Obscene Extreme Festival 2021

12. 6. 2021, Písek - U Sulana

Železná a v minulosti zlatonosná řeka Otava připlavila do jihočeského Písku druhý díl metalového festivalu pod názvem Iron River fest. Vlny zmíněné řeky zčeřilo stejně jako loni celkem šest kapel (i když před rokem vystoupili neočekávaně ještě TORPËDO) z virtuálního trianglu Česko-Rakousko-Slovensko. (Jindra)

Devět měsíců bez koncertů. Myslím, že tak dlouhou pauzu jsem od dob, kdy na akce chodím, neměl. O tom, jak různí lidé snášeli dlouhou přestávku, se toho napsalo dost, tak už to nechme stranou a radujme se a buďme šťastní, že se kapely vrací na pódia a můžou hrát pro lidi, ne do kamer. Mě streamy nebavily, celý jsem viděl jediný; koncerty pro mě tvoří dvě nedílné části, vlastní hudební produkce a potkávání se s kamarády a známými. Ta druhá je skoro stejně důležitá a myslím, že v Písku, tradičním to místě zaslíbeném hlavně old school formám metalu, to tak vnímali prakticky všichni návštěvníci, kteří hýřili úsměvy a dobře se bavili. (Johan) 

Stejně jako kamarádi i já jsem rád, že jsem se po tolika měsících dostal na koncert. O to větším potěšením bylo, že první akcí byla ta, kterou pořádala parta Thrash Nightmare crew. To je záruka kvality v pořadatelské činnosti. Vše klape, časy se dodržují, lidi i kapely jsou na jejich akcích spokojení. Zkrátka žádná parta diletantů, ale pracovití poctivci. To, že se občas výběr interpretů na jejich akcích míjí s mým vkusem, je věc druhá, takže první poločas festivalu se mi moc komentovat nechce. To, co dané kapely hrály, mě kompletně obchází, a to jak hudebně (VENATOR jsou strašnej bumčvacht bigbít), tak i vizuálně aneb pravěk otevřel opět po roce svou bránu. Takže závan 80´, který s sebou přivezli rakouští bohatýři v podobě typických účesů, oděvů i porno knírů dokáže jednoho vyděsit ve vzpomínce i pár dnů po festivalu. Nicméně druhá polovina dne už kopala směrem, který mám rád. (Coornelus)

První slot patřil slovenskému triu OLD HÄMMER, které drhne pravěký metal punk. Ozvěny VENOM, MOTÖRHEAD, GBH… byly loni zvěčněny na magnetofonové kazetě u Tapes of Terror Records a letos  zazněly v plné parádě i naživo. Tou plnou parádou myslím zábavné vystoupení, které mělo často blíže k punku než k metalu, ostatně basák by vizáží zapadl do jakékoliv punkové legendy, jen vokál má o něco hrubší než punkoví veteráni. Kapele to šlapalo, sypala jeden chytlavý kousek za druhým, chvilkami sklouzla i k rock´n´rollu, na začátek ideální. (Johan)

Zmiňovat nevděčnou roli otvírat festival, kdy každý dorazivší návštěvník hledá strategickou pozici pro složení údů, lokalizuje nápojová centra, a hlavně amfiteátr bývá poloplný, nemá smysl. Trenčínští OLD HÄMMER, kteří mají na diskografickém kontě zatím pouze „Old Fuckin´ Demo“ (kazetu vydala stáj organizátora IRF Petra Koláře Tapes of Terror Records), neponechali nic náhodě a svůj okamžik slávy odehráli, jako by bavili tisícihlavý dav. OLD HÄMMER spojují před několika dekádami neslučitelný punk a metal. Občas sbor, občas ječák, nepohrdnou ani sólíčkem, rock´n´roll jim také není cizí. Jako zajímavé songy se jevily „Road Maniac“ a „Jack Hammer“, což neznamená, že další kousky jako „Fuel my Engine“, „Iron Creatures“ nebo „Vesmír“ neměly kvalitu. OLD HÄMMER vyslali avízo, že sobotní veselice bude splňovat parametry lidové zábavy. (Jindra)

