Slovo má samozřejmě kytarista Yvor, hlavní postava kapely, jediný v současné sestavě, který pamatuje úplné začátky…
Ahoj Ivoši, nedávno jsem se ptal kluků z F.O.B., kteří taky letos slaví výročí, co s nimi dělá pohled na číslo znamenající věk jejich kapely. Co ty a dvacítka? Když jste kapelu zakládali, dovedl sis představit, že v ní strávíš dalších dvacet let?
Zdravím tě Johane a s tebou pochopitelně všechny čtenáře Fobia zinu. Dvacet let je samozřejmě dlouhá doba, ale v žádném případě mě to nijak neděsí ani neznepokojuje. Právě naopak. V drtivé většině převládají úžasné vzpomínky na řadu koncertů, na příležitosti potkat velké množství skvělých lidí, jak z řad fanoušků, tak i z řad kapel, promotérů, zinařů apod. Když se ohlédnu, tak to bylo krásných 20 let. Pochopitelně se ne vždy vše podařilo a vyšlo podle našich představ, ale to prostě k „muzikantskému životu“ patří. Nakonec stejně vždy vzpomínáš na to dobré. Když jsme s Jitkou a Destructorem kapelu zakládali, tak jsme takhle dopředu určitě nevyhlíželi. V tu dobu bylo pro nás prioritní pokusit se složit dobré songy a nějakým způsobem se začlenit do UG scény. To, že to tenkrát, pro neznámou kapelu z Trhových Svinů bez zkušeností, jména a kontaktů, nebylo jednoduché, asi nemusím moc vyprávět. Nicméně podařilo se a to, že letos oslavíme 20 let existence, je snad takový malý důkaz toho, že jsme si nevedli zase tak zle. Jsme za to rádi a věřím, že jsme ještě zdaleka neřekli poslední slovo.
Mám existenci MATER MONSTIFERY rozdělenou na dvě stejně dlouhé etapy – prvních deset let s Destructorem a Jitkou, dalších deset se Štěpánem a Denisou, když uvedu zpěváky a klávesistky; Česyn a Deemon jsou s tebou osmnáct resp. patnáct let. Vnímáš to rozdělení obdobně? Dají se uvedené desetiletky odlišně charakterizovat?
Je to přesně tak, jak říkáš. Česyn s Deemonem sice nejsou zakládajícími členy, ale bezesporu patří spolu se mnou k nejdéle působícím členům MATER MONSTIFERY. Takže rozhodně patří do té první „desetiletky“. Zda se tato dvě období dají nějak odlišně charakterizovat? Určitě ano. To první se vyznačuje sbíráním zkušeností, kontaktů a hlavně v začátcích takovou tou začátečnickou naivitou. Na druhou stranu tam byla obrovská euforie a touha to někam dotáhnout. V této době vzniklo mini CD „Sepsáno krví“ (2002), které bylo pro nás v tu dobu naprosto klíčové a postupně nám začalo otevírat dveře do sfér, o kterých se nám do té doby ani nesnilo. V roce 2005 přišlo vydání debutu „Zrozen z hříchu“, které bylo pro nás pochopitelně velkou událostí. CD vyšlo pod hlavičkou I.F.A. Records. Firma byla tenkrát poměrně v laufu, a tak i distribuce v rámci ČR byla hodně dobrá. Největší šleha se však nakonec vyklubala z nevinné návštěvy studia v roce 2008, kde jsme ve spolupráci se Zuzanou Jelínkovou (DYING PASSION) natočili song „Beletseri“. Ten se v tu ránu stal naším největším hitem a prodeje JEDNÉ!!! skladby na vypáleném CD s jednostránkovým bookletem byly neuvěřitelné.
