Páteční program lehce narušil déšť – sobota proběhla v ideálním počasí.
Páteční zvuk sice nebyl špatný, ale sem tam zahaproval – sobotní byl o poznání lepší a hlavně prostornější, i po stranách bylo všechno pěkně slyšet.
Páteční kapely zahrály vesměs výborně – sobotní taky.
(Johan)
Dopoledne jsem započal klidným a couravým tempem a procházkou po Volyni. Po snídaňovém obědu jsem se prozevloval opět k první kapele sobotního programu. „Peace is Dead“ a „Napalm Splitters“ byly rozjezdové fláky druhého dne a 1000 BOMBS je thrash jako bomba. A ne jedna. Za mikrofonem se střídají dva řvouni Throllmas a Asura, které určitě netřeba představovat. Nefalšovaný thrashový riff v „1000 Bombs“ mě ani nemusel ujišťovat, že setkání s touto plzeňskou stíhací eskadrou dopadlo na poprvé nadmíru dobře. A platí to samé jako u první kapely, která otevřela ETEF v pátek. Podle ohlasů z pódia a hlavně pod pódiem bylo znát, že to je otvírák jak řemen. (4horsemen)
1000 BOMBS otevřeli sobotu svým zručným thrash metalem, familiární rozvětvenou zdravicí zcela konkrétních fans pod pódiem a frontman Asura – byť dal do vystoupení vše – už se viděl zpátky pod pódiem na pivu. Zkrátka sounáležitost s fanoušky nade vše. (Berry)
Na 1000 BOMBS je vidět neustálý pokrok a ve Volyni myslím odehráli Asura a spol. nejlepší koncert, jaký jsem od nich viděl. Z celého vystoupení sálala radost, hravost, dobrá nálada, na druhou stranu je na mě produkce kapely pořád málo agresivní, mám raději ostřejší thrash. Ale jako rozjezd sobotního programu ideální volba. (Johan)
Z druhé strany republiky jsou DARK SEAL z Brna. Svůj set otevřeli skladbou „Oheň a voda“ z loňského stále aktuálního počinu „Země našich předků“. Nabroušené kytary a zdvojené vokály mě zpočátku zaujaly, ale posléze se mi jejich produkce zdála neměnná a ne již tolik atraktivní. Moje „Duše“ už nezaplesala jako u obdobných kapel z předešlého dne. Pánové nakonec prozradili, že již připravují album s názvem „Stvoření světa“. (4horsemen)
DARK SEAL z Brna předhodili tradiční prvorepublikový black, který prosvištěl areálem jako skokan právě se odmrštivší z prkna směrem do prvorepublikového bazénu. Voda nás pohltí... Žbluňk. (Berry)
Další kapelou jsme se vrátili zpět do jižních Čech a já jsem věděl, že tito zabijáci mě potěší. F.O.B. jsem naposled viděl před dlouhou dobou a vypadá to, že na každém koncertu, který navštívím, mě na kytarovém postu přivítá někdo jiný. Tentokrát se vedle Jardy objevil Tomáš Svoboda (ex-SEPSIS). Death metal v podání F.O.B. je sázka na jistotu a táborští jako vždy potvrdili své kvality. Objevil se průřez poslední tvorbou, skladby jako „The Adult Toys“, kde je jako vždy k nezastavení zpěvák Mára, nebo fenomenální kytarovka s výraznými bicími „Phenomenon Causing Suicide” zabíjejí stoprocentně. (4horsemen)
F.O.B. nabídli vysoký tlak, kterým se prezentují už léta páně a progresivnější část publika se jím nechala dobrovolně lisovat freneticky při tom poklepávajíc nohama o Matku zemi. (Berry)
F.O.B. možná někomu do festivalové dramaturgie nezapadali (podobně jako v pátek MINORITY SOUND), ale ukázalo se, že sázka na táborského veterána (Corbow) a mladší ročníky kolem něj se vyplatila. F.O.B. se předvedli ve velmi tvrdé rovině, spolu s GÖTTERDÄMMERUNG šlo o nejagresivnější pojetí stylovému zařazení navzdory. Moderní death metal s prvky core drtil, aniž by bral na vědomí barvu Jardovy kytary. (úsměv) (Johan)
WELICORUSS odhodili část svých někdejších nezbytných mohutných kožichů a jako by tento akt udělal jejich tvorbu čitelnější, anebo ji během let zkrátka jen zpřehlednili. (Berry)
