ASMODEUS – PŘÍJEZD KRÁLE PO 25 LETECH, NYNÍ I JAKO ČERNÁ NEBO ORANŽOVÁ GRAMODESKA

4. 9. 2021, Sušice - Chatová osada Luh

Coornelus:

Festival Šumava Against je pěkná lokální akce, kterou pořádají lidé, kteří evidentně brouzdají podobnými zákopy jako já. Letošní line up budiž toho příkladem. Sestava kapel nabízela rozmanitý a zároveň pěkně v UG ukotvený program, který sliboval příjemně strávený den v chatové osadě nedaleko Otavy. Večery a noci jsou v Sušici v září o umrznutí. Přes den se teploměr vyšplhal k 25 stupňům, ale teplota začala rapidně klesat s každou kapelou. Po pár let staré zkušenosti z tohoto místa jsem byl na tuhle situaci připraven a tak druhá sada oblečení tzv. zimní výbava našla svoje uplatnění. Na nás zmrzlíky mysleli i pořadatelé, kteří v areálu udržovali na několika místech oheň, za což jim platí dík. Pod kotel pochopitelně přitopila i každá z kapel, protože většina z nich nabízela prostor k pohybovým kreacím.

První partou, která zahrála ještě za tepla, byli pražští blackmetalisté VOLUPTAS. Loni jim vyšla deska, která se naneštěstí trefila do doby, kdy jí nebylo možnost představit naživo. Tak snad budou mít kluci k nápravě dost prostoru letos. Jejich zajímavě pojatý černý kov kupodivu vyzněl dobře i v pět odpoledne. Navzdory světlu kapela neztratila kouzlo a psychedelií a rockovými postupy načichlý metal, i díky kvalitnímu zvuku, potěšil. Vypíchnout musím zdařilý vokál a citlivě pojaté noise ruchy, kterých bylo tak akorát. Příjemné překvapení na začátek.

Mírné rozpaky vzbudili DISAVOIR VIVRE. Jejich drtící zvuk basy pohřbil vše živé v dosahu a nedal mi se naladit na crust/d-beat, který si vždy rád poslechnu, navíc když je trochu říznutý metalem. Nicméně provedení domažlických crusties bylo matné, chápu, že každý nemá v sestavě extroverty a v šest odpoledne bez adekvátní reakce publika se také nepřetrhneš, ale celé vystoupení působilo utahaně. Možná to mohlo být tím, že kapela na poslední chvíli zaskočila za odpadlé SVINĚ!.

Energie naopak nechyběla následujícím LAKKA, respektive frontwoman Marii, která nešetřila krok a hlasivky a do toho ema, které z kapely lezlo, dávala sílu. Hudební styl, kterým se LAKKA prezentuje (neocrust, hardcore, emo) mi už přijde spoustu let vyčichlý a doma si ho pustím jen zřídka, ale musím uznat, že naživo kapela převedla kvalitní vystoupení, které mělo úroveň, a i když se předkládaly ty nejklasičtější žánrové postupy, tahle půlhodina muziky byla fajn stráveným časem.

Zato VOLE se vymykají všem škatulkovým zákonům. Určit přesnou definici toho, co se line při jejich produkci z beden, není zrovna prdel. Každopádně odmítám tezi, že je to bordel. A když už trváte na tomto slově, tak sakra organizovaný bordel. Zamést VOLE pod slovo punk je docela málo. Nelze neslyšet jaké zajímavé věci hraje kytarista, zatímco basák vyplňuje prostor, aniž by kapela trpěla syndromem neexistující druhé kytary. Tahle parta ví, co dělá. I když VOLE hrají „do tance“, občas jsou ty pohyby krkolomné a musí se reagovat na rytmické změny. Přímočarost tady nemá zas tolik místa. Což platí i o zpěvákovi, který balancuje na hranici toho, co je „normální“ chování. Často tu čáru i překračuje a člověka napadne myšlenka, že je to vážně sráč, ale i ta určitá kontroverze dělá kapelu zajímavou. Do obýváku mi ale zpěvák z VOLE nesmí! Pro mě top set večera.

KAOSQUAD super, fajn, ale bude to další set KOASQUAD, kterých jsme viděli už docela dost. Takhle jsme nahlas přemýšleli před koncertem. A bum ho, pět ran do čepice! KOASQUAD mi vytřeli zrak. Zaznělo dost nových songů, které nebyly jen na první old school grindcore dobrou, ale byly mnohem strukturovanější, aniž by ztrácely přirozenou živelnost, jakou tahle parta disponuje. Samozřejmě došlo na starší vypalovačky, při kterých se vířil prach. KOASQUAD jsou vždy skvělí, ale tentokrát byli přímo parádní.

