V době komunistického temna a kulturní mizérie byly vesnické taneční zábavy jediným svěžím vánkem a relaxem veselí chtivé mládeže. Co se týká žánrového vkusu, v 80. letech se živé produkce odvíjely v duchu heavymetalové mánie, popř. hardrockových seancí. V tomto období vznikl v Příbrami nový hudební úkaz, skupina BON PARI, která se zhlédla ve v té době nastupující nové vlně a svým způsobem přispěla ke štěpení poměrně konzistentní majority na metalisty a ostatní. Samotný název BON PARI byl primárně určen pro ovocné bonbony všeobecně známé z nákupních středisek Jednota či Pramen a příšerných reklamních spotů pana Vajíčka.
Kapelu dal dohromady v roce 1981 baskytarista Honza Suk společně s bubeníkem Petrem Davidem. BON PARI začali objíždět tancovačky a přes nemalé potíže zprvu s neoblomnými zastánci rockových trendů, tak i se zřizovateli těchto zábav, pomalu získávali fanoušky a stali se velice vyhledávanou atrakcí. V té době byla povinnost každé tancovačkové kapely vlastnit tzv. přehrávky, což nebylo nic jiného než souhlas od kulturního tajemníka místního okresního výboru. V roce 1983 došlo k personálním změnám, když těsně před „kšeftem“ kapelu opustili kytaristé Štefl a Korený. Tímto přetřesem se BON PARI stali první a asi i jedinou tancovačkovou kapelou, která odehrála zábavu na playback. Na místo kytaristy nastoupil Vlasta Franěk a po novu saxofonista Milan Chlebna. Ve druhé polovině 80. let a začátkem 90. se sestava stabilizovala a BON PARI zažívali zlaté časy. Velká rána přišla v roce 2009, kdy po těžké nemoci umřel duchovní otec kapely Honza Suk. Klávesista Luboš Zelner přivedl zpěváka a baskytaristu Marka Halamíčka, který ho jak řečí těla, tak hlasovým projevem dokonale nahradil.
Na volyňské koupaliště dorazilo zavzpomínat na starý dobrý časy cca 150 lidí. BON PARI, držíce se klasické novovlnné školy, přehráli všechny hity, které až na cover „So Lonely“ od POLICE pochází z vlastní dílny.
- Jednoduché, vtipné texty („Vašku nepí pivo, nebude ti dobře“ nebo „Kšanda ta mi praskla, do oka mi mlaskla“) v podání skvěle artikulujícího „novice“ Marka Halamíčka, jenž velice zábavně a ochotně vedl mezi skladbami krátký monolog s fanoušky.
- Uprostřed pódia s účesem na patku ve vojenských rajtkách a letní bundošce s výložkami prvorepublikového oficíra majestátně obsluhoval klávesy Luboš Zelner. Jako podružný Zelnerův nástroj čekal na své jazzové mini vsuvky ve stojanu usazený pozoun.
- Klávesy jako nosný fundament doplňovány víceméně doprovodnou rytmickou kytarou bez sólových eskapád, pro která v tomto ranku není prostor. V žádném případě nejsem obdivovatelem klávesových masturbací, přesto v případě BON PARI působí v souznění s kytarou jako koloidní roztok, kdy do sebe oba nástroje vzácně zapadají.
- Na zářivě bílých „sonorech“ tvrdil žánrově konzervativní tempo s kadencí automatického bubeníka Petr David.
Kdo zná z minulosti repertoár v původní sestavě, musí kvitovat, že výběr Marka Halamíka coby náhrady za zpěváka Honzu Suka byl velice dobrý tah, a tak BON PARI mohou vstoupit do 5. dekády propagace cucavých bonbónů. Cca dvacet minut po půlnoci a třech přídavcích se rázně odporoučel kytarista do backstage a vyrazilo se k domovu.
V rámci sobotního večírku vystoupili ještě písecko-mirotičtí JAKO FAKT? a domácí rockeři P.N.P.
Tracklist BON PARI:
Barvy laky
Kosmonaut
Na věži
Topič
Zase mi lezeš do písniček
Tak ať ti slouží
Jede pán koni
Konečná stanice
Zase je tu zima
Zmatek v duši
Nic
Stáňa
Vyrušení
Dej mi knedlík
Vašku
Kovové tyče
Slunce pod okapem
Si líná
Hasiči
Oko
Zrána
Kšanda