Na vystoupení rusko-české kapely WELICORUSS jsem byl poměrně zvědavý, jelikož jsem měl spadeno na jejich koncert v RK na Křemelce ve Strakonicích, který se nakonec kvůli zdravotní indispozici bubeníka Tabachnika nekonal. Již přípravy v zákulisní maskérně slibovaly, že v tomto případě půjde o něco jiného (ne výjimečného), než jsme dosud v rámci sobotního programu viděli. Jejich 3. studiové album „Siberian Heathen Horde“ sklízí solidní recenze a také vydavatelská firma El Puerto Records zajišťuje solidní PR. Kapela staví na mytických blackmetalových opusech se silnými maršovými riffy podporovanými ze záhrobí majestátním orchestrem, což u mě vyvolává pocit něčeho umělého, syntetického. Po stránce aranží a instrumentální zdatnosti naprosto v pořádku, jenom prostě nemám pochopení pro různá ezoterická duchovní (po)hnutí a jejich hudební ztvárnění. (Jindra)
Další pohany, tentokrát (částečně) z Ruska, s příhodným názvem WELICORUSS jejichž působiště je ale pražské, jsem vnímal obdobně jako DARK SEAL. Jejich koncert s klidnějším blackmetalovým pojetím a plný melodií (to jim nemůžu upřít) na mě během chvíle začal působit monotónně a jejich hudbu jsem začal vnímat pouze jako kulisu s hračičkou zvanou mobil. Naštěstí se objevili kolegové Coornelus, Jindra a Johan a probudili mě z letargie. (úsměv) Nicméně ještě jeden úsměv u mě vystoupení vyvolalo. Projíždějící vlak ukázal dlouhým troubením svoji sílu. A vztyčený prostředníček Alexeje ukázal, co si o tom myslí… (4horsemen)
ET MORIEMUR zmrazili čas, a to jak svým žánrem, tak tvorbou a v neposlední řadě právě vystoupením, které v rámci doom metalu nepostrádá vůbec nic. K nosiči se sice stále nemohu odhodlat, ale každý zhlédnutý koncert je vždy dokonalým umíráním v tom nejlepším slova smyslu! (Berry)
ET MORIEMUR mě opět dostali do děje festivalu. Pojetí temného metalu bylo o mnoho barevnější jak hudebně, tak i střídáním pěveckých poloh od growlu až k mluvenému slovu či šepotu. Hudba je deathmetalově našlápnutá, ale i velkoryse zadumaná, doplněná o klávesové samply jako při skladbě „Deep“ z pár let starého alba „Cupio Dissolvi“. Samozřejmě nechyběly ani novější kusy. (4horsemen)
Po pracovním dopoledni mě v sobotu po druhé hodině vyzvedl Coornelus a společně jsme vyrazili směr Volyně. Počasí letní, takže místo kapel jsem dal přednost bazénu a pivu s kamarády. Popravdě, první kapela, která mě po příjezdu zajímala, byli až doomaři ET MORIEMUR. Ti představují kapelu, která patří spíš do potemnělého klubu než na horké letní pódium, a tak kýžený efekt, jaký u podobné muziky vyhledávám, se nedostavil. Nicméně to není chyba kluků, tak to prostě je. Sázka na hypnotické melodie, silné riffy a monumentální projev dělá z Plzeňanů kapelu světového undergroundového formátu. Kvalita, které chyběla jen patřičná atmosféra a trochu lepší zvuk. Zejména v první polovině setu jsem měl pocit, že z pódia slyším samply rušivého charakteru… (Peťan)
ET MORIEMUR je nejlepší doommetalová kapela, jaká kdy v naší zemi hrála. Slovy herců z Divadla Járy Cimrmana o tom můžeme diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat… Samozřejmě mi je milejší klubové potemnělé představení, ale i za světla mě excelentní doom metal bavil. Vyhlížím nové album, ačkoliv si nedovedu představit, že by mohlo trumfnout „Epigrammata“. (Johan)
Kapelu ET MORIEMUR považuji v české kotlině za nedoceněnou, řekl bych až opomíjenou. Každý, kdo si „libuje“ v zádoomčivé náladě, musí při jejich vystoupení chrochtat blahem. Bylo, je a bude nesčetně kapel, které se snaží poskládat rozmanité hudební styly do podoby přirozené přilnavosti. ET MORIEMUR vystavěli z esencí doom, black a death metalu s atmosférickou fantazií famózní harmonii. Skladby se málokdy (spíše vůbec) vtěsnají do méně než šesti minut, přesto nenudí a vybízejí k zastavení a rozjímání. Ve Volyni dali fanouškům prostor k nadechnutí před thrashovými GÖTTERDÄMMERUNG skladbami „Oshima“, „Treewind“, „Shadow“, „Deep“, „G8 Sanctus“ a „G3 Communio“. Naprostá pohoda. (Jindra)
Jak jsem již avizoval, po UMÍRAJÍCÍ NEVĚSTĚ spustili GÖTTERDÄMMERUNG svůj destruktivní funeral thrash metal v moravském balení. A tady se hodila nakumulovaná energie z předešlého setu. Název kapely (poslední ze čtyřdílného cyklu hudebních dramat Richarda Wágnera nebo stroj z filmu Iron Sky ) je schopen i po vícero vysokovoltážních pivech vyslovit jen skutečný fanda. Kanonádu bicích diktuje firemní hráč značky Zildjian a DW Drums Pepa Cigánek (aka Wuderpepi). Další nepřehlédnutelnou figurou je Pavel „Brümmbar“ Urbánek (aka Medvěd) z nadčasových FORGOTTEN SILENCE. Lyrika obsahuje převážně témata druhé války což plně koresponduje s dělostřeleckými kvalitami GÖTTERDÄMMERUNG, kteří přiložili poleno do už tak žhavé výhně volyňského koupáku. (Jindra)
Vystoupení GÖTTERDÄMMERUNG mně udělalo velkou radost. Sypalo to, jak má. Při skladbách „Haudegen“ a „Soumraku bohů“ nikoho nenechal odpočinout rychlý thrashový nálet, protože tito řezníci to váleli ještě rychleji než rakety „V_2“. Pánové přehráli větší část alba „… projekt Riese“ a jestli nová deska, která vyjde určitě co nevidět, bude nabroušená jako novinka „Klíče Němce Strauba“, tak se máme na co těšit. (4horsemen)
Pohrobci legendárních SAX s nešťastným názvem GÖTTERDÄMMERUNG byli zástupci thrash metalu, kterého bylo v line-upu jako šafránu. Lehce obměněná sestava servírovala poctivý thrash metal, který valí přesně tam, kde SAX kdysi končili. Ten typický thrashový rukopis českých kapel z přelomu 80. a 90. let tam prostě byl zatraceně cítit. Kapela vsadila na skladby z debutu, ale představila i několik novinek z druhé desky, která má vyjít každým dnem. Ačkoliv GÖTTERDÄMMERUNG zatím nepatří mezi mé top kapely tuzemského thrashe, volyňský set mě hodně bavil. Uvidíme, jak to kapela prodá na nové desce. Škoda jen, že v závěru chyběl nějaký cover jejich původní kapely… (Peťan)
GÖTTERDÄMMERUNG jsem viděl podruhé a tentokrát to bylo zvukově přehlednější, než na podzim před PROTECTOR, nicméně budík v srdci mi v případě dosavadní produkce (zatím?) nespíná na první dobrou. (Berry)
GÖTTERDÄMMERUNG jsem chtěl vidět dlouho, ale vždycky mi do návštěvy jejich koncertu něco vlezlo. Volyně vše napravila a dojem byl jedním slovem skvělý. Medvěd a spol. ukázali, jak se hrál thrash metal v osmdesátých letech. A jakoby pánové v letech o těch třicet a více let omládli, jak je vystoupení bavilo. V kapele se opět proměnila sestava, k Medvědovi a Teufelovi se s basou a mikrofonem připojil Medvědův dávný druh Škleboš a za bicí zasedla ikona Pepa Cigánek. Šklebošův vokál je o poznání lepší než předchozího trochu humpoláckého zpěváka, typický thrashový štěkot, Pepa pak za bicími vládl, navzdory tomu, že hrál z not! U kapely podobného ražení nevídané… Každopádně vedle mladých thrash partiček jsou tu staří vlci a mají rozhodně co říci. Za mě jeden z nej… setů soboty. (Johan)
Rámus, Honza, David a Čert sice nejsou tak „mladí“ jako brněnští sekáči, ale taky už leccos pamatují. (úsměv) Hudba BLACK RAIN je taky pro pamětníky. Jediná nahrávka bočního projektu tehdy AVENGERU, kterou tehdy nahráli jen Honza s Rámusem, je stará skoro čtvrtstoletí! A právě ta se v příznivém podvečerním čase nesla areálem a neskutečně bavila. Odkaz IMMORTAL a podobných spolků je v černém kovu jihočeských maniaků patrný, ale co je na tom špatného… Kromě fanoušků se bavili i muzikanti – málokdy je možné vidět blackmetalisty s úsměvem od ucha k uchu… Za mě skvělá volba, když už se z Rumunska nedalo vycestovat… (Johan)