Na druhou stranu druhá desetiletka se vyznačuje změnou sestavy, kdy do kapely přišly především zkušenosti. Nejprve Denisa vystřídala Jitku u kláves a hned vzápětí Štěpán převzal žezlo po Destructorovi. Chvilku pochopitelně trvalo, než si všechno sedlo. V roce 2012 nás oslovil Ondre, že by to chtěl s námi zkusit na bicí. Tady v podstatě nebylo o čem diskutovat a po krátkém rozhovoru jsme si plácli. V tu chvíli jsme si ani neuvědomili, co se vlastně stalo a jakým způsobem jeho příchod kapelu nakopne dopředu. Jeho příchod a zkušenosti nám daly úplně jiné možnosti komponování, ale především pódiové prezentace. Tato sestava je od roku 2010 resp. 2012 stabilní a beze změn. Natočili jsme třískladbový materiál „V troskách Tvýho světa“ (2013), který jsme vydali formou flash discu a v roce 2017 nám vyšlo třetí CD „Vězení bizarních bohů“ pod hlavičkou Pařát Production. Této spolupráce si velmi vážíme.
Máš šajn, co dnes dělají bývalí členové? Potkáváte se, objeví se třeba na vašem koncertu jako fanoušci, nebo už se muzice nevěnují vůbec?
Jasně, že ano. Se všemi jsem v kontaktu. Jitka se už hudbě aktivně nevěnuje. Je maminou na plný úvazek a daří se jí dobře. Destructor také nikde nahraje, ale pivko má rád pořád stejně. Abogarth s metalem a rockem seknul už před lety a dal se na dechovku. Vidět ho můžete v jihočeské Podhorance, kde drtí tubu. No a Astral Vampire, ten se k muzice vrátil asi po patnáctileté pauze. Ne ale k tvrdému metalu. Užívá si hraní v zábavové kapele a je spokojený. Pokud nám to čas dovolí, tak se vždy rádi vidíme a pokecáme. Zažili jsme toho spolu spoustu a přesto, že už si každý jdeme svou vlastní cestou, tak vždy rádi hodíme řeč.
Za dvacet let jste vydali tři alba plus několik neřadových nahrávek, které lze zpětně označit jako předprodukce full počinů, byť demosnímky jste na debutu „vykradli“ jen ve dvou případech. Je asi jasné, jak dnes na demáče hledíš… takže raději řekni, jestli ta doba, kdy kapela nahrála jedno dvě dema a teprve potom chystala desku, měla něco do sebe… Dnes chce každá kapela po roce album, pokud možno vinyl a gatefold.
Rozhodně to mělo něco do sebe. Dnes je pochopitelně jiná doba a věci se dělají trochu jinak, ale ta dema dle mého smysl měla. Dnes mají mladé kapely trochu zkreslené představy, jak věci fungují. Však se stačí podívat kolem sebe. Životnost dnešních mladých kapel je max. 2-3 roky. Čest výjimkám. Ale tohle si musí každý nastavit sám. Nejsem kompetentní v tomhle někomu radit, nebo ho poučovat. Mladí mají svojí hlavu a to, že to někdy nedopadne… stává se.
První album vám vyšlo cca po pěti letech existence, mezi dalšími byly rozestupy šestileté. Považuješ vaše tempo za optimální? Kdyby se neměnila sestava, nebo kdybyste měli živého bubeníka od začátku, stihli byste toho víc?
Co se týče těch časových rozestupů, tak to je čistá náhoda. Nikdy jsme to takhle nepočítali. Pokud byl materiál připravený a usoudili jsme, že je čas ho nahrát, tak jsme to tak udělali. Ale že bychom kalkulovali, že nám za dva roky vyprší šestiletka, to určitě ne. A v budoucnu tomu rozhodně nebude jinak. Až to bude, tak to bude. Po vydání našeho posledního alba jsme si dali se skládáním nových věcí trochu pauzu a loni nás nepříjemně zastavily Ondreho problémy s achilovkami. Něco málo máme připravené, tak uvidíme, jak budeme plodní. Žádné velké tlačení na pilu však neplánujeme. I když nové CD k 25. výročí by nebylo špatné.