TELESA OHNEPAL nabídla zjemnění. Po předešlém drtivém válci zněl jejich punk kombinovaný s HC poměrně krotce, což ale není myšleno zle. Naopak to přišlo vhod. Nejsem skalním fanouškem kapely, ale její loňskou desku „Unhollywood“ jsem x krát slyšel a tak nebylo složité identifikovat věci z ní přehrané, jako třeba ekologický stesk „My“.

Závěr večera sliboval prašno před pódiem, pár modřin po těle a několik pavouků ve vzduchu… a ono tomu tak bylo. Hudební produkce PRŮMYSLOVÉ SMRTI k téhle divočině přímo vybízí, plus když si přičtete hrací čas a nějaký ten zkonzumovaný alkohol. Každopádně čtveřice z Vysočiny jde tomu běsnění naproti svou nekompromisní grindothrashovačkou v hardcore spiritu. Zpěvák Mičl dokáže skvěle komunikovat s publikem a to ho za odměnu nosí na rukách. Za parádní vystoupení si kapela zaslouží pochvalu a to navzdory několika chybkám, které se ale prostě dějí. Ono když končíte svůj set při cca deseti stupních…

Tomuto skromnému festiválku jsem dal přednost před metalovým festem, který se o pár set metrů dál odehrál minulý týden (tentokrát se tam konal koncert ŠKWOR, který jsme na minutu zahlédli, ale stačili jsme utéct včas, než nás stačil Petr Hrdlička „srazit na kolena“), a udělal jsem dobře. Akce Šumava Against u mě vyhrála díky teplejšímu počasí (lepší v září už prostě nelze čekat a to, že u Otavy večer začne prudce klesat teplota, je prostě fakt, s kterým se musí počítat), a potom díky lepší sestavě kapel. Pochvalu zaslouží organizátoři, kteří kromě silného line upu dodržovali hrací časy, a tak se skončilo v klidu před půlnocí. Zvukově jsem neměl připomínky, slušné bylo jídlo a občerstvení, a tak ve mně zůstávají jen dobré dojmy.

 

Johan:

Zatímco v normálních časech jsme v Sušici a okolí festivalovou sezónu zahajovali i ukončovali, od loňska to jde z kopce. V roce 2018 jsme stihli Magick Musick Fest, Metal Madness a Šumavu Against, v roce 2019 MMF a MM, loni se prvně jmenovaný fest kvůli zatracenému čínskému mutantovi nekonal, Metal Madness jsme vynechali kvůli počasí, v němž bys psa nevyhnal, ale Šumáváci jej berou jako chladnější léto, a místo Against jsme s Coornelusem třepali hlavami v Praze na CULT OF FIRE, na které jsme měli půl roku lístky; jen Jindra s Berrym drželi šumavský praporec pevně v rukou. Letos si dal Magický fest druhý oddechový čas, na Madness byla opět zima jako na Sibiři, ale ohledně Against jsme měli jasno, že pokud nebude mrznout a sněžit, vyrazíme. Poprvé za třináct ročníků chyběl Berry, tím pádem i stánek s deskami, jediné malé distro vyložil Šakal (RABIES).

Naše výprava se na místo činu dopravila ve dvou vozech, ve voze A jsme jeli já s Jindrou, v béčku Céčko, tj. Coornelus. Cestou se nestalo nic mimořádného, žádný děravý chladič ani laškování s obsluhou čerpací stanice, v domluvených 16:45 jsme se všichni tři potkali nedaleko chatové osady Luh, do které jsme nakráčeli o tři minuty později a viděli, že letos to bude fajn, protože už bylo na místě poměrně dost lidí.

Pořadatelé jsou navíc učenliví, přečetli si náš report z roku 2018, kdy jsme odjížděli v 1:20 a ještě neměla odehráno poslední kapela, takže letos slibovali dodržování harmonogramu a stage manažera, který na vše dohlédne, a ač je to „akce punk“, krásně to organizačně šlapalo.

