Berry:
Od roku 2009 táhne pořadatelské duo LG Noise a Premium Gore drsnou hard káru Šumava Against, která se první záříjové soboty léta Páně 2020 nadála své již 12. zastávky, respektive rozumějte jízdy se vším všudy.
Klasicky v chatové osadě uprostřed lužního lesa v přírodě a podnebí drsném tak, jak byli naši předci běžně zvyklí, proběhlo několik posledních ročníků a festival se pomalu stával výzvou pro ty absolutně nejtvrdší horaly. Nyní však bylo skoro vše naopak – počasí na plavky a maximálně žabky, až se člověk opakovaně viděl ponořený v přilehlé Otavě, nicméně nelze mít pořád vše.
Kromě osy festivalu – tedy kapel – se tradičně početné obecenstvo dočkalo krátké, leč výživné přednášky autora zemědělsko-farmářského projektu Pastvina: Jedlý park a Minizoo Pavla Šaška, který přiblížil koncept a vůbec filozofii života souladného s přírodou, zkrátka v praxi uvedený ideál žít tak, jako naši předci, ovšem s využíváním současných možností, dosažených dovedností a doby, která je pochopitelně jinde, respektive dál. Ovšem prazákladní pravidla se nezměnila a nezmění – dávat a brát musí být vždy v symbióze.
Letošní ročník zvučil Maestro von CONTROLED EXISTENCE a festival to v mých uších vystřelilo o level výš. Vše skvěle čitelné hned z okraje toho kterého setu, že si člověk užíval i kapely, se kterými měl tu čest poprvé, aniž by se k nim před tím dostal studiově.
To je případ personálně provázaných crustových řešet CAPSAICIN a NARCOSA, kterým předcházeli všedrtící sludge energií nabití TOSIRO, dokonale živočišní hardcoristé ROŽAVA, domácí čím dál zdatněji thrashující VIOLENCE BY NATURE a především pak vůbec první kapela festivalu, sokolovští služebníci extrémního doomu SELFEXILE, kteří – a to neberte pejorativně – sypali tempem jak cukr z ulepené cukřenky, otvírali publiku ústa sloganovitými českými texty s astrálně-přírodními tématy a pro mě se už během koncertu stali objevem roku, byť hrají – drž se čeho chceš, jen ne víry v současnou vládu – dobrých 15 let.
Nakonec pak před přicházející půlnocí kralovala lužnímu lesu finální kapela festivalu, jihočeští БУТ, kteří rozpoutali naprostý grindcorový hell, při kterém nebyla nouze o zdatné plavce vzduchem na rukou ostatních a na chvíli se dal do pohybu i obří stan před pódiem.
Pro mě bez velkého přemýšlení nejlepší ročník ze všech a věz, že si tohle tvrzení mohu dovolit – byl jsem přítomný všem dvanácti.
Jindra:
Na to, že se v nedaleké Sušici obnoví výroba světoznámých sirek, by si dneska už nikdo nevsadil, ale na tři tradiční po sobě jdoucí akce hutné muziky pod širým nebem už by se vsadit dalo. Sice se letošní Berryho Magick Musick po 11 letech z důvodů, které už nemám sílu ani pojmenovat, nekonal, ale Metal Madness, který funguje od roku 2014, splnil očekávání všech. Sice ten nahoře seslal na Santos déšť a slotu, přesto festival zaznamenal jednu z největších návštěv od svého vzniku, PESTILENCE mají pořád nadpozemskou sílu. Termínově, nikoli však žánrově, poslední v pořadí akcí v tomto regionu je Šumava Against; letos bylo na pořadu 12. pokračování. Bohužel bez SLAVERY, již v pátek se z důvodu onemocnění jednoho člena kapela ze sobotního účinkování odhlásila.
