Na mé dotazy týkající se aktuálního dění kolem brněnské symfonic metalové kapely ROSA NOCTURNA odpovídal především její leader, kytarista, skladatel a textař Tonda „Gabriel“ Buček. Ten pak v závěru článku přenechal prostor i některým svým spoluhráčům, jimiž jsou kytarista Petr Vosynek a baskytarista David Koudela.
Ahoj Tondo, od našeho posledního rozhovoru uplynuly takřka přesně tři roky a ROSA NOCTURNA přichází se svým novým albem. Pozitivní zprávou navíc je, že se ti po delším čase podařilo dát dohromady i stabilní sestavu, která může bez problémů nejen nahrávat ve studiu, ale i vystupovat živě (i když momentálně doba koncertům nepřeje), což byl ostatně i jeden z tvých hlavních cílů, který jsi tehdy na sklonku prosince 2017 zmiňoval.
Ahoj Michale, díky za pozvání k rozhovoru. Ano, jak říkáš, naše předchozí album „Za hradbami času“ vyšlo, bez pár dní, před třemi lety. Od té doby jsme natočili dva klipy a udělali dvě kreslená videa. A konečně se mi podařilo sehnat do kapely muzikanty. S kytaristou Petrem Vosynkem jsme si plácli pár týdnů po vydání „Za hradbami času“, takže to už budou tři roky, co jsme spolu. A musím uznat, že Petr to umí vzít za správný konec. Donesl do kapely ty pravé heavymetalové riffy, převzal dost kytarových sól, které vypiloval do skvělé podoby a pomáhá i v dalších činnostech kapely, čehož si moc vážím. Basák vyšel až na druhý pokus, ale asi to tak mělo být. David Koudela je přesně ten typ muzikanta, kterého jsme potřebovali. Pilně se učí písničky, zajímá se o kapelu a odvedl strašně moc práce na webu a dalších kapelních záležitostech. Nejhorší to bylo s bubeníkem. Vystřídalo se několik zájemců, ale všichni to brzy vzdali. Až se nám před rokem ozval na inzerát Dan Havránek a ten s námi od té doby táhne káru. Také bych chtěl zmínit Johnnyho Vavrušku, který nás podržel v mezidobí, ať už na bicí nebo klávesy. A k naší zpěvačce Viki Surmové se nám také podařilo sehnat ještě komplice na zpěv.
Už v roce 2019 jste představili singl „Lykantropie“, následně se pak letos v září k fanouškům dostal videoklip k písni „Světlonoš“. Z mého pohledu se jedná o velice rozdílné skladby, z nichž každá reprezentuje odlišnou tvář skupiny. První patří svým vyzněním spíše k těm tvrdším, naopak ta druhá k těm vůbec nejmelodičtějším. Byl to od vás záměr, ukázat nezasvěcených posluchačům váš širší hudební záběr?
„Lykantropii“ už jsme napsali a nahráli jako první song z chystané desky. Vznikla na motivy nové knížky naší kamarádky Kateřiny Loučkové. A protože byla písnička hotová, rovnou jsme ji pustili ven. Když jsme zvažovali, která píseň bude vhodná jako druhý singl, měli jsme už téměř hotovo, takže jsme vybírali z celého alba. A většina lidí z kapely se shodla na tom, že „Světlonoš“ by mohl být tou správnou peckou. Reprezentuje tu symfonickou část alba, „Lykantropie“ naopak tu folkovou. Takže ano, chtěli jsme, aby posluchači získali přehled o našem albu.
Oproti minulému CD si tentokrát hlavní ženské vokály na desce rozdělily dvě dámy, k již osvědčené Viktorii Surmové se nově připojila Aneta Zatočilová. Co vedlo k této změně?
Časová nutnost. Viki nedávno také vydala se svojí kapelou SURMA nové album „The Light Within“, navíc zpívá v mnoha dalších projektech a uskupeních a nemá z toho důvodu vždy čas na naše koncerty. Nechtěli jsme, aby nás to omezovalo, takže jsme dlouho hledali, až se nám podařilo k Viki sehnat ještě parťačku Anetu Zatočilovou. A protože Aneta se teď musí věnovat radostným mateřským povinnostem, museli jsme pokračovat dál a pěveckou trojici nám aktuálně doplňuje ještě Mathias Novak.
Více se rozrostly i mužské pěvecké party a dokonce jste na albu představili i jednu věc, která obsahuje pouze mužský zpěv, což je, nepletu - li se, taktéž novinka.
Ano, čistě mužská písnička je v našem repertoáru poprvé a já jsem moc rád. Nazpíval ji právě zmíněný Mathias Novak. Album je o to bohatší, navíc jako muž píšu často texty pro muže a teprve zpětně je pak třeba upravuji pro dámy. Takže písničku „Až jednou“ jsem mohl napsat přesně jak jsem ji cítil. Chlapů, zejména growlerů, se na albu představí více, ale zde bych chtěl ještě zmínit Perryho z kapely FLOWERWHILE, který odvedl opravdu skvělou práci a kromě několika sólových partů nazpíval i mnoho mužských vokálů a sborů.
Rovněž, jak sami uvádíte, jste poprvé v historii kapely dali dohromady skladbu obsahující jen základní nástrojové obsazení (kytary, baskytara, bicí), bez jakýchkoliv dalších doplňků. To už je na jednu desku docela dost změn, čímž tedy ale neříkám, že je to špatně. (úsměv)
Změn a novinek není nikdy dost. (úsměv) Riffy na tuhle písničku („Vetřelec“) přinesl právě Petr a já je dal dohromady. Zvažovali jsme, co s písničkou provedeme, ale líbila se nám takto syrová. Když se zaposloucháš do textu, je v celku mrazivý. Vypráví v podstatě o nočním přepadení, o loupeži, o vraždě. Ta písnička si říkala o tvrdost a chladnost. Nechtěl jsem ji přikrášlovat dalšími aranžemi.
Na CD se opět objevuje i píseň s válečným námětem, jíž jsou „Dopisy na frontu“. Dalo by se říct, že se co do zpracovaného tématu jedná o takové volné pokračování skladby „O lásce, o válce a o krvi“ z vaší předchozí nahrávky nebo to spolu tak úplně nesouvisí?
Plánovaná souvislost v tom není. Je to spíš náhoda, písnička s válečnou tématikou. Podobně je příbuzná s „Dimitto tibi“, protože stejně jako „Dopisy na frontu“, je to duet otce s dcerou. Válečná tématika mě asi přitahuje svojí osudovostí a emocemi, které vzbuzuje. Myslím, že nějak podobných ještě z mého pera přibude. Nicméně bych chtěl zdůraznit, že na válce a zabíjení nevidím nic krásného ani poetického. Spíš na těch osudech lidí.
Disk obsahuje i dvě anglicky zpívané věci, konkrétně „Skinchangers“ („Lykantropie“) a „Intruders“ („Vetřelec“). Máte s nimi nějaké větší ambice nebo je to jen v uvozovkách dobrý propagační vzorek pro případný zájem ze zahraničí? Ptám se i proto, že v minulosti už jste byli v tomto směru úspěšní.
Jasně, zahraniční publikum si žádá text v angličtině. Stalo se nám, že nám minulé album ohodnotili „méně pozitivně“ jen proto, že nebylo v angličtině. Mě osobně to přijde divné, ale budiž. Přitom překlady většiny písniček máme na našem webu nebo přímo v titulkách videí. Nicméně je to fakt, se kterým musíme počítat, takže jsme vyšli štěstěně vstříc a přidali na desku i dvě anglické verze. Jen co nám opadne práce s propagací nového alba, uděláme v angličtině i zbytek písniček.
V recenzi jsem zmínil, že hlavním námětem textů nového CD je věčný souboj dobra a zla. Můžeš čtenářům přece jenom trochu podrobněji přiblížit jejich obsah?
