Nově vzniklému pořadu Modeláři předcházela dvě vysílání, která jste každý vedl sám. Jedním byla Scéna s Banánem a druhým potom Echo Viktora Paláka. Jak dlouho jste své pořady na rádiu Wave dělali a jak jste byli s jejich formáty spokojeni?
Viktor: Páteční Echo mělo 178 epizod, tak třetinu z nich s hosty. S tím, co dělám, jsem spokojený jen málokdy, ale moc jsem si vážil svobody, kterou jsem měl co do výběru hostů i hudby.
Formát de facto kurátorovaných playlistů ale dneska už tak dobře nefunguje, což se dalo poznat i z poslechovosti, která byla u epizod s hosty výrazně vyšší. A nedivím se – už proto, že dynamika monologu jednoho člověka a interakce více lidí je úplně jiná. I proto mám z Modelářů velkou radost a beru je jako nakopnutí dobrým směrem. Aniž bychom s Banánem přišli o onu svobodu.
Banán: Já jsem měl svůj vlastní pořad třináct let, kolik to bylo dílů, bych jednoduše dokázal spočítat, ale ta třináctka je myslím dostatečně vypovídající. Ze začátku jsem vysílal s hodinovou stopáží a název pořadu byl Out of Step, pak se přidala druhá hodina, název se změnil na Scénu s Banánem a z detašovaného pracoviště na Parukářce, kde Wave fungoval po dobu rekonstrukce hlavní budovy, jsem se přesunul na Vinohradskou.
Po celou dobu jsem pořad připravoval nejlépe, jak jsem uměl a přestože byly logicky některé díly povedenější než jiné, celkově jsem vlastně spokojenej. Byla to obrovská škola, neuvěřitelný objem muziky, občas velmi výjimeční hosté. Když ale budu úplně upřímný, v poslední době už jsem trochu cítil „únavu materiálu“ a taky pocit, že už nemám pořad v tomto formátu a v této délce moc kam posunout. A přesně do toho se ozval Wave, že se chystají změny ve vysílacím schématu a přišel nápad, že bychom to s Viktorem zkusili v novém pořadu ve dvojici. Pro mě to bylo ideální řešení situace a hned od začátku jsem souhlasil. Těšil jsem se na novou výzvu i na spolupráci s někým, jako je Viktor.
Modeláři mají být pořad, který by se měl věnovat tvrdé muzice všeobecně? Zjednodušeně jde říct, že Banán zastupuje HC scénu a Viktor tu alternativně metalovou a oba tam budete zahrnovat z daného spektra to nejzajímavější? Kdo vás oba za ta léta zná, tak moc dobře ví, že dělení na HC a metal ve vašem případě je hodně zjednodušený příměr…
Viktor: V tomhle navazujeme na naše dřívější pořady a taková ostatně byla i ambice Wavu, jinak by si přizvali úplně nové lidi. A jasně – jsme a budeme hodně rozkročení, rigidní vnímání žánrů je nám cizí a leckterá folková nahrávka v sobě může mít více temnoty než stereotypní žánrový bubák. Vážím si toho, co dělá třeba Rudi Rus na Slovensku, ale natěšeně vyhlížet nové řadovky metalových veteránů z 90. let mě nebaví. Stejně jako mě už dávno opustila představa, že metal je ten jediný „správný žánr“.
Banán: Kdo poslouchal Scénu s Banánem alespoň trochu pravidelněji, určitě potvrdí, že i té byla žánrová škatulka hardcore/punk velmi malá. Pořad původně vznikl právě s tímto zacílením a primárně si ho udržel až do konce, ale vystačit si třináct let jen s touhle škatulkou by z mého pohledu bylo trochu smutné. Jednotlivé díly prostě reflektovaly to, co jsem zrovna v té době nejvíc poslouchal, a jelikož jsem byl postupem času stále více otevřený všem možným i nemožným žánrům, objevovala se jejich reflexe i v mém pořadu.