Do kempu na úpatí Šumavy sevřeného lesy jsem dorazil s neteřinkou Eliškou v době, kdy druzí v pořadí VIOLENCE BY NATURE dohráli svůj set. Po pozdravení se s Berrym a provedení předem avizované transakce (převzetí tištěného zinu Buryzone č. 24, vřele doporučuji!) další kroky vedly ke cateringu, abychom zjistili, čím že je možné zapít nabízené vegetariánské pochoutky. Jelikož se zmiňuji o druhých VBN, bylo by namístě zmínit úvodní kapelu SELFEXILE, kterou jsem přirozeně také nestihl, a tak kulturní akce pro mě začala představením ekofarmy Pastvina.
Pavel Šašek, coby zástupce farmy, hovořil o neblahých civilizačních aspektech, vztaženo k orné půdě a obecně k zemědělství, pojmenoval určitá kritéria nutné k trvale udržitelnému rozvoji, což v dnešní konzumně-materialistické společnosti je úkol téměř nadlidský.
Popřednáškovou část otevřeli vodňansko-budějovičtí TOSIRO se svým funerálním doomem konsistencí kapajícího medu. Zpěv v případě zpěváka p3tris spadá do kategorie scream s důrazem na výdrž trénovaného hlubinného potápěče. Kytara i basa drží posluchače nekompromisně v klinči a zasazuje jeden noise výboj za druhým. Signál k uvolnění sevření a naděje k nadechnutí přichází s frenetickou činelovou palbou. Celý gig se ztrácel v umělé mlze, pouze nad bubeníkem se tetelil opar jako z prádelního koše, což jako důkaz maximálního nasazení plně postačí. Kapela má od května venku album "Postila" (Noise Assault Agency Budweiss), které je k mání na Bandcampu, tudíž v digi podobě a také z nostalgie na kazetě.
Po pohřebním marši nastoupila ROŽAVA z Polabské nížiny a jelikož chtěla nasát něco málo ze šumavské hroudy, odložili muzikanti botky, polobotky a šlo se na věc. Název kapely je podle kurdského regionu na východě Sýrie, který dlouhá léta bojuje o nezávislost a lidská práva, což je téma, které je kapele blízké. ROŽAVA si vloni ve vlastní režii vydala stejnojmennou desku, která slouží jako nosný materiál pro jejich vystoupení. Kapela si pěstuje svůj vlastní ksichtík, který po čas skladeb přechází z dospěláckého staropunku v hardcore podpořené rytmikou nešetříce energií. Pro okysličení zmoženého organismu podřadí na dramaticky rozervané točky a po chvíli bez varování zacílí na powerviolenční notu. Zpěvák Poďous v návalu emocí zaujímá různorodé strečinkové polohy a jelikož je menšího vzrůstu, zatoužil vidět svět trošku z nadhledu a nechal se vynést nad hlavy fans – bohužel kvůli nevelkému počtu rukou si užil poměrně krátký okamžik slávy. ROŽAVU jsem slyšel premiérově, pokud bude vystupovat v dojezdové vzdálenosti, velice rád vyrazím znovu.
Za černočerné tmy, a tudíž odkázáni na střídmé osvětlení prostoru na hraní, nastoupil crustový kvintet CAPSAICIN z Prahy. Capsaicin jako alkaloid vyvolávající pálivý pocit papriček tentokrát nefungoval skrze metabolismus, ale jako hudební prvek, který v kombinaci s alkoholem zapříčiňuje vlny euforie a tvora Homo sapiens přetváří v rozdivočelé zvířátko. Dvě kytary s rychlostí zahradního vyžínače, řinčící bicí, léty dřiny a odříkání vychlastaný hlásek, to vše dohromady vytvořilo D-beatovou jízdu bez zákrut, okolků a sundání nohy z plynového pedálu. CAPSAICIN byli podpořeni ekipou fanoušků ze své domoviny, kteří si set společně s ostatními náramně užili. Po poslední skladbě se vrátil jeden z nich na "parket" s tím, že ztratil mobil. Když jsem ho za půl hodiny minul, omlouval se, že měl výpadek mysli a zpropadený mobil našel zapojený u žíznivého okna v nabíječce. Pro znalce (za čehož se nepovažuju) jejich tvorby pár kousků: "Lidice", "Depresion", "Černá liška", "Kill Thousand More"...
