Ahoj Topi. Můžeš v kostce popsat genezi zrodu VESMÍRNÝCH PRASÁTEK? Většina příběhů začíná tím, jak se na střední potkali dva kámoši a založili kapelu. Jste na tom stejně, nebo můžete nabídnout originálnější story?
Já přišel do kapely zjara v roce 2000 a to zcela náhodou (vysvětlím později), když už PIGSTY měli na kontě demo, které vzniklo v sestavě: Otyn – kytary, basa, Matheas – kytary, Pepa Cigánek – bicí a Jari (SWE) – vocals. V té době Jari už neměl čas jezdit do ČR, tak mě Otyn s Matheasem nabídli místo za mikrofonem. Otyn přesedlal na bicí a na basu přišel Flegin, který s Otynem v té době působil v MELANCHOLY PESSIMISM. V této sestavě jsme odehráli první koncerty a začali pilně připravovat materiál na první společnou nahrávku.
Teď bych rád zmínil historku, jak jsem se vůbec seznámil s Otynem a tím pádem začal v PIGSTY blekotat. Bylo to někdy v únoru roku 2000, jel jsem s Mařem (se kterým jsem tehdá hrával v MINCING FURY) do Vyškova, on jel do hudebnin za Catchem (bývalý kytarák DARKU) a když jsme se vraceli na autobusák, tak Mařa říká, ať se jdeme mrknout ještě do druhých hudebnin, které byly kousek od toho nádraží. Tak tam vlezem, nikde nikdo, kasa prázdná a až vzadu vidíme nějakýho týpka, co hraje do komplu na kajtru přes nějakej efekt. Podívá se po nás, něco zadrmolí a hraje dál. Já říkám Mařovi: „Ty vole, to je kytarák z MELANCHOLYKŮ.“ A Mařa prej „hovno“, tak říkám, ať se ho jde zeptat, načež jde Mařa k němu a ptá se: „Pocem, ty hraješ v MELANCHOLYKÁCH?“ Otyn se na něj koukne, zašklebí se a zablekotá něco v tom smyslu, že jo. Tak jsme začali kecat a Otyn povídá, že za chvílu končí a ať jdem na něho počkat do hospody ke Kolejkům, kde se prý scházejí místní ožungři. Namaluje nám dokonce plánek, abychom tam trefili. Tak jsme se tam vydali a počkali na něj. Mezitím se tam sešla pěkná banda vyškovských metlošů a já věděl, že sem se budu rád zase někdy vracet. S Otynem jsme si hned sedli a domluvili se, že zase přijedu. Slovo dalo slovo a asi po měsíci jsem byl v PIGSTY. A U Kolejků jsme se pár let scházeli vždycky po zkouškách, nebo jen tak na pivo. To byly moc krásný časy!
Zrod kapely se datuje do roku 1998, za tu dobu jste vydali čtyři alba, několik splitek a doslova pár EP, což není úplně kreativní smršť. Bylo to tím, že jste neměli potřebu tvořit, čas, peníze, invenci?
Času bylo dost, ale hodně jsme v té době chlastali a na skládání už nebyla energie. Do toho se hulilo, chodilo za děvkama a hudbou jsme se vyloženě bavili. Na to, jak jsme hýřili, jsme toho natočili myslím že dost.
Nedávno jste vydali z mého pohledu povedené album „Pig Blood“, jehož lyrika je tvořena podle kultovního filmu The Omen, v němž se zoufalý otec Thorn chopí role amatérského exorcisty, což se mu stane osudným. Bylo to téma, které jste hledali, nebo vám prostě přišlo zajímavé?
Tohle téma přišlo až poté, když Otyn začal skládat hudbu. Oba máme rádi filmy a většinou hodně hledíme na soundtrack. Máme rádi, když je z toho cíti zlo, zmar a šílenství. Otyn zkusil podle hudebních motivů z Omenu vystřihnout kytarové melodie a celkově to sladit. Když bylo jasné, že to tak půjde dělat (oproti našemu původnímu skládání je to přesně obráceně), tak jsme se dohodli, že koncept bude inspirován Omenem s tím, že v určitých detailech budou mít důležitou roli vesmírná prasata, která s námi tvoří nedílnou složku PRASEČÍHO CHLÍVKU. Takže já jsem začal psát koncept až ve chvíli, kdy jsem věděl, kolik bude skladeb a příběh jsem potom rozdělil do jednotlivých kapitol. Fanoušek filmu jistě pozná, co je tam oproti filmové podobě „trošku jinak“. (úsměv)
Téma satanismu je pro naprostou většinu společnosti bráno jako nepřijatelné, uznání křesťanství jako výplod demagogie u mnoha lidí neuspěje. Existují lidé, kteří se tváří jako ortodoxní fans tvrdé (čti deathmetalové muziky) a v autě na zpětném zrcátku se jim houpe pouťový růženec. Jak to máte vy? Berete to jako dogma, nebo spíše s nadhledem a jistou mírou recese?
