Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
HEIDEN – Andzjel

CD 2021, Black Lodge Records / black/thrash/punk / Švédsko

Po třech letech čekání mi tu přistála placka od mého oblíbeného švédského dua (sem tam s výpomocí na koncerty). Žánrově můžeme zařadit SINIESTRO do kombinace black metalu, thrashe a punku. Pro kluky platí, že je to spojení chilského ohně s arktickou krví – tak se i prezentují. Chilský oheň zastupuje bubeník The Machine - Säbastian Roras, díky jeho kořenům na jihu. Znát ho můžeme ze skupin  TERMINAL PROSPECT, THEM VULTURES, DOGMA.  Další hlavní postavou je nezkrotný Švéďák Linus, velitel strunné brigády, hrající dále např. u IXXI, JÄRNBLOD, VALKYRJA (naživo). Protože mám s nadšením naposlouchané všechny jejich počiny, byl jsem dost zvědavý a natěšený na novou fošnu, která je i jejich nejdelší. Hraje celých čtyřicet dva minut. Ačkoliv to není nějak extra dlouhý čas, na kluky to rozhodně nadstandard je. Debut měl osmadvacet minut, první relevantní LP něco okolo třiceti dvou. A pak krátké a již zmíněné „Arctic Blood“, kde se to limitu dvanácti vešly čtyři skladby. Některé neměly ani celé dvě minuty. Vlastně jedna byla i jen něco přes minutu a jednalo se o standardní skladbu. 

Nové album vychází u nového labelu Black Lodge Records. Jak to dopadlo? No, docela  překvapivě. Zkusíme začít optimisticky.

U kluků je znát, že si vše dělají po svém  a kromě lásky k metalu, ať už je to thrash, black, death, mají rádi taky punk. G.G. Allin, říká vám tahle ikona něco? Ne? Linusovi rozhodně ano. Svoboda, nespoutanost a „fuck off“ přístup, jakým vládl americký rocker, je nahrávkami SINIESTRO prolezlý skrz na skrz, stejně jako punkový feel, který bezpečně poznáte v bicích, přestože do vás velkou část skladeb pojede Linus tremolové černěkovové peklo. Jako obvykle jsou jeho riffy svojské a vycítíte z nich thrash a blackmetalovou energii. Neutuchající mazec, který vám dá na prdel, ale není jediná strana celé nahrávky. Jemné zákoutí duše a srdce SINIESTRO, které známe třeba ze skladeb „Monster“ nebo „Foundation“ na debutu „Oppression of the Sunlight“, či outra „Transylvania“ na druhé desce, najdeme i zde v podobě instrumentální skladby „Hiisi“ nebo opět jemného outra s poetickým názvem „The Innermost Sun“, v kterém nás provází na varhany Linus.

Co jsem na Linusovi obdivoval vždy, byl jeho organický a přirozený, myšleno vycházející z duše a srdce, vokál. A taky jeho různé polohy. Jsme opět svědky jeho čisté punkovější varianty, která umí být i tak intenzivní a provází nás velkou částí desky. A to hned od začátku na „One Last Bullet One Last Ride“, která má i svůj single. Občas zaskočí alterego přiškrceného a nasraného skřeta zmítajícho se v agónii, například v grandiózním metalovém finále u „Anti Human Commando“, kde je tato poloha vokálu hojně a opravdu nespoutaně využita. Ve skladbě „Buried in The Bog“ si Linus vyzkouší i temnou, klidnou polohu vraha, který vede dialog se svou obětí. Ve skladbě „Blod eld död“ zříme naopak téměř „andělský“ závan. V čisté formě se k Linusovi připojí ještě Erik Grawsiö z MÅNEGARM a Jens Järvinen z JÄRNBLOD.