Obsah je velmi zapeklitý. Vezmi si třeba písničku „Strach“. Asi málokdo by chtěl mít dobrovolně strach (myslím ten reálný v životě, ne u hororu), ale právě strach nás může mnohokrát zachránit od nějakých hloupostí, zachránit nám život. Je tedy strach pozitivní nebo negativní? A vem si píseň „Dopisy na frontu“, kde dcera od svého otce doslova vyzvídá, „na které straně barikády bojuje“. Bojuje za dobrou nebo špatnou stranu? To se těžko posuzuje, protože teprve historický vývoj může ukázat, která strana byla která. Téměř ve všech písničkách můžeš najít podobný kontext. Z dobrého „Světlonoše“ se v písničce stává Lucifer. Z krvelačných vlkodlaků a draků, požírajících panny, se vyklubou bytosti, které by se svého prokletí rády zbavily. Nebo třeba „Touhy“. Podlehnout nebo nepodlehnout svým touhám a choutkám? Co získáš? Jaké jsou následky? Naše texty jsou k zamyšlení, rozuzlení je na každém posluchači.
Na albu se znovu představil zástup hostujících zpěváků, někteří zůstali z minulosti, jiní se objevili nově. Dle jakých kritérií si vlastně vybíráš vokalisty, které následně oslovíš pro spolupráci? Dost z nich pochází přímo z Brna, či jeho okolí, takže předpokládám, že určitou roli hraje i kamarádství a ochota přijet do studia, balík peněz jim za účast asi neslibuješ. (úsměv)
V podstatě ses zeptal a sám sis i správně odpověděl. Doplním ti dvě informace. Když napíšu písničku, slyším hlas, který by ji měl zpívat. A pak hledám muzikanty, kteří ten hlas mají. Pokud se nestydím dotyčného oslovit, což se často děje, tak ho oslovím a pokud má zájem, je na albu. Druhou skupinou jsou lidi, kteří nemají kapelu, ale chtějí si pro radost zazpívat na albu. Pokud jsou dostatečně na úrovni, aby to zvládli, tak takovým lidem většinou dáme prostor. Sám bych takovou šanci chtěl od svých oblíbených kapel jako kytarista dostat, takže to umožňujeme ostatním. A celá moje odpověď na tvoji otázku se netýká jen vokalistů, ale funguje to tak i s hráči na nástroje. Například Adam Langr z kapely REBEL se mi nabídl, že umí hrát na djembe, tak šup a v „Lykantropii“ je djembe a sedí tam jak vyšitý.
A ještě jedna otázka k personálním věcem, povedlo se ti konečně ve skupině obsadit post bubeníka, což je vlastně další novinka. Pociťuješ ty osobně velký rozdíl v tom, když máš po ruce „živého“ bicmena, oproti tomu, když si v předchozím případě musel tvořit bicí party sám?
No jéje. Sám, jakožto částečný bubeník, mám o bicích přehled a nevadí mi psát bicí party. Pravda, občas je napíšu běžným bubeníkům nehratelné. Mít někoho, kdo se o svůj part postará, je však příjemné. Navíc to přináší nové prvky do muziky, není to pak jen můj rukopis. Ale nejdůležitější je, že s bubeníkem můžeme konečně vystupovat live. Loni nám na několika koncertech vypomáhal famózní bubeník Ilya z WELLICORUSS, za což jsme mu nesmírně vděční. Ale mít vlastního bubeníka, který chodí pravidelně na zkoušky a zapojuje se do kapely, to je k nezaplacení.
Pro nahrávání jste opětovně využili služeb brněnského studia Sonidos, což pro vás evidentně vychází jako ideální volba.
Za ty roky se tam už cítíme jako doma. Se Zdenym se známe, víme co od sebe čekat a hlavně jsme se zvukem ze Sonidosu opravdu spokojení. Čirou náhodou je to i nejbližší studio k mému domovu. Prostě ideální spojení. Když tak nad tím přemýšlím, moc jiných věcí nám takhle ideálně nevychází. (úsměv) V Sonidosu už držíme nemálo prvenství v tom, co jsme tam nahrávali. Na minulém albu třeba cimbál nebo broušení kosy. Na „Andělé a bestie“ jsme přivedli nejmladší zpěváky.
Grafickou podobu obalu pro ROSU už podruhé za sebou vytvořilo finské grafické studio Darkgrove. Přibliž nám prosím blíže tuto vaší spolupráci, jak je třeba náročná, co se týče finanční stránky a tak podobně.