Po výměně kytaristy a zpěváka se vytvořila NARCOSA, což jak vidno je personálně spřízněný projekt CAPSAICIN. NARCOSA si libuje v melodiích v hardrockovém módu, přirozeně s mnohem destruktivnějšími kytarami doprovázenými vokálem chroptícího maniaka. Za mě silný dojem, po jejich setu jsem měl hlavu jako po celkové anestezii.
Dorazit a zašlapat fanoušky do země byl úkol pro grinder komadno БУТ. Ve čtyřech (Zbyňa – bicí, Keny – basa, Hubajs – kytara a S.I.D. – zpěv) se jim během 25 minut úkol podařilo splnit. Grindcorem působícím silou hydraulického lisu zdevastovali bez trvalých následků většinu přihlížejících. БУТ mají "profesní" laťku hodně zvednutou, sobotním uragánem ukázali sílu i s jednou kytarou. Přehráli kompletní "Understrike" a jako přídavek, jenž S.I.D. okomentoval slovy "abyste viděli, že nejsme žádný ču...i, zahrajeme ještě dva fláky“ ("Bleed Control" a "Unjustice"). Při coveru "Unjustice" od BODY COUNT šlo do tuhého. Při jedné z mnoha otáček circle pitu vylítnul Kozel (na festu dozorující zvuk) ze zatáčky a přistál pod pravým RFCéčkem, nebýt reprák přidělaný několika zdrhovacími páskami, mohlo dojít k pěkné šlamastice. Dvacet minut po jedenácté konec akce, což je oproti předešlým ročníkům velké plus.
Celý festival funguje ve vlastní režii, tudíž bez trapných bannerů s ještě trapnějšími eseročkami. I když sobotní večer nebyla taková kosa, jaká by se čekala, mnozí návštěvníci zvyšovali (udržovali) tělesnou teplotu u vertikálně zařízlého špalku, který poskytoval příjemné sálavé teplo. Mě zahřála výborná rajská s bulgurem, což se nedá říci o desítce gambáči (ale byla i jiná volba). O velice solidní zvuk se postaral Méďa z CONTROLED EXISTENCE pod supervizí Kozla (KAOSQUAD). Vzhledem k absenci SLAVERY se nikam nepospíchalo, což se nedá nikomu vyčítat, časový farplán klapnul dobře. Diváků se nakonec sešlo 120, z toho cca 100 vyplázlo 180 kaček, což je za lidovou metelici solidní cena. Z dálky celá akce vypadala monstrózně díky na obloze pátrajícím neonům, které patřily k sušické pouti konající se v těsné blízkosti.
Nezbývalo než se rozloučit s pořadatelem Kaďusem (Shneka jako druhého pořadatele neznám, tím se omlouvám), pochválit za zmíněné atributy a doufat, že v budoucnu do takovýchto akcí nebudou vrhat vidle žádní Maďaři nebo Prymule.
Na zpáteční cestě se nám podařilo trefit čerstvě skolenou srnku, což si po několika metrech vyžádalo provizorní modifikaci předního spoileru. Srnka to má za sebou, my snad ještě přehršel akcí před sebou.
Fotky: Jindra
Berryho videa:
БУТ @ ŠUMAVA AGAINST 2020
https://youtu.be/fIUcaoGNR0g
NARCOSA @ ŠUMAVA AGAINST 2020
https://youtu.be/n6cw_qDyOtU
CAPSAICIN @ ŠUMAVA AGAINST 2020
https://youtu.be/3k6ZWbW13hw
ROŽAVA @ ŠUMAVA AGAINST 2020
https://youtu.be/yYD--fEcao8
TOSIRO @ ŠUMAVA AGAINST 2020
https://youtu.be/CQ24g7FlS2U
VIOLENCE BY NATURE @ ŠUMAVA AGAINST 2020
https://youtu.be/kvqY0vrn6ok
SELFEXILE @ ŠUMAVA AGAINST 2020
https://youtu.be/jv14kQ0mswo
