PUSTINA

Jihočeští NĀV představují v krátkém časovém úseku už druhou nahrávku, která byla hlavním důvodem tohoto rozhovoru.

Loňské, a nutno podotknout milé, překvapení NĀV se má čile k světu a v krátkém časovém rozpětí přináší druhé dějství, které doznalo pár vylepšení a ještě větší tah na bránu. Po velmi nadějném debutu „Smrtci“ kapela představuje novou nahrávku, obdařenou opět výrazným názvem – „Arcizlo“. Důvodů, proč prohodit pár slov, se tím pádem našlo víc než dost. Na otázky odpovídala kompletní kapela ve složení: Ivarg (kytara, vokál), Hrom (basa, vokál) a Herm (bicí).

Gratuluju k nové desce. Podle mě se hodně povedla. Dost mi na ní sedly vkusně implantované umělé zvuky. Váš sound to okořenilo. Jak vnímáte rozdíl mezi vašemi nahrávkami, které vyšly v podstatě v rozmezí pouhého roku?

I: Díky, jsem rád, že tě baví. Vnímám to jako navázání na předchozí nahrávku, už během nahrávání debutu jsme měli hotový asi tři nebo dokonce čtyři songy z desky nové. S Hromym jsme si nakoupili různé klávesové hračky do jiných projektů, ale zjistili jsme, že dobře poslouží i v NĀV. Do pozdních hodin jsme ve studiu při lahváčích trápili synťáky a varhany, dokud se nedostavil chtěný výsledek. Atmosféře to určitě pomohlo.

Kde se ve vás bere ta energie tvořit takhle rychle nový materiál? Vím, že ve vaší aktivitě nezpomalujete a máte další nápady.

I: Jo, to je pravda, vlastně tvoříme neustále. V současnosti máme v podobě dem půlku dalšího počinu. Každý máme domácí studio a posíláme si dema mezi sebou. Někdo přihodí text. Něco se předělává. Nazpívaj se demáče ve studiu. Je to zábava. První deska byla vyjamovaná ve zkušebně, tahle jen ze třetiny. Zbylé dvě třetiny jsme skládali ve svých domovech a potom nazkoušeli.

Hrom: Funguje nám to skvěle. Motorem je Ivarg, kterej doslova chrlí nápady, texty, koncepty. Mě to pak vyhecuje a snažím se držet krok. Když on novou skladbu, tak já taky a než se nadějeme, máme hotovou desku. Snažíme se s tím moc nesrat, ať to valí.

Herm: Ivargův entuziazmus je naštěstí nakažlivej. Jde to samo a přirozeně.

Co mě mrzí, je formát. Kazeta. Jsou nějaké tendence, že by něco od vás vyšlo na LP? U „Arcizla“ mi to přijde vyloženě škoda. Fakt vám ta kazeta stačí?

I: LP bychom hodně rádi, ale je to drahá záležitost a trochu se i bojím, aby se to prodalo. Kazeta je po vinylu druhý nejsympatičtější formát.

Hrom: To je spíš věc poptávky. Když bude zájem, tak vinyl klidně vylisovat necháme, nebo když někdo projeví zájem se toho ujmout, tak proč ne. Mě už nebaví plnit sklep krabicema s deskama svých kapel. Kazeta zatím poslouží dobře, navíc je to klasickej formát metalovýho undergroundu.

Obě kazety zdobí pěkné obaly/malby. A opět, zase ten u novinky mi přijde o kus lepší. Jak tyhle malby vznikají a jak ty práce s kreslířem koordinujete?

I: Oba obaly nám dělala kamarádka. V případě první desky jsme chtěli, aby to mělo old school nádech DIY dem a středověkých dřevorytů. Dostala texty a volnou ruku a výsledek nás ohromil. Druhou desku jsme si řekli, že by ji měla zdobit malba. Mám pocit, že tentokrát věděla jen název desky. Inspirovaná nemilým zážitkem namalovala dílo, které nám vyrazilo dech. A jako bonus ještě něco jako podobizny, alter ega do vnitřku bookletu. Takže dáváme volnou ruku a koordinace není třeba.

Líbí se mi, jak si pohráváte s češtinou a názvy vašich desek. Debut „Smrtci“, skvělé slovo. Stejně na mě působí „Arcizlo“. Ty titulky si takhle vyloženě užíváte a jejich vymýšlení taky?
Proč vlastně máte texty v angličtině, navzdory názvům desek?

I: Jo, s názvy desek se mazlíme. Musí to dobře znít i vypadat napsaný. Mám rád starou češtinu a archaismy a při brouzdání starými nahrávkami v podobě audioknih nebo čtení textů se mi po čase začnou dávat slova dohromady. Nějak tak vzniklo Arcizlo. Nemusí to být nutně čeština, byly  i nápady v němčině nebo norštině. Texty v angličtině se všeobecně lépe zpívají, píšou i líp zní. Napsat v metalu dobrej text v češtině, kterej nezní trapně, je sakra těžký a ty, co to zvládaj, bych napočítal na prstech jedný ruky.

