Album „Stínohrad“ je produkt duchovních otců jazzových PLOY a doommetalových FDK. Debutové album na první nástřel působí dojmem organizovaného chaosu, ze kterého se vykutálí tucet povedených špinavců. Byl to záměr vyprodukovat nahrávku v těchto intencích, nebo jste jednoduše jamovali a v určité fázi řekli „stop, to je ono!“?
Cholda: Žádné jamování se nekonalo. Řekli jsme si s Tomem, že uděláme každý šest songů. Nahráli jsme tedy dema a pak to jen nazkoušeli. Ale my vlastně moc nezkoušíme, každý jsme odjinud, tak trénujeme individuálně a slezeme se jen před koncertem. Jsme taková domácí kapela.
Michal: K tomu zkoušení bych jen rád dodal, že kluci jsou fakt dobří a zkušení hudebníci. Nestává se tedy, že bychom se sešli a museli do zblbnutí drtit nějaký song, než jsme ho schopni odehrát bez chyb. Prostě se domluvíme na jedné či dvou zkouškách před koncertem, drtivou většinu odehrajeme na poprvé a může se jít na to. Což dost pomáhá při hledání volného času mezi zkouškami s našimi dalšími kapelami. Sice takhle trochu vymizí taková ta organičnost, která vzniká při jamování a společném skládání, ale na druhou stranu to šlape jako dobře namazaný stroj. (úsměv)
U koho jste nahrávali, jak dlouho trval celý proces? Jaké jsou rozdíly mezi nahráváním jazzové, potažmo doomové nahrávky a grindovým masakryštěm? Předpokládám, že u grindu je větší zábava a nějaký ten přehmat je snáze přeslechnutelný.
Cholda: Nahrávali jsme to ve zkušebně a hodně nám pomohli kluci z FDK. Proces nahrávání se trochu protáhl kvůli nemoci jednoho kolegy, takže celek trval asi půl roku. Ono je to asi jedno, co nahráváš, je důležité, jaké se ti sejdou podmínky. My jsme měli zázemí, ale ochořel lidský faktor, což se bohužel nedá ovlivnit. Naštěstí vše dobře dopadlo. Tímto ještě jednou všem zúčastněným děkujeme. A co se ještě týče rozdílů v nahrávání, myslím si, že čím pomalejší hudba, tím je to těžší, protože je vše více slyšet. Grind je určitě největší švanda. (smích)
Choldo, ve své domovské grupě FDK hraješ na kytaru. V BRAUNCHOLDA na tebe „zbyla“ pouze basa. Jak jste došli ke konsenzu, že to bude tak, jak to je? Vycházím z předpokladu, že Braun jako zručný kytarista by basu zvládl také. Á propos varianta se dvěma kytarami jako kvintet byla na stole?
Cholda: Od začátku jsme do toho šli s tím, že já budu hrát na basu a Tom na kytaru. O dvou kytarách jsme nikdy neuvažovali. A mně je vlastně jedno, hraju-li na kytaru či basu. (úsměv) V mých dřívějších kapelách se to vždy tak nějak střídalo (například ABAX, MUD PIES).
Tomáši, tak trochu připomínáš Alexe Skolnicka (TESTAMENT), ale v opačném gardu. Skolnick coby metalový kytarista si posledních 20 let potajmu odbíhá do svého jazzového útočiště ALEX SKOLNICK TRIO. Ty naopak upouštíš páru v BRAUNCHOLDA, tudíž se muzikantsky vracíš k tomu, na čem jsi začínal. Je to otázka nostalgie vstoupit podruhé do stejné řeky, nebo čistě prozaicky jsi potřeboval přidat do kroku, změnit rytmus?
Tomáš: Na extrémním metalu jsem vyrůstal spíš posluchačsky než hráčsky, a to asi v deseti letech. Na kytaru jsem chodil do ZUŠky a o kytarovým pogu typu MORBID ANGEL jsem jen sladce snil. S elektrikou jsem se ale potom zbláznil do Hendrixe a metal šel stranou. Cholda mě (poměrně snadno) zlomil do extrémního projektu, protože ano, je tam jistá dávka nostalgie a vůně dětství. (hahaaa) Na druhou stranu, když jsem si představil, že budeme drbat sto let ohraný riffy, předem jsem se zastyděl. Tím teda netvrdím, že „Stínohrad“ je nějakej ultra progres. Ale přijal jsem to jako skladatelskou příležitost být invenční a zároveň jaksi po svém (eklekticky) žánrový. Pro mě osobně to funguje skvěle, ta energie, hluk a zběsilost při živým hraní je neskutečná. Takhle nějak si představuju, že účinkuje herák, jen je to zadara.
