TELEPATIE III - nové číslo hudebního magazínu z podsvětí

CD/LP/MC 2020, Osmose Productions / black metal / Švédsko

Po deseti letech a z většiny obměněnou sestavou by se mohlo zdát, že bude jen těžké navázat na dění dřívější. Švédští neznabozi ONDSKAPT se naposled představili vynikajícím albem „Arisen from the Ashes“ v roce 2010, aby sice následně občas vyjeli na nějaké to turné, do studia se ale ne a ne vydat. Až poměrně znenadání na konci loňského roku přišla informace o hodinovém opusu „Grimoire Ordo Devus“. V družině kolem lídra Acerbuse nezůstal kámen na kameni, na desce se vyjma něj podíleli úplně jiní lidé než na předchůdci. Basu obstaral Max Aspögård alias Gefandi Ör Andlät, který ale podle všeho už zase členem ONDSKAPT není. Kytary si vzal kromě Acerbuse na paškál Joel Lindholm, mimo jiné též čerstvý basák MARDUK. Bicí pak připadly Eriku Röjåsovi, který to valí také v mně neznámých thrash/deathových STERBHAUS. 

Nemusíte se však bát. Magie a styl ONDSKAPT zůstaly i přes personální obměnu naprosto zachovány, Acerbus má vše pod kontrolou. Zvuk ze studia Necromorbus, kde kapela nahrávala v druhé polovině roku 2019, samozřejmě posluchač black metalu znalý pozná, a ač se oproti předchozím deskám řádně vyčistil, aura zůstává. Tradičně nahallované bicí mají opět tendenci zabíjet. 

Do dění nás uvede intro z pár let starého filmu „Čarodějnice“ a s prvními tóny návazné „Semita Sinistram“ okamžitě víte, že tady bude vše v pořádku. Skladba se drží spíše ve středním tempu, Acerbus se v ní noří do několika vokálních poloh, zejména v táhlých riffech si se svým hlasem řádně pohrál. Ihned se před vámi zjeví pro ONDSKAPT typické melodie, kterými je album skutečně napěchováno. Takhle má znít melodický black metal, ne to různé post-pidlikání! S trojkou „Ascension“ se přiostří, Erik už svoji soupravu tolik nešetří a čest máme také s Acerbovými čistými vokály. Jeho kázání do hudby perfektně zapadá. 

Jeden z vrcholů alba pro mě přichází se čtyřkou „Devotum in Legione“. Dosud jsme měli možnost slyšet poměrně přímočarý materiál, najednou však ONDSKAPT přichází s krkolomnými pasážemi, různými zvraty. To je přesně to, co mě na hudbě baví. Následná a nejdelší „Animam Malum Daemonium“ zase zaujme zejména schizofrenním startem a dalšími famózní melodiemi nenásilně se kompozicí linoucími. Jen zavřít oči a nechat se unášet, tohle je kytarově prostě nádhera, ačkoli nejde o nic mega složitého. ONDSKAPT nemusí pořád sypat, naopak, mnoho pasáží se táhne spíše ve středním tempu, ale tím větší sílu mají. 

Hodinová stopáž je hodně ambiciózní a nutno říci, že k tak dlouhým nahrávkám vždy přistupuji s určitou dávkou skepse, jestli se interpretovi podaří časovou dávku napěchovat výraznými skladbami. ONDSKAPT se to daří nadmíru. Šestka „Opposites“ mi možná nejméně utkvěla v hlavě, přesto její ústřední riff pořádně kope. A po ní se zase děje víc a víc zajímavého, takže předlouhá stopáž uběhne jako voda. 

Následující „Paragon Belial“ je jedním slovem hitovka, po akustické předehře se ONDSKAPT vytasí s naprosto chytlavou záležitostí, ať už se to týká slok, nebo refrénu. Po téhle hitové jízdě se Švédové ponoří trochu více do bahna, následné dvě skladby „Possession“ a „Old and Hideous“ se zčásti vyznačují pomalejším tempem, ne však nižší podmanivostí. Co bych maličko vytknul, že po vybrnkávce na rozjezd „Paragon Belial“ přijde vzápětí podobný start „Possession“, ale to je detail, který ochotně přecházím. Navíc v „Possession“ se ona vybrnkávaná pasáž line i dalším děním. A navíc ta krkolomnější pasáž zhruba v druhé minutě... no momentů, které si přitáhnou vaši pozornost, je na „Grimoire Ordo Devus“ zajísté dost. Prostředek songu je znovu vyplněn úryvky z filmu „Čarodějnice“.

I kdyby vám „Old and Hideous“ přišla trochu plytká, dovolím si upozornit na jednu věc – ta basa! Ty výjezdy hned v úvodu naprosto drtí! No a skrze ně se proklestíme k závěrečnému opusu „Excision“, který si dovolím nazvat dalším vrcholem desky. Ústřední melodie se zakousne jako hadi z obálky „Grimoire Ordo Devus“ a nepustí až do doby, kdy se za albem uzavřou brány. Majestátní finále se vším všudy!

Z předchozích odstavců jasně vidíte, že jsem z novinky ONDSKAPT nadšený. A ono nadšení mě neopouští ani s dalšími a dalšími poslechy. Oproti předchozím počinům je produkce mnohem čistší, na pravosti materiálu to ale neubralo. Naopak, takhle má vypadat black metalový počin, takhle má vypadat návrat kapely po 10 letech! Každé z alb v diskografii ONDSKAPT má své zasloužené místo v žánrových análech, těžko srovnávat a vyřknout ortel, které z nich je lepší nebo horší. Zásadní je, že neuhnuli ani o píď ze svého výraziva. Pro mě se z „Grimoire Ordo Devus“ stala deska loňského roku. A vinyly „Grimoire...“ i předchozí „Arisen...“ už jsou na cestě ku mně z Francie. 

Seznam skladeb:

  1. Prelude
  2. Semita Sinistram
  3. Ascension
  4. Devotum in Legione
  5. Animam Malum Daemonium
  6. Opposites
  7. Paragon Belial
  8. Possession
  9. Old and Hideous
  10. Excision 

Čas: 58:25

Sestava:

  • Acerbus – kytara, vokál
  • J. Megiddo – kytara
  • Gefandi Ör Andlät – basa
  • Daemonum Subeunt – bicí

Facebook
Osmose Productions


Zveřejněno: 19. 01. 2021
Přečteno:
599 x
Hodnocení autora:
9 / 10

Autor: Opat | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

07. 02. 2021 20:01 napsal/a Opat
...
To jsem se tedy nechal tím zvukem ošálit, dal bych za to ruku do ohně. Ale koukám do bookletu LP a skutečně, Wing studios ve Stockholmu. Dík.
07. 02. 2021 17:46 napsal/a Dalihrob
Tohle album se v Necromorbu nenahrávalo, na archivech to mají špatně.
06. 02. 2021 23:03 napsal/a Glen
Dejv
Dejv je kokot egoista
20. 01. 2021 08:40 napsal/a kubánec
Souhlas
Přesně, je to úplně akademická záležitost. Ale na rozdíl od jiných v tom furt cítím tu oddanost co do muziky dostali Ofermod, Watain, Funeral Mist...
19. 01. 2021 15:04 napsal/a Dejv
Ona je ta deska opravdu hodně solidní ale ten zvuk co poslední dobou leze s nahrávek stvořených v Necromorbus mě osobně nějak nechutná.Je to takové mdlé a nekope to jako kdysi.