Namísto Rumunů SUR AUSTRU, kteří nepřicestovali z notoricky známých důvodů, si pořadatelé připravili překvapení. Jelikož metalové publikum je inteligentní a umí si dát určité věci do souvislostí, překvapení bylo vyluštěno poté, co se objevil Čert a David Zíka se žlutou páskou na zápěstí coby vystupující muzikant nebo člen organizačního týmu. Zbývající dva do party Honza Kapák a Rámus jsou nedílnou součástí festivalu, a tak BLACK RAIN nic nebránilo potěšit starým dobrým black metalem. S Johanem jsme diskutovali, kolik asi tak živáků BLACK RAIN odehráli, shodli jsme se na čísle 4-5. Při skutečnosti, že kapelu kluci založili v pubertálních letech, to není žádný fičák, o to ale raritnější. Měl jsem možnost vidět BLACK RAIN dvakrát a pokaždé mě neskutečně chytli. (Jindra)
Blackmetalový pravěk v podání BLACK RAIN byl sázkou na jistotu a pro mě skvělou náhradou za odpadnuvší Rumuny. Domácí smečka přehrála svůj jediný starý materiál a ačkoliv kluci koncertují velice sporadicky, měl jsem z vystoupení pocit, že mi hraje pod vousy kapela, která je na pódiu jako doma. Inu, není se čemu divit, když se podíváte, kdo všechno v BLACK RAIN hraje, haha! Set trval necelou půlhodinku a „Bez ohně“ s přehledem obstálo i po tolika letech! (Peťan)
BLACK RAIN vystoupili jako operativní náhrada za – na poslední chvíli na uzavřených hranicích jistě mohutně klející – SUR AUSTRU a jejich black po letech zase zavládl podhůřím Šumavy. Bylo to mile primitivní, ale tím větší takřka spontánní vystoupení vyzařovalo sílu. (Berry)
SUR AUSTRU nešťastně vypadli. Náhrada se určitě nehledala dlouho a k překvapení všech přítomných se na pódiu objevili BLACK RAIN. Temné blackmetalové inferno, rychlé bicí a přehršel kytarových vyhrávek. Vystoupení kapely se mi líbilo, letitý materiál funguje velmi dobře. (4horsemen)
THE SPIRIT rozčtvrtili oblohu a fans pod ní svou neskutečnou jízdou black-death metalu protkanou četnými melodiemi, které sice místy jako by nevěděli, kdy už utnout, ale ani jejich „nekonečný“ poslech nikoho nenudil, tedy ani autora tohoto reportu. (Berry)
THE SPIRIT mají na svém kontě dvě alba a z toho nového, letošního „Cosmic Terror“ přehráli takřka vše. A že THE SPIRIT na festival ETEF patří, vystihuje starší skladba „Cross the Bridge to Eternity“, přičemž již dávno vkročili k plamenům věčnosti. A dobře fungující křižovatka poctivého death metalu s blackovou aurou udělala nejen na mě dobrý dojem. (4horsemen)
THE SIPIRIT se v programu objevili na poslední chvíli, když už byly vytištěné plakáty a SADIST přijet nemohli. Rychle se hledalo řešení a THE SPIRIT se ukázali jako fajn náhrada. SADIST mě sice z kapel, které z původního plánu vypadly, vadili nejvíc, ale co už… Německá parta rozjela svěží mix black a death metalu s jasným odkazem na DISSECTION a podobné spolky, výkony muzikantů byly precizní a zvuk taktéž. (Johan)
Volyňským highlitem pro mě byla nová západočeská parta SOMNIATE. Dle ohlasů na jejich vydanou desku a její popis mi bylo jasné, že by se mi kapela měla trefit do vkusu. A taky že jo. Nemá cenu si nic nalhávat, vliv francouzské školy je nepopíratelný, ale zároveň i přiznaný, o čemž svědčí zvuková stránka věci. Jednoduše řečeno, kdo má rád AOSOTH atd., musí si na SOMNIATE pochutnat. Už samotný začátek setu s valivými bicími naháněl husí kůži a bylo slyšet, že kapela na songwritingu těžce zapracovala. Samozřejmě když máte vnímat napoprvé dosud neslyšené skladby a obzvlášť v blackmetalovém diktátu, těžko odhalovat detaily a o to hůř pronikat do všech kompozic, ale i přesto na mě udělali SOMNIATE velký dojem, který stvrdil následující den poslech LP. Za zmínku určitě stojí ne až tak typické střídání dvou vokálů, kdy kytarista disponuje tradičněji pojatým blackmetalovým hlasem, zatímco hlavní zpěvák svým výkonem připomíná hysterický, myšleno v dobrém, projev Curseho z A FOREST OF STARS, jejichž vliv, byť jen dekorační, je z pojetí SOMNIATE cítit také. I když si dokážu představit lepší zvukové podmínky (a hlavně to chtělo znát překládané menu z domácího poslechu), byli pro mě SOMNIATE jasným vítězem sobotního klání (Coornelus)