Odpověď na otázku, proč jedou rakouští fans do Písku na fest, je velice triviální. Protože VENATOR. Linecký kvintet renovuje ducha NWOBHM vskutku zdařile a věrohodně. Předpoklad úspěchu tkví mj. ve „velikosti“ pěvce. V případě Johannese Huemera má kapela velké plus, k tomu všemu nápaditě skočné riffy prošívané dobře zapamatovatelnými sóly, a vyznavači této hudební periody jsou u vytržení. V playlistu nesměly chybět songy ze singlu „Paradiser“, dále „The Hex“, „Red and Black“, „Made of Light“, „Rising“, „Howl at the Rain“. (Jindra)

Dvě kapely dorazily z Horních Rakous, přímo z hlavního města této spolkové země Lince, a přivezli podobně silný závan starých časů jako předchozí Slováci. Kdo byl na Iron River festu loni, tak věděl, o čem duo VENATOR a CHAINBREÄKER bude, kdo ne a nevěděl, co ho čeká, možná dostal lehký šok. (úsměv) V prvním případě to bylo silnější, myslím s tím retrem.  VENATOR aneb propad do roku 1982 se vším všudy, vizuálně i hudebně. Jak muzikanti, tak jejich fanoušci vypadali jako z muzea heavy metalu, úplně stejně zněla jejich muzika. Mě to chvilku přišlo úsměvné, chvilku připomnělo časy, kdy jsme se k metalu poprvé dostali, ale že by mě to bavilo déle než tři skladby, to říci nemohu. Nicméně snadno identifikovatelné publikum (staromódní účesy, knírky, džísky plné nášivek, úzké kalhoty, vysoké kovbojské boty...) bylo ve svém živlu. CHAINBREÄKER taky čerpají z minulosti, ale jejich produkce je ostřejší, na pomezí thrash a speed metalu, což mě logicky bavilo víc než heavy metal vedený ve středních tempech. (Johan)

CHAINBREAKER dokazují, že old school thrash metal nikdy neztrácí své mladistvé kouzlo a i jeho příběh můžeme označit jako never-ending. Vyšlapané cesty průkopníků z osmdesátých let s praporem vztyčeným partou kolem EXODUS nezarůstají ani v sousedních Horních Rakousích. Důmyslné riffy středního tempa gradují v zuřivý konec s občasným punkovým elementem. Efektivními vokály na pozadí umí rozproudit v žilách fanoušků cirkulující alkohol. (Jindra)

Trutnovská EXORCIZPHOBIA načala druhou polovinu festivalového programu. Troufám si říct, že poslední deskou „Digitotality“ dosáhla prozatím nejvyššího bodu kurvatury na jejich vývojovém diagramu. Přestože festivalový zvuk nelze srovnávat se studiovou verzí, skladbám to ani zdaleka neubírá na jejich nekompromisní rytmice, mistrovských dlátem vyřezávaných riffech a do mozku decentně implantované thrashové melodice. Dle mé subjektivní, a myslím, že i objektivní, stupnice byli nekorunovanými králi sobotního honu na čarodějnice. Během setu nechyběl Skořího přípitek ballantýnkou na opětovné setkání s fanoušky. Trutnovští mj. přehráli převážnou část posledního alba „Digitotality“ – „Desires Of The Flesh“, „Corporate Dance“, „Profit At All Cost“, „Correct Opinions“, „Ancient Deception“ a titulní nadstandardní hitovka „Digitotality“. (Jindra)

EXORCIZPHOBIA nahrála loni naprosto skvělou desku, kterou jsem poslední dobou zodpovědně poslouchal a tzv. jí umím. O to víc jsem si užil těch několik hitovek, které album „Digitotality“ obsahuje.  Nemusíme chodit daleko, třeba titulní flák rozhýbe i chromého. Celý set ukázal kapelu ve skvělé formě, kdy mě bavil jak kapelní projev jako celek, tak i jednotliví členové individuálně. Skvělý Skoří za vokálem, kytarová sóla, kde se prostřídali oba kytaristé, přesný a rychlý bubeník… Tahle kapela má našlápnuto a byla ozdobou dne. (Coornelus)