Šlapaly i kapely, a to se dá napsat na adresu všech sedmi. Samozřejmě mě nějaké bavily více a nějaké méně, ale užil jsem si akci jako celek i kapely jednotlivě. Když teď s dvoudenním odstupem přemítám, která mě bavila nejvíc, nemůžu se rozhodnout. Vím, že mému vkusu byli nejdále  DISAVOIR VIVRE, kteří hráli crust, v němž vše drtila neuvěřitelně hlasitá chrastivá basa. Alespoň zpočátku, než se zvukař probudil a trochu ji ubral. V kapele zaujala křičící zpěvačka, kterou sem tam doplňoval poměrně nevýrazně kytarista, jinak mi to přišlo takové nemastné neslané, málo energické (vyjma zpěvačky) a hlavně bez nějakých záchytných bodů. Možná, kdybych skladby trochu znal… Na druhou stranu bordeláři typu Šakal si pochvalovali. Když už jsem u žen s mikrofonem, tak Marie ze skupiny LAKKA je o poznání výraznější zpěvačka než dívka z DISAVOIR VIVRE, jak hlasově, tak pohybově. Většinu času se pohybovala před „pódiem“ (pódium je odděleno spíše symbolicky a je v jedné rovině s hledištěm), nezastavila se a ještě stihla řvát i emotivně křičet, ostatně k emu má muzika LAKKA celkem blízko, stejně jako k hácéčku. Uvedený mix doma moc neposlouchám, spíše nahodile, ale v Luhu mě kapela bavila celou hrací dobu, což bylo dáno nejen výraznou zpěvačkou, ale i precizní instrumentací a zajímavou stavbou skladeb.

Kromě dvou part se zpěvačkami jsem si zbytek startovního pole rozdělil do tří škatulek: „black metal“, „metalogrind“, „+/-HC“.

VOLUPTAS měli nevděčnou roli hned dvojitou, akci zahajovali a hrají black metal, což je na Against výjimečný jev, fanoušci se scházejí spíše z řad hardcoristů. Nicméně i na VOLUPTAS se sešel slušný počet lidí a ti, kteří znali album „Towards the Great White Nothing“, věděli, že kapela jde na black od trochu jiného lesa, ostatně i to bylo nejspíš důvodem, že se na festivalu objevila. Vedle bzučících kytar byly k mání odbočky k rocku, sem tam se objevil nějaký noise zvuk, nechyběly chytlavé melodie ani variabilní vokál. Na baskytaru hostoval všudybyl Cholda, neboť řádný basák „porodil“, ale na výsledku to nebylo poznat, ač kapela uváděla, že měla s Choldou tři zkoušky. Výborné vystoupení podpořené skvělým zvukem, i v tomto směru šel Against nahoru.

Extrémy z jiného ranku reprezentovali KAOSQUAD a PRŮMYSLOVÁ SMRT. A hlavně KAOSQUAD hodně překvapili, protože zařadili několik nových songů, které se vzdalují dřívějšímu parnímu grind válci a přibližují death metalu. Nevím, jestli je to, jak jsem zaslechl, nějaká reakce na úspěch SNĚTI, ve které kytarista Víťan rovněž působí, nebo se prostě kluci rozhodli pro nějaký vývoj, ale to je vcelku fuk. Jednak to se SNĚTÍ nemá až tolik společného, ale hlavně to má logiku, ten vývoj není překotný, ale plynulý, a co je vůbec nejdůležitější, skladby mají švih, stejně jako ho měl celý set. PRŮMYSLOVÁ SMR(Š)Ť, která akci ukončovala, z intenzity neubrala, mix grindu a thrash metalu valila nekompromisně jako v minulosti, a i díky tomu, že začala před 23. hodinou, měla na place plno. Mičl jako obvykle poletoval jako utržený ze řetězu, mezi songy pak agitoval, že má smysl hrát tuhle hlučnou muziku, že má smysl pořád zakládat další a další kapely, a že prý hlavně v malých městech a ne v Praze a v Brně, což mi přijde jako nesmysl, podle mě je jedno, jestli je kapela ze Sušice nebo z Prahy, ale Mičl má svou hlavu a lehké provokace k němu patří, včetně trika MARDUK s motivem pancéřové divize...

Poslední sortou kapel byly ty plus minus hardcorové. V případě VOLE to bylo o poznání ostřejší než u TELESY OHNEPAL, ale tím nechci říci, že výrazně lepší nebo zajímavější. Mně byla bližší TELESA, protože mám její tvorbu najetou z domácích poslechů, album „Unhollywood“ i s plit s THANX mě baví a živá produkce též. V podstatě jedna hitovka za druhou, lehce zapamatovatelné slogany zejména na ekologická témata zabírají, melodická muzika taky, Kratos řádí jako zamlada, takže se nemůže divit, když jej rozjaření fanoušci nosí na rukou – i v poloze ležícího-visícího střelce ale dokázal všechno odeřvat. VOLE je o poznání dravější rotyka, ale pro mě to bylo příjemné překvapení. Doma mě „Dej bůh pěstí“ nebavilo poslouchat, na koncertu to byl úplně jiný zážitek. Kapela šlapala, zpěvák zvěřil a vystoupení mělo parádní švih.