SOMNIATE byli předem prezentováni jako undergroundová superskupina, která disponovala debutovým cédéčkem, vinylem a merchem ještě před tímto historicky prvním vystoupením, a nabídla čitelný, místy variabilní a na každý pád precizně interpretovaný black metal, nicméně během koncertu se nešlo úplně oprostit od pocitu jakéhosi dokonale soustruženého projektu převažujícím nad klasickou živelnou kapelou. (Berry)
Nejvíc se čekalo od nové akvizice SOMNIATE. Napsáno už toho bylo dost a vzhledem k tomu, že v sestavě najdeme zkušené muzikanty, nebylo pochyb o kvalitní náloži. Ostatně, kazetové EP „The Meyrinkian Slumber“ mě baví, takže očekávání byla velká. Možná větší, než měla být, protože výsledek zůstal někde na půli cesty. Všechny skladby byly výborně zahrané a zvuk byl jak z partesu. Jenže celé to na mě působilo příliš studeně a pódiovka zatraceně nezáživně. Jasně, nepotřebujeme tady další CULT OF FIRE s milionem propriet na pódiu, ale SOMNIATE na mě působili chladně, a tak nějak zahleděni do sebe. To vše ale při premiéře naprosto chápu. Iritoval mě ovšem projev frontmana Zdeňka, který mi svými kreacemi zapadal spíš někam do metalcore kapely než do formace, která má potenciál dobýt black/deathmetalový svět. (Peťan)
SOMNIATE jsou ostřílení muzikanti z jiných kapel a ve Volyni se objevili v koncertní premiéře. Ale zřejmě na mě začala působit festivalová únava a tak jsem začal opět courat po areálu a jen jedním okem jsem kapelu sledoval a jedním uchem poslouchal. A když to dám dohromady, tak si myslím, že jím to docela obstojně šlapalo a koncert víceméně dopadl dobře. Ničím extra nezaujali, ale také nijak neurazili. Třeba příště někde na koncertě a čas ukáže. (4horsemen)
SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH byli v mých očích lepší náhradou než všichni zrušení headlineři dohromady (úsměv). Mám jejich death metal prostě rád, a to i přesto, že jsem je doma neposlouchal hezkých pár let. Před ETEF jsem oprášil alespoň první dvě fošny, které považuji za suverénně nejlepší počiny jejich diskografie. Průřez celou tvorbou PUNGENT STENCH mě během šedesátiminutového setu hodně bavil. Jednoduchý death metal, který trojice mydlí bez zbytečných kudrlinek a instrumentálních onanií. Staré skladby navíc vybízely k divočení. Jsem rád, že z nich kapela ani po letech neočesala tu pachuť starého plesnivého grindu. Rakušané museli bavit všechny přítomné bez rozdílu, jaký hudební žánr je jejich srdcím nejbližší. Stejně jako před lety na Obscenu, tak i letos ve Volyni patřili k ozdobám festivalu. A jako pobavení vtipná hláška Martina Schrience na závěr: „Black metal lives matter“. Tak je to správné, tak to má být, haha! (Peťan)
Rakouští pronikaví smraďoši SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH byli vymazlenou ozdobou minimálně sobotní (páteční jsem neabsolvoval) části festu. Kdysi mi utkvěli v mysli obalem desky „Been Cought Buttering“ z roku 1991, kde je zrcadlově vyobrazen připlešlý úchyl líbající sám sebe, a pochopitelně také zvukovým záznamem tohoto titulu. Ve Volyni předvedli grandiózní deathmetalovou jízdu se skvělým zvukem v zádech. Velký šoumen a sympaťák třímající basu Dany Vacuum (GENOCIDE S.S., NECRONY a THE ACCIDENTS), potřísněný krví, s epesními kotletami, připomínající hráče na kontrabas rockabilly kapely, skvěle ke dvěma letitým kumpánům zapadl. Martin Schirenc má pořád v krku hlasový generátor, i když v některých pasážích bylo vidět, že se musí hodně snažit. Za mě naprosto profi výkon. (Jindra)