Každá kapela by určitě byla ráda, kdyby si z jejích alb fanoušci zapamatovali nějaký song. Já nejsem zažraný fanoušek meloblacku, spíše naopak, ale z každého vašeho alba si aspoň jeden hit pamatuju. „Nevinnost“, „Beletseri“, „Sedm hříchů“. Považuješ tyhle skladby za to nejlepší, co jsi složil? A jaké songy chtějí vaši fanoušci nejčastěji slyšet?
Nevím, jestli nejlepší, ale jsou rozhodně nejžádanější. V časech minulých byly ještě hodně žádané skladby „Vítej“ a „Vzkříšení“. Z těch nových zase „Sedm hříchů“, „V troskách Tvýho světa“ a „Oceán stínů“. „Beletseri“, to je kapitola sama pro sebe. Snažíme se na staré skladby nezapomínat, ale prioritou je pochopitelně fanouškům představit tvorbu aktuální. Myslím, že tak to má řada kapel a my nejsme žádnou výjimkou. Každopádně je třeba si na rovinu přiznat, že se tady bavíme stále na úrovni UG scény a naše skladby rozhodně masově neboří žebříčky hitparád. To, že fanoušci dorazí na náš koncert, podpoří nás a koncert se jim líbí, je bonus a pochopitelně jsme za takové reakce rádi. Je super vidět, že si někteří fans při koncertu zpívají naše texty. Je to známka toho, že to mají naposlouchané a to je super.
Jste asi jediná tuzemská kapela, která u melodického black metalu s klávesami vytrvala tak dlouho. Jak si vysvětluješ, že v zahraničí vcelku populární žánr u nás nenašel živnou půdu?
Na to nedokáži odpovědět. Ale neviděl bych to zase tak zle. Dřív tu, spolu s námi, byli např. IMMORTAL TEARS, ASTRAL, slovenští ETHEREAL PANDEMONIUM, dodnes hrající ADOR DORATH, DESIRE FOR SORROW či rozjíždějící se PURNAMA. Všechno to byla, respektive jsou jména, která určitě budí pozornost. V zahraničí je tento styl možná trochu víc na očích, hraje ho mnohem víc kapel, ale na druhou stranu ta kvalita v mnoha případech bývá taky všelijaká. Myslím, že naše kapely se nemají rozhodně za co stydět.
Pamatuješ hodně. (úsměv) Ne tolik jako já, ale i tak… Jak se z tvého pohledu změnila doba, co se týká pořizování nahrávek, dostupnosti studií, technického vybavení muzikantů? Co třeba tvoje kytara – jak dlouho hraješ na současnou a kolik jsi jich vystřídal?
No tak doba se změnila naprosto neuvěřitelně. Dnes je dostupné takřka vše. Domácí ministudia s nahrávacím softwarem jsou v podstatě samozřejmostí a základní vybavení je cenově dostupné pro každého muzikanta. Můžeš si doma nahrávat nápady, skládat celé songy apod. Tohle je super. To samé platí i při výběru nástrojů, zesilovačů, boxů atd. Tam jsou už dnes limitem pouze peníze. Pokud jde o moje vybavení, tak hraju na zesilovač Engl, který mi na zakázku předělal Tonda Salva ze Salvation Audio. Kytary mám tři. Koncertní je Schecter C-1 SheDevil diamond series. Tuhle krásku mám už od roku 2007 a jsem s ní naprosto spokojený. Doma pak mám ještě jednoho Schectera (levnější řadu) a original Peavey T-60 z roku tuším 1976, na kterou jsem kdysi začínal.
Vedeš si seznam odehraných koncertů? Nebo alespoň orientačně – máš představu, kolik jste jich za dvacet let odehráli? Považuješ si nějakých extra, ať už kvůli kapelám, se kterými jste si zahráli, nebo místu, kde se konaly?
Přiznám se, že jsem to kdysi dávno evidoval, ale pak už ne. Vůbec nedokáži odhadnout, kolik těch koncertů mohlo být. Odhadem tipuji něco kolem 300. Je to opravdu hrubý odhad. Co se týče koncertů, tak každý má vždycky něco do sebe. Pokud bych měl však jeden zmínit za všechny, tak pro nás byl šok, když nás pozvali v roce tuším 2004 do Německa na Walpurgis Metal Days. Byl to náš první velký zahraniční festival a to jsme byli opravdu jak ve snu. V backstage jsme seděli u stolu s DEAD INFECTION, kteří si od nás ještě půjčovali zesilovač, vedle seděli GRAVEWORM, ob další stůl DISMEMBER. Tenkrát jsme si hraní i celý festival náramně užili. Pořadatelé nám tehdy dopřáli i osobní překladatelku. Byla to mladá Němka, ale její babička pocházela z Čech, takže když pominu přízvuk, tak mluvila česky velmi dobře. Z dnešního pohledu už to člověk tak neprožívá, ale tenkrát to pro nás bylo něco naprosto neuvěřitelného.
Se spřátelenými kapelami jste si letos měli zahrát na obnoveném festivalu AFOD. Je jasné, proč v červnu neproběhl, ale vrátil bych se do minulosti a pak vydal do budoucnosti. (úsměv) AFOD měl kolem roku 2010 slušně našlápnuto, hrály na něm kapely z ciziny, které tehdy možná nebyly tak velké jako dnes, ale potenciál měly, fest taky. Proč jste pak jakoby vycouvali a zůstali při zemi? Ona se samozřejmě měnila doba, asi i ubývali návštěvníci, takže jít do drahých kapel bylo dost velké riziko. Ale… nemrzí tě, že jste to nezkusili?
Vůbec bych neřekl, že měl AFOD v té době nějak našlápnuto. AFOD byl a je především o českých a slovenských kapelách. Ty se vždy snažíme doplnit o nějaká zahraniční jména, o kterých si myslíme, že by mohla být pro české fanoušky zajímavá. Někdy se zadařilo, někdy to byl krok vedle. Pokud se naskytla příležitost pozvat v uvozovkách nějaké větší jméno, rádi jsme toho využili. Muselo to být však v našich finančních mantinelech. Vždy jsme oslovovali pouze kapely samotné. Nikdy ne agenturu. Pokud jsme se dohodli, šlo se do toho. Nikdy s nikým nebyl absolutně žádný problém. Dnes je pochopitelně jiná doba. V drtivé většině jde všechen booking přes agentury a stojí to takové částky, na které jednoduše nejsme schopni dosáhnout. Nemáme žádné sponzory, nebo zámožné blízké, kteří by nám finančně pomohli a do festivalu pumpovali dukáty. Abych se však vrátil k otázce. Ne nemrzí. AFOD byl vždy malý festival s rodinnou atmosférou, kde si lidi přijeli oddechnout a vyčistit hlavu. Na to bychom rádi navázali a šli touto cestou i v budoucnu.
Co vás vedlo k obnovení akce po tuším pěti letech?
Nic zvláštního. Jednoduše jsme navázali tam, kde jsme v roce 2015 skončili. Tenkrát jsme si chtěli dát rok pauzu a soustředit se na přípravu nového CD. Pak však náhle zemřel majitel pozemku, kde se AFOD konal. Byl to pro nás šok. Nepřipadalo nám tak vhodné otravovat jeho rodinu ohledně metalového festivalu. Každý pochopí, že tenkrát měli úplně jiné starosti. Zároveň jsme nechtěli festival stěhovat na jiné místo. Domluvili jsme se, že to necháme být a uvidíme, jak se situace vyvine. Ta se vyvíjela 3 roky a v roce 2019 jsme začali připravovat ročník, který měl proběhnout letos v červnu. Dál už to všichni znají. Věříme, že příští rok už by mělo být vše v pohodě. No i když… těžko říct, když člověk vidí, co se děje. Každopádně line-up máme připravený.
V plánu máte jeden speciální koncert – výroční. Za předpokladu, že akce proběhne a žádný zatracený virus z Číny ji nezruší, na co se mohou fanoušci těšit? Nevím, jestli chystáte nějaké překvapení, o kterém se dá dopředu mluvit, nebo je to tajné, nebo to bude spíš o setkání s kamarády a oblíbenými kapelami?
S narozeninovým koncertem to vypadá všelijak. Nařízení vlády se mění každým dnem, tak uvidíme. Každopádně nic speciálního nechystáme. Chceme zahrát náš klasický set doplněný o skladby, které jinak z časových důvodů nemůžeme zařadit do našeho koncertního bloku. Chceme akci pojmout především jako párty. Sestava se nám dle našeho názoru povedla poskládat skvěle, tak věříme, že i pro fanoušky bude atraktivní. Stále věříme, že se akce uskuteční. Pokud ne, budeme pro ni pochopitelně hledat nový termín.
(Pozn. 20 YEARS IN THE BLOOD, 14.11.2020, České Budějovice – Fabrika; MATER MONSTIFERA, IRDORATH (A), MORTIFILIA, MINORITY OSUND, DARK SEAL; start 18:00)
Všiml sis, že se koncert ke dvaceti letům koná na den přesně po pěti letech od koncertu k patnácti rokům? Je to náhoda, nebo má datum 14. 11. nějaký numerologický význam?
Je to opravdu čistá náhoda. Nic za tím nehledej. (smích)
Jak jste na tom s tvorbou nového materiálu? Teoreticky máte ještě tři roky čas, protože další album by mělo vyjít v roce 2023, pokud hodláte dodržet šestiletý rozestup, což byste myslím měli, ať v tom je pořádek. (úsměv) Počkáte, až budete mít materiál na celou desku, nebo spíš přijdete s kratším materiálem?
Jak už jsem říkal v jedné z předchozích otázek. Po vydání našeho posledního alba „Vězení bizarních bohů“ (2017) jsme si dali od skládání pauzu. V současné době máme rozdělané dva nové songy, tak uvidíme, jak nám to půjde. Nikam nechvátáme a ani nás nic netlačí. Spíš bych to viděl až na ten rok 2025, kdy oslavíme 25. narozeniny. Ale to předbíhám. Chceme se věnovat hlavně koncertům a chceme se hudbou především bavit.
Asi bychom to měli uzavřít stylově, tj. co ti za těch dvacet let nejsilněji uvízlo v paměti? Dejme tomu tři okamžiky, kterých si považuješ, které ti dělají i po letech dobře a které bys v podobném duchu ještě rád zažil. A když se vrátíme oklikou k první otázce – naplnily se tvoje představy z roku 2000, nebo jsi si tehdy myslel, že to dotáhnete dál, nebo byla tvá očekávání naopak v mnohém překonána?
Tak první zásadní milník bylo sezení s Jitkou a Destructorem v létě roku 2000 ve zkušebně, kdy jsme společně založili MATER MONSTIFERU. Druhým okamžikem, který mi utkvěl v paměti, byla naše první návštěva studia Prodigy, kde jsme natočili MCD „Sepsáno krví“. Třetím do party byla naše první zkouška s živým bubeníkem, který po 12 letech nahradil automat. Od té doby fungujeme v nezměněné sestavě a hraní si užíváme. A jestli se naplnily moje představy? Na to nejde úplně jednoznačně odpovědět. Vždycky je na čem pracovat a je hromada věcí, které můžeme ještě zlepšit. Těší mě, že letos slavíme 20 let od vzniku kapely a pevně věřím, že máme ještě hodně let před sebou.