Celkový dojem? Best of Šumava Against! Nejsilnější line-up, nejlepší organizace, slušné počasí (cesta tam s klimatizací, venku 25 °C; cesta zpět s topením, 9 °C; kdo s tím počítal a měl zimní doplňky, netrpěl), a asi i největší návštěva, co pamatujeme. Jen tak dál!

 

Jindra:

První zářijovou sobotu se veškeré sušické dění odehrávalo v pomyslném trianglu místní pouť - osada Luh - Santos (ŠKWOR). Volba byla jasná, 13. pokračování Šumava Against, festík pro batolata, předškoláky, pejsky, teens, starý pardály, někdy i kočičky, a tradičně s výborným obsazením. Na místo dorážím s Johanem po půl páté, třetí do party Coornelus vzhledem k tomu, že při této příležitosti navštíví rodiče, bydlící nedaleko odsud, vyrazil po vlastní ose.

Kolem páté se namísto startovního výstřelu rozeznělo ze zatím prosluněného hvozdu intro blackmetalové bohyně „smyslných potěšení“ VOLUPTAS. Black metal s démonickou aurou v psychedelickém hávu byl vkusným entrée rodícího se večera. VOLUPTAS přehráli mimo jiné album „Towards The Great White Nothing“ vyjma předlouhé „Desert Twillight“. V sestavě se objevil na postu baskytaristy Cholda z FDK a také z nedávného projektu BRAUNCHOLDA. Údajně s VOLUPTAS absolvoval tři zkoušky, takže není problém.

Další dvě tělesa byla ve znamení žen za mikrofonem. První z nich nastoupili pro mě neznámí DISAVOIR VIVRE z Domažlic. V crust punku, z něhož provokovala podladěná basa, si řevem razila cestu zpěvačka Libida. Domažličtí zacelili časovou mezeru, která se vytvořila absencí (nemoc) vodňanských, chce se mi napsat kuřat, ale SVINÍ! je správně.

Hardcore s notnou dávkou emocí a tempem nahoru a šupem zase dolů představili pražští LAKKA. Náladotvorná emotivní hudba, která nabízí pouze sklíčený a o něco méně nasraný projev. Na krátko střižená blonďatá diva MaRie třímající mikrofon bloudila po prašném betonu, seč jí délka kabelu stačila. Některé fanoušky dostala doslova a do písmene na kolena, potažmo na lopatky (viz foto).

Časový „tajmtejbl“ se dodržoval bez problémů, tudíž kolem osmé za postupného stmívání a citelného poklesu teploty naladili VOLE. Svojí druhou řadovkou „Dej bůh pěstí“ si řekli o ještě větší pozornost, než doufali. HC punk jako řemen s výraznou basou a ještě výraznější kytarou Davida Vály oplývající skvělými riffy a vyhrávkami. Korunu všemu tomu nasazuje pořez a hromotluk Tomáš Mitura, klátící se na „pódiu“ jako slon v porcelánu. Prvním počinem odstranil zbytečný stojan od mikrofonu, který nakonec skončil vedle dřevěné boudy. VOLE umí vygradovat výkon do závratné hlukové spirály, která je vlastní noise kapelám. Ze sedmičky vystupujících grup zněli v mých sleších VOLE nejlépe. Čitelný, saturovaný sound, o který se staral Méďa z CONTROLED EXISTENCE, tentokráte již jen s pohodlným tabletem v ruce.  

Kdo má rád hnilobou zapáchající grindcore, nenechal si ujít gig blatenských KAOSQUAD. Odkaz patologů AUTOPSY prostoupil chatovou oblast, kde by ten večer v chatce mohl strávit dovolenkovou idylku pouze neznalý přivandrovalec. V době jejich setu domácí zažehli kempové ohně a smradlavý dým dokreslil kulisu toho, jaké žrádlo KAOSQUAD produkují. Nezůstali nic dlužni pověsti coby členové dozorčí rady institutu duševního rozpadu.   