Co se hudební stránky týče, vždycky jsem měl rád „Commanderovo“ organično. Je znát, že rád do ruky vezme i westernovou kytaru a nepotřebuje vždy zesilovač. Jindy naopak usedne i ke klávesám. Riffy jsou na albu opravdu solidní a různorodé. Pohybují se od black metalu, přes inspiraci osmdesátkami a devadesátkami se sóly a kvedláním  za „vibrapáku“ i přes nějaké to melodické brnkání akordů. Výjimečně tu uslyšíme i moderní „break down“. Säbovo bubnování je za léta jeho působení rychlé, úderné a přesné. Chvílemi jsem si myslel, že to je snad programovaný bubeník. Později zmíním proč. Není to tu ale žádný technický brutal death/jazz, však je to „punk a thrash“! Linus se stará i o basu, která je většinou v pozadí, ale pořád tvrdí muziku.

A teď k inějakým negativům. Zvuk elektrických kytar mne tu trošku mate.  Hudební různorodost mi nevadí, ale zvuková, zdá se, ano. Na jednu stranu kytary znějí dost moderně svým projevem, ale na druhou stranu tu slyšíme vliv staré školy. Primárně třeba SLAYER, který je z nahrávky silně cítit zvukem i občas nějakým tím riffem. Na předchozích fošnách SINIESTRO rozhodně měla dvojka plnější zvuk plný středů a basů. Zde tohle necítím a zvuk mi prostě připadá tenký a jako by mu chyběla energie, která tam ale je, byť utopená. Je to obrovská škoda, protože riffáž je tu skvělá. No a podobný problém slyším i u bicích. Subjektivní kritiku tedy zde mám, ale jedná se drobné, až nepodstatné neduhy. Až tedy na činely. Jsou (nejvíce asi crash) tak hlasité a pronikavé, že mne to štvalo, až jsem na svých tannoyích nahodil „high cut“ - a já miluju pronikavější výšky a cinkání všemožných cinkátek. Tohle byl také důvod, proč jsem si u bicích myslel, že je to snad automat…  Je možné, že kdyby měl zbytek nahrávky právě ono plnější „tělo“ a frekvence by byly pěkně vyrovnány všemi nástroji (kytary by měly středy), bylo by to lepší. Kdo ví. Dokonce mi přijde, že i jednotlivé skladby mají mix/master a výsledný zvuk trošku jiný. To je jen další domněnka.

Bavil sem se na tohle téma s oběma hochy ze stockholmské party a „Vortexx“ byl nyní v režii primárně Linuse, co se týče zvuku. Minulý „Arctic Blood“ byl pod taktovkou Säbastiana a přestože se nahrávalo stejně, album má, dle mě, zvuk zcela jinde. Prý to byl záměr mít jiný zvuk. Určitě to není kardinální průser, ale mně to nesedí minimálně vůči zbytku tvorby. Každopádně výsledné hodnocení budu počítat z pozitiv desky. Moji kolegové mohou velmi kriticky nesouhlasit. To je ale asi tak vše. (úsměv)

Když vezmu v potaz ideu a esenci, tak je to opravdu parádní deska, která vám utrhne prdel nekompromisním a organickým cross-overem. Z formy jsem ale pořád maličko zklamaný. S mnohonásobnými poslechy je vše lepší, ale pořád to není stoprocentní. Někdo se může cítit vytržen z poslechu i těmi pár „intermezzy“, která nezapadají do metalové smrště. Pro koho je perfektní zvuk nutnost, může tedy být zklamán. Odečtěte si tak z hodnocení jeden dva body. Nicméně… Některé desky přežijí nekompromisní zkoušku časem právě díky „divnému zvuku“, který je postaví na speciální plácek zajímavého materiálu.

Seznam skladeb:

  1. One Last Bullet One Last Ride
  2. Vortex
  3. Blod eld död
  4. Black Acid Rain
  5. Hiisi
  6. Escape by Death
  7. Den svartaste flamman och renaste hat
  8. Buried in the Bog
  9. Anti Human Commando
  10. My Innermost Sun

Čas:42:15

Sestava:

  • Commander - vokály, kytary, basa, klávesy
  • The Machine - bicí

Bandcamp
Facebook


Zveřejněno: 03. 04. 2021
Přečteno:
1199 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Pavel | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář