Deset otázek pro redaktory FOBIA zinu – část III.
Jsi se svojí vytížeností v rámci Fobie spokojený? Považuješ četnost svých článků za optimální?
Johan: Spokojený? Jsem otrok Fobie. (úsměv) Považuji četnost svých článků za skvělou, protože jich mám nejvíc ze všech. (úsměv) A to není všechno, zhruba stejně času jako psaní vlastních článků mi zabere chod Fobie jako takový. Tzn. správa administrace, kontrola, příp. korektury článků od kolegů, komunikace s vydavateli, kapelami… Ale dělám to rád, baví mě to, jinak bych to přece nedělal… (úsměv)
Coornelus: Vytížený jsem tak, jak si to udělám sám. Já mám prostě období, kdy to celkem jde. Potom mám záchvěvy, kdy dokážu chrlit – na svoje poměry – dost článků, ale většinou jsou chvíle, kdy zjistím, že jsem třeba tři týdny neudělal nic. Optimální by pro mě bylo, kdybych přispěl autorským článkem jednou týdně. Tohle si už říkám několik let, ale v podstatě nevím, jaká je pravda. Bojím se to spočítat, protože nechci znát tu krutou pravdu o (ne)plnění své osobní normy.
Mikael: Jelikož si každý redaktor tu četnost článků na Fobii stanovuje v podstatě sám, dle chuti a volného času, tak asi spokojený jsem. Lépe řečeno, jelikož nejsem profesionál, věnuju se psaní tolik, kolik mi dovolí ostatní povinnosti, což znamená, že někdy je to víc, někdy míň a někdy vůbec. Myslím si, že každý z nás má na webu dostatečný prostor pro svou realizaci, a že problém je spíše opačný, to znamená, že ve finále není článků tolik, kolik by uveřejněno být mohlo. Přece jenom doby jednoho našeho bývalého kolegy, který byl schopen psát dva články za den, už jsou dávno pryč. (úsměv)
Opat: No samozřejmě nejsem. Po vzoru bývalého prezidenta bych tomu řekl spíše NEvytíženost a NEčetnost. Bohužel, času není skutečně nazbyt. Snažím se recenzi psát až poté, co mám dílo důkladně naposloucháno, a vlastně ani na to naposlouchání není v poslední době moc času. A zároveň, jak jsem říkal, psaním se živím. A tak, když mi skončí pracovní povinnosti, tak se mi bohužel málokdy chce další čas trávit psaním. Ale zas brzy něco napíšu, slibuju...
4horsemen: Na Fobii jsem spokojený a momentálně i s vytíženosti. I když bych si představoval psát více článků, tak nedostatek času mi to v poslední době moc nedovoluje. Když si spočítám články za dva, tři roky zpět, tak těch článků bylo v minulých obdobích více. Ale je to různé. Minulý rok jsem napsal oproti předešlým letům zase více reportů. Tento rok koncerty zastavil sviňský vir (nebo co to bylo za výmysl), ale myslím, že menší akce to doženou a trochu nám to všem vynahradí. A v osobním životě očekávám tento rok menší pracovní vytíženost, ne tak hektickou, jak tomu bylo doposud a tím pádem větší volnost pro poslech hudby, ať už doma nebo venku na koncertech a samozřejmě čas na psaní. Ale nechci předvídat. Nechávám vše volně plynout a dopředu nic neplánuji.
Peťan: Za poslední dva roky nemohu být spokojen. Jiné aktivity (nejen hudební) mi vzaly velkou část volného času, a proto na psaní není tolik času. V poslední době jsem tak přispěl hlavně reporty a sem tam nějakou recenzí. Nový design webu mě ale trochu probudil z letargie a psaní recenzí mě zase chytlo. Už to nikdy nebude jako dřív, kdy jsem psal recenzi týdně, ale když si koupím nějakou novou desku a bude chuť, rád sepíšu pár řádků. Nejvíc mě trápí absence rozhovorů, pod kterými bych byl uveden jako autor, ale kapacity na to momentálně nemám… Jinak četnost se u každého liší, já nejsem výjimkou. Někdy je chuť, slina i čas, jindy to prostě nejde.
Prepil: Naprosto otevřeně přiznávám, že mě mrzí, že nemůžu přispívat více, a to z klasických důvodů – práce, děti, povinnosti, a občas to život ještě trochu více zašmodrchá, aby nebylo vše jednoduché. Takže: má aktivita a četnost článků na Fobii je z těchto důvodů prachbídná.
Bury: Myslím, že je to tak akorát. Je to koníček, kterému obětuje každý tolik času, kolik chce. Takže někdy více, někdy méně. Prostě podle možností a ty jsou omezené i jinými věcmi.
Jindra: Bez hudby si nedovedu posledních 20 let představit ani jeden den. Takže to, že můžu malinkatou měrou přispět do Fobie, přesto, že to je pro mě jako novice poměrně dřina, mě uspokojuje a mám z toho dobrý pocit. Svoje penzum 1-2 recenze za měsíc, nějaký report, tipy na následující měsíc považuju za relax, píšu, když mám chuť a náladu, takže pojem deadline (u recenzí) neřeším.
Kubina: Jedu si svoje tempo, nikdo na mě netlačí, píšu, co chci. Mohl jsem dokonce udělat rozhovor s básníkem. Samozřejmě report musí pokud možno vyjít nejdéle do týdne, aby to bylo aktuální. Psaní pro Fobii je především koníček, který mi dává pocit, že jsem součástí výjimečného soukolí. Rád bych psal každý týden, ale věčně z pracovních důvodů nestíhám.
Horaguru: Se svojí vytížeností ze strany redakce jsem spokojený maximálně. S čím spokojený nejsem, je má vrozená lenost a lehkomyslnost. Rozhodně na tom musím ještě máknout. (úsměv)