Co mě pak postupem času bavilo čím dál tím víc a chtěl bych v tom pokračovat i v Modelářích, je hledání určitých souvislostí mezi žánry a jejich vzájemné ovlivňování. Stejně je to s bouráním předsudků. Rezignovat na hc/punk úplně jsem ale nikdy nechtěl a ani by mě to nenapadlo, ostatně pořád jsme v něm nejpevnější v kramflecích a svoje místo si tak na 100 % najde i v novém formátu pořadu, i když mnohdy opět v trochu nečekaných souvislostech.
Chápu-li to dobře, tohle vaše spojení není z vaší hlavy. Jak jste se na tenhle nápad moderovat ve dvou dívali poprvé a co vám proběhlo v hlavě o oznámení jména vašeho nového parťáka?
Viktor: Hlavou mi proběhly všechny Banánovy kapely a říkal jsem si, jak se to bude mít s trvanlivostí potenciálního pořadu. Což říkám s určitou nadsázkou, ale taky tím naznačuju, že jsme se vlastně neznali tak dobře, jak by se leckdo mohl myslet. Předtím, než jsme začali plánovat společný pořad, jsme spolu nejdéle seděli u oběda po jednom ročníku sušické Boudy. Jinak se naše setkání omezovala spíše na stručné pozdravení a pár slov na koncertech. Takže to byl v jistém smyslu i krok do neznáma. A taky jsem si říkal, jak se budou protínat energie straight edge a borovičky – jenže jsme zjistili, že jsme oba zenoví a klidní lidé, tedy přinejmenším v rádiu.
Banán: Já jsem byl v první chvíli překvapenej, vůbec jsem netušil, že se chystají nějaký změny, takže mě to lehce zaskočilo. Ale hned, jak jsem se dozvěděl, jaký je plán a že Viktor už o něm ví a souhlasil, rovnou jsem řekl, že do toho jdu. Jak už zmiňoval Viktor, neznali jsme se nějak moc, ale já jsem byl přesvědčenej, že to bude fungovat. Jsme každej trochu jinej, ale bez problémů se na sebe dokážeme naladit, dobře se nám spolu komunikuje a do hudby jsme oba stejní magoři. Tahle kombinace má pak asi vše, co je potřeba, abychom spolu mohli mít trochu divnej hudební pořad.
Jaké to pro vás je spolupracovat na jednom pořadu ve dvou? Oba vás vnímám jako výrazné osobnosti… Každý jste měl jinou kostru svého pořadu. Banán měl své vysílání delší...
Viktor: Dramaturgové Wavu po nás chtěli, abychom přišli s hrubou představou jednotlivých epizod i rubrik a když jsme začali dávat tohle dohromady, začalo mi být jasné i to, že to bude šlapat. A s každým dalším dílem mě to fakt baví víc a víc, sehráváme se rychleji než stárnoucí hráči v Baníku pod vedením trenéra Kozla.
Banán: Já v tomhle moc nemám nějaké ego. Ve chvíli, kdy jsem souhlasil, že budu mít pořad s někým dalším, bylo jasné, že se bude muset vytvořit nová koncepce, která bude sice stát na našich specifikách, ale jejím základem bude spolupráce. A ano, já měl vysílání dvě hodiny, ale jak už jsem říkal, v poslední době už to pro mě po takové době bylo občas trochu náročné, takže mě zkrácení na hodinu nedělalo problém. Nedá se toho zdaleka tolik stihnout, ale zase je vše dynamičtější a postavené na interakci a vzájemném doplňování se. Mně to zcela vyhovuje.
Jak by měli Modeláři ideálně fungovat? První díly něco naznačily, ale přece jen, co máte v plánu dál? Avizujete hosty, i ty zahraniční… je na co se těšit?
Banán: Ve chvíli, kdy odpovídám na tenhle rozhovor, už vysílání běží pár měsíců. Některé díly jsou nastavené řekněme klasicky, ale i ty mají danou nějakou základní strukturu a rubrikovost. Na úvod pouštíme novinky, včetně různých reedic, které vyšly po mnoha mnoha letech a reflektujeme tak aktuální dění, byť se zároveň můžeme dívat hluboko do historie. Takhle jsme to měl ostatně mnohdy i u svého pořadu a jsem rád, že zrovna toto se povedlo zachovat i v Modelářích.