Začnu tou finanční stránkou. Je to zahraničí, ale není to nedostupné. Prostě světová kvalita něco stojí. My jsme si Darkgrove vybrali v prvé řadě pro naprosto famózní grafiku a v druhé řadě pro ostatní kapely, se kterými spolupracuje. Chtěli jsme být v dobré společnosti. Co se týká spolupráce, tam je to složitější. Já mám rád věci pod kontrolou. Rád do všeho rýpu a šťourám, ale s Darkgrove se mi to moc nedaří. Tam si to vždy udělají tak trochu podle sebe. Ale výsledek je stejně vždycky tak dobrý, že mlčím a jsem spokojený.
CD je tedy úspěšně venku, co teď kapelu v nejbližší době vlastně čeká?
Strašně moc práce. Aktuálně se věnujeme propagaci a ač se to nemusí zdát, žere to spoustu času. V nejbližší době vypustíme do světa lockdown video. Hned potom se chceme pustit do nahrávání „Andělů a bestií“ v angličtině. Dvě písničky už máme, plán je dorazit i zbytek. Uvidíme, jak se nám zadaří. A nejpozději na jaře určitě začneme dělat i další hraný videoklip. Prostě běžný kapelní život.
A ty osobně, co máš v plánu po hudební stránce? V nedávné minulosti jsi působil i v dalších brněnských skupinách CKB a WOLFARIAN, chystáš se třeba v nejbližší budoucnosti na něco podobného nebo tě plně uspokojuje práce pro ROSU?
Ano, působil jsem ještě nedávno i v obou výše zmíněných kapelách. V podstatě jsem dostal do obou kapel nabídky, jejich muzika se mě líbila, a tak jsem to vzal. S ROSOU jsme nemohli hrát, protože jsme nebyli komplet a já jsem chtěl koncertovat. Snažil jsem se všechno stíhat. Postupně jsem si ale uvědomil dvě věci. Jednak, pokud se má kapela vypracovat, je potřeba se jí opravdu intenzivně věnovat. Já svůj čas půlil, takže jsem nemohl dát ROSE ani těm druhým kapelám, to co by opravdu potřebovaly. A ta druhá věc, kterou jsem si uvědomil, že svůj čas, kterého mám málo, chci věnovat jen tomu, čemu věřím. A co jiného by to bylo, než moje kapela, která bude existovat dokud já neumřu? Obě kapely, CKB i WOLFARIAN, mě posunuly ohromně vpřed. Kvůli CKB jsem si pořídil úplně nový profi gear a vyzkoušel hraní přes in-eary, což se mi tak zalíbilo, že jsem to pak zavedl i v ROSE. S WOLFARIANEM jsme sjezdili kus Evropy a odehráli fakt parádní akce. Doufám, že i já jsem do obou kapel něco vnesl. Ale ujasnil jsem si, že v ROSE jsem doma. Můžu skládat přesně to co chci a můžu kapelu vést přesně tak jak chci. Možná to zní trochu sobecky nebo namyšleně, ale určitě to tak není. Obě kapely, ze kterých jsem odešel, byly v té době vždy dál než ROSA, takže jsem šel do horšího. Ale do vlastního. I když jsem pak dostal ještě nějaké nabídky a jedna byla opravdu do dost známé kapely, už jsem se neodhodlal to zkusit. Můj sen je mít vlastní kapelu, dělat svoji hudbu, ne hrát v cizí, byť třeba i velké kapele.
Tondo, moc ti děkuju za rozhovor a ještě než skončíme úplně, rád bych se v rychlosti zeptal na pár otázek i tvých kolegů ve zbrani, kytaristy Petra Vosynka a basáka Davida Koudely. Petře, tys byl první nový člen, kterého Tonda přijal do nové sestavy. Natočili jste už spolu dva klipy, vyšel vám anglický singl u SOE Records, vydali jste dvě kreslená videa a zvládli jste celé nové album. Nicméně nějakou dobu trvalo, než jste byli úplně kompletní a mohli jste vystupovat. Jak jsi toto „neúplné a relativně dlouhé“ období v kapele jako nováček prožíval?
Na začátku spolupráce s Tondou jsem měl plné ruce práce naučit se ne úplně jednoduchý repertoár. Začali jsme se sehrávat na písničce „Alegorie smrti“ a „Dimitto tibi“. Do dneška je „Alegorie“ v kapele brána jako jednotka náročnosti. (smích) V kapele se pořád něco děje a hlavně v různých směrech. Takže i když nebyla kompletní mohl jsem se věnovat různým věcem. Třeba stavbou riseup-u na koncerty, psaním scénáře do kresleného klipu, zásobovat Tondu kytarovými nápady, zahrát si hlavního hrdinu v klipu, a hlavně dívat se pod pokličku, když se postupně rodila nová skladba a sem tam něco vylepšit. Byla a je to jízda (smích), i když občas dost náročná. Samozřejmě, že každý chybějící člen byl bariérou pro koncertní hraní a jak říkal Steve Vai „..když jsem našel správného muzikanta pro svoji kapelu, byly to druhé Vánoce“, a tak to naneštěstí v ROSE bylo téměř se všemi členy. Vždy to byl běh na dlouhou trať, než se někdo našel a na svém postu vytrval. Jak sám Tonda říká, kapelou žije a chce ji posouvat kupředu.
Jak to máš ty? Co tě naplňuje na práci s ROSOU a na životě hudebníka?
V kapele mě naplňuje práce na nápadech a jejich postupná realizace. Samozřejmě nejvíc je to kolem kytarových partů ve skladbách, ale prsty mám i ve zmiňovaném scénáři. Naplňuje mě hlavně práce s lidmi, kteří pracují tak, aby výsledek vyzněl nebo vypadal co možná nejlépe. Teď mám na mysli nahrávací studio se Zdeňkem Ondráčkem a nebo Mirka Lavického, který s námi spolupracoval na dvou klipech. Na životě hudebníka mě nejvíc naplňuje realizace skladby do finální podoby, kterou si může poslechnout kdokoli. Je to neskutečný pocit poslouchat první mix od zvukaře, kdy zní vlastní vyhrávky nebo riffy…, nebo nedej bože zpěv. (smích) A další, možná ještě důležitější věcí, je poté stát na pódiu a tu energii z vlastních skladeb předávat fanouškům naživo.
Poslední otázky věnuji basákovi ROSY Davidovi. Dozvěděl jsem se, že ses klukům ozval na inzerát. Prozraď nám, proč jsi napsal právě jim? Co tě na ROSE natolik zaujalo, že ses rozhodl to u nich zkusit?
Ano, je to tak. Ozval jsem se na základě inzerátu v některé z baskytarových skupin na sociálních sítích, kterých jsem členem. Neměl jsem ze začátku potřebu se ozývat, jen jsem si poslechnul hudbu a zhlédl videa. Muzika se mi líbila, ale nejvíce mě přesvědčila nehudební videa na YouTube jako napřiklad „Proč mnoho kapel není slavných a naše taky ne“ nebo „ROSA NOCTURNA - aneb je nás opět 5“. Věděl jsem, že do této skupiny zapadnu, a že chci s těmito lidmi spolupracovat.
A teď, když už víme, že tě přijali a ty jsi s nimi už přes rok. Nelituješ svého rozhodnutí? Je to takové, jaké sis představoval, když jsi odpovídal na inzerát, nebo tě na kapelním životě něco zaskočilo? Musel sis dlouho na kapelu zvykat?
Rozhodně nelituji, i když je to jiné, než jsem si představoval. (smích) Moje prvotní představa byla, že budu jen cvičit na nástroj, věnovat se zlepšování techniky hraní a občas nahrávat či vystupovat. Za tu dobu, co jsem v kapele, jsem se naučil spoustu nových věcí a hraní je spíše za odměnu. (smích) Aktuálně se věnuji vylepšovaní našeho webu a chystáme nějaké upoutávky do rádií. Zaskočilo mě právě, že je s kapelou spojeno spoustu různých aktivit a je potřeba si tuto práci nějak rozdělit. Zvykat jsem si moc nemusel, jen mě chvíli trvalo, než jsem nacvičil celý repertoár, který se zdál jednoduchý, ale v každé skladbě je něco zákeřného. (smích) Jsem hlavně rád, že jsem našel tak skvělou partu lidí, kteří jsou kreativní a posouvají činnost kapely vpřed.
Pánové, děkuji vám za odpovědi a přeji celé kapele hodně zdaru a energie do další práce!
