Zhruba v půlročních odstupech (jaro-podzim) se po reinkarnaci Parambovi a spol. daří vydávat Parambucha zine, letos již celkově podeváté. Předchozí tři numera jsem v podstatě chválil, obsahem se mi klasická černobílá ápětka trefila do záběru, který obnáší reflexi hlavně tuzemské scény s lehkým přesahem na Slovensko, i když tentokrát těch odskoků za východní hranici není mnoho.
Vizuál se příliš nezměnil, na titulce opět nové logo zinu, lehce matoucí logo KRYPTORU, pod ním Pípa (matoucí proto, že rozhovor je o KRYPTORU jen okrajově) a čert (a Paramba) ví proč zrovna Dodo, Blackdrum, PANDEMIA, MORIORR, SHAARK, YBCA a ARCH OF HELL – rozhovorů je v zinu víc a že by např. ten s ARCH OF HELL byl lepší než s PANYCHIDOU nebo ELBE, natož s PAČESS si nemyslím. Holt Brno, no… (úsměv) Ještě k logu zinu – sedmička a osmička vypadaly v tomto směru mnohem lépe než matlanina na devítce. Škoda, že se písmo pořád mění, já bych volil jeden typ, kterým by se zin identifikoval napořád.
Když už jsem u grafiky, tak ta vnitřní se opět posunula k lepšímu. Hlavně recenze, kde jsem u čísel 6-8 příliš nechválil (prostě to bylo vizuálně nevzhledné a nešikovně prostorově řešené), se oblékly do nového hávu a vypadají lépe, zejména díky přesunutí hodnocení dalších členů redakce zpod recenze do bodovací tabulky, což je návrat k dvojčíslu 4/5 z roku 1998. Ale pozorný čtenář i v recenzích objeví jistý gulášek, který spočívá v informacích u hodnocených alb – variant je několik, jednou napřed rok vydání, jinde druh nosiče, tu název vydavatele, asi to nikdo nedal do fazóny a nechal tak, jak to jednotliví recenzenti poslali. Tak zase příště prostor pro zlepšení… Ostatní články jsou nasázené v podobném duchu jako minule, je to přehledné a za mě OK, s výjimkou hrůzy na stranách 58 a 59. Za to by si grafik zasloužil uříznout uši (totálně nekvalitní fotky, jedna dokonce o 90° převrácená, logo taky jak vytažené z kýble splašků. A když už jsem u nebohého MORRIORU, tak rovnou řežu uši i Parambovi, protože tuhle slátaninu bych jednoduše nevydal, Jirka Šujanský je jako respondent úplně marný (jenže vyšla i limitovaná verze zinu s kazetou demáčů MORRIORU, tak tam asi rozhovůrek být musel). Co se obecně týká jazykové a typografické úrovně, tak kromě pár drobností typu špatně mezera nebo chybějící čárka cajk.
Tak to bychom měli pasáž nějakých minusů a jdeme na plusy, které převažují (ale znáte to, o tom nepovedeném se píše mnohem lépe – úsměv). V první řadě musím smeknout klobouk za rozhovory s Pípou a Dodem, oba připravil Paramba a v obou případech vymyslel spoustu otázek, na které se dá zajímavě odpovídat. Jak Pípa, tak Dodo jsou v tomhle ohledu trefami do černého, a to hlavně proto, že říkají na plnou pusu to, co si myslí – ne, že by si nebrali servítky, nebo nebrali ohledy, ale prostě otevřeně odpoví a hotovo. U Pípy mi přijde rozhovor trochu natahovaný seznamem oblíbených nebo aktuálně poslouchaných alb, ale jinak bezva, včetně odskoků k hokeji. To, že je Pípa dnes jinde a nemá o scéně přehled, sice mezi řádky znát je, ale je to logické s ohledem na jeho současný životní styl. Dodo se taky pěkně rozpovídal nejen o historii VITACITU, studiu nebo labelu. Třetím do party best of je PAČESS, za který odpovídají Pačess a Chymus, parádně. Ale ani další rozhovory nezaostávají. Nemusím jet na vlně sranda projektu YBCA, ale nadšení odpovídajícího Paramby, který si samozřejmě ve svém zinu polívčičku přihřát musel, je fajn, stejně jako inteligentní zamyšlení v odpovědích Miloše Bešty (ASMODEUS) nad reedicí „Příjezdu krále“. Následují ARCH OF HELL, PANDEMIA (zrovna nedávno jsme s kamarády na chebskou bandu vzpomínali a říkali si, kde je jí konec), SHAARK, RAMCHAT, PANYCHIDA, ELBE a SYMBTOMY, ve všech případech zajímavé čtení nejen o aktuálním dění v uvedených kapelách.
Nechybí ani zavedené rubriky. Jako Dáma na kolejích se Dasha z TISÍC LET OD RÁJE vrací nejen k pobytu i koncertům ve Finsku, Na baru se o alkoholu rozpovídal (no rozpovídal, odpovídal stručně) Milan z BAD VICTIM, v Cestománii Marek z PURULENT SPERMCANAL a Silenthell z MASTER´S HAMMER zavzpomínali na exotické výlety po Ukrajině a Asii. Blackdrum z INSANIE představuje své nádobíčko, ale rozhovor je více o kapelním dění (nejen INSANIA, ale i ROOT) než o tlučmistrově náčiní.
Nechybí ani Československá 10°, v níž se svými poklady chlubí Krusty (FORGOTTEN SILENCE) a Louďa z redakce zinu, opět jde hlavně o staré placky (ASSESOR by tedy mohl maestro z FS napsat správně, když už jej má v seznamu – úsměv), ale dojde i na nějaká překvapení, třeba GREENHORNS nebo ORLÍK. Opakem top 10° je Šílená pětka a hudební úchylky, tentokrát Braňa Junáka z DEHYDRATED – a až tak výstřední mi zařazení PRAŽSKÉHO VÝBĚRU nebo LAIBACHU nepřijde. Jak bydlí, prozrazuje Ctibor Podmanický z DYSANGELIUM a Divnoalbum „Šlágry“ pitvají Petr Korál, Louďa a Radek Bubeníček – opět většinou smířlivě a jako že předběhlo dobu a jak je avantgardní a blabla, jen Louďa a já máme rozum, blbost to je, kromě dvou jakž takž poslouchatelných věcí. (úsměv)
Recenze na většinu tuzemských plus minus metalových alb vydaných od minulého numera jsou fajn hlavně díky rozumné délce (předepsaných je 100 slov), ale nefajn kvůli uniformitě hodnocení – v přehledné tabulce jsou dvě třetiny alb hodnoceny chvalitebně, třetina dobře, nic jiného, ani jedna jednička, ani jedna čtyřka, natož pětka, všechno, co vyšlo, je průměrné až nadprůměrné. Někteří jedinci sem tam lepší nebo horší známku udělili, ale v průměru se ztratila…
Každopádně pro metaláky spíše tradičního ražení je i deváté číslo Parambuchy čtením, které potěší i pobaví, reflektuje aktuální dění a sem tam se vrací do minulosti, přesně tak, jak to my staromilci, kteří nezůstali zahrabaní v pravěku, máme rádi.