Ať si každý věří, v co chce. Když jsem byl hodně mladej, tak jsem se za satanistu prohlašoval, nosil jsem pentagramy, obrácený kříže, četl knihy spojené s touto tématikou, dokonce prováděl rituály, z nichž se mi jeden stal málem osudným. Od té doby vím, že je nějaká druhá strana a neradno si s ní zahrávat. Mám už respekt. Ortodoxní rádoby satanisté jsou mi k smíchu, tak jako pánbíčkáři, které z velké většiny považuji za blázny. Chápu, když člověk v něco věří, v nějakou sílu třeba, nebo v posmrtný život, ale většinu života strávit modlením a řízením se podle bláznivého desatera nepochopím. Ale říkám, každej ať si věří a modlí se, k čemu chce on sám. Já například věřím v již onu zmíněnou druhou stranu a taky v lesní žíňky, bludičky a hejkaly.
Album je prošpikované samply z daného filmu. Použili jste při nahrávání autentické smyčky? Nebo jste uplatnili vlastní know how pro zvýšení dramatičnosti nahrávky.
Všechny samply, které na albu slyšíš jsou originální zvukové stopy Jerryho Goldsmithe, zakomponované do naší muziky tak, aby vše souznělo v jeden harmonický celek.
Obal má nerušivý karmínově-černý nádech, zadáváte grafikovi nějakou představu, jak by měl obal vypadat? Stručně řečeno, jestli mu do toho kecáte, nebo kreativitu a představivost necháváte zcela v jeho režii?
Přední a zadní cover art nakreslil démon jménem Crazy Dan, se kterým spolupracuji i na obalech pro mé další kapely KANDAR a HADÍ MORD a zadání znělo v podstatě tak, jak je ve výsledné verzi vidět na albu. Jelikož jsme pořádného grafika, který by si pohrál s kompletací celého bookletu, nenašli, tak se Otyn nasral a postaral se o to sám. Takhle to vypadá, že je Otyn všeuměl, ale není tomu tak, je to (ne)obyčejnej vyškovskej norek!
Album jste (resp. BLP) vydali ve formátu CD. Nechci říkat, že poslední dobou frčí vinyly, aby to nevyznělo jako trendy záležitost. Ale přece jen, nezasloužilo by si CD asfaltového bratříčka? Když už jsme u vydavatele, bude se nosič prodávat také za hranicemi?
S Romanem Poláčkem jsme se napřed domluvili, že nahrávku nejdříve vydáme na CD, podle zájmu se uvidí, zda časem vyjde na vinylu. Přece jen 10 let je 10 let, kdy vyšla naše poslední nahrávka, naživo nehrajeme, tak nebylo jisté, zda se CD mezi lidmi chytí. Nicméně nedávno jsem s Romanem mluvil a hlásí téměř vyprodáno. CD se díky Romanovi dostalo do celého světa, minulej měsíc prý posílal 20 kousků i do Japonska, takže spokojenost a vinyl časem určitě bude. Můžu prozradit i to, že jsme se s Romanem domluvili na tom, že postupně bude vydávat všechny naše nahrávky na asfaltu! Pro mě jako sběratele vinylů je to KULT! Měly by postupně vycházet „Spiders“, „Pigs Are Back“, „The Universe Pig + Monkey = Essence of Existence“ spolu s „Living Dead Stars“ na jednom vinylu a také „Planet Of The Pigs“. „The Return“ nám už vyšel v roce 2013. Ještě chceme připravit vzpomínkové CD na našeho tragicky zemřelého basáka Ubinu, kde by měly být raritní nahrávky z koncertů z Brazílie a možná i demonahrávky z roku 1998 a 2000. Uvidíme…
Poměrně často jsou ke slyšení jednohlavé či dvojhlavé projekty, někdy zajímavé (SLUND Igora Mortise) i ty méně povedené (třeba AETERIUS OBSCURITAS). Vy jste tandem, tudíž existují dva náhledy na výsledné dílo. O tom, že to může fungovat, přesvědčují např. Kolumbijci INQUISITION. Jak vám se to ve dvou táhne? Kdysi jste bývali ve čtyřech. Usilujete o to, abyste byli „regulérní“ kapelou, nebo vám to takhle sedí více?
Regulérní kapela už nepřipadá v úvahu, není nikdo, kdo by chtěl s námi hrát, Otyn každýmu hned řekne, že hraje na hovno a já se zase nesnesu s dalšími lidmi. My se kolikrát pomlátíme i mezi sebou. Nejhlavnější důvod ale je, že máme každej svoje další aktivity a PIGSTÍKY jsme si oživili jen jako studiovku pro naši radost.
Někde jsem četl rozhovor s bývalým členem Bormannem, kde se zmiňoval, že koncerty nejsou úplně vaší prioritou. Změnilo se na tom něco? BTW, můžete prozradit proč a kam zmizel Vůdcův tajemník Bormann?
To je pravda, koncerty nikdy nebyly naší prioritou, většinou jsme si vybírali, kde budeme hrát a radši jsme chlastali v hospodě. Bormanna jsem asi před půl rokem potkal v Brně na nádraží, byl bosej, na sobě měl kutnu, všude samý korálky a nabízel lidem nějaký knížky. Asi mu definitivně hráblo, anebo se z nás má nejlíp.
Díky za rozhovor a ať vám to kvičí.