Účast kladenských TELESA OHNEPAL byla garance, že sobotní večer bude o HC s příchutí nekomplikovaného a přímočarého punku. Chytré punk songy pro dělný lid, texty s ironickým cynismem a stopáží do dvou minut max. Zpěvák Kratos projevil neskrývanou radost z radosti spokojených fanoušků.

V pořadí sedmá kapela dne – PRŮMYSLOVÁ SMRT – sbalila své mobilní distro (kluci, příště více triček velikosti „L“) a vrhla se na betonplac s názornou demonstrací jak přivodit smrt i bez vlivu průmyslu. Z prvního hrábnutí do nástrojů bylo zřejmé, že PS se nehodí na akci vážnějšího významu, jako je třeba setkání křesťanské mládeže. Grind/powerviolence z Vysočiny, či jak to nazvat, s Frankensteinovským pomateným řevem vyždímal z chlastem utahaných fanoušků poslední zbytky energie. To se zpěvákovi Mičlovi s úderkou v zádech podařilo náramně. Nestačil jsem žasnout nad strojově přesným a vysoko frekvenčním výkonem Frišty na bubenické sesli. Došlo také na menší kytarákovo vokno, ale kdo nehrál, ten to nikdy nepoznal…  

Třicet minut před půlnocí je po všem. Z přírodních přímotopů (stojící kmeny se svislými zářezy) opadávají poslední zbytky vyhořelého dřeva a my jsme připraveni valit po fungl-nágl asfaltovém koberci směr Horažďovice, Strakonice.

Tuze povedený večer, i když musím přiznat, že sedm kapel je poměrně velká porce, alespoň pro mě. S klesající teplotou, která atakovala horní hranici chladících boxů místního masokombinátu a únavou ze šumavského luftu si konec rouhačsky přejete. Kolegové Johan s Coornelusem vrstvili termo doplňky jak solidní 3D tiskárna. Co se týká organizace, za mě velmi dobrý, každá kapela si užila určené penzum času, po celý čas bylo možné něco teplýho zakousnout, v žíznivém okně tři druhy piva (Birell nepovažuju za pivo) za standardní ceny, o přírodních přímotopech již byla řeč. Kdo si chtěl zakejklit s ohnivýma koulema, měl příležitost. Já jako pořizovatel fotodokumentace bych uvítal více světla, čemuž zase nebudou nakloněny kapely. Závěrem bych si dovolil zmínit blondýnku menšího vzrůstu hájící sektor v přední linii, která za večer schytala několik „gentlemanských“ knock-outů od zuřivých mosherů. Minimálně v jednom případě se zberchala těsně před zazněním ringového gongu. Statečná to žena.

Fotky: Jindra

 


Zveřejněno: 08. 09. 2021
Přečteno:
1627 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

19. 09. 2021 22:14 napsal/a Sahula
Zvuk na MM
Tak to je dost možný , já totiž měl kapely odpoledne jako kulisu většinou sem to prokecal .
19. 09. 2021 14:22 napsal/a Kubina
Metal Madness zvuk
Přesně jak píše Peťan. Jakmile začali hrát kapely, které mám naposlouchané, tak ten příšerný sound byl do ucha bijící. Párkrát jsem se otočil směrem k mixážnímu pultu. Stálo tam v jednu chvíli snad 10 lidí a všichni hluší. Když začali hrát Stíny plamenů, tak znuděný obecenstvo zvedlo hlavy. Možná si přivezli vlastního zvukaře - nevím.
16. 09. 2021 21:08 napsal/a Peťan
Sahula - zvuk na MM
Tak tady s tebou nemůžu souhlasit. Zvuk letošního MM stál na hovno, jen Stíny Plamenů, Vader (ne vpředu) a dejme tomu Fleshless měli zvuk ok. To co hrálo od odpoledne a v podvečer bylo zvukovou tragédií...
14. 09. 2021 16:28 napsal/a Sahula
Ahoj Johane
To bohužel o hodně přicházíš protože na MM je vždy skvělý zvuk a jak psal Petr letos taková zima nebyla a ta přeháňka nestojí ani za řeč. Ale každý at si jezdí na co chce a žije jsi po svém.
11. 09. 2021 11:50 napsal/a Johan
Ahoj Sahulo,
chápu tvou argumentaci, ale vezmi si, že je mi přes padesát, VADER i PESTILENCI jsem viděl nejednou a když vyrážím na koncert/festival, chci se hlavně bavit, v klidu si to užít, pokecat se známými. Nechci se schovávat před deštěm a před zimou, chci to na pohodu. Proto v dešti a zimě nikam nejezdím...