Asmodeus

CD 2020, MetalGate Records / melodic death metal / Česko

ARCH OF HELL mě oslovili již někdy po vydání jejich prvotiny „One Day". Poprvé jsem je snad viděl v pražském Exit-Usu, kde početné brněnské kapele nestačilo místo v malém klubu a ještě menším pódiu. (úsměv) Jejich dravé a zároveň melodické nasazení mi bylo sympatické, a proto zůstali v paměti doposud, i když prioritní místo neměli. Debut „One Day" přinesl dobrou kombinací tvrdé hudby s nemetalovými prvky. Pokud si dobře vybavuji, tak na nahrávce se objevily housličky nebo i harmonika. Byť je slyšitelná kombinace dvou hlasů, tak mě více oslovil mužský vokál (growl) než dámský operní „NIGHTWISH" zpěv. Album mělo dobrý odpich a připravilo AOH pevnou půdu pod nohami v metalovém světě. Avšak uběhlo více vody a kapela se vytratila z mého hledáčku. A abych se přiznal, tak jsem si musel připomenout čtyři roky staré druhé album „Freakshow". Nahrávka však na mě působí neustále svěžím dojmem. Silné deathmetalové melodie jsou nenásilné vtisknuty do neuhlazeného metalcorového ksichtu. Energické album, které má pořád co říct.

V říjnu ARCH OF HELL pod hlavičkou MetalGate Records vydali za pomocí crowdfundingové kampaně svoji třetí řadovou nahrávku „Arrival". A protože jsem pořád příznivcem fyzických nahrávek, tak jsem rád, že v ruce můžu držet pěkný digipack se zajímavým coverem s motivem pyramid ze starověkého Egypta, na němž „vystupuje postava mimozemské bytosti – královny, kterou lidé uctívali jako bohyni, ale svou nevděčností a zlobou si vysloužili její odchod, respektive odlet z naší planety". A slova zpěvačky Terezy Nesvadbové ještě doplním slovy vydavatele, že se jedná o koncepční příběh o entitách z jiných světů ovlivňujících život na naší planetě. Digipack je kromě zmiňované kresby a fota kapely prostý všeho, co by měl obal obsahovat. Postrádám booklet s texty, popřípadě i s nějakým doplňujícím komentářem.

Album „Arrival" otevírá zajímavé intro „Chariots of the Goods" s motivem Blízkého východu, které posléze doplňuje astrální elektronický prvek. A ač nejsem příznivcem zdlouhavých a někdy nesmyslných otevíraček, tak se tentokrát ujišťuji, že úvod mi zde dává smysl. Téměř na stejnou notu pokračuje i příchod královny, kdy se při nástupu objevuje zastřený motiv se spinetem. Song „Arrival" dává tušit, že důležitým nástrojem, kromě různých hudebních motivů, které již teď vnímám pozitivně, bude vokální stránka. Už u prvního songu je slyšet hlas minimálně ve čtyřech polohách, přičemž hlasový fond od civilního hezkého zpěvu až po zhrublý growl mají rovnoměrně rozdělený pěvci Tereza a Štěpán, což opět je pozitivum.

Skladby dobře navazují, tím ovšem nechci říct, že jednotlivě nedávají smysl, ale jen to, že jsou dobře seskládané za sebou. Možná u koncepčního díla by se to dalo očekávat, ale zmiňuji to jen proto, že se nahrávka příjemně poslouchá a mezery mezi skladbami neruší a hudbu vnímám jako celek. Na hrubý pytel hrubá záplata a „Nile" se valí v solidní rychlosti. Hrubost může být nakonec i barevná (něžná?) (úsměv), a opět příjemně na poslech vnímám klávesy, které se vždy nenápadně vloudí v půli sloky a s pěti, šesti vlnovitými tóny vyplují na povrch. Jako kdybych to viděl naživo. Před bohyni „Sachmet" se sklání celý egyptský národ a modlí se, aby na ně neseslala nějakou nákazu či nemoc. U Nilu je zatím vše v poklidu, a tak obdobně začíná i tato píseň, která nemá o melodické pasáže i burácivá tempa nouzi. Ač uprostřed zaburácí i Štěpán, tak dáma jako Sachmet má se zpěvem přednost. Naopak tomu je u rychlejší „Curse of Reincarnation", kde převládá metalcorovější výraz, přičemž s nástupem Terezy dochází k menšímu zklidnění písně.

Krátká instrumentálka „19.07.13" album půlí a hned začínáme bouřlivě s rozvířenou skladbou „Stardust". Zatěžkanému songu dodává grády výborné heavy sólo šplhající kamsi do hvězdných výšin. Štěpán nejen že disponuje skřehotavým growlem, ale i klidnějším vokálem, který v poklidu otevírá „Follow the Sphinx". Skladba tentokrát nemá až tak silný deathmetalový úder, je pohodovější, ale pořád má silnou heavy melodii. Pokrm bohů „Ambrosia" má mnoho chutí. Středněvýchodní motiv se zde mísí s corovými sekanými prvky, dámský zpěv s mužským přitakáváním, aby se následně ve volnější pasáži objevil rap a vzápětí hrubší skřehot, které doplňuje kytarové sólo. Barevná „Ambrosia" na mě působí jako tepající heavymetalové srdce. Divné přirovnání, ale takto to v dobrém vnímám. Blížíme se ke konci a musím podotknout, že poslech tohoto alba nebyl nevděčný. „Ungrateful" se rozjíždí opět v rychlém šlapavém tempu. Zatěžkaná silná melodie, a přesto nabízí nenucený a uvolněný poslech. Katastrofický úvod poslední položky vyvolává dojem spálené země. Tříminutové inferno „Vanishing Out of the Earth" má silný mrazivý sci-fi motiv. Konec.

V poslední době jsem neslyšel v tomto stylu tak dobré album, aby mě přinutilo si jej pustit víckrát za sebou. A nemám, až na booklet, nic tomuto albu vytknout. Hodně jsem přemýšlel a už v průběhu poslechu jsem si nastínil body za předešlá alba. „One Day" za šest a „Freakshow" za osm. Ale protože, jak jsem se již zmínil, „Freakshow" jsem si připomněl v době vydání (respektive psaní recenze) tohoto alba, tak jej mám pořád jako nej. Ale za velmi kompaktní barevnost a nápaditost alba „Arrival" bych se nebál udělit plný počet. Melodický death metal má stále co říci, ale musí se vědět jak na to. A ARCH OF HELL to zvládají bravurně, klobouk dolů. 

Seznam skladeb:

  1. Chariots of the Goods
  2. Arrival
  3. Nile
  4. Sachmet
  5. Curse of Reincarnation
  6. 19.07.13
  7. Stardust
  8. Follow the Sphinx
  9. Ambrosia
  10. Ungrateful
  11. Vanishing Out of the Earth

Čas: 41:39

Sestava:

  • Tereza Nesvadbová - zpěv
  • Štěpán Fiala - zpěv
  • David „Childy" Pešák - kytara
  • Martin „Kozdič" Kozdera - kytara
  • Michal Moric - basa
  • Jana „Molly" Poskerová - klávesy
  • Martin „Marty" Medek - bicí

ARCH OF HELL
Facebook
 


Zveřejněno: 14. 12. 2020
Přečteno:
340 x
Hodnocení autora:
10 / 10

Autor: 4horsemen | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář