Info články
    Nejbližší koncerty
    • 23. 10. 2020Druhý ročník benefičního mini-festivalu. Osud opuštěných ...
    • 23. 10. 2020Druhý ročník benefičního mini-festivalu. Osud opuštěných ...
    • 24. 10. 2020ROTTEN FEST 24.10.2020.Sklub Olomouc,od 17,00h. FLESHLES...
    • 24. 10. 2020Třetí pokračování pravidelně nepravidelný grind party v C...
    • 30. 10. 2020Flowers for Whores - hardcore Praha Decultivate - hardco...
    • 14. 11. 202020 YEARS IN THE BLOOD - oslava 20. let na scéně sk. Mater...
    • 21. 11. 2020ELEKTRICK MANN poprvé ve Svitavách předvedou svoji alko r...
    • 21. 11. 2020Open - 18:00 Start - 19:00 Vlez - 300/350 19.00-19.3...
    TRNY & ŽILETKY "Podměstí"

    CD 2020, MetalGate Records / black metal / Česko

    VOLUPTAS sice existují od roku 2006, ale jejich fungování mělo k působení klasické kapely daleko. Nemyslím řadu personálních změn, spíše střídavé úseky hibernace a aktivace, přičemž aktivní období poprvé ve větší míře nastalo v roce 2015, kdy vyšel debut „Ved Rums Ende“; podobnost názvu alba s jménem jedné kapely asi není čistě náhodná. Uteklo dalších pět let a VOLUPTAS jsou tu ve stabilizované sestavě s druhým CD „Towards the Great White Nothing“, které v mém případě naplňuje takřka všechny požadavky, které na fyzické nosiče mám: zajímavá muzika, dobrý zvuk, kvalitní obal, texty k zamyšlení/poučení.

    Začnu texty, které u mě v případě kapel, které netextují v češtině či slovenštině, hrají při poslechu podružnou roli, zpěv beru jako další nástroj a význam slov nejsem schopný bez civění do bookletu pobrat. Když civím do bookletu VOLUPTAS, tak nalézám texty, které nejsou na první pohled snadno pochopitelné, alespoň pro mě. Ale díky tiskové zprávě vydavatele jsem alespoň u jednoho došel k požadovanému zamyšlení/poučení – skladba „Between Terror and Erebus“ je inspirována Fanklinovou výpravou, o které jsem dosud neměl ponětí, tak jsem si o ní přečetl spoustu zajímavostí, zamyslel se, co tenkrát vedlo lidi k výpravám do neznáma s nejistým koncem a usoudil, že by to pro mě nebylo. V případě dalších textů to tak snadné není, „Thargelia“ snad pojednává o festivalu ve starém Řecku, který se konal na počest bohů Artemis a Apollona, zbytek je na mě moc  filosofický a k pochopení mi nepomáhají ani hezké obrázky (autorkou je Kristýna Vašíčková), které každý text doprovázejí. 

    Tím se dostávám k obalu, který je velmi pěkně zpracovaný (design dělal Vašek Kokeš). Čtyřstránkový digipack obsahuje šestnáctistránkový booklet, v něm texty plus zmíněné kresby (jež mají společné to, že jsou zasazeny do kruhů) a fotka kapely (na které by klidně mohlo být pět jakýchkoli postav s dlouhými vlasy, protože v lesním šeru není možné nikoho identifikovat; ale určitě to tak kapela od fotografky Markét Bártové chtěla). Nechybí ani sestava, ani další nacionále…

    Hlavním pilířem nahrávky jsou kytary, v blackmetalových jízdách předpisově bzučící a zároveň lajnující nejednu melodii. K tomu se přidávají občasné avantgardní zdivočelosti, psychedelické opary a máme tu desku se zajímavým obsahem, desku, která by měla bavit hlavně ty, kteří nechtějí od black metalu jen zběsilost. Na tu samozřejmě taky dojde, v první položce „Crystalline Key“ se od první sekundy valí severská vichřice s řevem-sípotem vyšinutého jedince, aby se poměrně záhy muzika zklidnila a objevily se táhlé melodické tóny, které doprovází zdánlivě rozsypané bicí. Ale na návrat k běsnění se nečeká dlouho a je tu zase jízda, z níž vystrkují růžky avantgardní kytarové postupy a rozverná rytmika – nejen bicí, ale i baskytara. 