Do jaké míry jsou NĀV regulérní kapelou? Někde vzadu mi pořád něco našeptává, jako že je to takový projekt, což zase vylučuje už druhá deska a koncertování. Nakolik je tahle kapela funkční a jak se to má pak s FIVE SECONDS TO LEAVE, případně s KALLE a dalšími vašimi hudebními aktivitami?

Hrom: Otázkou je, co určuje, jestli je kapela regulérní nebo projekt. Pokud zkoušky, desky, koncerty, tak NĀV regulérní kapela je. My tohle moc neřešíme, hrajeme spolu, dokud to všechny baví a chtěj nebo můžou se toho účastnit. Nejsme nikde a nikomu vázaný.

Vaše pojetí black metalu směřuje na sever. Jedna věc je tak hrát, druhá je posluchačská rovina. Je i sever hlavním místem poslechu blackmetalových smeček, které preferujete? Určitě vnímáte i jiné subžánrové rozdíly. Máte rádi třeba i francouzskou odnož, americkou přírodní sílu, případně islandské vlivy atd.?

I: Severský black u mě vede, ale dost mu dýchá na paty black středomořský (helénský), třetí favorit je americká přírodní síla. Můj poslední objev je ale islandský. Vlivy jsou různé a nejen z blackových vod. A pokoušíme se je citlivě zakomponovat.

Hrom: Hlavně se při vstřebávání vlivů neomezujeme na jeden konkrétní žánr a to se tam pak nejvíc odráží. Ten výslednej zvuk, co z nás leze, je víceméně náhoda. Já nejvíc sjíždím třeba WOLVES IN THE THRONE ROOM, TARANTULA HAWK, BURNING WITCH, což je všechno asi Amerika.

Herm: U mě záleží hodně na náladě, někdy do sebe potřebuju nasypat jízdu DARK FUNERAL, ale obecně jsou u mě trvanlivější atmosférický věci WOLVES IN THE THRONE ROOM, TERRA TENEBROSA, AKHLYS nebo teď poslední WHITE WARD, takže pěkná směska.

Neviděl jsem zatím žádný váš koncert. Jaký tohle byl skok hlavně pro tebe, Herme? Léta hraní pomalejšího žánru, navíc teď u KALLE je to vyloženě downtempo. A jaký je optimální hrací čas koncertu, aby ses stále cítil komfortně? Přece jen ty sypačky jsou fyzicky náročné?

Herm: Po těch letech hraní tak maximálně na 90 bpm je to docela šok. Ale tak v rámci krize středního věku musela přijít i změna tempa. Limity jsou jen v hlavě, takže odehrát se dá i delší koncert, akorát druhej den nemůžeš vstát z postele. Samozřejmě je to náročný, ale to objevování
pro mě nových možností hraní je zábavný.

Natáčelo se u Hroma, což dává logiku. Napadá mě, nahrával jsi u sebe do té to doby nějaký black metal? A jak jsi k vaší desce přistupoval, čeho jste chtěli primárně docílit? Existuje nějaký zvukový vzor, z kterého jste čerpali?

Hrom: Čistě black metal nikdy. Nejblíž tomu byly asi nahrávky MARCH OF THE HORDES. Docílit jsme chtěli vytvoření intenzivní a brutální nahrávky se spoustou posluchačsky zajímavých momentů. Ze zvukových vzorů cíleně nečerpám nikdy, baví mě hledat, improvizovat a nechat se inspirovat tím, co vzniká pod rukama, až se to potká s vizí, co mám v hlavě.

Zaujala vás za poslední období na tuzemské scéně nějaká blackmetalová nahrávka?

I: Poslední období? No, pravda moc ne. Staré známé HNUS UMÍRAJÍCÍ bych asi vypích. A do širšího posledního období bych asi zařadil i „Fascinátora“ od MASTER´S HAMMER. Spíš se těším, co nabídne následující rok. Když se vyhnu blackmetalové škatuli, tak z českých nahrávek POVODÍ OHŘE.

Herm: Co se týče black metalu, tak jsem nestíhal, ale chystám se prozkoumat nahrávky VYŠEHRAD a OČI VLKA.

RECENZE

Facebook
Bandcamp


Zveřejněno: 25. 10. 2020
Přečteno:
410 x
Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

28. 10. 2020 11:39 napsal/a Pekárek
vinyly
Díky za fajn rozhovor. Fakt dobrá muzika. Za vydání obou desek na vinylu se přimlouvám. Argumenty o plném sklepě nicméně chápu.
26. 10. 2020 11:03 napsal/a s.
české vs anglické texty
"Texty v angličtině se všeobecně lépe zpívají, píšou i líp zní. Napsat v metalu dobrej text v češtině, kterej nezní trapně, je sakra těžký a ty, co to zvládaj, bych napočítal na prstech jedný ruky." - škoda, pro mě je třeba u lokálních kapel přidanou hodnotou, i když rozumím tomu, že napsat text v čj, aby nebyl klišé a úsměvný je sakra těžké, ale na druhou stranu, když si přečtu některé anglické texty českých kapel, tak to ve mě budí stejný dojem, navíc obohacen o ten pocit, že podobné texty už jsem několikrát četl, čest výjimkám