Nekonformní kulisu alba vytváří saxofonové žilky, nezřídka přecházející v pořádný křečáky. Dovedu si představit místo univerzálního saxíku třeba hoboj nebo klarinet. Pokoušeli jste se fouknout do nějakého jiného plechu? Na druhou stranu angažování Mikoláše Chadimy (který se nakonec aktivně nepodílel) by zajisté kapele neublížilo, spíše naopak.
Cholda: Do jiného plechu jsme nefoukli, ale jestli ještě něco vydáme, tak již kujeme další zajímavé nástroje. (úsměv) Ale to ještě pšt...
Další atribut, který vás odklání od tradiční grindové řehole, jsou kytarová kvákadla. Mně osobně tyhle wah wah krabičky připadají jako vhodně zvolené oživení. V některých skladbách se mi ale zdá, že je překvákáno, což je věc vkusu a úhlu pohledu.
Tomáš: Jak říkáš, je to věc vkusu. Já byl na kvákadlo vždycky ulítlej. Používám klasiku od Cry Baby a v jiných žánrových projektech, hlavně při hraní melodií, mi vyhovuje ta komprese a lehký zdvih plus sustain – mám pak pocit větší kontroly nad tónem. S Choldou je to ale jiný případ. Šlo nám o dosažení noisového prasozvuku s příměsí neurotické hysterie. Kvákadlo jaksi tohle všechno zhmotňuje. Jinak kytara na albu (znovu díky klukům z FDK) je nahraná na pěti mikrofonech a dvou aparátech najednou. Dvě verze – jedna s kvákadlem, druhá bez. Za mě by to mohlo řezat ještě víc, ale dali jsme na citlivé ucho mistra zvukaře, který mezi nimi při mixu našel výbornou kompromisní rovnováhu.
V červenci loňského roku se objevila na playlistu „Modelářů“ Radia Wave první vlaštovka (alespoň pro mě) „Tryzna za zvuk“ nově vzniklých BRAUNCHOLDA. Měli jste v té době už jasno, že dáte dohromady materiál na celé LP, a přirozeně o formátu, na jakém by materiál měl vyjít?
Michal: V té době už bylo album pravděpodobně ve výrobě nebo se k tomu minimálně chystalo. Rozhodně už bylo nějakou dobu nahráno a rovněž jsme si plácnuli s Magick Disk Musick, kde „Stínohrad“ vyšel. A byl to myslím právě Berry z MDM, kdo skladbu do Modelářů poslal. A jelikož se většina z nás zná s Viktorem Palákem, který Modeláře moderuje, rozhodně jsme s tím neměli problém.
Album je v naprosté většině textově ošetřené texty Ondry Hanuse, tudíž jeden ze základních předpokladů pro kvalitní album jste měli vyřešený. Hudebně jste si autorství rozdělili rovným dílem mezi sebe. Dá se nějak vypozorovat, která skladba komu patří? Jelikož se na to ptám, je jasné, že já jsem nenašel žádnou spojnici, podle které je možné přiřknout autorství.
Michal: Já si myslím, že když se posluchač na strukturu skladeb zaměří, trochu to poznat jde. Sice na první dobrou moc odlišné nejsou, ale některé jsou poněkud rovnější a více přímočaré, některé naopak více rozlámanější a rytmicky chaotičtější. A dá se myslím odvodit, kdo složil co. (úsměv) Skladby od Choldy a Toma se na albu plus minus střídají a podobný přístup volíme i u skládání live setlistů. Sice to je docela bolest, protože Tomáš musí docela dost přelaďovat, ale aspoň to zní docela pestře, než kdybychom setlist třeba rozpůlili na dvě části.
Cholda: To se mi u Tomáše líbí, že hraje na několik různých ladění. Ale vůbec netuším krom drop D, jaká to jsou.
Živočišnou epilepsii dává do skladeb saxofonista Honza Grunt. Jak se s Honzou znáte a jaký styl hudby mimo BRAUNCHOLDA produkuje? Ptám se proto, že ne každý hudebník by byl ochoten dát svoje „know how“ do projektu extrémního ražení.
Tomáš: Honzu znám z noisově improvizačních projektů, které už roky organizuje impresário Pavel Straka. Tahle hraní fúzují totální avantgardu, elektronický i analogový noise, vážnou hudbu, freejazz a vimjáco divnýho ještě. S Gruntem jsme se na těch akcích občas potkávali a doufám, že by souhlasil, když řeknu, že jsme si docela padli do oka. Je to charismatický samorost, který, pokud vím, s nikým nehraje nastálo, ale zanechává za sebou výraznou stopu i dojem. Jeden z takových projektů byl např. SURFIN´ BAZOOKA, kterou produkoval noiser a můj milý freak Wilhelm Grasslich.
Velkým kladem alba jsou texty, ve vašem případě čeština povyšuje kvalitu o level výše. Náročnost textů nejlépe (ne)ocení zpěvák Michal. Slovní hrátky „stín stíná stín, s ním němé sněmy síní, již týden v larvách křísí vodu lojem, klec drzých věčen vězní v dnešní pojem a lační krve chlemtají žár zimy“ vyžadují porci trpělivosti a drilu. Michale, ve VOLUPTAS frčí angličtina. Co je pro tebe stravitelnější, slovotvorná čeština, nebo zpěvnější angličtina?
Michal: Kdybych měl odpovědět krátce, bude to angličtina. Ale i kvůli tomu, že ji při řvaní používám delší dobu. Ono to ale není tak černobílé, každý jazyk má své plusy a minusy. A když jsem poprvé viděl přesně tuhle citovanou pasáž ze „Stínohradu“, měl jsem docela problém ji vůbec přečíst, natož si ji zapamatovat a odeřvat. A vlastně i proto jsem si řekl, že to je dobrá výzva a s chlapama do tohodle projektu půjdu. Ta artikulace u podobných textů je poměrně náročná, ale ruku na srdce, VOLUPTAS taky nemají úplně nejjednodušší texty. (úsměv) Každopádně ten přístup k vokálům je u obou kapel dost odlišný. U VOLUPTAS jde mnohem více o atmosféru, v BCH jsou mnohem více nasypané a k tomu se podle mě více hodí čeština.
Na závěr něco o vizuálu. Z obalu alba nepřítomně čučí, v recenzi jsem použil výraz, „zubatý embryo“. Má sinalý ksichtík nějakou relevanci k albu? Kdo se vám postaral o návrh a grafiku obalu?
Cholda: Obraz, který má 2 x 2 metry, je od mé kamarádky Pavliš, která nyní mimochodem pracuje i na třetím klipu. Nejlépe však bude, když ji ocituji: „O obrazu můžeme říct, že na počátku to byla orgasmická abstrakce, která pak po letech nabyla konkrétních rozměrů a s příchodem Choldy a jeho prohlášením, že je to ,jako já po ránu‘, vznikl obraz Choldovo ráno, který ještě léta ležel ve studeném ateliéru, kde zub času, plíseň a padající prach dodělaly své dílo.”
Ve vnitřním obalu je foto od našeho kamaráda Míry Krhounka a je to řezbářské dílo Tomáše, kdy vyřezal obrázky písniček do kusu starého polena. Jinak celý grafický koncept obalu jsme nechali na vydavatelství.
Na podporu alba jste vydali lyric video se skladbou „Stínohrad“, které je sestříhané z open air akce na nějakém statku, zámečku. Můžeš přesně lokalizovat místo činu a o jakou akci se jednalo? Čím bylo video natočeno (kamera, full frame foťák) a kdo stojí za výrobou klipu?
Cholda: Video jsem dělal já, řekl jsem si, že to zkusím. Je sestříhané z několika koncertů v Chodově, Otvovicích a ve zkušebně. Poprosili jsme vždy někoho z publika, ať nás točí na telefon.
A hlavní lokalita je zřícenina hradu Žerotín, kam jsem si udělal 2x výlet. Urbex fota dodal Filip Dombrovský. Jinak je to všechno natočené na telefony různých velikostí. Kameru bohužel nemám.
Jestli se svět někdy oklepe z Covid kocoviny, máte v plánu hrát koncerty, nebo se každý vrátíte do svých domovských kapel a BRAUNCHOLDA uložíte k ledu?
Cholda: Led? To nechceš – koncerty budou hned, jak to půjde. Krom toho už děláme na nových peckách, a jak jinak, asi bude i netradiční nástroj (možná i více). BRAUNCHOLDA bude fungovat společně s ostatními projekty. Původně jsme chtěli nahrát desku, udělat pár koncertů a šmitec. V průběhu času jsme to ale přehodnotili, jelikož fanoušci a média si nás žádají. (úsměv)
Michal: Já doufám, že minimálně pár koncertů s BRAUNCHOLDOU ještě dáme. Je pravda, že každý máme i další hudební aktivity, sám jsem kromě VOLUPTAS aktivní i v nové kapele MŮRA, ale ty koncerty s BCH byly většinou fakt super, takže si rád podobné akce připomenu. Koneckonců, válí se nám teď doma hromada vinylů, které je třeba někde prodat. (úsměv)
Kluci díky moc za vaše úsilí, čas a přeji brzký návrat do normálního světa bez ztráty zdravého rozumu.
Díky za prostor a podporu! Pokud ještě někdo „Stínohrad“ neslyšel, má možnost například tady: Bandcamp