Jestliže u rakouského dua lze říci, že se neustále otáčí do minulosti a jeho muzika působí staře, tak u našich dvou nejvýraznějších thrashovek bych řekl, že vycházejí z minulosti, ale hledí do budoucnosti. Jak EXORCIZPHOBIA, tak LAHAR vyznívají aktuálně, logicky moderněji přece jen mírně progresivní Východočeši, kteří na posledním albu opět zvedli prapor o žerď výš – a koncert odehráli jedním slovem fantastický. LAHAR mě bavili stejně (hodně), opět to byla divočina (na pódiu i pod ním), v setu převládaly novější kusy („Lebka a hnáty“, „Démon“...), takže nemohlo dojít na řadu věcí, bez kterých jsme si před časem nedovedli set tuzemské thrashové jedničky představit (např. „Řecko“). Když Růža řval o dešti, spadlo na plac pár kapek, ale kratičká přeháňka nemohla parádní večer pokazit. (Johan)

LAHAR v Písku nemohli logicky chybět. A jako vždy to před pódiem rozcupovali na kusy. I když už po karanténě koncert odehráli, u řeky vlítli na stage jako hladová smečka. Jejich rychlopalebný thrash metal plný hitových pasáží vybízel k divokému mosh pitu, který se pochopitelně konal. Žrout svoje bicí nemilosrdně drtil a udával tak zběsilé tempo, které všichni tanečníci ani nemohli stihnout udýchat. Opět se jednalo o skvělé vystoupení kapely, která u nás ve svém ranku udává směr. (Coornelus)

Dle svého renomé přiložili špetku ekrazitu do kotle domácí LAHAR a přišel čas na strečink jak pro domácí fans, tak i přespolní. Metalová půlhodinka se vším všudy, do moshpitu byl vtažen každý, kdo nestál hodně opodál. Údery do břicha, tahání za dres, kravata, kosa zezadu, lokty kurevsky vysoko, taneční gangsteři tančí tak, jak kulomet na pódiu zpívá. LAHAR i po odchodu druhé „Kozlí“ kytary umí strhnout, vyždímat a zase vrátit zpět do reality. I když ten návrat někdy nebývá fyzicky jednoduchý. LAHAR měli na playlistu songy „Lebka a hnáty“, „Už mě to nebaví“, „Jít cestou slepou“, „Hra stínů“, „Démon“, „Dva hroby“, „Krev“, Oheň“, „Mráz“, „Smečka děsu“, i když na jednu z posledních kvůli časovému presu nedošlo. (Jindra)

GOATCRAFT přivezli ze Slovenska rituální zlo. Temný black metal s prvky deathu, kdy kapela zahalila svoje skladby do syrového zvukového hávu a nešetřila na jejich stopáži, měly při stmívání sílu. Repetitivní pasáže mají za úkol posluchače vtáhnout, povodit si ho a na konci tracků vyflusnout. Kapele se tahle schopnost nedá upřít, i když ještě lépe by to fungovalo, kdybych byl s hudebním materiálem víc seznámený, což bohužel nemůžu tvrdit. I přesto mě GOATCRAFT svojí produkcí bavili. (Coornelus)

V muzice GOATCRAFT jsem se nedokázal zorientovat. Některé pasáže mi přišly jako bordel, jiné naprosto úchvatné, asi bych jako Coornelus potřeboval mít dlouhé skladby naposlouchané a pak bych je dokázal ocenit více. Black/death chvílemi tepal v old school rytmech, chvílemi v jakémsi okultním mystickém takřka doom oparu, nechyběly melodie ani sypačky... až si pořádně poslechnu album „Spheres Below“, asi budu moudřejší. Z koncertu jsem byl spíše zmatený… (Johan)