PUNGENT STENCH jsem zamlada obdivoval za jejich chuť si zaexpermentovat a přijít po dvou stylových deathmetalových rubanicích s takovou věcí, jako je „Why can the bodies fly“. Ta pochopitelně nezazněla, logicky se chlapi převalují v časech nejstarších, doba tomu teď přeje, tak co už. Nelze ale PUNGENT STENCH upřít fakt, že své řemeslo zvládají poctivě. Koho nevystrašil pohled na Martinovu pleš, kšandy a kaťata, basáka Trautenberka a při hitovce „Klyster Boogie“ udržel stolici, mohl si užít slušnou jízdu. (Coornelus)
Po korzování areálem jsem se s prvními tóny SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH okamžitě vrátil zpět k pódiu. Nadšení a „probuzení“ vyvolal šíleně hutný stoner sound basy. Nejen, že hrál, ale rovnou drtil všechny ušní bubínky. A ve skladbách jako „Sick Bizarre Defaced Creation“ a „Embalmed in Sulphuric Acid“ drtil všechny kosti s kytarou ostrou jako břit. A basa nejen chrastila ve „Splatterday Night Fever“, ale i v závěrečné „Blood, Pus and Gastric Juice“. Z těchto fláků je patrné, že se hodně přehrávalo z let dávno minulých. Zvuk i přes svoji basovou hutnost byl čitelný i poblíž pódia, což někdy u jiných kapel nebylo pravidlem. A až takovou hudební lahůdku jsem nečekal. (4horsemen)
SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH nenechali pověsti zvrhlé kapely nic dlužni, byť z původní sestavy kázal jedině kytarista a zpěvák Martin Schirenc. Ten mimochodem změnil image k nepoznání, čili až po prvním tracku jsem skutečně uvěřil, že to je právě on. Skvěle sehranou kapelou se drtily a mlely všechny starý hity, který jste nemuseli slyšet roky, ale přesto vám naběhly, jako některým navíc slzy nostalgie. Živá vzpomínka na dobu, kdy jsme všechny historický kroky týhle originální kapely dobrovolně polykali i se všemi bonusovými navijáky. (Berry)
MATER MONSTIFERA to po deathmetalové mlátičce neměla jednoduché, ale ustála to bravurně. Songy této kapely jsou sázkou na jistotu a vlastně byl to i pořadatelský kumšt, aby po předchozí kapele všechny fans, nejen této kapely, udržel do konce. A energickou a zároveň barevnou hudbou se to všem povedlo. MATER MONSTIFERA nasázela již prověřené fláky z posledního alba „Vězení bizarních bohů“, jakými jsou „Oceán stínů“, „Sedm hříchů“, „Neskrývej tvář“ nebo „Srdce vzkříšené ohněm“. A samozřejmě již letitá skladba „Beletseri“, bez které kapelu fanoušci nepustí z pódia. Za mě to byla závěrečná tečka tohoto festivalu. Velmi úspěšného festivalu v této divné době. (4horsemen)
MATER MONSTIFERA byla průvodkyní úplným závěrem festivalu a její plnohodnotný set neuspával, právě naopak – kopal neskutečně svěže. Ale všechno má v nejlepším skončit, tak tedy skončilo. (Berry)
A to všechno se událo v parádní rodinné atmosféře, kdy v pátek klidně hustě pršelo a v sobotu neklidně pražilo slunce. Mikinu střídal bazén a sounáležitost přísahání na oltář old school-undergroundového metalu byla po celou dobu přímo hmatatelná. Kdo si z nějakého objektivního důvodu letos nesáhl, ten si sáhne za rok. (Berry)
Fotky: Jindra, Linda
Berryho videa:
BLACK RAIN
SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH I
SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH II
SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH III
SCHIRENC PLAYS PUNGENT STENCH IV
