Již v upoutávce jsem zmiňoval, že pořadatelé ve výběru spolků dbali na dostatečnou tvrdost a zároveň pestrost produkce zúčastněných spolků. Národní dům je pro konání akcí podobného druhu výborné místo a hloučky fandů uvnitř i před ním slibovaly, že ani s atmosférou by to dnes nemuselo být na draka.
S úderem devatenácté hodiny naběhli Pražáci CONSEQUENCES. A nekompromisní deathmetalová rubanice, ve stylu DYING FETUS či SUFFOCATION, rozhodně neurazila, třebaže ji doprovázely typické nešvary startujících kapel, jako menší rozdováděnost těch pod pódiem a horší zvuk. Nic z toho jim ale rozhodně nemohlo pokazit náladu, vystoupení si užívali a zpěvák řádil jak černá ruka. Nadešel čas si CONSEQUENCES prohnat ušima albovým počinem.
Po menší ladící pauze se do díla pustili thrash/deathoví SCELETONS. Tep se prudce zrychlil a vyletěl ke klenbovému stropu historické budovy. Hlasitost šla o nějaký ten stupínek dolů, kvalita zvuku o pořádný stupeň nahoru. Inteligentní, technicky skvěle zahraný thrash mě hodně bavil. Chlapi jako svůj velký vzor uvádějí Chucka Schuldinera a jeho odkaz je v tvorbě Hradečáků znát. Není to ani tak bezduché kopírování rifů nesmrtelného génia, jako spíše komplikovanější struktura skladeb, častá změna temp a hráčská zručnost, jež na jeho um dávají vzpomenout. Když pominu nedávno zhlédnutou veřejnou zkoušku, bylo to mé první koncertní setkání s šikovným triem a už se nemohu dočkat dalšího. Tuším velký potenciál…
V podstatě domácí DYSANGELIUM svůj set odpálili jako třetí v pořadí. Tentokráte v čtyřčlenném obsazení, s absencí druhé kytary. V podstatě není co vytknout. Kapela disponuje kvalitním materiálem a svůj old school death metal pálí s chutí a stoprocentním nasazením. Nejméně oblíbenou skladbou bubeníka Ctibora je „Whitechapel“ z debutového alba, ale tady mu rozhodně za pravdu nedám. Koncertně funguje skvěle a set bezvadně oživuje. Došlo i na mou favoritku „Lepromancer“, takže spokojenost veliká.
PAČESS se v mezičase vyvinuli v menší all star band a do Jaroměře vyrazili propagovat převelice vydařenou novinku „Zoigl: Zugabe“. Pro mou osobu se jednalo o největší tahák večírku. Dobrá nálada a touha si své vystoupení užít čišela ze všech zúčastněných. Kapelník Pačess, připomínající Mr. Hetfielda v nejlepších časech, spolehlivě drtící rify, Kubýk s jistotou sázející sóla, přesný a nekompromisní tlučmistr Filip, klávesák Čed, charismatický Parambucha, tady bylo vše až na malé detaily v naprostém pořádku. Komu se úplně nezadařilo, byl frontman Chymus. Možná, že byla na vině jakási choroba, ale spíš bych to viděl na ne úplně zvládnuté zahánění trémy. (úsměv) Moc nepomohl ani jeho přehulený zpěv a neznat písně z předchozích poslechů, tak se nechytám. Zase ale na druhou stranu, přál bych vám vidět jeho obličej, když si shodil stojánek s texty, jež pak držel přeházené v ruce a bezmocně do nich zíral. K nezaplacení. (úsměv)
Jinak se přehrál komplet „Zoigl“, něco z „Trapisty“ a došlo i na novinkového „Chramosila“. Bavil jsem se dobře, ale rád bych si PAČESSE vychutnal v plné formě, to musí být teprve zážitek!
Slovenský underground reprezentovali DOOMAS a třebaže mě jejich tvorba míjí a z reproduktorů se doma line hudba jiných favoritů, nepamatuji z jejich strany špatný nebo nezvládnutý koncert. Rozhovor krásky se zvířetem, nespoutaná síla v dialogu s melancholií a smutkem… Peter Beťko a jeho družina i tentokrát odvedli kvalitní práci.
Protože mne dohnala únava celého týdne a mrzák kohout začínal pomalu pokukovat do míst, kde vychází slunce, rozhodl jsem se akci opustit před vystoupením grind bandu HYSTOS. Jejich vystoupení mám čerstvě v hlavě z nedávného AMF a věřím, že se i tady zadařilo, což mi koneckonců druhý den potvrdil kytarista Emmanuel.
Vnitřní prostory Nároďáku jsem navštívil po bezmála třiceti letech a hlásím absolutní spokojenost. Hudebně pestrý večer, přátelská atmosféra, slušná návštěvnost a skvěle zvládnutá organizace jsou myslím dostatečně silné argumenty pro další návštěvu…
Fotografie: Veronika Špundová Majerčíková