Něco málo před 21. hodinou za padající tmy si na pódium začali aranžovat misky s chemickými substancemi a vonnými tyčinkami bratislavští vyznavači černého kultu GOATCRAFT. Tudíž první impuls od kapely neatakoval sluchový aparát, nýbrž ten čichový. Přiznám se, že v první chvíli stojíce po větru jsem nabyl dojmu, že s padajícím barometrem se ozývají místní hajzly. Archaický BM řeřavý jako uhlíky lehce smočeného ohniště postupně ovládl naprostou většinu amfiteátru. Hudební lektvar dle osvědčené kuchařky legendárních BATHORY s tahem na lepé děvy dědka Lemmyho a špetkou muzikantské zručnosti Kněze Jidáše byl důstojnou tečkou za festiválkem metalových subžánrů. U Sulana zazněly pouze čtyři, ale o to delší skladby – „Baptized in the Flames of Satan's Fyre“, „Kolossal Katastrophic Kollapse “, „The Beast of Hell“ a „Horrendous Light“, převážně z posledního alba „Spheres Below“. (Jindra)

Kolem 21.45 usedá nechutně střízlivá komplet osádka (Johan, David a během akce přivandrovalý Pejchy) do vozu a po cca dvaceti minutách notoricky známé cesty přistáváme doma. Večírek si s námi užil (doufám teda) ještě Coornelus, ale ten valil na Prágl se sjezdem na Dobříš. (Jindra)

Fotky: Jindra

Skalíkova galerie


Zveřejněno: 16. 06. 2021
Přečteno:
1701 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

16. 06. 2021 19:32 napsal/a Mr.Vee
Venator
Venator a Chainbraker byli nejvic!Kvuli nim jsem prijel.Tahle NWTHM je hrozne na vzestupu uz dost dlouho a je to bomba.Kone,uzky dziny, kniry a pilotky...byl jsem na to v 80s moc mladej (pus. bolsevik)..a myslel jsem ze to uz nikdy nezaziju.Je naprosto skvely a unikatni ze to muzu znova zazit, navic v takovejhle underground modech, o cemz to vlastne je.Kdo z nas mohl zazit Judas, Iron,Motorhead v roce 82nekde v klubu...skoro nikdo.Flying V do Marshallu s nabojovym pasem, bilejma keckama, leginama a pilotkama s knirem..to je pro me top!
16. 06. 2021 10:30 napsal/a Avram
Venator
I když to nebylo úmyslem autorů reportu (a dokonce ani pořadatelů), hned po přečtení jsem věděl, že Venator jsou něco, co si musím najít. A už se tady nějakou dobu bavím (v tom nejlepším slova smyslu) jejich tvorbou :-)
16. 06. 2021 10:20 napsal/a Zed
Byla jsem tam - opravdu!
I must be really short, really non-photogenic or completely invisible, because despite being there from 3.20pm until 1.15am, there's no evidence. Great photos, though, and thanks for the review of Lahar: I needed that because my own says, "I don't remember much of LAHAR, I must have been talking and I was definitely drunk, but I remember liking it."
16. 06. 2021 08:57 napsal/a Peťan
IRF
Díky kluci za super počtení a fotky, bylo to fajn :) Jen k těm Venator - jejich pozvání nebylo nijak plánovaný. Kluci si sami koupili vstupenky jako fanoušci. Já oslovil více než 20 spřátelených kapel z Německa a Rakouska, žel na poslední chvíli již neměly čas, popř. se jim do akce v nejistých podmínkách nechtělo (což plně respektuji). Německé kapely zase odpovídaly, že dlouhé měsíce nezkoušely a jejich členové se nepotkávali, tudíž nejsou ready na živé hraní. A neposlední řadě nejisté cestování přes hranice. Šli jsme tedy na jistotu v podobě Venator, kteří svou misi splnili dle mého na jedničku. A taky jsem chtěl, aby měl Coornelus noční můry, vždyť i proto máme v názvu "nightmare" :-))))
16. 06. 2021 08:02 napsal/a Coornelus
Pobavilo
Nejdřív jsem se pobavil u vašich textů a pak jsem se vyloženě řechtal u skvělých fotek. Díky Jindro a Johane! :-)