na dosah a po nezbytné zvukovce se hned s prvními tóny rozlévá po těle pocit blaha a spokojenosti. Během plus minus půlhodiny zazní snad dvacet skladeb. Texty, které mají co říct, řvou střídavě bubeník Čert a kytarista David, nástroj tvrdící muziku má na starost další z dobře známých jmen Honza Kapák, a jestli kdy panovaly obavy, že to bez Inyho nepůjde, tak bez starostí, půjde.
Frčíme podle stanoveného programu a když hodím do placu indicie jako boratky, jejich nositel lehce při těle a nejrůznější lidská i nelidská zvěrstva, v hojné míře zastoupená v textech, nemusí být vaším bydlištěm Baker Street 221B, abyste z první vypálili SPASM. Vůbec nemám nic proti zábavě podobného druhu, ale ani ji nijak zvlášť nevyhledávám, i tentokrát stačilo zhlédnout jen krátký úsek.
Death metal stál v letošní sbírce kapel tak trochu na okraji a vlastně jediným jeho zástupcem stali se pravidelní hosté TORTHARRY. Stejně jako výše zmíněná EXORCIZPHOBIA, i dlouholetá smrťákova družina šíří do světa aktuální skvělý počin. Už na Czech Death Festu jsem si pochvaloval, jak se „Altars Of Ignorance“ a jeho živá prezentace krásně poslouchá a dovolím si tvrdit, že to první zářijový víkend platilo dvojnásob. Nový materiál se ještě více zažral pod kůži, vše si dostatečně sedlo a přišlo mi, že i kapela si užívá hraní a působí víc uvolněně a v pohodě. Veliká spokojenost a radost!
Večírek zakončovali DESIRE FOR SORROW, ale k těm čertužel nemám žádný postřeh, protože v době, kdy začínal jejich set, mé kroky mířily neodvratně k domovině.
I když bych v představách uvítal více smeček hoblujících starý dobrý death na úkor těch grindových šílenců (smích), rozhodně jsem neodcházel nespokojený. Baterie byly dobity a nemálo momentů nesmazatelně uloženo navěky v paměti.
Ještě malá perlička na závěr, bylo zábavné sledovat nejmenované členy nejmenovaných kapel, jak se potácivým krokem noří ze zákulisí a s přátelským hudrováním „za to můžou ti Moraváci“ vychvalují přivezenou slivovicu a ztěžka hledají směr a slova pro souvislou větu.
Konec dobrý, všechno dobré a já posílám k manželům Filipovým a jejich pomocníkům veliké díky!
Účast: nádherných 400 hlav.
Fotky: Zuzka Filipová