    Úvod „Thargelie“ nemá daleko k pochmurnému doom metalu, ale truchlohra trvá jen chvilku a navazuje na ni další marš, který je nahrazen odlehčenou vybrnkávačkou, po níž následuje deathmetalový growl a táhlá jakoby předehra k dalšímu bzukotu, ze kterého vykukují melodické vyhrávky. Z uvedeného je asi zřejmé, že VOLUPTAS se nenechávají ničím svazovat, střídají nálady a budovanou atmosféru se nebojí rozbít, aniž by to působilo prkenně. Mám podobně seštelované nahrávky rád, baví mě objevovat různé detaily, a v případě „Towards the Great White Nothing“ mi vůbec nepřekáží poněkud obstarožní zvuk. Ten může být pro někoho téma, mně ale přijde OK, evokace devadesátek je asi cílená, stejně jako přirozené znějící bicí a celkem dobře čitelná baskytara. Nahrávalo se v Eternii, kde má studio Dödsmord Anders Axelsson, který se postaral nejen o záznam, ale i o mix a mastering. Pocitově odvedl dobrou práci.

    Tu odvádí i kapela. V „Of Gnosis and Agony“ asi nezapře inspiraci u norských avantgardních skupin, nejen těch, které jsou v souvislosti s VOLUPTAS skloňovány v promo materiálech (VED BUENS ENDE, DØDHEIMSGARD, VIRUS, ULVER), ale třeba i SOLEFALD, ARCTURUS či VULTURE INDUSTRIES, v „Between Terror and Erebus“, nejméně rozkročeném opusu, nechybí majestátno, snad coby připomínka velikosti a „nekonečnosti“ severských končin, v nichž našli smrt námořníci z oné expedice s tragickým koncem.

    Zatímco čtyři skladby disponují standardní stopáží kolem čtyř minut, poslední „Desert Twilight“ trvá třináct a půl minuty a je to z části experimentální záležitost. Úvodní brnkání obsahuje exotické (orientální?) motivy; jako intro proč ne, ale proč tak dlouho? Skoro čtyři minuty… Polovina by byla až až. Poté následuje zahuštěná masa hozená spíše do deathu, do níž jsou vsunuty blackové výjezdy, ve kterých se pěkně vyřádil frontman, jehož projev je obecně takový pološílený, po vokalistovi SOMNIATE další neotřelý hlas na tuzemské černé scéně. Ona se se SOMNIATE nabízí i další paralela – obě kapely hrají black metal jinak než všechny ostatní tuzemské žánrové stálice, což nemyslím tak, že by VOLUPTAS a SOMNIATE zněli podobně, ale tak, že co jméno, to v rámci ČR originál. VOLUPTAS třeba neváhají v poslední kompozici zařadit saxofon, který předznamenává ambientně-noise dojezd, v němž se asi hledači zvuků a pazvuků docela vyřádili – mně to ale stačilo jednou, další rotace cédéčka jsem utínal po saxofonu.

    Celkově, jak jsem v textu několikrát naznačil, považuji „Towards the Great White Nothing“ za pozoruhodné dílko, které mě, kromě úvodu a konce páté písně (místy spíše nepísně), baví poslouchat. Škoda, že toho je k poslechu relativně málo, album sice trvá třicet minut, ale když odečtu nájezd a dojezd páté stopy, jsem na nějakých dvaadvaceti minutách muziky. 

    Seznam skladeb:

    1. Crystalline Key 
    2. Thargelia
    3. Of Gnosis and Agony 
    4. Between Terror and Erebus 
    5. Desert Twilight 

    Čas: 30:02

    Sestava:

    • Jan – guitars
    • Martin – guitars
    • Michal – vocals
    • Petr – drums
    • Štěpán – bass

    Host:

    • Ondrax – saxophone (5)

    Facebook
    Bandcamp

    www.metalgate.cz

     


    Zveřejněno: 13. 10. 2020
    Přečteno:
    258 x
    Hodnocení autora:
    7 / 10

    Autor: Johan | Další články autora ...

    Fotogalerie


    Komentáře

    Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář