Jake Hamilton z kanadského Toronta je docela akční. Není samozřejmě jediný, kdo by zpoza hranic žádal o recenzi, ale je asi první, který se nejprve zeptal, jestli by mohl odpovědět na „10 otázek“. Zjevně inspirován italskými okultisty THE DEAD FLOWERS GRAVES, kteří patří pod stejný ukrajinský on-line label Loneravn Records, který digitálně vydává doommetalové nahrávky a od roku 2017 jich stihl 68.
Jake Hamilton stihl pod logem HADERACH dvě, první „Haderach“ loni v lednu a druhou „Cult of Personality“ letos pro změnu taky v lednu. Novinka na debut navazuje zřetelně, kdyby se všech šest songů objevilo na jedné nahrávce, nepůsobilo by to nepatřičně. Pokud bych měl vyloženě hledat rozdíly, tak snad v intrech, přičemž na jedničce je hozené do noise/ambientu, na dvojce spíše elektronické sféry. Hudební rozdíly jsou nepatrné, na prvotině muzika sem tam sklouzne k stoneru, což se na druhém počinu neděje.
Úvod patří zmiňované elektronice, která má souvislost s Jakeovou oblibou sci-fi románů a evokuje tak právě tento žánr, postupně ale do syntetických zvuků prorůstá kytara s klávesami, pomalu se rozjíždí i bicí a song chytá epický rozměr. Ačkoliv Jake uvádí jako své inspirační zdroje TYPE O NEGATIVE, PALLBEARER, ISIS, TOOL, SLEEP, NEUROSIS, KILLING JOKE, podle mě nemá daleko ani ke CANDLEMASS či CATHEDRAL, i když ani ta psycho nálada nechybí. Možná bych řekl, že po kompoziční a vokální stránce je to spíše onen tradicionalismus, po zvukové se inspirace ISIS nebo NEUROSIS dá uznat. Vokál je vůči zvuku kontrastní, Jake do zahuštěné masy zatěžkaných riffů zpívá čistým hlasem.
Na „Cult of Personality“ se vešly tři songy, všechny delší než osm minut. Mně nejvíce utkvěl v paměti ten třetí, „Ghost of The Desert“, který se po minutu a půl dlouhém rozjezdu překlápí v silný doomový opus, čitelnější než dva předchozí, chytlavější rovněž, Jakeův vokál je většinou čistý, ale místy upravený nějakými mašinkami, možná aby zněl mimozemsky, ostatně jako předloha pro texty posloužil druhý díl Herbertovy románové ságy Duna. Kromě epického doom metalu s post zvukem se sporadicky objevují psychedelické sedmdesátkové momenty a taky se postupně zrychluje, aby skladba po gradaci dospěla do půlminutového abstraktního finále – které bych si raději odpustil.
Kdyby mě nahrávka nějakým způsobem nezaujala, čas bych jejímu poslechu nevěnoval. Jake dokázal vcelku zručně skloubit prazáklad žánru s post vyzněním, vše včetně obalu a loga (ani jedno se mi nelíbí) si obstaral sám, a taky si to ve vlastním domácím studiu nahrál (zvuk mi naopak přijde vcelku OK, počítám, že když si ho autor udělal ve svém, tak přesně splňuje jeho představy).
Seznam skladeb:
- Space Crusade
- Vision From Within
- Ghost of The Desert
Čas: 27:21
Sestava:
- Jake Hamilton – vše