Další rubrika je postavena na tom, že si s Viktorem vzájemně pouštíme tracky, které jsou pro toho druhého vždy překvapením. Na to jsem byl upřímně docela zvědav a nebyl jsem si tím na začátku úplně jist, ale stala se z toho má oblíbená disciplína a mnohdy se dostáváme k opravdu zajímavým souvislostem, které se nedají dopředu úplně naplánovat.
Poslední stálou rubrikou jsou pak zajímavé živáky, je to taková reflexe koncertů a specifických nahrávek, které mají mnohdy opravdu unikátní a nenapodobitelnou energii. Pak se občas stane, že se v jednom díle sejdou vedle sebe kapely jako Flogging Molly, což je klasický irish punk s houslemi, a na ně navážou Boris se svým sedm minut dlouhým dronem. V tu chvíli jsme naprosto nadšenej.
Viktor: Kromě toho pak chystáme díly na konkrétní témata, nedávno jsme se pustili do tvrdých kytar, které posedl saxofon. A hosté, které vybíráme hlavně s ohledem na nové desky, které nás zaujmou, jsou jistota, která ale v tazatelské dvojici dostává jiný drive. A až se zase vydají kapely na cesty, určitě si do vysílání budeme stahovat i zahraniční kapely.
Co vás na moderování baví? Oba se vyjadřujete i psanou formou, můžete tyhle dva světy porovnat?
Banán: Mě na tom baví, že je to trochu adrenalin, který tam mám i po těch třinácti letech. Je to trochu jako s vystupováním na koncertě, ani tam jsem se nikdy úplně nezbavil nervozity a v rádiu při živém vysílání je to v něčem podobné. A je to i důvod, proč jsem se vždy snažil co nejvíce vysílat naživo a máme tuto shodu i teď s Viktorem, což je super.
Ve srovnání se psaním je to úplně něco jiného, nehledě na to, že už zdaleka nepíšu tolik jako dříve a mé psaní bylo vždy spíš takové fanouškovské. Jednou za čas se ještě nechám přemluvit na recenzi do Full Moonu a pak taky píšeme ke každému dílu Modelářů text na web, a když mám být upřímný, většinou mě to stojí mnohem více sil, než ten díl odvysílat.
Viktor: Živá interakce je k nezaplacení. A momentálně mě baví víc než psaní, které jsem odstavil na druhou kolej – jednak proto, že mi hodně času zabírají aktivity spojené s pořádáním koncertů a vydáváním desek, ale taky proto, že bych rád dohnal studium knih, na které se mi doma práší. Nemluvě o tom, že bych rád vystoupil z komfortní zóny svého stylu – jenže dobrý editor, který by ji klidně i radikálně narušil, není v dohledu.
A na závěr nějaký váš letní tip na kulturu. Oba dva jste byli pravidelnými návštěvníky/pracovníky Brutal Assaultu, což letos odpadá. Doporučíte nějaký zajímavý koncert/festival a chystáte se sami někam za muzikou vyrazit?
Banán: Já jsem na začátku roku, ve chvíli, kdy ještě nikdo netušil, co se nakonec semele, řekl Tomášovi Fialovi, že už letos na Brutalu pracovat nebudu. Mám ten festival rád, byl jsem jeho součástí deset let a hodně se toho naučil, ale už mě to vyčerpávalo až moc. Takže i kdyby Brutal byl, byl by beze mne. A jako návštěvník nejezdím na festivaly už mnoho let, když nepočítám ty hodně malé, které vnímám spíše jako koncerty. Z těch, které snad klapnou, bych určitě doporučil Setkání svobodných duší v Rožnově pod Radhoštěm.
Viktor: Malá domů: s kamarády z Jednoty jsme dali dohromady malý festival na jedinečném místě, kterým tak trochu navazujeme na úspěch dva roky staré akce v Soulkostele. A tak bychom se 22. srpna měli potkat na Kalvárii Ostré na západě Čech, kam přivezeme třeba NADJU nebo LEBANON, ale nemějte fobii ani z elektroniky – od URBANFAILURE se snadno proposloucháte až k setu DJe Myslivce z MIDI LIDÍ, se kterým to nad ránem rozpustíme.
