Nizozemští URFAUST nejsou ve vodách černého kovu neznámým pojmem. Po dlouhé pauze mezi alby z let 2010 a 2016 je to slušně tvořivý spolek, respektive duo. Celá jejich tvorba je provázena cejchem avantgardy a jejich díla byla vždy svá. Před pár dny vyšla nová deska „Teufelgeist“, která navazuje hudebně na předchozí dvě desky „Empty Space Meditation“ a „The Constellatory Practice“, podle názvu ale najdeme naopak paralelu k debutu „Geist ist Teufel“, kdy je použit opět německé pojmenování. Tato pasáž byla použita i k filozofické otázce a upoutávce k novému albu „Teufelgeuist“: „Geist ist Teufel, Teufel ist Geist“ („Duch/duše je ďábel, ďábel je duch“), což mi tak trošku připomíná i myšlenku, jestli bylo první vejce nebo slepice.
S novou deskou nemůžeme očekávat prvotní chladnou lo-fi tvorbu, URFAUST pěkně pokračují tam, kde přestali. „Teufelgeist“ je ve srovnání s předchozími dvěma deskami, které už tak dávaly důraz na atmosféru, vzdušnost a hypnotičnost, ještě dále. Jako vrchol bude na mnohé působit hned první skladba, která přesahuje limit deseti minut. Druhá je stejně omamná, jemná a její nájezd je podobně klidný. V půlce alba dostanou prostor prakticky jen synťáky pro vystavění atmosféry a dost možná jakýsi přechod symbolizující změnu z omamné euforie do jiného stavu, který už tak pěkný není. Ve čtyřce však dostane možnost hned na začátku zabroukat znatelně temně a kovově znějící basová kytara, jejíž riff se nese téměř celou skladbou a v pozadí slyšíme ke konci další vlnu z, nyní již, zastřených vokálů a kláves, možná i zkreslené kytary, těžko určit, spíše to bude další synth… Desku uzavírá abstraktně a celkově ambientní čtyřminutové „outro“ připomínající, alespoň to tak na mne působí, kocovinu.
„Teufelgeist“ je stavěn na vlnách kláves, tempo udávají pomalé bicí, elektrické kytary prakticky neslyšíme. Co můžeme slyšet a vnímat velmi znatelně v prvních dvou skladbách, jsou famózní vokály zpěváka a kytaristy IX. Neortodoxní, pro black metal, zpěvnost byla charakteristická už na debutu z roku 2004, a zde je to dotažené k dokonalosti. Čistota hlasu v různých polohách je silně okouzlující a parádně je zvládnuto i několik stylů vibráta. Dovolím si tvrdit, že kvalita zpěvu a přístup k němu je srovnatelný s hlasovými kvalitami z třeba z oper. To umí zahřát na srdci, podobně jako ten lahodný doušek, že… Ve skladbě, která uzavírá desku, můžeme uslyšet i variaci na hrdelní zpěv.
Určitě stojí za to se pozastavit nad filosofií alba. Možná jsem totálně mimo, ale pro mne spojuje témata intoxikace alkoholem, náboženství a rituálů a cestu do duše, poznání sebe sama a ďábla v nás. To jestli jako zlo, nebo naopak dobro – tedy svobodu a touhu tvořit, která je často ušlapávána vnějším světem, nechám na každém z vás. Vše se vzájemně zajímavě prolíná. Alkohol tu působí jako alfa a omega. Je prostředkem k uvedení do rauše, kdy se vnitřek a reálná esence - duše člověka - ukáže navenek, protože se sám přestává ovládat. Je jako prostředek k náboženským obřadům, symbolizuje i krev. Der Geist – duch, má i jiné jméno - „spirit“ a to je také termín používaný k označení silných alkoholických nápojů.
Mě album rozhodně nezklamalo. Není to brutální pumelice, ortodoxní tvrďáky to asi neosloví. „Teufelgeist“ je hypnotické a meditační, sršící plouživou atmosférou, v mnoha místech jemné a skladby na sebe navazují tak, jako byste do sebe lili nějakou tu fajnovou flašku a prožívali pocity hřejivosti, pohody, klidu, následně únavu a na konci i ten neblahý stav. Klidně tak doporučím poslech desky, přestože se nejedná o nic extrémně originálního a i délka je víceméně jen jako EP...
Seznam skladeb:
- Offerschaal der Astrologische Mengvormen
- Bloedsacrament voor de Geestenzieners
- Van Alcoholische Verbittering naar Religieuze Cult
- De Filosofie van een Gedesillusioneerde
- Het Godverlaten Leprosarium
Čas: 33:31
Sestava:
- IX – kytary, vokál
- VDRRBR – bicí
